| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Přesycenost dětí v době konzumu

 Celkem 126 názorů.
 Marta 
  • 

Souhlasím 

(20.1.2009 9:29:15)
Neustále říkám prarodičům, ať raději donesou dcerce jablíčko než bonbóny. Ať jí nekupují hračku, ale jdou s ní na narozky do zoo. Jenomže ono je pro ně prostě jednodušší něco koupit v obchoďáku.
 Petra, 2 deti 
  • 

Re: Souhlasím 

(20.1.2009 11:06:34)
Presne tak. Babicka, ktera nema cas na vnoucata, kupuje mym detem hodne hracek. Dost me to stve. Deti jsou stastni, kdyz vidi babicku. Byly by stastnejsi, kdyby se jim vic venovala.
 Mortadela 


Re: Souhlasím 

(20.1.2009 12:06:20)
A teď si představ, že moje tchyňka, která dceru každou středu vyzvedává ze školky po obědě, jí poté cestou na kroužek VŽDY koupí nějakou hračku. Tak si to vem - každý týden hračka. Já pěním a nadávám a vysvětluju a je to na nic. Zkoušela jsem to mnohokrát i přes dceru, aby laskavě taky někdy odmítla a nic nechtěla, ale prostě nechápe proč by jako měla odmítnout, když ji babička vezme do obchodu a nabídne ať si něco vybere. Ona to přece chce... :-( K Vánocům a narozeninám vždy dostává od babičky tašku plnou věcí, jako kdyby nestačily dva tři dárečky, ona jich musí být celá taška! :-( Já už fakt nevím jak to mám říct. :-( Děsím se co si zase přinese zítra. ~o~
 Romča 
  • 

Re: Souhlasím 

(21.1.2009 20:58:28)
Já se snažím hodně dárků od babiček nechat přímo u nich doma, aby si tam děti mohly s nimi hrát a my nebyli doma jako ve skladu hraček :-) ...
 Romča 
  • 

Re: Souhlasím 

(21.1.2009 20:58:38)
Já se snažím hodně dárků od babiček nechat přímo u nich doma, aby si tam děti mohly s nimi hrát a my nebyli doma jako ve skladu hraček :-) ...
 Babička (53) 
  • 

Re: Jde to i jinak 

(23.1.2009 17:33:10)
Jsem babička ale přesto velmi ráda čtu rodinu a příspěvky. Dost Vás píše že je prarodiče zahlcují dárky - buď velkém množstvím anebo nekvalitním zbožím. Napíšu jak to děláme my u nás v rodině. Dcera si sedne s vnoučaty a napíší dopis Ježíškovi. Když byly vnoučata miminka, psala dcera dopisy jako za ně. U nás se to tak praktikovalo i když byly moje děti malé. Moje dcera a teď dokonce i syn to tak také dělají. Napíší si o věci potřebné ale většinou právě o nějaké hračky a to takové o kterých ví že se vnoučatům budou líbit a jsou o nich přesvědčení že budou děti rozvíjet. Já i druhé babičky dostaneme seznámek vhodných dárků a my si z toho vybereme. Neznamená to koupit seznam celý :-D No jsou spokojené všechny tři strany. Vnoučata z dárků, dcera a syn že se jim byty nesmyslně neplní blbostmi a hlavně my babči z radostí všech. Hlavně je to o komunikaci a hlavně CHTÍT. Neděláme to z nedostatku fantazie. A když chci překvapit i rodiče dětí ? tak na to mám osvědčené buď předplatné časopisu na rok, Sluníčko, Mateřídoušku, nebo předplatné do solné jeskyně, letos jsme se s maminkou snachy domluvily a zaplatili prodloužený víkend na horách. Jeden den tam pro dva dospěláky a dvě děti 1 a 2apůl roku vyjde jako jedna pravá od MATELLA. A taková perlička na konec . Když bylo mým dětem 6 a 7 a moje mami ode mne chtěla seznámek, bylo na něm tenkrát napsáno mj. LEGO a mončičáky. Lego bylo v té době nedostatkové zboží a ještě docela dost drahé. Rodiče ani pořádně nevěděli co to je. Přesto děda Lego sehnal a koupil krabici za neuvěřitelných tehdy 500,- Kč. Bylo to i poprvé co brblal že to bude krám, za nekřesťanské peníze s čím si děcka nebudou hrát a kdovíco ještě. No nenechal si to moc vymluvit a pořád si vedl svou. Když ale viděl tu radost u stromku a tu možnost ke hraní byl tak nadšený že po novém roce běhal po obchodech a sháněl další LEGO. Nakonec udělal to co pro naší rodinu bylo skoro nepochopitelné. Na černém trhu koupil bony a hnal se do Tuzexu pro LEGO. :-D Zdraví babi
 Dobra1 


