Kriteriální hodnocení letos na vysvědčení, za dva roky již i v průběhu roku

Ministerstvo bude ve školách dál podporovat formativní přístup a kriteriální hodnocení. EDUin při této příležitosti nabízí vysvětlení pojmů, které s hodnocením souvisí a v nichž bývá často zmatek.

Školy v minulých dnech dávaly žákům vysvědčení, to může být letos i čistě kriteriální, případně v kombinaci známek a kriteriálního hodnocení. Nové vysvědčení prošlo pilotáží základních škol. Ještě větší změna nastane od září 2027 v 1. a 2. třídách, kde žáci nebudou dostávat jen slovní vysvědčení, ale veškeré hodnocení v průběhu roku bude muset být slovní. Ministerstvo školství bude ve školách dál podporovat formativní přístup a kriteriální hodnocení, což EDUin vítá. Připravuje se také vyhláška, která provedení změny upřesní, konkrétní realizaci hodnocení pak přiblíží školám metodická příručka MŠMT. Některé základní školy používají kriteriální hodnocení již delší dobu, například ZŠ Labyrinth v Brně.

Pojmy, které se v problematice hodnocení objevují, se často používají nevhodně nebo jejich významy veřejnost zaměňuje. EDUin proto přináší krátké vysvětlení hlavních pojmů.

Vysvětlení jednotlivých pojmů:

Rozlišujeme formativní a sumativní hodnocení, nicméně nejde o skutečný protiklad, každé hodnocení má jinou funkci.

• Formativní hodnocení: hodnocení, které má jako hlavní funkci podpořit pokrok dítěte, tzn. obrací pozornost učitele k žákovi a jeho osobní pokrok za hodnocené období. Je průběžné, dále se s ním pracuje a dává žákovi jasnou informaci o tom, co se naučil a co se má ještě naučit. Hodnocení se zde bere jako nástroj pro učení.
• Sumativní hodnocení: typicky se jedná o klasifikaci známkami; má jinou funkci než formativní hodnocení a je to legitimní nástroj pro hodnocení žáka na konci předem definované etapy. Vysvědčení nemívá obvykle formativní charakter, ale může ji mít, pokud se jedná o slovní vysvědčení nebo vysvědčení kriteriální, které obsahuje doporučení pro žáka.

Hodnocení může mít různou formu, buď jde o kvantitativní hodnocení (známka, procenta), nebo kvalitativní (slovní hodnocení, kriteriální hodnocení).

• Slovní hodnocení: nemusí být nutně formativní, pokud se s ním dále nepracuje a neobsahuje doporučení, kudy se má žák dál vydat. Při nesprávném použití, tzn. když například žák dostává místo známek „slohová cvičení“, která nepopisují jasně, co žák umí („jde ti to už moc dobře“), nebo žáka srovnávají s jinými žáky („ještě to neumíš jako ostatní“), může být slovní hodnocení přímo škodlivé.
• Kriteriální hodnocení: jde vlastně také o slovní hodnocení, ale opřené o jasně definovaná kritéria – škola popíše, v jakých oblastech se má žák vzdělávat a jakých má dosáhnout znalostí, dovedností nebo kompetencí (jak to vypadá, když danou věc zvládá); zároveň se definuje škála hodnotících výroků, která může být pro různé oblasti odlišná a pomáhá odstínit, na jaké úrovni dovednosti se žák nachází. Výhoda kriteriálního hodnocení je ta, že je strukturovanější než čistě slovní hodnocení, je pro rodiče obvykle dobře srozumitelné a poskytuje přiměřeně detailní zpětnou vazbu žákovi.