Re: Co dítě to originál
To je sice pravda, ale s nezralou nervovou soustavou se rodí všechny... jen jsou některé "otrlejší" a jiné míň. :o)
Už jsem to tu psala, nikdy nemůžeme vědět, na co dítě reaguje úzkostně nebo přepjatě emocionálně. Náš syn, který je v podstatě flegmatik a jako mimino byl vyloženě vzornej (neřvoucí) dostal šílený hysterák, když mu babička asi v roce a půl pustila "hýbacího a zpívajícího klauna". Doteď nemá rád hračky, které se samy hýbají a zároveň vydávají zvuk. Když byl v jesličkách a děti si tam vytáhly krabici s těmito hračkami, skoro se rozbrečel a chtěl, aby ji vrátily zpátky.
Neříkám, že je to nějaký univerzální recept, ale rozhodně si myslím, že čím méně podnětů dítěti dáváme v době nejútlejšího dětství, tím líp.
Zkuste se vžít do jeho situace. Je 9 měsíců v prostředí matčiny dělohy, kde je tma, doléhají k němu jen zkreslené zvuky, je stísněné, má omezený životní prostor, který mu je ale "důvěrně známý". První trauma už je sám porod, kdy se najednou a poměrně násilně ocitne v plném světle, v hluku, ve světě, který je mu cizí. Jediné, co zná, je tlukot srdce matky. A teď na něj všichni začnou šišlat, mluvit infantilními zdrobnělinami (to taky nezná, na dítě v břiše se obvykle tak dementně nemluví), sahat, rušit ho, má kolem sebe barvy, které ho můžou také děsit a ještě mu strčíte do postýlky plyšáka a nad postýlku zavěsíte kolotoč... slabší povaha z toho může zešílet. Tak se nedivte dítěti, že řve. Taky byste řvali.
Takže já myslím, že ideální je postýlka na stinném místě, nehýřící všema barvama, bez hraček, mantinely kolem postýlky jednobarevné, spíš tmavší (modré), dítě neustále neosahávat, neolizovat, nemluvit na něj změněným hlasem... nám se to vyplatilo a to jsem neměla vůbec pohodový těhotenství, od 17. týdne jsem byla ve stresu díky falešně pozitivním tripple testům (tudíž bych spíš mohla čekat "uřvánka"). Přivezli jsme dítě z porodnice, položili do postýlky a nechali ho v klidu, dokud se sám neprojevil a nechtěl jíst. Hračky dostal, až když o ně sám začal jevit zájem a spoustu "pitomin" neměl nikdy, třeba jako právě ten kolotoč nad postýlku. Neměl třeba ani chrastítka, teda měl je, ale nikdy ho ničím nepřitahovala, nehrál si s nima... osobně si myslím, že jsou taky dost nanic, ten zvuk musí dítě spíš znervózňovat než uklidňovat. :o)
Odpovědět