Re: Životní cíle a kroky k jejich realizaci

milá Vendulo,
to co si napsala nprosto přesně vystihuje mé pocity - jako by to napsal někdo o mě..Totéž mám s prací, žádný konkrétní obor - práci seženu vždy tak nějak náhodou a tu co teď mám tak do ní chodím proto že se to má ale nebaví mě to a připadá mi že to nemá smysl..Rozdíl je jen v tom, že zatím nemám děti, zatím plánujeme a já mám strach z toho že až budu doma tak příjdu i o to jediné - o práci i když mě moc nebaví je to taková jistota tam chodit..Pořád zkouším vymyslet co bych pak dělala, na co bych se zaměřila ale těkám od jedné myšlenky ke druhé a nic kloudného mě nenapadá.Ráda bych třeba i nějakou práci na doma, něco smysluplného..Chtěla jsem dělat třeba nějakou školu, ale to co by mě bavilo - není šance se na tu školu dostat, potom zase přemýšlím o něčem čím bych si třeba při dítěti mohla doma přivydělat nějaké peníze, ale zjistím, že taky vlastně nic moc neumím.Jinak dělám takové ty běžné věci, chodím cvičit, do kina, do divadla občas s přáteli - ale těch taky nějak moc nemám - nejsem ten typ se kterým chtějí všichni být a trávit s ním volný čas..Nevím si se sebou rady a je mi z toho smutno.