20.1.2015 12:37:07 Lexi.
Přesně to se mi stalo. Půjčila jsem sestře výbavičku na mimi s tím, že až z toho vyroste, ať to dá na uložení k našim rodičům (my jsme měli malý byt, vše momentálně nepotřebné jsem ukládala k našim) - sestra bydlí v jiném městě než já. Víc jsem se o to nestarala.
Když jsem po 4 letech čekala druhé, začala jsem se 2 měsíce před termínem u našich shánět po výbavičce. Ti tvrdili, že u nich nic není. Tak jsem kontaktovala sestru (která se mezitím přestěhovala). Ta byla v první chvíli hrozně překvapená, že tu výbavičku opravdu chci. Pak mi řekla, že ji k našim nedávala, že ji promíchala s věcmi po svém dítěti. A že ty věci po jejím dítěti půjčila kamarádce a ať počkám až jí je kamarádka vrátí, že mi půjčí i to svoje. Pořád zdůrazňovala, že mou výbavičku nepůjčila, jen svou.
Řekla jsem jí, že o její oblečení nestojím, že mi stačí to moje, ať mi to vrátí hned, protože chci mít výbavičku včas připravenou.
Následoval asi měsíc dohadování, kdy mi sestra nechtěla to mé vydat, urazila se, udělala zle u našich a posléze mi ho tedy vrátila. Bylo myslím všechno, asi 2 kousky byli zničené (potrhané, nezašité) a seprané. Rozhodně to na sobě mělo víc než 2 děti.
Když posléze čekala druhé ona, zatelefonovala mi, že to oblečení, které jí budu půjčovat a budu ho chtít vrátit, ať ho nějak výrazně označím, protože toho bude mít půjčeno více a to moje by měla problém najít
. Samozřejmě jsem jí nepůjčila nic.
A to má prosím sestra (resp. její rodina) výrazně vyšší příjmy než já.
Dodnes jsem to nepochopila. Věděla přece že čekám dítě, tak proč to od té své kamarádky nestáhla dřív? Muselo jí být jasné, že vzhledem k tomu, že nejsme milionáři, nebudu na druhé kupovat komplet novou výbavičku, ale budu chtít tu starou.