Muži v mateřských a základních školách: Pavel Bartoň

Pavel Bartoň se k práci s menšími dětmi dostal přes Oddíl mladých ochránců přírody, přes vedoucího kroužků a táborů, a také přes studium oboru vychovatelství dětí a mládeže na Univerzitě Palackého v Olomouci. Dlouhá léta pak pracoval s dětmi ve středisku volného času Alcedo ve Vsetíně.

1. Jak jste si vybral práci, kterou děláte? Směřoval jste k práci s dětmi ve školství odjakživa?

Myslím, že práce si vybrala mě :) Už na základní škole jsem neustále vymýšlel různé aktivity pro spolužáky - na výletech na schůzkách tehdy ještě pionýrských. Účastnil jsem se různých branných závodů. Navštěvoval jsem pravidelně turistický oddíl mládeže (TOM) včetně táborů. Asi ve 12 letech jsem začal navštěvovat oddíl mladých ochránců přírody, kde jsem postupně dostával prostor pro organizaci programu a realizaci různých her. Postupně jsem začal externě pracovat jako vedoucí kroužků, vedoucí na táborech. Po absolvování gymnázia jsem začal studovat na Univerzitě Palackého v Olomouci obor vychovatelství dětí a mládeže v době mimo vyučování. Externě jsem pracoval v dnešním Alcedu - středisku volného času ve Vsetíně. Tam jsem se dostal do funkce zástupce ředitele. Pak rok a půl na civilní vojenské službě, opět v Alcedu. V roce 2003 jsem byl jmenován ředitelem středisku volného času. Od roku 2018 jsem uvolněný z funkce ředitele do funkce místostarosty města Vsetín, kde mám v gesci mimo jiné i školství.

2. Co Vás na této práci baví a co je na ní nejnáročnější?

Nejvíce mě baví to, co mě baví:) To, co jsem se naučil, rád předávám dále. Takže jsem instruktor školního lyžování, instruktor snowboadingu, instruktor vodní turistiky, instruktor vysokých a nízkých lanových překážek, lektor výukových programů, lektor pedagogiky volného času, lektor práce se zrcadlovkou (fotografování), učil jsem na kytary, bicí. Založil jsem dětskou kapelu Docela, se kterou jsme se dostali do televize a pak koncertovali po celé ČR. Nejnáročnější je zajistit financování a dobrý tým lidí.

3. Čím to podle vás je, že v předškolním vzdělávání a na 1. stupni základních škol učí tak málo mužů?

Možná je to proto, že ženy mají s mladšími dětmi více trpělivosti a zkušenosti. Popravdě jsem já osobně raději pracoval s dětmi od II. stupně:).

4. Berou děti jinak učitele muže než učitelku ženu? Vnímáte nějaký rozdíl ve svém přístupu k dětem, než jaký mají Vaše kolegyně?

Myslím, že to je jako v rodině. Důležitou roli má máma a důležitou roli má táta.

5. Myslíte si, že by muži mezi učiteli malých dětí měli být zastoupeni častěji? A co by podle Vás pomohlo, aby ve školkách a na základních školách učil vyrovnanější počet žen a mužů?

Asi odpovím podobně jako v předchozí otázce. Svou roli má učitelka a svou roli má i učitel.