Re: Souhlasím 

(20.1.2009 15:38:24)
Ja tohle resila tak, ze jsem vetsinu darku poslala s babickou zpet s tim, aby si deti s tim mohli hrat u ni, az prijdou na navstevu. Vysvetlila jsem, ze nemam na dalsi hracky misto a aspon nebudeme muset tahat hracky k ni. Pomerne rychle se pak uklidnila, protoze nema taky moc uloznych prostru.
 markéta, tříletá holčička 
  • 

záleží na nás 

(21.1.2009 15:50:37)
myslím si, že záleží na tom jestli jsme sami povrchní
a líní, protože rodič je ten, kdo dává dítěti vzor.
naše holčička má také dost hraček,ale také si zpíváme,
děláme básničky, vaří se mnou, s tatínkem jezdí pro zboží do skladu,
pomáhá opravovat rozbité drobnost....
je prostě s námi a my jí nevylučujeme ze svého světa,
vstupujeme do jejího , když si sní hrajeme na koberci a ona do našeho,
když děláme dospělácký věci...
 BaBá 


Re: záleží na nás 

(26.1.2009 16:41:34)
Já mám také tříletou holčičku, hraček má hodně - nejvíc plyšáků. To se musím přiznat jako maminka k lehké úchylce, měla slušnou sbírku ještě než se narodila :-)
Sama si chce stále kupovat koně - všechny co existují. Takže máme plyšové, Little pony, věrné figuky od Schleich - ty skoro všechny co mají. Ale to je způsobené tím, že já sama mám dva koně, takže se u nich malá pohybuje od miminka, miluje je a tuto "úchylku" má po mamince. Se všemi koníky si na střídačku hraje,velice hezky a i sama.
V pokojíčku má jednu větší bednu, ta je plná, ale jsou tam uložené i míče a věci na písek. Stoleček na malování a modelování. A v obývacím pokoji spojeném s kuchyní jsme vyklidili dolní polovinu knihovny, kde má knížky, stavebnice a nějaké drobnosti. Ničeho nejsou stovky, přesto si myslím, že má hodně hraček. Ale opravdu se vším si pravidelně hraje. S rodiči i sama.
Darů jsem se hodně bála, ale podařilo se mi i u tak malého dítěte zavést to, že se konzultuje s rodiči co je potřeba a případně se i všichni na dárek složí. Vysvětlila jsem, že radši jednu hračku i třeba dražší, ale užitečnou, než plno pitomostí.
Vím, že by hraček stačila bohatě i polovina. Ale dnešní možnosti opravdu (jak píše autor článku) lákají i rodiče, já sama si občas uvědomím, že je to možná i částečné nahrazování toho, co jsme za komunismu samy neměli. ~d~
Ale dcera se musí o všechny hračky starat, pomáhat uklízet, plyšáka hozeného na zem okomentuju. Hračce se to nelíbí, Tobě by se také nelíbilo ležet obličejem na zemi. Jde, hračku zvedne a řekne promiň.
Domnívám se, že rozumný rodič zvládne vytvořit u dítěte vztahy k hodnotám i přes značné množství hraček. Pravda, to množství autorem popisované si moc neumím představit. Ve svém okolí takto popisovaný případ znám pouze jeden, ale i tyto děti mají ke svým hračkám vztah. Jen si rozhodně nestíhají se vším hrát a rozhodně neví, co všechno v pokojíčku mají
 Paja214 


Re: Souhlasím 

(24.1.2009 13:41:36)
Také naprosto souhlasím s autorem. Dcera má 18 měsíců a má tolik hraček, že by stačily pro menší dětský domov. Za vším je samozřejmě babička, která jí pořád něco kupuje. Obzvlášť letošní vánoce, to byly prostě orgie. Dcera z toho samozřejmě vůbec neměla rozum a po druhém rozbaleném dárku ji to přestalo bavit. S přítelem jí kupujeme maximálně leporela - ráda si prohlíží obrázky - a k Vánocům od nás dostala sadu pastelek Progresso,blok na malování a uklízecí sadu - smetáček,lopatičku a velký smeták, aby mohla pomáhat mámě. Naštěstí druhá babička (moje máma) má rozum, buď se domluvíme, co dcera aktuálně potřebuje nebo jí dá peníze na stavební spoření.
Pokud se týká čokolády a sladkostí, je to stejné. Manželova matka razí zásadu "už měla rok, může všechno" a každý den se do ní pokouší přes můj výslovný zákaz narvat nějakou sladkost se slovy "maminka je hrozná, nic ti nedopřeje", druhá babička můj zákaz dodržuje.
Prostě s babičkou je to boj, který se nedá vyhrát. Stále žije v domnění, že čím víc toho vnučce koupí,tím líp.
 Magda & 2 
  • 

Jeden darek k Vanocum 

(20.1.2009 9:39:02)
My zase razime heslo pouze jeden darek k Vanocum od nejblizsich pribuznych (vlastni rodina, 2x prarodice), takze dohromady kazde dite ma idealne 3 darky pod stromeckem. Akorat letos se tchyne pres me varovani utrhla ze retezu a kazdemu diteti nakoupila snad 3 nebo 4 darky - me omyvalo, kdyz jsem to videla a nenapadne jsem nektere darky schovala na pozdejsi dobu! Nesouhlasim s tim, prehlcovat deti darky, protoze jsou potom roztekani a nevi, s jakou hrackou si drive hrat....Jinak se mi osvedcilo, schovat pulku hracek/skladacek/plysaku/knizek do krabic a do skrini a cas od casu je obmenovat...Deti vzdycky zasnou, co vsechno maji doma za "poklady"....
 Miri30 


