tisk-hlavicka

Velké změny

11.5.2001 Mirek a Markéta

22 a 23 měsíců

Zdá se, že máme stále méně a méně času na psaní Martínkova deníčku. Hlavní problém asi bude v tom, že mamina začala pracovat. Ale o tom až později. Nejprve musíme napsat, jak jsme si na víkend vyjeli na hory k Martinově babičce do Vejprt. Protože bylo dost sněhu, vyrazili jsme všichni na Klínovec na vleky. Mamina s Martinem lyžovali, táta musel hlídat Varika, protože se chtěl prohánět za lyžaři a štěkat na ně. Zvolili jsme dětský vlek a jízdné na 4 jízdy. Oba bez hůlek se nechali vytáhnout tak, že Martin stál obkročmo před jednou máminou nohou, která ho v podstatě tlačila nahoru do kopce. Kopec sjížděli tak, že Martin byl na provaze, který měl zaháknutý kolem opasku. Konec provazu držela máma a brzdila. Martin by nejraději jezdil sám a přímo rovně z kopce dolů. Když přijížděli, táta vypouštěl Varika, který je vítal nadšeným štěkotem. Dokonce i sluníčko svítilo, takže to byla paráda. Tady je Martinova první "permice" na vlek:

Po příjezdu ze sněhového víkendu se začaly u nás doma dít věci. Mamině zavolali z práce, že jí potřebují a nastalo velké organizování. Jak to vyřešit s Martínkem ? Kdo ho bude hlídat, když bude mamina v práci ? Kdo bude venčit Varika ? Nejprve jsme pro Martina zvažovali jediné jesle u nás ve městě - soukromé. Jejich výhodou byla jistota, že mají vždy otevřeno a člověk se na ně tudíž může spolehnout. Na druhou stranu Martin by byl v kolektivu asi 11ti dětí, na které jsou dvě učitelky - nedovedu si představit mít na starost 5 Martínků naráz a jit s nimi na procházku. Byl by určitě daleko častěji nemocný a nakonec finanční stránka byla také důležitá.V našem případě možná rozhodující. Za měsíc pobytu si účtují 2400,- Kč, ale v případě nepřítomnosti (ať už z důvodu nemoci či dovolené s rodiči) je potřeba platit za rezervaci místa 60 % denní částky - 80 Kč. Markéta má tento rok spoustu dovolené (41 dní), kdy s Martínkem budou jezdit ven a proto by se nám to nevyplatilo. Další možností byla paní na hlídání. Nabízelo se jich několik, ale ani jednu jsme neznali osobně. Některé by hlídaly pouze do té doby než seženou nějaké jiné zaměstnání a navíc by to bylo zase další nové prostředí či nový člověk pro Martina.

Nakonec mámě dali zkrácenou pracovní dobu a o hlídání Martina se podělili děda a kamarádka Káťa s Hynkem. Normální pracovní den probíhá asi takto: ráno mamina s Martinem vstávají kolem 6 hodiny, když zrovna táta odchází do práce, poté co vyvenčil Varika. Mamina v rychlosti nakrmí Martina, oblékne ho a odveze autem buď k dědovi nebo ke Kátě, podle toho kdo zrovna hlídá. Pak jede úprkem do práce, kde pracuje přibližně do 14:30. Odpoledne dojede zase pro Martina a vyrážíme většinou všichni společně na odpolední procházku s Varikem. Martin byl zpočátku po ránu nevrlý, ale už si tak zvykl, že se budí kolem 6 hodiny sám i bez budíku. Odpoledne, když Martina vyzvedáme od Káti, tak se Martinovi kolikrát vůbec nechce. Dokonce je ochotný ztropit hysterickou scénu, kdy křičí teta, teta a íňa,íňa. Že je konečně s maminkou, ho nezajímá.

Do Martínkova slovníku začíná přibývat spousty nových slov. Všechna jsou zkomolena, ale když se je člověk naučí poznávat, je možné se s ním i docela dobře domluvit. Venku ho nejvíce baví slovo "óno", když komentuje bobky psů na našem sídlišti nebo ty zaječí v lese. Koupili jsme v bazaru novou motorku - odstrkovadlo (s jedním kolečkem vpředu), protože ta co jsme doposavad měli, nebyla pro Martina dost rychlá. Máme nyní stejný model jako Hynek, takže se kluci přestali prát, kdo na jaké pojede - většinou chtěli oba Hynkovu, navíc odpadlo mytí kol, protože máme jednu na doma a jednu na ven.

