tisk-hlavicka

Na horách

16.3.2000 Markéta 1 názor

11 měsíců a 1 týden

Těsně před Martinovým jedenáctým měsícem jsme vyrazili na týden na hory. Nebyly to hory ledajaké, protože spolu s námi ( Martin, máma, táta, Varik) jeli také děda s babičkou, strejda Pavel s tetou Věrkou a bratranci Ivošek ,Lubošek a sestřenice Lucinka. Na jeden den se dokonce stavili i druhý děda s „babičkou“a „tetami“ Julkou a Káťou. Pro tak hodně lidí se těžko shání na horách ubytování, a tak jsme využili nabídku tábora SČE v Bílém potoce v Jizerských horách. Počasí bylo víc než aprílové. Sobota, neděle, pondělí, úterý - zima, sníh, lyžování, sáňkování. Střídáme se o hlídání Martina, abychom si sněhu užili všichni. Středa, čtvrtek - teplo, déšť až liják, ohromné tání, skoro povodeň, pěší výlety s mokrým koncem. Jeden z nich jsme podnikli ke Štolpišskému vodopádu, kde se valila spousta vody, zatímco v létě tu bývá jen potůček. Pátek - neprší, voda opadá, sněhu na hřebenech zbývá dost, ještě lyžujeme (Martin v kočárku na lyžích spolu s tátou málem objeli horu Jizeru) a nakonec v sobotu velké balení.



Celou cestu domů prší. Déšť ale Martina nezajímal tolik jako voda v potůčku v Bílém potoce. Nevěděl kam se koukat dřív - doprava, doleva, teče, bublá, hýbe se - byl z toho prostě nadšený. Jídlo jsme měli takové, jaké jsme si sami uvařili. Zhubnutí tudíž nehrozilo - zásobovala nás babička. Když Martin viděl tolik lidí, jak všichni jedí, zkusil baštit s námi. Knedlíky se segedínským gulášem (teda jen omáčkou), fleky se zelím a brambory s mrkví mu také moc chutnaly. Na Smědavské chatě bez řečí snědl borůvkový koláč. Není se čemu divit, byl výborný. Protože jsme s sebou na hory vzali Martinovi jen malý traktůrek, koupili jsme mu v Hejnicích ještě velký balón a Martin ho potom házel Varikovi nebo hrál fotbal - běžel za míčem, chtěl ho sebrat, ale omylem do něj kopl, pak podruhé, potřetí, pak také táta. Varik do všeho hrozně štěkal a pokoušel se taky hrát - chytit balón a utéct s ním pryč, aby ho ostatní honili. Martinovo klidné spaní opět hlídal babyphone, tentokrát již náš vlastní - výborná pomůcka.

Po návratu domů Martin trochu změnil režim. Spát chodí skoro v devět, zato ráno v půl deváté ještě neví o světě. Přes den spí stále dvakrát. Nejprve hodinu, někdy i déle, mezi jedenáctou a dvanáctou a podruhé v kočáře na procházce. Přes noc, ať děláme cokoliv, se Martin minimálně dvakrát probouzí na napití - nakojení. Někdy chce jen trochu, někdy má asi opravdu žízeň. Odvyknout si zatím nehodlá.

Zato v jídle Martin pokročil. Bere do ruky lžičku a míchá s ní v talíři. Také si lžičku dává směrem k pusině, ale zapomene ji otevřít. Jídlo si potom patlá všude po obličeji.

Po horách máma potřebovala jít k holiči, a tak Martínka dostal na hlídání děda. Byli spolu tři hodiny, z čehož jednu hodinu Martin spal. Za dvě hodiny stačil Martin dědu zničit. A navíc, když vyrazili na procházku, ulomilo se kolečko od kočárku. Ještě, že je děda technik - kutil.

Názory k článku (1 názorů)
Dalsi pokracovani Marketa 12.5.2000 12:49




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.