Re: Jeden darek k Vanocum 

(20.1.2009 9:48:35)
Souhlasím s Magdou, taky hračky pravidelně třídím, co zrovna není v kurzu putuje do krabice na půdu. Za nějaký čas je to pro děti "nové", neokoukané a zase je to zajímá.
 Winky 
  • 

Re: Jeden darek k Vanocum 

(20.1.2009 10:06:27)
S autorem článku v podstatě souhlasím, ačkoliv konec vyznívá poměrně fanaticky, podstatu věci vystihuje.
A i takové to "čekání na splnění" je stále kratší a kratší (když je věc potřeba nebo "potřeba", koupí se a hotovo).
Ale můj dojem je, že je to přirozený vývoj, je prostě všeobecný dostatek (momentálně), až nebude (třeba díky krizi nebo jiným okolnostem), tak se budeme muset (bez ohledu zda chceme či ne) naučit zase žít s málem nebo s menším množstvím věcí. Jenže chtít aby to nyní všichni dělali vědomě (omezovali se když nemusí, i když by mohli protože nepotřebují mít vše co mají) není reálné obávám se.
Schválně si to zkuste na sobě - třeba jeden týden - nekoupit sobě/dětem nic co není nutně potřeba (sladkosti, dobrůtky, omalovánky, další kousek oděvu a jiné drobnosti které doma již jsou a slouží). Řekne se to lehko :-D udělá hůř :-) Chtění je velmi silný "pud"....
No a pak ta mediální masírka na všemožné i nemožné zboží, přijde mi že více jak polovina sdělení ve zprávách/novinách má reklamní podtext s cílem vyvolat v nás touhu po dalších věcech....
 Tragika 


Re: Jeden darek k Vanocum 

(20.1.2009 10:24:01)
Winky, osobně nemám žádný problém nekoupit oblečení, hračku, sladkosti apod. i déle než dva týdny.
Myslím, že do pěti dárků jsme se vždy vešli a více už by bylo pro malé dítě zbytečné.
Autor článku píše o DVD, televizi a jiných vymoženostech v dětském pokoji. To je u předškolního dítěte cesta do pekel.
V regálech obchoďáků je 99% sračkohraček, které dětskou fantazii zašlapávaj do země a děti je většinou brzy zničí, nebo je věc přestane zajímat.
Je docela těžké vybrat i kvalitní knížku s přijatelnými ilustracemi, natož pak hračku, která by měla sloužit déle, než do příštích vánoc.
Kdo se o to zajímá, má určitě své tipy. Ti ostatní prostě jen vytáhnou příslušný obnos a nepřemýšlejí nad nesmyslností svého ,,kupu,,. Každému co jeho jest.

 Verča (2 děti) 
  • 

Re: Jeden darek k Vanocum 

(20.1.2009 10:27:51)
Tak u nás se takhle dárky nelimitují. Možná proto, že děti sice dostanou pár hraček, ale také knížky, něco od oblečení (u nás je oblečení dětmi vítáno), kytku v květináči, letos dostali od strejdy hrnečky s fotkou... K narozeninám je u nás běžný a oblíbený dárek návštěva divadla nebo kina. No a v průběhu roku se hračky prakticky nekupují.
Schovávání hraček jsem dřív taky praktikovala, teď už ne. Obě děti mají celkem vyhraněné zájmy a tomu odpovídají i hračky. V podstatě všechny hračky, které mají v pokojíčkujsou využívané. Některé víc, jiné míň. Oběma se v pohodě vejdou do krabic pod postelí. Ale stejně v oblibě vedou pastelky, fixy a plastelína.
Pokud jde o knížky, tak těch mají fakt hodně, ale kdybych jedinou schovala, tak by byl pláč.
Co nesnáším, tak jsou řeči mého tchána typu "on už má aspoň pět autíček, další nepotřebuje". Dává dětem jako dárky (k jakékoliv příležitosti) dvě krabičky kinderčokolády, protože je zdravá(!!). Bohužel je z toho vždycky ostuda, protože děti nedokáží předstírat nadšení a on to považje za urážku. Jenže děti tyhle čokolády nejí, nechutná jim a mají k ní odpor. Jediná čokoláda, kterou jí, je hořká, neplněná, nejlépe víceprocentní.
Sama si ještě pamatuji, jak jsem měla X let dvě okoukané, ošoupané panenky a strašně toužila po nějaké nové (kterou jsem nikdy nedostala). Takže pokud si děti přejí autíčko(panenku, knížku, plyšáka), tak jim klidně pořídím další, pokud vím, že z toho budou mít radost.
To co je popisováno v článku si snad ani neumím představit. Jednak ten pokojíček zahlcený hračkama, jednak to vykazování dětí do pokojíčku. Ano, občas musím něco dodělat do práce a pak děti mají jasně dané, že buď si budou hrát tiše, nebo v pokojíčku, ale to se stává tak jednou za dva měsíce. Obývák je jim plně k disposici a ve svém okolí neznám rodinu, kde by to bylo jinak.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Jeden darek k Vanocum 

(20.1.2009 12:14:19)
Verco,
zrovna vcera jsem "naoko" zavedla pravidlo: obyvak je muj pokoj a vy dva sem nesmite. No uz to neudelam, protoze nasledoval hystericky srdceryvny plac, mezi vzlyky bylo slyset: ty nas nemas rada!

