Životní cíle a kroky k jejich realizaci

Ahoj "rodiňáci",
mám zvláštní otázku a "problémek", třeba i k Vašemu zamyšlení. Máte nějaký konkrétní životní cíl? Čeho chcete v životě dosáhnout? A jaké kroky k dosažení tohoto cíle podnikáte? Jak poznáte, kde je Vaše parketa, která činnost je přesně ta Vaše, v čem budete dobří, v čem budete vynikat a co Vám půjde hladce, aniž byste "tlačili na pilu"? Nepočítám mezi tyto cíle péči o rodinu, vychovu dětí, domácnost a péči o sebe (sport, relaxace,spokojenost, zábava, přátelé,...). To osobně považuji za samozřejmost a prioritu. Jde spíše o něco pro druhé, o jakési poslání, něco co by nás i mohlo živit, něco ve smyslu "řemeslo má zlaté dno" a "být profesionál ve svém oboru" a zároveň dělat to, co mě opravdu baví a jde mi přímo od srdce. Představte si, že obor (třeba i VŠ) je Vám v současných podmínkách naprosto k ničemu, to na co jste se rekvalifikovali už vůbec není žádané, to co by "vynášelo" a dalo se provozovat z domova Vám zkrátka nejde a nejde (třeba cizí jazyky), čekáte mimino a po skončení mateřské Vám bude 40let. A nechcete nechat veškerou výdělečnou činnost na manželovi, neboť co kdyby se mu něco stalo? A navíc malé město či vesnice, kde je téměř nejvyšší nezaměstnanost, dojíždět do "výnosného" města se nedá a v žádném případě nechcete ošidit dítě nebo se stěhovat s domku se zahradou ve zdravém klidném prostředí - což ani nejde. A co takhle další studium či rekvalifikace při mateřské? A které? S čím se může žena po čtyřicítce uplatnit? Taky šílený nápad. Zkrátka volba povolání a studovaného oboru se nezdařila, na řadu "začátků" už je pozdě a navíc poměrně vysoká inteligence a osobní nutkáním něco dokázat nedovoluje třeba jen tak něco prodávat či chodit uklízet (spolu s naprostou tupostí na cizí jazyky a nepoužitelným humanitním vzděláním). Co Vy na to? Děkuju, máte-li chuť na odpověď.