Jídlo

Protože už Martin váží skoro 10 kilo, dostal novou , větší, autosedačku. Malou už teď využíváme doma jen na krmení, ale i v tom nám prokáže neocenitelnou službu, jelikož jídlo se stalo pro Martina, nebo spíš pro nás utrpením.

Jídla si Martin rozdělil do několika kategorií:

1. Jedlé a chutné - bohužel jen jogurt Danone bílá rodinka s čerstvým banánem nebo i samotný

2. S trochou sebezapření jedlé - sladké rýžové kaše, jablečná přesnídávka, bramborová kaše lehce přislazená s čerstvým jablkem, popřípadě rajčetem (někdy je v kategorii 3.)

3. Nejedlé a nechutné - zeleninové polévky

4. Zvláštní - celé jablko, banán či rajče - tohle jídlo Martina baví. Je velké, chutné, může ho držet, jen ještě pořádně neví jak na něj, takže výsledkem desetiminutového zápolení je asi tak půl snědeného sousta, oslintaný Martin a kuchyň a nahlodané ovoce. Do této kategorie také patří tvrdý rohlík, který jsme začali dávat proto, aby Martin pochopil, co je to kousat. Do té doby se totiž jakýmkoliv větším soustem dávil. I z rohlíku sní vždy jen tak jedno, dvě sousta, ale kousat se trochu naučil.

Když má Martin rohlík v ruce , Varik hned přiběhne a žebrá o kousek. Jenže Martin nechápe, co chce, a tak mu ještě rohlíkem před čumákem mává. Jako : " Hele, co mám.." Nakonec ale ani Varik nepřijde zkrátka, protože dostane ožužlanou část.

Jídlo snažíme Martinovi nějak zpestřit (chytré knihy píší nechat dítě hrát si se lžičkou, nechat ho samotného nabírat si ručičkou, nenutit,...), ale nezabírá zatím nic. Lžičkou se Martin píchne do oka, jídlo si rukou sice nabere, ale pak ho patlá po stole a nejvíc ho zaujme, jak to čvachtá a kdybychom Martina k jídlu trochu nepřinutili, chtěl by jen mámino mléko, možná jogurt. To si oddechneme až pochopí, že jíst není trest, ale lidský požitek, který má naopak vychutnávat.