Re: Životní cíle a kroky k jejich realizaci

Milá Helo a Petro,
myslím, že jste se pustily do docela zajímavého a důležitého tématu. Možná mi přijde o to důležitější, že já sama prožívám jakýsi stav vzduchoprázdna či "vyhoření". Teď o to intenzivněji, že mi odrůstají mé dvě dcery a dochází k přestřižení "pupeční šňůry". Zvlášť u té starší, které bude teď v květnu patnáct. Léto už má naplánované a pro rodiče jí nezbývá místo. Je to pochopitelné a já jí nemůžu nic vyčítat. Protože co bych pro ní mohla vymyslet? Jen to bolí a zas se mi o kousek prohloubil pocit prázdnoty. Prostřední dcerka má svoji velikou zálibu - koně. Téměř veškerý svůj volný čas tráví u koní. Já vím, ještě mi zbývá můj šestiletý synek. Hrozně ráda bych pro něj něco udělala a nevím, jak do toho...Touží po kamarádech - a tady je to složitější, protože já jsem dost uzavřená a "kamarádů" máme málo...Trochu jsem se zamotala...Jen jsem chtěla říci, že vlastně patnáct let žiju jen pro rodinu, moji rodiče mne naučili, že je to nutné a jiná alternativa tak nějak není, a nic jiného neumím...A jak rodina podléhá změnám, pocit vyhoření se prohlubuje. O to víc, že moje manželství se obrací spíše k tomu horšímu...
Moje současná práce pro mne znamená naplnění jen do jisté míry. Jednak je to jen osm hodin na pět dní v týdnu a jednak ne vždy cítím, že dělám "něco užitečného". Sice mne to v rámci možností "živí", ale ne vždy baví. Nepřipadám si jako profesionál, spíš jako děvečka pro všechno. Je to určitý únik, ale ne úplné naplnění. Prostě rutina. A přitom mám také nutkání něco dokázat. Být užitečná. Hrozně ráda bych dělala něco pro někoho... A zatím si nevím rady s tím, co udělat pro svého synka. Utíkám do kanceláře - sama před sebou? Mám tu velkou výhodu, volný přístup k internetu. a tak komunikuju s lidmi virtuálně, když mi to v "realitě" moc nejde. Mám strach z víkendů. Nezvládám je. Někdo mě musí vzít za ručičku a ukázat mi, co mám dělat. Když nahlédnu do svého nitra, vidím jen prázdnotu a beznaděj. A neschopnost se vzepřít sama proti sobě a proti své neschopnosti...Přitom mám v rámci možností fungující rodinu, tři zdravé děti. Co pořád hledám? Za čím se ženu? Kde je psáno, že když něco najdu, nezačnu za chvíli hledat něco jiného? Přála bych si najít své místo - někde. Sehnat práci ve zdravotnictví, v informatice - knihovna, archivy...Bohužel mám jen gymnázium a praxi sbírám během svých zaměstnání. Pár jsem jich vystřídala, možná pro mou přelétavost, možná i proto, že jsem měla kliku na "tunely"...
Umět si najít nějaký pevný bod. Radovat se z maličkostí....Dělat pro svou rodinu víc, než dělám. Neutíkat před problémy ani sama před sebou...Najít smysl bytí, smysl života.
Přátele. pro sebe, pro svého synka. Dcery mají naštěstí štěstí, že nejsou stejné jako já.