"Za sebe bych viděla v tomto případě starost na straně původního majitele. Tj. když na těch věcech lpím, sepsat co půjčuju, podepsat fixem na textil, připomenout vrácení konkrétních kusů než dojde k "promlčení"."
Sorry, ale to mi přijde dost nehorázný.
Když mi někdo půjčí balík oblečení a chce ho zpátky (logický požadavek) tak jakej je to proboha problém rozložit to na pohovku, napsat k tomu "oblečení od Marušky, vrátit) a celý to vyblejsknout foťákem?
Určitě míň práce než to celý shánět a platit, ne?
Furt to beru tak, že ten, kdo půjčuje, prokazuje službu tomu, kdo SI to půjčuje.
Abych se s tím ještě podepisovala a měla s tím práci? Pokud ten, komu to půjčuju, nedokáže respektovat moje (myslím nijak přehnaný) podmínky, tak holt nedostane nic a ať si to jde koupit sám, fakt nejsem matka Tereza a nejsem zvědavá na to, aby mě někdo za moji dobrou vůli ještě poučoval a citýroval.
A kupodivu fakt nekupuju u Diora a nežehlím každej kousek, a dokonce bych ani nezešílela z toho, že se mi nevrátí všechno, ale považuju za základní slušnost respektovat přání toho, kdo mi to půjčil, a hlava mi nebere, že to lze vzít i tak, že jsem moc náročná a nestojím za to, aby se mnou kvůli tomu kamarádil (i když to by bylo v takovém případě asi oboustranné)