tisk-hlavicka

Po dlouhé době

21.9.2001 Markéta 1 názor

24 - 28 měsíců

Velikonoce jsme strávili na chatě ve Špindlu. Měli jsme to štěstí, že napadlo spousty sněhu. Nikdo to již nečekal, a tak jsme měli dětský vlek na Mísečkách téměř sami pro sebe. Martin začal jezdit sám (bez provazu) a měl z toho ohromnou legraci. Pokoušel se vždy mámě ujíždět a strašně se tomu smál. Dokonce se naučil i trošku zatáčet. Koupili jsme mu lyžařskou helmu, ale už ji neužil. Snad mu bude ještě příští rok a uvidíme kolik si toho bude z letoška pamatovat.

K domácím oblíbeným zábavám přibyl fotbal (Martin kope do míče a křičí gól) a hokej (dostal dvě malé plastové hokejky). Když Varik může, snaží se hrát s námi. Sebere balón a utíká s ním pryč. To potom honíme zloděje po bytě.

Vášeň pro motorky a vlaky ještě Martina neopustila. Naučil se poznávat výfuk - ví co to je, ale říká mu "kouřík", zrcátka, světla, řetěz, blinkry, nárazníky... Navštívili jsme také výstavu lokomotiv, ale na parní lokomotivě se Martinovi moc nelíbilo. Když totiž pořádně zahoukala, museli jsme jít pryč - začal se bát. Doma potom dlouho ukazoval na komín a říkal: "moc bojim". Po čase už říká, že se jen leknul a bál se jen malinko. Doma jezdíme v obýváku a honíme se kolem stolu. Martin na tříkolce (už se naučil šlapat) a táta (většinou) tlačí před sebou odstrkovadlo. Vždycky jedna motorka nabourá do druhé a to potom musí přijet policie a dát pokutu, montážní auto, když je potřeba něco "opravit" a hasiči, když jedno z aut hoří. Taky musíme občas tankovat benzín. Venku jsme jezdili už i na malém kole (s těmi opěrnými kolečky po stranách zadního kola), ale Martin ještě nedosáhne nohama na zem, když sedí na sedátku, a tak šlapal velmi opatrně. Možná taky proto, že kolo nemá klasickou torpédo-brzdu.

Na procházkách ve městě nejraději honí holuby, v lese zase řeže pilou-klackem a to cokoliv - stromy, klády, naše nohy, ruce a pak říká: "nemaš nohy, nemůžeš chodit", sbírá houby (musíme mu vysvětlovat které ano a které ne - sebral by kdejakou prašivku), už pár hub rozliší, zatím si houby rozdělil na hříbky, které "bíjáme" a ostatní "ty nebíjáme". V potoce chytá ryby rybářským prutem-klackem a moc rád sbírá maliny, borůvky či ostružiny.

Začíná si již uvědomovat sám sebe, a proto některé činnosti musí dělat sám. Dovede se pořádně vztekat, když mu to nedovolíme. Např. když mu v rámci urychlení sundáme po příchodu domů sandály, začne se rozčilovat: "Já, ám" (= já sám) a musíme mu je znovu nandat, aby si je sám mohl sundat. Co ale musí dělat vždycky sám, je nasypat si banánové mléko do lahvičky. A to i v půlnoci, když náhodou chce mléko v tu dobu. Bývá to velmi zřídka, ale někdy na něm trvá a minerálku striktně odmítá. Když se mu naopak do něčeho nechce řekne: "umimim" (= neumím). Při poslouchání naší řeči opakuje slova, která slyší, ale často vynechává první písmenka. Jeho zatím nejdelší věty mají 3 až 4 slova, jako například po příchodu z lesa zahlásí doma: "Mami, óby, moc (= jako že jsme jich hodně našli).

Čůrání venku není problém. Dovede si již stáhnout tepláky i slipy a vyčůrat se "jako chlap" (dříve si sedával do dřepu, jako holka), ale natáhnout je zpátky pořádně nedovede, musíme to vždy urovnat. Plínu stále ještě dostává na polední spaní a na noc. Protože ji již nepočůrává tak často, většinou je suchá, zkoušeli jsme ji vysadit, ale dle zákona schválnosti se v noci počůral. Takže jsme od dalších pokusů zatím upustili. Kaká už jenom na nočník. Vždycky si řekne, popadne nočník a běží do pokoje, kde si zapíná video s Krtkem, Bobem a Bobkem či kocourkem Modroočkem. Když jsme ještě neměli nakoupeny pohádky, bylo jeho největším hitem sledovat sám sebe na videu.