A to byla jen moje odezva na jejich: Tohle je nas pokojicek, Ty nam sem nechod (prisla jsem do bince, a chtela po nich aby uklidili :-)
 marketkau 


Re: Jeden darek k Vanocum 

(26.1.2009 11:24:33)
No, u nas je to ponekud horsi. Zatim mame k dispozici jen 2 pokoje - loznici, kde spime vsichni (ja s manzelem a 3 lety a 4 mesicni syn) a obyvak, ktery slouzi zaroven jako detsky pokoj na hrani. Udrzet tam jen mimnimalni poradek je nadlidsky ukol...
Tatinek chodi z prace pozde a dela i v sobotu, tak se snazi svou nepritomnosy kompenzovat darecky. Takze zhruba 2x az 3x tydne prinese starsimu synovi nejakou drobnou hracku nebo alespon kindrvajicko ~o~ Neustale se s nim kvuli tomu hadam ~o~ Syn ma tolik hracek, ze o nich ani nemuze mit prehled, uz neni kam je uklizet a navic si jich ani nevazi. A kdyz prijde tata domu, hned se pta, co mu koupil. Manznel zase oponuje tim, ze on jako maly nic z toho nemel, tak to chce doprat svym detem. Uz nevim jak bych mu to mela vysvetlit ~n~
Jinak mame 1 babicku a 1 dedecka a Ti jsou, co se darku tyce rozumni, koupi vzdy jen 1 darek k narozeninam, svatku, vanocum.
 Katharina 
  • 

Re: Jeden darek k Vanocum 

(20.1.2009 13:26:00)
Tak přeplněný pokojíček hračkama je k vidění u nás doma. Mám 2 kluky 1,5 a 3,5 roku a jednu babičku, co razí heslo "čím víc dárků, tím líp" Snažíme se také zkorigovat počet dárků od příbuzných na "každý jeden" , ale marně - zvlášť odolná je výše jmenovaná babička. Běžně musí dát každému vnukovi 6-7 dárků, většinou hraček a to jak k vánocům, tak i k narozeninám a svátku. Snaží se vybírat hezké hračky - dřevěné,u kterých děti musí přemýšlet nebo se něco učí, ale v tom množství tato výhoda zaniká.Dva strýcové si letos už dali říct a každý dal dětem 2 dárky pro každého a ne hračky (moc jsem jim děkovalo za to jejich pochopení :))
Po letošních vánocích (jen od té jedné babičky měly děti 12 hraček) se nám pokojíček doslova přeplnil. Pro příští vánoce chceme zavést, každý příbuzný jeden dárek, kdo dá víc dárků - hraček, zůstanou u nich doma, aby si děti měly s čím hrát, když k nim přijdou na návštěvu. Doufám, že pak pochopí rychleji, že míň hraček je někdy víc!
 Magda & 2 
  • 

Re: Jeden darek k Vanocum 

(20.1.2009 16:49:12)
Katharino, drzim pesti, aby jsi sve presvedceni pristi Vanoce ustala! Ja jsem zpocatku urazila svym odmitavym postojem nekolik nasich pribuznych (napr. meho bratra s jeho pritelkyni), kdyz jsem se jim snazila vysvetlit, ze nemuseji detem nic porizovat k Vanocum. Snazim se nabizet misto toho alternativy, at jdou treba s detma ven na vylet, ale jak uz tu nekdo psal, to je zrejme mnohem obtiznejsi nez porizeni darku v krame....Taky jde o to, ze kdyz uz nejakou hracku (napr. stavebnici) detem koupim a daruju, tak si s ni taky musim s detmi (obcas)hrat, nebo si s nima tu novou knizku precist atd, protoze jedine tak se podle me darek stava opravdu osobnim....
 Marketa, L+J 


Re: Jeden darek k Vanocum 

(20.1.2009 13:29:07)
Nase deti taky maji vetsinu hracek o ktere si reknou a o kterych vim, ze si s nima vyhrajou. Nevidim v tom problem. Kdyz jede manzel na sluzebku tak jim vzdy neco priveze a nikdy jsem od nich neslysela, ze by se tesili na darecky, vzdycky se tesi na tatinka. Na darecky si vzpomenou treba az druhy den a to vetsinou az je manzel vytahne. Maji nejen hracky, ale i zazitky, hrajeme si s nima chodime do kina i divadla na koncerty. Umi si hrat sami, ale i s nama a spolecne mezi sebou. Je jasne ze to tak nemusi byt vzdycky. U kazdeho je to asi jine no. ~j~~j~~2~
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Jeden darek k Vanocum 

