tisk-hlavicka

Prázdninový dýchánek

16.4.2002 Mirek a Markéta

2 a 1/2 – 2 a 3/4 roku

Asi málokomu z vás se podařilo oslavit 100-leté narozeniny. V srpnu jsme se o druhém víkendu vydali do Raspenavy v Jizerkách na oslavu narozenin Martinovo prababičky. Na oslavu se sjelo široké příbuzenstvo, a tak není divu, že se vypilo 18 lahví šampaňského. Martin (třebaže nejmladší účastník) musel samozřejmě také ochutnat. Babička si oslavu vychutnala, vyjímečně si dala cigaretu a po přípitku zavolala z mobilu svým kamarádkám. Kdyby to tak viděl jeden z operátorů - to by byl snímek pro reklamu. Oslava vrcholila projížďkou po Raspenavě v kočáře taženém koňským spřežením, což si Martin nemohl nechat ujít. Když se vrátili, byli notně vytřeseni, protože "tlumiče" na kočáře nebyly v době jeho konstrukce tak dokonalé (pozn. účastníka - nebyly žádné !!).

Vzali jsme s sebou i kola a velorex a druhý den vyrazili na projížďku v okolí Smědavy. Potíž byla v tom, že Martin se o výlet zajímal tak vehementně, že se mu nechtělo ve velorexu sedět. Nakonec ho sluníčko a podrncávání po cestičkách zmohlo a "zalomil to". Stačili jsme se ještě stavit na borůvkách, ale byly jen tak do pusy, žádné velké "bíjání", jak by řekl Martin.

V létě jsme ještě prožili týden na chatě v Senohrabech u kamarádky Ivany s dětmi Honzíkem a Andulkou. Tam se Martinovi splnil dávný sen - mohl si sednout na opravdovou motorku, která byla v kůlně u chaty. S sebou jsme pro Martina měli tříkolku, která byla však rychle zavržena, neboť Andulka (stejně stará jako Martin) s sebou měla kolo. Na čem chtěl Martin celou dobu jezdit ani nemusím dodávat. Od té doby je tříkolka ve sklepě a Ježíšek nám přinesl taky kolo - s postraními kolečky, torpédem (to byla podmínka), blatníky, zvonkem, atd. Zkrátka kolo jak má být. Martin byl samozřejmě nadšen.

Ve stejném složení jsme po návratu ještě podnikli výlet do Hřenska, autem tam, parníkem zpět. Dětem se cesta lodí líbila, jen nám maminám se zdálo, že jet 12 km přes dvě hodiny není žádná velká zábava.

Léto jsme letos zakončili na začátku září výpravou na kamarádovu chalupu v Brdech. Tentokrát jsme jeli s Martinovo babičkou a dědou. Počasí nám moc nepřálo, ale houby nezklamaly a rostly v hojném množství - ovšem muselo se vědět kam na ně. První den Martin odmítal jezdit ve velorexu a raději běhal po lese a sbíral. Našli jsme dobré místo, takže v brzké době jsme z nedostatku místa v košíkách začali skládat houby do kočáru. Když ke konci výletu Martina zmohla únava, měl bohužel smůlu, protože na jeho místě seděla spousta hřibů. Musel nakonec spát tátovi na zádech. Domů jsme odjížděli přes Čelákovice, kde na nás čekalo "nové" auto. Prodali jsme warťase a škodovku a koupili si "Tojotu kombíka" (jak říká Martin). Houbovou nadílku jsme doma zpracovávali snad skoro týden, přestože si jich víc než polovinu vzali babička s dědou.

Martin se už rozpovídal, skládá jednoduché věty a je schopen s námi docela rozsáhle debatovat, pokud zrovna netrucuje. To potom dělá jako, že neslyší a hraje si dál nebo odpovídá na všechno negativisticky: ne, neumim, nechci, nepudu, Na naši pobídku: "Rozvaž si boty !" odpoví: "Nemám uce.". Když přijdeme do jeho pokojíčku v pro něj nevhodnou dobu, vyžene nás se slovy: "Bež pič !". Rozpovídávat se začal hlavně během posledního půl roku a teď je v období, kdy má poměrně širokou slovní zásobu a hlavně neskutečnou paměť na všechno, co kde slyší. Zejména školka je v poslední době dobrý zdroj - už jsme od Martina slyšeli: "Chceš pěstí? nebo " Pošacujem ho, jo ?!". Na otázku co bylo k obědu, obyčejně říká: "Zase nudlová polévka" (s patřičným opovržením). Na procházkách pokřikuje na kolemjdoucí: "Je to fena ?", nebo rovnou: "Jedeš !!!" (jednou s babičkou museli zahánět volně pobíhajícího pejska).

