Re: půjčování věcí
Tak mě doma učili, že když si něco půjčím, tak bych to měla vrátit aspoň v tom stavu, co jsem si to půjčila, nebo v lepším (když odmyslím běžné opotřebení).
Takže považuju za samozřejmý, že když je někdo tak laskav a půjčí mi lyže, tak se budu snažit mu je někde neservat o kameny, když servu, tak dám opravit a přinesu opravený.
Nějakej škrábanec na laku bych neřešila, kdybych věděla, že by to dotyčnému vadilo, nebo to byly nějaký super lyže za x tisíc, tak bych si je nepůjčila (protože bych považovala za svou povinnost mu nahradit škodu, kdyby se s nimi něco stalo, a nechtělo by se mi do toho investovat tolik).
U oblečení bych vůbec neřešila fleky, ale třeba roztrhaný půjčený bych před vrácením zašila (kdybych darovala, tak bych nezašívala, to ať si obdarovaný zašije sám).
Obecně bych asi měla problém půjčovat věci, na kterých mi aspoň trochu záleží, lidem s postojem jako Monty - že to, jak je ta věc hodnotná, určuje ten, kdo si ji půjčil a ne její majitel, a majitel má právo akorát tak šoupat nohama, jestli nechce být označen za malicherného tvora nehodného přátelství toho, kdo si věc půjčil.
Naopak kamarádům, kteří si půjčí nějakou věc, vrátí ji včas a třeba opravenou, klidně půjčím i auto.
Odpovědět