(20.1.2009 14:03:08)
~t~předpokládám, že ty už máš dítka starší.
Můj syn má 3 roky a druhý 3 měsíce. Hraček mají tedy hodně - zvláště mé oblíbené švagrové (učitelky v MŠ) vždycky mají pindy, že je přehlcený. To proto, že všechny hračky byly naskládané u zdi na koberci apod, zatím na ně nemáme žádnou skříňku, tak to vypadalo, že jich je hodně. Jenomže hodně z toho jsou štěrkátka apod. pro miminka, dospělejší hračky vlastně začal dostávat až kolem 2. roku, protože si s tím vůbec neuměl hrát.
Hračky jsme protřídili, nicméně schovali, protože už za pár měsíců si s nimi bude hrát ten mladší.
U nás teď vede Lego (konečně přišel, jak na to), různé nářadí a autíčka. To jsou zrovna vícekusé hračky.
Malý zatím zájmy vyhraněné nemá, na to má ještě čas, takže zkoušíme, co ho zaujme (teda víme, že hudba, takže nástroje jakéhokoliv typu - moje nejoblíbenější jsou teda bicí, každý pochopí proč ~t~).
Já jsem zase více proti nošení sladkostí, protože pak se mu najednou toho nahrne hodně, on by chtěl všechno sníst. Neumí si ještě vychutnávat, bonbonky hned rozkouše a balík gumových zvládne do 3 minut.
A mi zase trošku vadí mu to brát (i když beru) a schovávat, protože už ví, co dostal a chce to.
Zvláště efektní je to u babičky zubařky, která má řeči, kterak děti nemají jíst sladké a protože za námi chodí nejčastěji, tak toho od ní má nejvíc ~t~. Zkrátka asi platí, sladké jen z rukou stomatologa ~t~~t~
 Blanimour 


Re: Jeden darek k Vanocum 

(25.1.2009 11:30:43)
Sladkosti jsou mor a prarodiče v tomto směru nepoučitelní. Abych dceru chránila před jejich negativním působením, musím obětovat své zdraví a potají ty její chodit ujídat~;). Například děda jí k Mikuláši přinesl (schválně jsme to spočítali)více než dvě kila čokolády. Naštěstí nebyla polská, ale kvalitní, švýcarská, takže se mi dceřino zdraví zachraňovalo celkem dobře:-).
 Levandulka+3 


jaký systém na ukládání hraček? 

(21.1.2009 21:02:50)
Vzpomínám si, že když první synek dorostl do věku, kdy začal dostávat hračky, po vzoru montessori jsem mu vyčlenila jednu policovou skříňku, kde měla každá hračka své místo. Předsevzala jsem si, že mu dám vždycky k dispozici jen tolik hraček, kolik si jich sám (zezačátku samozřejmě s mojí pomocí)dokáže uklidit tak, aby měla každá hračka své stálé místo (čili žádné krabice, do nichž se vše nahází)...Bohužel se mi nepodařilo vytrvat~;((. Teď, když máme syny 2 a poličky s hračkama v obýváku i v pokojíčku, se sice pořád snažím, aby každá hračka měla své místo, občas taky některé hračky schovám do krabice na skříň, stejně mi ale přijde, že už je těžké v tom ten řád udržet....A štvě mě to, protože mladší syn velmi často jen tak nějaké hračky vyhází a pak trávíme spoustu času jejich uklízením..Tak si říkám, jestli by do určitého věku nebylo úplně nejlepší hračky schovat všechny a dítěti vždycky vytáhnout jen tu, se kterou si zrovna chce hrát...Protože ideál, že si dítě vždycky vytáhne jen jednu hračku a pak ji zase samo uklidí, mi do určitého věku přijde nedosažitelný.....Jak to vnímáte vy?
 Jarma (dvě děti) 
  • 

Re: jaký systém na ukládání hraček? 

(21.1.2009 22:17:53)
nevím, že to je po vzoru Montessori, ale u nás stále držím to, že každá hračka má své místo a kupodivu děti to dodržují. Jsou na to tak navyklé, že samy mne upozorňují, když dám něco jinak. Co ale nezvládáme, to je uklizení hračky poté, co si s ní přestanou hrát... ale k tomu je ani nenutím. Pravidlo je, že všechny hračky se každý večer uklidí, než se jde spát. přes den je to jedno. Jinak ale je potřeba hodně ty hračky třídit. Protože mají stále tendenci se rozmnožovat :) takže čas od času s dětmi vytřídíme to, s čím už si nehrají a to odnášíme jiným dětem... (v rodině, nebo potřebným...)
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


on je darek a darek 

(20.1.2009 10:08:52)
U nas je pravidlo: od prarodicu jeden darek hracku
jako hracku nepocitam pastelky, trhacku, omalovanku - toho nemame nikdy dost.

takze deti letos od jedne babci dostaly kolobezky s nafukkoly a martanska mluvitka a od druhe kvalitni spacaky a malickou stavebnici garaz , druhy totez jen mycku.