Plenky jsme už vypustili úplně a s přicházejícím očekáváním miminka, jsme Martina začali dávat spát do jeho dětského pokojíčku do velké postele. Dosud spal v postýlce s námi v ložnici. Zpočátku jsme Martinovi vysvětlovali, že když se probudí, má jít za námi do ložnice, ale on se nenechal zvyklat a zařídil si to po svém. Vždycky zavolá a musíme my za ním. Obávali jsme se, že se mu nebude chtít nebo že se bude bát, ale nic z toho se nestalo a ve svém pokojíčku je rád. Před spaním jsme začali vyprávět vždy krátký příběh z Pána prstenů a Martin ho nyní vyžaduje téměř pravidelně. Když došel Pán prstenů, pokračovali jsme Hobitem. Martina to samozřejmě ovlivnilo, takže jsme museli vyrobit ze dřeva meč (Žihadlo) a na maškarní chodí Martin převlečen za hobita Froda.

Vyrobili jsme také brnění a helmu z krabice a k pravidelným hrátkám přibyla bitva s chobotnicí u brány do Morie a bitva s Odulou. Na nás samozřejmě zbyly ty záporné role (jako např. chobotnice, skřeti, Odula atd.) a museli jsme pořídit i druhý meč, aby bylo čím se "mečovat". Pro zdůraznění síly úderu mečem Martin vymyslel skvělé slovo: "sek". Epizodu s chobotnicí jsme také zahráli na kamarádském divadelním festivalu, který se tentokrát konal v Tisé. Pilně jsme nacvičovali přepadávání skřety mezi pískovcovými skalními pilíři. Jediná nevýhoda byla, že Martin bitvu s chobotnicí myslel vždy doopravdy, takže nám pokaždé trochu natloukl, jak sekal chapadla.

Na podzim otevřeli v Děčíně nový plavecký bazén se spoustou atrakcí. Chodíme tam poměrně často. Martin se už naučil zadržet dech a potopit se (koupili jsme mu malé plavecké brýle), plave s kruhem a rád skáče z okraje bazénu k tátovi do náruče. Jsou zde 3 tobogány, ale smějí tam děti až od 8mi let, takže si Martin bude muset nějaký ten rok ještě počkat. Nejčastěji je Martin ve výborné vířivé koupeli s vodou teplou asi 35- 37 *C. Pokud chceme jezdit na tobogánu, musíme do Teplic, tam to mají děti povolené.

K "mečování" a fotbalu přibyly doma další atrakce - jízda na Varikovi (tomu se to nelíbí, vyštěkne a zmizí se někam schovat) a nošení pytle (Martin se chce nosit, jako čert nosil Káču).

Mezitím mamině bříško utěšeně rostlo a my se zajímali, jestli máme Martina chystat na sestřičku či bratříčka. Na ultrazvuku jsme byli několikrát, u několika doktorů a všichni se shodli na holce. Nejvíc potěšený byl tatínek, který ani nic jiného nečekal (jako u Martina ). Ze všech holčičích jmen se nám nakonec nejvíc zalíbila Verunka. Martínka jsme tedy chystali na Verunku a on často chodil, píchal mamince do bříška a ptal se: "Kde má zadeček ? Kde má nožičky, ručičky a prsíčka ?". Občas přilepil pusu na břicho a volal: "Feunko, slyšíš mě ?". Mamina byla spokojená, protože měla od kamarádek spoustu růžových dupaček po dvou holčičkách a říkala, že Verunce budou určitě moc slušet. Termín byl 28. prosince, a tak jsme si říkali, že by to také klidně mohl být dáreček pod stromeček. O vánocích a Silvestru jsme tedy nic neplánovali a chystali se ho prožít v klidu a pohodě domova.

Názory k článku (0 názorů)
Žádné názory zatím nejsou. Vložte první!




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.