Neušit, myšlenkuju na záchodě v přírodě...

Doma s oblibou okřikuje andulky: "ticho !", když moc nahlas štěbetají (to se naučil od nás), taky krade nos mamině, tátovi i Varikovi a předstírá, že ho zahodil či zbaštil a je teď v bříšku. Jeho oblíbený pozdrav, když přijde někdo z nás domů, je: "BAF !".

Protože Martin dostal křídy a aby zůstaly zdi našeho bytu nepočmárané, pořídili jsme mu tabuli. Tabule je vyrobena z umělohmotné desky a přišroubována ve správné výšce na zeď v kuchyni, pod tabulí je připevněno korýtko na křídy a houbu. Nejraději Martin maluje doméchek (=domeček) a jak prší.

Dovolenou jsme měli prvních 14 dní v červenci. První týden jsme jeli s kamarády na Vltavu (Vyšší Brod - Zlatá Koruna) a Lužnici (Suchdol - Stará Hlína). Bylo nás celkem asi 10 lodí. Vltava byla dobrá, Martin sjel s námi svůj první jez (jeden ze 4 Krumlovských) a často chtěl pádlovat s máminým pádlem. Na příští vodu už mu nějaké budeme muset pořídit. Taky už budeme muset udělat uprostřed lodi sedačku, doposavad sedával před háčkem - maminou. Stříkací pistolí a houkačkou Martin obšťasňoval všechny tety a strejdy v kempu. V Lužnici bylo propastně málo vody, a tak jsme některé úseky museli tahat lodě za sebou na provaze. Martin samozřejmě řídil v té době loď sám. Končili jsme těsně před Starou Hlínou, zrovna když se začínala hnát dlouho očekávaná vichřice. Tu Martin prospal cestou za kamarády do Brd v autě. Vodu jsme skončili přesně za minutu dvanáct.

Byli jsme rádi za střechu nad hlavou. V Brdech jsme vyráželi na procházky do lesa a jednou jsme udělali výlet do Aquaparku v Příbrami. Nestačili jsme se ještě ani pořádně namočit a už jsme jeli do nemocnice. Martin uklouzl na dlaždičkách a rozsekl si bradu. Pan primář ORL mu tam za 3 minuty vyšil 5 stehů a pochválil ho, že ani moc nebrečel. Venku na chodbě nám to připadalo trošku jinak, ale to prý byla ta první umrtvovací. Celý týden si potom důležitě tahal za provázky a říkal, že má fousy jako táta. Podstatně větší nářek nastal, když po 9 dnech stehy nevypadly samy, jak měly a mamina řekla, že je čas je vyndat, protože začínají být zanícené. Nikde jinde než doma si tolik brečet nedovolil. Z chalupy v Brdech jsme nakonec odjížděli o den dříve, než jsme původně zamýšleli, protože maminu rozbolel zub a bylo třeba jet domů k zubaři.

Hned následující víkend jsme vyrazili na svatbu Martínkovy tety Marušky. Brali se trochu se zpožděním. Byla to Martinova první. Dostal od babičky krásné slušné kalhoty, bílou košili a vestičku a Michalka taky měla sváteční oblečení - růžové šatičky s kloboukem. No, moc jim to slušelo, ale oblékat se do toho Martin moc nechtěl. Až když jsme ho začali obdivovat, jak mu to sluší, jaký je fešák, tak si to nechal na sobě. Dojem trošku sice kazily ty nítě na bradě, ale zase si je každý prohlížel. Svatba byla na zámku v Klášterci nad Ohří, kam jsme dojeli se zpožděním, ale oddali je. Poté se jelo na hostinu do Vejprt. Tam se děti pořádně vyřádily - honily se, hrály hokej a fotbal. I my dospělí jsme se vyřádili a zahráli si taky fotbal ve svátečním.

Na zpáteční cestě ze svatby jsme se stavili u kamaráda Jardy na ultrazvuku, podívat se na mámino bříško. Martínek totiž bude mít za 5 měsíců sestřičku.... Nebo bratříčka ???


Michalko, pojď blíž...

Názory k článku (1 názorů)
!!! M. 21.9.2001 9:59




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.