Úplně od začátku

Letošní velikonoce (od 3.4 do 5.4.) jsme netrávili jako obvykle s kamarády na chatě, ale kdekoliv jinde hlavně blízko porodnice. Naše miminko se mělo narodit každou chvíli. Termín mělo 30.3.99. Nakonec jsme si užili skoro celý víkend s bříškem, teda spíš břichem. V pondělí večer to ale mimíska v bříšku (takhle mu to v bříšku slušelo) přestalo bavit a tak to ještě do půlnoci stihnul. Bylo to však „o fous“ a proto má Martínek zápis - narozen 5.4. ve 24:00.

Když Martínek poprvé spatřil světlo světa, měl 53 cm a 3240 gramů. Měl také spoustu černých vlásků a chlupatá záda.

Už jsem venku. Je tu nějak moc lidí, světla a málo vody.

Nejčerstvější novorozeňátka jsou ráda v prostředí, jež měla v děloze, a tak jsme se domluvili se sestřičkami v porodnici, že Martínka po porodu dají do vaničky s teplou vodou. Tam měl být držen v podpaží a krásně se uvolnit. Jenže představa sestřiček o této metodě byla trochu jiná a tak se Martínek ocitl pod vodou celý i s hlavou. Plaval jak kapřík. Jestli se uvolnil, nebo to pro něj byl ještě vetší šok než porod samotný, se asi nikdy nedovíme. Manžel tvrdí , že každopádně potom přestal brečet (komu by se taky chtělo brečet pod vodou).

Už mi jsou 2 dny

V porodnici jsme si pobyli nejnutnější dobu potřebnou k zahojení pupíčku , k prvnímu očkování - proti TBC a prvnímu screeningu - na fenylketonurii a vrozenou hypotyreózu , to mu bylo tři a půl dne. Pak jsme jeli domů.

PŘIVÍTÁNÍ
Doma bylo samozřejmě velké vítání, ovšem úplně nejvíc se s novým členem domácnosti vítal náš velšteriér Varik. Nejraději by Martínka olízal úplně celého, ale dovolili jsme mu jen ruce a vlásky. Pak jsme Martínka umyli my.

Druhými velkými obdivovateli Martina byli jeho noví bratranci Ivošek /5 let/ s Luboškem /4 roky/. Jelikož i oni čekají brzo malou sestřičku, pečlivě miminko obhlíželi, aby se připravili na to, co je čeká. Myslím, že až jednou vyrostou a sejdou se všichni u dědy a babičky na chatě, nebudeme vědět, kde nám hlava stojí.