Od nas co se tyce hracek vlastne jen stavebici (cihly + malta a stavi si domky) a auta na dalkove.
mladsi pak piratskou lod (starsi dostal aktovku - tak aby meli stejny pocet darku)
A stejne to berou, ze maji lod dohromady.

U nas se pravidelne hracky tridi, plysaku mame jen 2 policky - zbytek odputoval do skolky spolu s detmi, stejne tak nejake stavebnice.

Je ale fakt, ze po cely rok detem hracku nekoupim. K narozeninam dostavaji knihy ci puzzle.
Pro ne je spis odmena, ze jdeme do bazenu, jedeme na lyze anebo na vylet.
Taky vzdycky rikam, ze jdu do prace vydelavat korunky, abychom pak mohli koupit benzin do auta a jet na vylet. Nerikam, ze vydelavam na hracky.
 kopidlno 


Re: on je darek a darek 

(20.1.2009 11:41:38)
Cairo co je to, prosím, trhačka?
 Petra 
  • 

Re: on je darek a darek 

(20.1.2009 11:44:50)
Trhací blok papírů na kreslení.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: on je darek a darek 

(20.1.2009 12:06:49)
papirovy blok, odkud odtrhavas listy ruzneho formatu na kresleni - nenapadlo mne, ze se to nekde nepouziva:-)

deti moc radi maluji, tak proto jich mame porad malo
 Natanela 


éra céček 

(20.1.2009 10:19:41)
Pamatujete někdo na éru céček? Jaký to byl adrenalin, když jsme zjískávali jedno céčko za duhým. A co pak teprve ty průhledné, to bylo něco. Přeměřovali jsme si délků řetízku a ty pocity, když byl člověk majitelem nejdelšího řetězu nebo kuriozního písmenka. A taky přesně vím, kdy tato éra skončila, když se z podpultového zboží, stalo pultové. Rázem je měli všichni a ve velkém množství.
Přestalo nás to bavit, céčka přestala být v takovém množství zajímavá.
 Grainne 


Re: množství není problém 

(20.1.2009 10:27:35)
Problém je fakt, že množstvím věcí je mnohdy podložena veškerá společenská autorita a společenský kredit.
Když se vřítím kamkoliv v džínách a svetru, jsem podřadná osoba, které není třeba věnovat příliš pozornosti. Pokud ovšem vyštrachám kostým a patřičné doplňky, jsem obratem pár kusů látek osobou váženou a to bez ohledu na to, ve které životní fázi se zrovna nacházím, zda v té nadstandartní (příjmově), nebo naopak.
Zvykli jsme si posuzovat lidi podle věcí, které vlastní, případně jsou schopni předstírat, že je vlastní. Dá se s tím operovat docela dlouho.
 MirkaM 


Re: éra céček 

(20.1.2009 10:30:51)
Dárky pro děti jsou odrazem životního stylu rodiny. Staré dobré římské "chléb a hry" pořád platí. Většina lidí stále k životu nic víc nepotřebuje. Je to totiž pohodlné.Nepodlehnout tomu, to chce velkou odolnost dospělých i dětí (sousedovic děti to mají). A většinou stačí jeden člen širší rodiny a celé úsilí to nabourá. Ať už jsou to stravovací návyky nebo dárky.
Pokud to jde, kupujeme dětem sportovní vybavení nebo něco, co potřebují na kroužky. To mi tak nesmyslné nepřijde. 159 plyšáka opravdu nedostanou.
 Andy 
  • 

Re: éra céček 

(21.1.2009 9:54:59)
Tak na céčka si mooc dobře pamatuju,krásně jsem se teď zasnila a vzpomněla si,jak jsme s bráchou mamku co chvíli "nutili" k sehnání balíčku céček a ona zoufale obíhala obchody,aby nám udělala radost.Nedávno jsme ten balík céček objevili někde ve skříni,všichni jsme se tomu od srdce zasmáli :-).
 Lucka 345 


Re: éra céček 

(22.1.2009 15:34:12)
A mělas taky ty fosforeskový? To byl teprv poklad!
 Jíťa 
  • 

Souhlasím... do puntíku 

(20.1.2009 10:42:11)
Dítě, alespoň to malé do 3 let žádné extra hračky nepotřebuje.

Nás prcek si nejvíc vyhraje se starým hrncem, pokličkou, vařečkou a lžící. Když k tomu přidám ještě malou PETku, vypláchnutou krabici od mlíka a jiné zajímavé obaly od potravin je na vrcholu blaha.

