Re: Životní cíle a kroky k jejich realizaci

Milá Petro,
myslím, že tohle je závažné téma a každý by měl uvažovat, co považuje za vlastní cíl svého života. Člověk postupem času zjišťuje, že rodina je sice na prvním místě, ale pouhá péče o druhé přináší jenom částečné naplnění. Totéž však platí i o práci. Pokud by se ti podařilo najít uspokojivou práci, stejně po čase zjistíš, že je to (stejně jako rodina) jenom částečné naplnění. Já to mohu říci, protože takovou práci mám. Jsem překladatelka, překládám knížky (například od dalajlámy) i jiné texty, taky teď učím v kurzu obchodní angličtiny. Moje práce mě moc baví a jsem s ní naprosto spokojená, taky mi umožňuje pracovat doma (s výjimkou čtyř dopolední v měsíci, kdy učím mimo domov), což mi vyhovuje vzhledem k péči o dítě (v budoucnu plánuji ještě jedno dítě). Přestože jsem spokojená i s rodinou i s prací, myslím, že člověk potřebuje ještě něco víc, něco, co ho přesahuje, co je trvalé. Přece jenom rodina i práce podléhají změnám - děti vyrostou, vztah mezi manžely se může vyvíjet (k lepšímu i k horšímu), práci můžete ztratit nebo změnit, odejdete do důchodu, onemocníte... Myslím, že by člověk měl najít něco uvnitř sebe, nějaký pevný bod, něco, co je stálé, i když svět kolem se mění. Já sama (ale tím se nechci dávat vůbec za příklad)se věnuji roky duchovnímu hledání, čtu plno knih a dalších informací, přátelím se s lidmi podobného zaměření, snažím se pochopit podstatu fungování světa, přírody i vesmíru. A podle získaných poznatků vedu i svůj život. Mnohokrát v těžkých chvílích (mám jich za sebou hodně) mě nad vodou držela jenom moje vnitřní síla, získaná v průběhu tohoto hledání, a moje vědomosti. Nyní v období klidu a spokojenosti v životě (kterého bych nikdy nedosáhla, pokud by mým jediným cílem a zájmem byly jenom mezilidské vztahy a práce)dokáži ocenit, co mám, i drobné každodenní radosti, stejně jako skutečnost, že jsme úplná rodina a všichni jsme zdraví, a také jsem schopna pomáhat svým přátelům radou, případně i jinak. To mě samozřejmě také dodává pocit naplnění, ale důležité je, že člověk nepohlíží na věci jenom z pohledu těch zhruba 80 let, které má na tomto světě a v tomto životě, ale pohlíží na věci z hlubšího pohledu. Proto si nemyslím, že řešením je pouze hledat naplňující práci, zvlášť když vnější podmínky jsou nepříznivé, ale spíše se nejdříve hlouběji zamyslet nad svým životem a nad jeho směřováním, a teprve potom podniknout nějaké kroky na základě svého vnitřního hlasu. Někdy jenom stačí obrátit se do svého nitra a vnější skutečnost vám sama nabídne možnosti toho, co byste mohla dělat, ať už půjde o zaměstnání či jinou činnost. Někdy je tato činnost úplně odlišná od toho, co vymyslíme logickým uvažováním, ale člověk zjistí, že je to přesně to pravé. Obrácení se do nitra vám také pomůže odmítnout příležitosti, které jsou sice na první pohled lákavé, ale nakonec by vám způsobily hlavně problémy. Člověk má v životě víc možností, než to na první pohled vypadá! Z určitého hlediska jsou jeho možnosti naprosto neomezené. Doufám, že ti má odpověď bude alespoň maličko prospěšná a přeji mnoho štěstí!!