tisk-hlavicka

Mikuláš

10.1.2001 Markéta

20 měsíců. Akci "Velorex" jsme úspěšně zakončili koupí.

Do Drážďan jsme jeli nakonec ještě dvakrát. Nejdříve objednat a poté koupit. Náš další výlet byl podstatně zdařenější než napoprvé, nejenom že jsme objednali velorex, ale ještě jsme stihli i místní slavnost (pro děti zdarma kolotoč a skákací hrad a rovněž zdarma pro dospělé občerstvení). Výlet jsme zakončili procházkou v krásném parku nedaleko nádraží, který je vybaven zařízením pro děti - trampolíny, klouzačky, houpačky, prolézačky,... Domů jsme jeli všichni spokojeni.

Asi za 10 dnů nám z obchodního domu zavolali, že vozíček mají a že si můžeme přijet. O víkendu tedy táta s Martinem a strejda Pavel vyrazili. Velorex s přestavbou na kočárek stál 809 marek. Podařilo se jim ho přes hranice propašovat (táta šlapal na kole a Martin se vezl v přívěsu), takže jsme ani nemuseli platit clo. Už jsme ho také vyzkoušeli na českých silnicích. Martin byl tak spokojen, že v něm spokojeně usnul. Tady je velorex jako kočárek a přestavba na přívěs za kolo:


Každý večer před spaním probíhá u nás doma téměř stejně. Nejdříve si vyčistíme zoubky. Pak Martínek dá mámě nebo tátovi (podle toho kdo zrovna nejde uspávat) pusu na dobrou noc, vezme si knížku (nebo dvě nebo tři) a odšupajdí do naší ložnice. Společně si ještě asi čtvrt hodiny prohlížíme a čteme knížky v posteli. Když je vše doprohlédnuto, tak zhasínáme a Martínek jde do své postýlky. Jaké bylo nedávno naše překvapení, když Martin vpochodoval do obýváku a usmíval se na nás. Naučil se nový kousek - vylézá z postýlky. V ten večer se z postýlky dostal ještě dvakrát, než jsme ho přemluvili, aby tam zůstal a usnul. Postýlku máme klasickou dřevěnou, polohovací, nastavenou na nejnižší poloze, tak aby postranice byly co nejvyšší. Nelze ji tudíž již snížit, a tak jsme se rozhodli, že nebudeme riskovat jeho možný pád při vylézání z postýlky. Necháváme od té doby postranici stále staženou dolů, aby to měl Martin jednodušší a bezpečnější. Nový kousek samozřejmě Martin naučil Hynka, z čehož jeho maminka Káťa nebyla nadšená.

Na procházkách po sídlišti jsme potkávali maminy s přibližně stejně starými dětmi. Slovo dalo slovo a začali jsme se zajímat o založení mateřského centra u nás ve městě.Prvně jsme se obrátili o radu či pomoc k řediteli Domu dětí a mládeže. K našemu překvapení nám byla téměř hned nabídnuta k využití herna a další místnosti v DDM. Na první schůzku přišlo asi 6 maminek s dětmi, nyní jich chodí okolo 10. Zatím se scházíme jednou týdně, ale pan ředitel nabídl i ostatní dny. Program nemáme zatím pevný, děti si spíš spolu jen hrají a učí se být v kolektivu.

Na Mikuláše jsme se domluvili s maminkou Hynka a udělali jsme ho u nás doma. Protože jsme v minulých letech chodili dělat Mikuláše a čerta Martínkovým bratrancům (Ivošovi a Lubošovi), měli jsme dostatečnou výbavu. Na "představení" se přijeli podívat i děda s babičkou a Ivošem (už je mu 6). Mikuláše dělal tatínek Hynka a čerta náš táta. Ustrojili se v naší ložnici a pak vyšli ven před dveře a zazvonili. Martin chodí vždy otvírat, a tak to byl on, kdo prví uviděl čerta s Mikulášem. Jak dveře otevřel, tak je hned zase přibouchl. Zpočátku z nich měli kluci strach - Martin větší, ale postupem času se tak osmělil, že dokonce podal čertovi ruku (Hynek nechtěl). Obešlo se to vše bez pláče a křiku, kluci ještě nevnímali, co to je čert a nebo byli celý rok hodní a neměli se čeho bát (toto psal táta, který je s Martínkem jen asi 4 hodiny denně). Hynek v jednu chvíli dokonce odhalil Mikuláše, když se na něj podíval a řekl "táta". "Mikuláš" se musel na chvíli otočit, aby nebylo vidět, jak se směje. Kluci dostali dárečky bez písničky či říkanky, pouze předvedli společně s maminkami "Kolo, kolo mlýnský....". Martin nyní občas běhá ke dveřím, otvírá je a ukazuje nám, kudy odešel čert. Při tom vyplazuje jazyk a dělá čerta: "ble, ble, ble, ble". Dobře si to pamatuje.

Kdo minule typoval Martinovo nové slovo "táta", tak se trefil. Svojí oblibu vystupňoval tolik, že při prohlížení fotek byli všichni (kromě Varika) táta. Takže máma byla opravdu tátamáma. Další slovíčka přibývají pomalu, ale přece jen, takže hádanka na další měsíc je slovíčko: "haš". K těm srozumitelným patří: mimi, teta, didi (děda, děti).

Při jedné cestě do Prahy jsem Martinovi v levných knihách koupila "Dětský obrázkový slovník". Ani jsem netušila, jak oblíbenou se knížka stane a co všechno v ní najdeme. Vlastně ještě asi nebyla věc, kterou bychom zde neobjevili. Martin v ní umí ukázat spoustu věcí a až se jednou pořádně rozmluví, asi se budeme divit co všechno pozná. Pohádky si od té doby skoro neprohlíží. Čím ale nikdy nepohrdne, jsou jakékoliv obrázky vlaků nebo mašin. Ráno vstává se slovy "ššš, ššš" nebo "óto".

Názory k článku (0 názorů)
Žádné názory zatím nejsou. Vložte první!




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.