Těsně před nástupem maminy do práce jsme ještě stihli jet na týdenní dovolenou na hory do Mikulova. Martínek tam měl spoustu kamarádů - bratrance Ivoše (6) a Luboše (5), kamarádku Aničku (2) a Honzu (4). Dokonce i Varik tam měl kamarádku Terku (velššpringršpaněl) a Agara, ale s tím se moc nekamarádil, protože konkurenci jiných psů Varik nesnáší. Přes den jsme pilně trénovali na lyžích (Martin zatím stále na provaze) a chodili na procházky. Na procházkách nejvíce Martina bavilo válet se ve sněhu, dělat velké koule (sníh byl vlhký) a roztlačovat je dolů z kopce, popř. se z nich klouzat dolů. Večer děti řádily do té doby než usnuly. Vyčerpaní rodičové pak strávili ještě hodinu u televize, karet či jiné zábavy a pak postupně odpadávali do postelí. Sníh nám vyšel akorát a koncem týdne už ho na sjezdovkách moc nezbývalo.

Lekce plavání už nám skončily na začátku února, a tak jsme jednou vyrazili na hromadný výlet do bazénu v Ústí nad Labem, kde je vstup malým dětem povolen. Píšeme hromadný, protože nás opravdu byla pěkná hromada - my, babička s dědou a strejda s bratranci - celkem 5 dospělých a 3 děti. Na sklonku roku, ještě když mamina nevěděla, že půjde tak brzo pracovat, se domluvila s ředitelem našeho dětského domu ohledně založení mateřského centra. Vypracovala projekt a domluvila užívání prostor dětského domu jednou týdně na 3 hodiny dopoledne. K dispozici je tělocvična a herna. Zpočátku jich tam chodilo jenom pár - kamarádky ze sídliště, které jsme potkávali s dětmi a kterým jsme o tom řekli. Bylo to takové rodinné. Vždy si každá mamina připravila nějakou hru či říkanku a děti byly spokojené. Nyní máme zprávy, že se MC Žabičky pěkně rozrostlo a už jich tam chodí údajně i 30. Martínek tam ještě někdy chodí s tetou Káťou a Hynkem, když je u nich na hlídání a máma lituje, že už nemá čas se účastnit. Snad až příště s dalším miminkem.

Domů jsme koupili nové atrakce - skládací stan, domek a tunel z katalogu Quelle a sadu asi 16 ks puzzlí z Makra. Stan s tunelem občas postavíme v dětském pokoji nebo si Martin bere s sebou k dědovi či tetě Kátě tunel, aby se mohli vyřádit s Hynkem jeho prolézáním. Pěnové puzzle (jedna je vleká asi jako sedátko od židle) lze složit dohromady a udělat z nich běžeckou dráhu. Na každé kostce je zvířátko, které se dá vyndat a rozložit na několik dílů. Báli jsme se, že jednotlivé díly poztrácíme, ale zatím máme všechny. Martina baví běhat po obdélníku (něco jako malý běžecký ovál) a my ho usměrňujeme: na kočičku, na chobotnici, na velrybu atd., načež Martin musí doběhnout na určené zvířátko a tam se zastavit.

S plínami jsme zatím nikam dál nepokročili, na noc a na polední spaní je Martin stále dostává. Někdy jsou suché, někdy ne. Koupili jsme mu plastovou stoličku, kterou může snadno přenášet, a tak se učí čůrat sám ve stoje na záchodě - "jako chlap", říkáme. Někdy musíme pindíka podržet my, někdy to chce dělat Martin sám. V tom případě je ale třeba být ve střehu, aby proud neskončil někde jinde než v záchodě.

V poslední době Martínek rád kreslí vodovkami, tady vám taky něco nakreslil:

Názory k článku (0 názorů)
Žádné názory zatím nejsou. Vložte první!




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.