Druhá nejoblíbenější hračka jsou vršky z PETek. Má jich asi 200 ks různých barev ve velkým kanystru od sirupu. Může je nakládat do autíček, přesypávat z různých nádob, jako vařit v hrnci, třídit podle barev, stavět z nich mozaiky,...
 Medunka_ 


Re: Souhlasím... do puntíku 

(20.1.2009 11:57:12)
Vždycky mě zajímá, kdo si takové články čte, dle reakcí bych usoudila, že jsou to "nekonzumní maminky" ~;). Přičemž aby článek měl nějaký efekt, měli by se nad sebou "vyznavači konzumu".
Nemyslím si, že úplně každé dítě má 10 hraček ještě dřív než se narodí, u nás to tak třeba nebylo a taky si nemyslím, že naši prarodiče by zaplavovali dítě nějakým nadměrným počtem darů.
Jíťo, myslím si, že nějaké ty hračky dítě přece jenom potřebuje, ve tvém výčtu mi třeba chybí míč. V dávno vydaní Děti a my byly hračky, které jsou vhodné, aby dítě ke svému rozvoji mělo např. balón, kostky atd. - bylo to vždycky napsané ke každému věku něco (dál nevím, musela bych pohledat).
 Jíťa 
  • 

Re: Souhlasím... do puntíku 

(20.1.2009 15:31:30)
Špatně si vykládáš, co jsem napsala. Já napsala, s čím si prcek nejraději hraje.

Pochopitelně nám to taky nedá a nějaký hračky jsme mu pořídili. Při jejich výběru se řídím spíš tím, aby byly víceúčelově použitelné = tedy aby se jednoduchá hračka dala použít k několika různým hrám podobně jako ty zmíněný vršky z PETek.
 Verča (2 děti) 
  • 

Re: Souhlasím... do puntíku 

(20.1.2009 12:15:02)
Jíťo, moje děti taky rády kramařily v kuchyni, ale hračky se taky hodily. Kostky (dřevěné), vkládačky, "nakupování", panenka, auta, míčky... Syn miloval gumová zvířátka, dcera panenku. A samozřemě puzzle, leporela atp.
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Jo jo, je to tak... 

(20.1.2009 10:42:11)
Musím říct, že souhlasím. Jenomže počítejte se mnou – narození dítěte, dítě má rodiče, 2 x prarodiče, máma nějakou kamarádku, táta někoho… a už to jede. Dítě se sotva narodilo a už má 10 hraček. Totéž Vánoce, svátek, narozeniny. A ke každé té příležitosti rodiče, 2 x prarodiče. Jedna událost 6 – 8 hraček. A za rok je jich tam padesát ani nevíte jak.

Je to šílený!!!

Jsem typický vyhazovač, nesnáším věci. Manžel je typický schraňovač, nevyhodí nic. Všechno dává někam na hromadu, jeho pracovní stůl je zavalen věcmi – Pracuje s notesem v posteli, zbytek obývaného prostoru jen zavaluje krámy. Oblečení se mu nevejde do skříní, tak rozvěšuje po bytě věci na ramínkách, kde se dá. Ve skříních má věci, které jsem na něm nikdy neviděla. Jakmile něco vyhodím, strhne se hádka. Vyhazuju tajně. V dětském pokoji se také snažím, ale kluk je taky fixovaný na všechny svoje věci a navíc má dobrou paměť – jakmile mu někde zmizí šroubeček, hned si toho všimne a ztropí scénu. V dětském pokoji jsem zavedla barevné boxy na věci, které se dělí na – „hračky k použití“ a „nepoužívané krámy, které nesmím vyhodit, aby mě nezabili“….
Pomóóóc!

 Jíťa 
  • 

Re: Jo jo, je to tak... 

(20.1.2009 10:46:04)
A co říct všem, aby místo hraček koupili dítku něco užitečnýho. Náš prcek zatím dostává ke všem příležitostem plíny.

Od nás a prarodičů dostal hraček jen poskromnu. Jenže spousta jich zůstalo po starší holce, pár jsem jich dostala od kamarádek jimž už děti odrostly a tak to taky u nás vypadá jak v hračkárně. Když už se mi zdá míra hraček neúnosná, odstěhuju nějaký na dvůr, nebo je na čas schovám (pokud schovám ty, se kterýma si moc nehraje, tak si toho ani nevšimne).
 Petra 
  • 

Re: Jo jo, je to tak... 

(21.1.2009 16:41:51)
Jíťo, doufám, že Tě k Vánocům a k narozeninám potěší od manžela a rodičů menstruační vložky...
 kreditka 


Re: Jo jo, je to tak... 

(21.1.2009 21:53:59)
~R^~t~~R^ ještě bych doporučila toaletní papír a kuchyňské utěrky
 Blanimour 


Re: Jo jo, je to tak... 

(25.1.2009 11:37:49)
no..., když je horší období, člověk ocení lecos. Na vložky ještě nedošlo (i když až finanční krize postoupí, možná dojde), ale takové kvalitní ponožky jako dárek už dnes docela ocením.
 & 


Re: Jo jo, je to tak... 

