Co mají společného kurikula úspěšných vzdělávacích systémů?

Na konci dubna do Prahy přijela britská výzkumnice a autorka knihy Chytrozemě Lucy Crehan. Ve své přednášce pro pracovníky NPI a další odborníky na problematiku kurikula a vzdělávací politiky shrnula, jaké společné znaky mají kurikula těch zemí, které dosahují výborných výsledků v testování PISA, a také okomentovala, jak si stojí české kurikulum. Záznam přednášky můžete zhlédnout zde, přepis přednášky v angličtině najdete zde.

Co mají společného kurikula úspěšných zemí podle Lucy Crehan?

1) Kurikula jsou spíše úzce zaměřená a témata jsou jasně popsaná.

Znamená to, že obsahují menší množství jasně popsaných témat, což umožňuje učiteli jít s žáky ve výuce více do hloubky. Tento přístup vyhovuje všem dětem – těm, co postupují pomaleji (učitel nemusí spěchat a žáci látku mohou dobře zvládnout), i těm, co jsou rychlejší (mohou látku studovat skutečně do hloubky). Všechny děti se tedy věnují stejným tématům, jen jejich hloubka se liší. Učitel může všechny děti takzvaně “vzít s sebou” – nepřejde k dalšímu tématu, dokud se neujistí, že základ pochopily všechny děti (kurikulum obsahuje jen to, co je základ, standard). Díky tomu se nestává, že děti později nepochopí složitější látku, protože neměly na čem stavět.

2) Kurikula jsou vnitřně smysluplně seřazená a provázaná.

To znamená, že existuje logická provázanost mezi jednotlivými tématy, předměty a stupni vzdělávání, která respektuje to, co je schopno dítě v daném věku zvládnout. Témata jsou v celém kurikulu řazena a popsána tak, aby v každém období, na které se kurikulum člení, měl žák už předchozí znalosti a dovednosti, na kterých může stavět svoje nové učení. Například chceme-li učit ve fyzice na 2. stupni o tlakové síle, měli by se žáci na 1. stupni učit v jednodušší podobě o síle jako takové, aby měli na co navazovat. Nové poznatky a dovednosti se dítě učí jen tehdy, když je zapojuje do existující sítě starších znalostí a dovedností.

Podívejte se na záznam pražské přednášky Lucy Crehan:

A jak je na tom české kurikulum – Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání?

Podle Lucy Crehan máme na prvním stupni vyhovující množství témat, ale často nejsou jasně stanovená (není jasné, co přesně se jimi myslí). To může pak dělat potíže v provázanosti s 2. stupněm, kde nemají učitelé v některých tématech na co navazovat.

Na 2. stupni je vzdělávací obsah naopak dostatečně jasně popsaný, ale je ho velké množství. Oproti 1. stupni je tu příliš velký skok. Učitel musí spěchat, aby vše “stihl”, takže se může stát, že si některé děti nestihnou osvojit potřebné základy a již přecházejí k nové látce.

Některá témata obsažená na 2. stupni nemají svou jednodušší verzi na 1. stupni a oba stupně působí trochu odděleně.

Lucie Slejšková, analytička EDUinu: „Ačkoliv Lucy Crehan zkoumala RVP pro základní vzdělávání jen krátce, myslím, že vystihla podstatu velké části našich potíží. RVP pro 1. a 2. stupeň působí odděleně a odpovídá tomu často i praxe ve školách. Na 2. stupni tlačíme na akademičnost vzdělávání a kurikulum je přeplněné. Učitelé látku takzvaně stíhají, místo aby měli šanci zajistit, že požadovaný základ zvládne ideálně každé dítě. Moc jim v tom nepomáhají ani některé učebnice, podle kterých se učí. Podle učebnic se takzvaně jede a jede se rychle, témat a dílčích informací je příliš mnoho.”

Lucy Crehan do Prahy přijela díky spolupráci iniciacity Úspěch pro každého žáka, SKAV, EDUin a nakladatelství Audiolibrix.