tisk-hlavicka

Už je to tady ! (2 a 3/4)

16.4.2002 Mirek a Markéta

2 a 3/4 - Vánoce i s Novým rokem jsme nakonec prožili zcela klidně, mamina jezdila na pravidelné předporodní kontroly a vždy se vrátila se slovy: "Zase nic."

Jako, že rodit se ještě nebude. A když se tedy nic nedělo, odjeli jsme oslavit Silvestra s kamarády do Ústí. Užili jsme si ho všichni tři i Verunka v bříšku. Markéta byla ráda, že porodí až v novém roce, nechtěla mít nejmladší dítě z ročníku. Nakonec bříško vydrželo až do 4. ledna. A pak už ne.

Jak to viděl táta:

Ráno 4.1.2002 jsem odjel jako obvykle brzy ráno do práce. Nepobyl jsem tam ale dlouho, když mi po 15 min. volala v 6:30 mamina: "Už je to asi tady. Břicho bolí trochu jinak. Jistě to nevím,ale raději přijeď.". "Vydrž ještě hodinu, než dorazím domů.", odpověděl jsem a doufal, že to stihnu. Když jsem doběhl z práce na nádraží, zjistil jsem, že vlak má zpoždění. Naštěstí tu byl kamarád Martin, který dojíždí jako já, ale autem. Zavolal jsem mu na mobil, zda by mě nehodil domů. Když se dozvěděl, že rodíme, nabízel Markétě, jestli nechce raději rodit v Ústí, že zrovna vyjíždí z Děčína a rovnou by ji tam vzal. Nechtělo se jí, a tak zajel pouze pro mne a hodil mě zpět domů.

Doma to vůbec nevypadalo na to, že budeme rodit. Všude klid, Martínek už byl teda vzhůru, ale díval se na ranní pohádky v televizi a netušil, co se bude dít. Markéta pouze občas prohlašovala, počkej už to přichází, a pak na nějakou chvíli přestala mluvit a trocho podupávala. Vyjadřovala se o tom, že chodí zákeřně po dvou za sebou. Stačil jsem ještě vyvenčit Varika, aby s ním Martínkův děda neměl tolik práce. Asi v půl deváté jsme vyjížděli k dědovi (babička ještě chodí do práce), aby se o Martina postaral. Martinovi jsme vysvětlili, že jedeme do nemocnice, že Verunka už chce ven. U dědy jsme se mnoho nezdrželi, protože jsme se chtěli stavit v prodejně knih, kde byla úžasná sleva - 50 % na všechno. Dědovi o tom, že jedeme ještě nakupovat knížky, samozřejmě ani muk. V knihkupectví jsme nakonec utratili asi pouze za 500 Kč, ale stálo to za to. Několik příhod kocoura Vavřince je teď povinnou četbou před spaním. Ke konci vybírání knih mne už Markéta pobízela, že už si mám pospíšit. Do porodnice jsme dojeli asi v půl jedenácté. Sestřička když otevřela dveře, prohlásila: "K porodu ?? To už jste dnes pátí....". Hned řekla, že tatínek u porodu dnes být nemůže, protože rodiček je hodně a porodní sál na to není uzpůsoben. Ptala se, jak často máme kontrakce a když Markéta odpověděla, že nepravidelně někdy hned za sebou jindy po 8 minutách, tak nám řekla, že to bude určitě ještě nějaký čas trvat, že porodíme asi až večer a to už možná otec u porodu bude moci být, protože ostatní maminky budou už na oddělení. Prozatím mě poslali domů. Mezitím přišla ještě další maminka s budoucím tatínkem. Šel jsem si koupit noviny a nějakou svačinu.

Když jsem se asi po 15-ti minutách vrátil, ani jsem si nestačil sednout v čekárně, otevřely se dveře a Markéta mě lákala dovnitř. Ukázalo se, že rodit se nebude až večer, ale ve velmi brzké době. K porodu jsem mohl jen díky mamince, která rodila vedle nás a svolila, že jí můj pobyt na sále nevadí. Markéta předběhla všechny maminky a porodila ten den jako první. K našemu velkému překvapení kluka Jakuba - 3 800 g, 55 cm.

Vlasů má dvojnásobek v porovnání s Martinem po porodu. Minule jsme strávili v porodnici 2 hodiny, tentokrát jsme to sfoukli za hodinu. Máme šikovnou maminu. Děkujeme.

Jak to viděla mamina:

Když poslali Míru domů, moc mě mrzelo, že o všechno přijde. Sestřička ale říkala, že porodíme asi až večer, takže na sále bude už možná prázdno. Míra odešel a mě asi po 5 minutách vyšetřily a řekly, že za hodinu to mám za sebou. Navíc přiběhla jiná sestra, ať si seženu rychle manžela, že maminka vedle svolila, že může být Míra u mě. Honem jsem tedy našla svou jedinou šanci -mobil a zjistila, že je zamrzlý (!!!) - žádný signál, žádná baterie. Za chvilku se ohřál, naskočil, ale jak se mi již několikrát stalo, nevolal. V duchu jsem nadávala na všechnu techniku a doufala, že se Míra vrátí sám. Vrátil. Naštěstí to stihnul a byl platným členem od začátku až do konce. Ve frmolu pěti rodiček byla asi každá ruka navíc dobrá, a tak dostával pokyny od sestřičky, jak pomáhat. Sám byl spokojený, protože jak říkal, na všechno lepší viděl.

Martin Jakuba přijal skvěle, pořád chtěl ležet vedle něj, chtěl ho hladit a byl nakonec spokojen, že bude mít kamaráda s kterým si bude moci hrát s autíčky. Verunka by taky byla dobrá, ale Jakub je asi lepší. Doma jsme opět posílili my chlapi, protože kromě andulky je tam mamina ženská jediná.

Názory k článku (0 názorů)
Žádné názory zatím nejsou. Vložte první!




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.