Re:Životní cíle a kroky k jejich realizaci

Ahoj Petro,
můj praděda postavil restauraci a moje maminka ji zdědila.Mamka mě donutila vyučit se v oboru kuchař-číšník.Nenáviděla jsem jí za to.Chtěla jsem jít na gympl a pak studovat psychologii.
Během těch 3.let, které jsem strávila na učňáku, jsem zjistila,že tento obor není zas tak špatný a i když nechtěně jsem si musela přiznat,že mě i baví.Po vyučení jsem 2 roky prodávala v obchodě se sportovními potřebami(hrůza!!!!).Mamka restauraci pronajala a vloni v létě dali nájemci náhle výpověď a já jsem se s přítelem rozhodla, že budeme podnikat. Restaurace byla v hrozném stavu-zaflusaná putyka bez ventilátoru!!!Vzali jsme přes půl milionu půjčku a restauraci zrekonsruovali.Žiju v městečku,kde je cca 3000 obyvatel.Na jedné ulici jsou tu 3 hospody(příští týden se otvítá 4.na téže ulici),jsou tu 2 kavárny, 3 vinárny a 3 discobary.
Nemáme v restauraci televizi(což ti vesničtí burani nechápou).Konkurence je velmi,velmi tvrdá!!!Nevyděláváme sice moc peněz, ale stačí to pokrýt všechny náklady a už jsme dokonce našetřili i svatbu.Dnes jsem mamce vděčná,za to,že mě "dala" na tento obor.I když nevím jak dlouho budeme prosperovat-rest. zařízení je tu fakt moc a lidi nemají peníze-jsem moc ráda,že jsem našla práci která mě baví(i když pracuju 7 dní v týdnu,16 hodin denně).Zkus taky popřemýšlet ned tím,co umíš a co tě baví a pak to jednoduše zkus.
Držím ti palce.
ČAU Katka