Re: půjčování věcí
"rozhodnout to za nej podle mých měřítek ne-hodnotnosti, by mi přišlo blbý. "
přesně tak to vnímám taky, a nějak mi neleze do hlavy, jak to někdo může udělat, když VÝSLOVNĚ ví, jakej ten vztah je (PUJČUJI).
Nám třeba s kamarádkou tohle ušetřilo docela dost peněz - obě máme dvě děti, a obě moje jsou o rok starší než ty její. Kdybych to brala, že co dám pryč, to už se mi nevrátí, tak bych si věci syslila doma na druhý, ale takhle jsem jí předaa balík věcí na mimino s tím, že se chystám na druhý (nebo jsem ho už možná čekala), ona měla ten základ a nemusela nic kupovat a já taky ne, protože mi zcela samozřejmě vrátila balík, když se mně narodilo druhý mimčo a její první už z toho odrostlo. A pak se to zopakovalo ještě jednou, když se jí narodilo druhý, a pak už mi bylo víceméně jedno, co se s těma věcma stane, protože jsme se na třetí nechystali a PAK už jsem je nepotřebovala.
Obě jsme tím ušetřily myslím docela dost peněz, který jsme pak mohly vrazit do něčeho smysluplnějšího, jestli se někde nějakej kousek ztratil, nevypratelně zamazal, roztrhnul nebo zašantročil, to jsme fakt neřešily, protože jsme si ani jedna nepamatovaly, co přesně tam bylo, ale přitom jsme věděly, že budeme mít přesně to, co budeme potřebovat, nebudeme odkázaný na to, jestli to, co nám MOŽNÁ někdo dá, se nám bude líbit nebo hodit, a ještě jsem si mohla dopřát to potěšení (dost možná, že ulítlý), vidět obě svoje děti v určitým věku ve stejným oblečení (a pak třeba porovnávat).
CHápu, že někdo má ten systém jinej, ale nechápu, jak je možný nechápat tenhle a dokonce insinuovat, že kdo to dělá takhle, je malichernej a divnej (respektive chápu to tak, že šlo o opozici jen pro opozici).
Odpovědět