Největší balíček změn ve školství schválen

Po mnohaměsíčních průtazích ve Sněmovně schválil velkou novelu školského zákona Senát.

A to včetně nejdiskutovanější části o převodu financování nepedagogických pracovníků, o čemž se v Senátu vedla v rozpravě šestihodinová debata. Celý legislativní proces se tak podařilo stihnout ještě před koncem sněmovního volebního období – v opačném případě hrozilo, že by novela mohla spadnout pod stůl a v novém volebním období by bylo nutné ji schvalovat celou odznova. Změny mají platit od 1. září 2025, opatření spojená s převodem financování nepedagogických pracovníků na zřizovatele nabudou účinnosti 1. ledna 2026. Některé další změny obsažené v novele mají delší časový náběh. Mezi hlavní změny patří:

• Upevnění pozic školního psychologa a speciálního pedagoga: Školy dostanou na jejich financování pevně dané prostředky ze státního rozpočtu, činnost těchto podpůrných pracovníků bude v dalším období důležitá i vzhledem k omezení odkladů školní docházky, které, pokud návrh zákona podepíše prezident, začnou platit od 1. září 2025, a navýšení počtu žáků se specifickými vzdělávacími potřebami na 1. stupni ZŠ.
• Ukotvení pozice sociálního pedagoga: Pozice bude hrazena ze státního rozpočtu; sociální pedagog je nástroj k posílení sociální práce školy a tvoří spojku mezi školou, rodinou a sociálními službami ve chvíli, kdy škola potřebuje řešit např. náročné chování žáka, záškoláctví apod.
• Indexové financování škol: Jde o spravedlivější model financování, který zohledňuje rozdílné podmínky škol – prakticky znamená, že čím problémovější prostředí a náročnější žáci, tím víc peněz dostane škola na nástroje, které jim to umožní kompenzovat.
• Přesun financování nepedagogů na zřizovatele, včetně nakládání s ONIV: Opozice kritizovala nedostatečné finanční pokrytí a přenášení finanční zátěže na obce a kraje; experti dlouhodobě upozorňují na fakt, že tarifní tabulky mnoha pozic jsou pod výší minimální či zaručené mzdy a ředitelé tak nyní musí na jejich dorovnání na zákonnou mez využívat prostředky určené na odměny učitelů; opatření také přesouvá rozhodování o nakládání s ONIV, z nichž se například hradí učebnice nebo další vzdělávání učitelů, ze škol na zřizovatele.
• Slučování škol: Školy v obcích, které zřizují dvě a více škol a některá z nich nedosáhla za poslední 3 roky alespoň jednou počtu 180 žáků, se budou muset slučovat; ministerstvo školství si od opatření slibuje vyšší kvalitu vzdělávání na školách a vyšší finanční efektivitu provozování vzdělávací soustavy.
• Možnost upravovat výši PHmaxů: Zákon umožňuje úpravu maximálního počtu hodin, které stát školám hradí, tzv. PHmaxů, podle potřeby bez nutnosti další legislativní úpravy; školy se obávají snižování PHmaxů v budoucnosti.
• Přijímací řízení na SŠ: Týká se legislativně technických úprav, mezi které patří např. zrušení podání přihlášky v podobě výpisu, úprava jednotné přijímací zkoušky pro žáky s OMJ a možnost podávat přihlášku do druhého kola na maturitní obory i bez předchozího složení JPZ.
• Duální praktické vyučování.
• Úprava maturitní zkoušky: Zavádí jako jednu z možných forem maturity na všech středních školách komplexní profilovou práci, nebo možnost nahrazení zkoušek z některých předmětů certifikátem (např. u cizích jazyků).
• Umožnění kombinované výuky: Střídání prezenční a jiné formy vzdělávání mimo školní budovu podle stanovených pravidel, jejím cílem je nabídnout flexibilnější formu vzdělávání, která může být někdy pro žáky i jejich rodiny vhodnější než tradiční prezenční výuka.
• Snížení věkové hranice pro žáky z 18 let na 15 pro vstup do školské rady.
• Krátké programy VOŠ.

Miroslav Hřebecký, programový ředitel EDUinu: „Právě přijatá novela zlepší mnohé věci napříč celým regionálním školstvím, jde o mimořádně obsáhlý a komplexní balíček. Chceme vyzdvihnout největší pozitiva: zavedení principu indexového financování bojujícího systémově s nerovnostmi a ukotvení podpůrných pedagogických pozic, což nás přibližuje praxím nejvyspělejších vzdělávacích systémů. U nejdiskutovanější části novely – převodu financování nepedagogů na zřizovatele, ukáže praxe, jak moc se naplní obavy samospráv z navýšení finanční zátěže. Jako vítězové z toho vycházejí pedagogové, kteří již nebudou ze svých nadtarifních prostředků dokrývat nedostatečné platy svých nepedagogických kolegů. Převod ONIV na zřizovatele bohužel nevítáme – dochází tím k principiálně velmi nebezpečnému prolomení zásady, že vše, co jde za výukou, hradí stát. To může být do budoucna velmi zneužitelným precedentem.“