(20.1.2009 10:53:01)
Zuzko,

Ja mam zase doma opravare. Syn dostava od svagrovych laciny auticka, "chvilku si pohrat, az tomu upadne, kolo tak to leti do popelnice". MM se by je nejradeji shranoval, protoze to jednou opravi. ~j~...
Syn mel na podzim narozeniny, pak Mikulas, Vanoce. Ted to ceka na protrideni, ale taky musim tajne...~;)
 Lucka 345 


Re: Jo jo, je to tak... 

(20.1.2009 12:16:01)
Zuzano, to je u nás taky. Máme kupu příbuzných a vánoce a narozky slavíme společně. Už jsme to taky řešily, ale nedá se tomu vyhnout. Nemůžu jim přece zakázat, aby přišli s dárkem. Veškeré rady jsou k ničemu, stejně každý koupí to, co se mu líbí a co mu přijde vhodné. Naše děti mají v tom skladišti navíc naprostý přehled. Stačí, abych něco přesunula jinam a mám to na talíři. A něco vyhodit? Nemožné. Řeším to tak, že čas od času něco přesunu do zahradního domečku. Po pár dnech (nebo i týdnech) zjistim, že se hračky vrátily na své místo. Ach jo! A nedávno mě šoklá kámoška přistihla, jak doma lepím hračky. Naprosto nechápala, proč to nepošlu do popelnice. Prostě to nejde. Večer přijde synek se slovy " Maminko, už mám slepené to staré auto?" ~d~
 zuzkasim 


Re: Jo jo, je to tak... 

(20.1.2009 14:03:39)
Tak já zase nechápu, proč by se měla vyhazovat hračka, která jde slepit či jinak spravit. Dítě má obvykle svoje hračky rádo a je mu líto, když se pokazí. Navíc ho učím vážit si věcí tím, že i stará věc se dá opravit a může sloužit dál (nepočítám hračky z plastů, které opravdu lepit nejdou, hlavně ty čínské).

I syna (3,5 roku) se snažím učit, že si vybíráme věci, které jsou hezké a kvalitní (nesnáším hračky od vietnamců, pár takových dostal a na těch jsem mu ukázala, že ty hračky smrdí a brzy se rozbijí) a pak se o ty věci hezky staráme. Takže s nima nehážeme (pokud to není míč:-) ), nešlapeme po nich a před spaním je uklidíme na své místo.

Moje děti mají hraček docela dost (v porovnání s vybavením různých kamarádů toho nemají až tak moc), ale musím přiznat, že oba prostě jsou hračkoví, nic neleží dlouho ladem. Nejoblíbenější je lego duplo a vláčkodráha - takže spíše finančně nákladnější, ale z kvalitních materiálů a nemusím se bát, že nám to návštěvy zničí. Krom kupovaných se u nás doma najde i velmi oblíbená petflaška naplněná vodou a barevnými korálky, staré hrnce, vařečky, oříšky a kaštany, na čas také poslouží rolička od kuchyňských utěrek či velká plastová špulka od nití... Některé dřevěné hračky jim vyrábí manžel a šité zase já. Já sama nakupuju hračky ráda, protože si s nima i ráda hraju:-)

Jinak článek se mi líbí, dávám mu za pravdu.
 Katka,kluci 6 a 10 
  • 

Re: Jo jo, je to tak... 

(20.1.2009 17:00:50)
Mám doma to samé.Pašuju rozbité hračky a manželova orvaná, 15 let nošená trika do popelnice tajně,ale někdy nejsem dost pečlivá v zahrabání pod odpadky a pak slyším z kuchyně bolestný výkřik "TOHLE JSI CHTĚLA VYHODIT!!" (např.dětská flanelová košile s obrovským špičatým límcem z roku 1979).Peklo. V tomhle se nedohodneme.
 Lucka 345 


Re: Jo jo, je to tak... 

(21.1.2009 18:12:07)
~R^~t~~R^
 Mili+2 


Re: Jo jo, je to tak... 

(28.1.2009 10:17:07)
Jo, my se malem rozvedli kvuli ryflim ktere manzel nosil snad jeste na zakladni skole a do kterych se uz v zivote nevejde i kdyby se rozkrajel.:-)
 fisperanda 


No jo... 

(20.1.2009 12:01:04)
Vypadá to strašně jednoduše a s něčím v článku bych souhlasila. Pokud jsou dítěti tři roky, je zbytečný zahlcovat ho hračkama a zbytečnýma krámama, to jistě. Jenomže co až začne škola? Sama za sebe nedokážu říct, co udělám, až mi dcerka přijde s tím, že Anetka má aktovku Barbie, kterou chce taky, že Verča má dětský mobil, že Honzík má nový Lego, Patriček bundu z mikrovlákna :) Zdá se to jako sranda, ale v podstatě nebudu chtít svoje dítě upozadit. Neříkám, že jí koupím všechno, ale ve škole jsou sociální rozdíly dobře patrné a děti si jich hodně všímají. Je mi jasný, že dcerka asi nebude chodit v oblečení po synovi mojí kamarádky. Na druhé straně ani nebude chodit oháknutá v Nextu od hlavy k patě. Jenom sem chtěla říct, že společnost je nastavená určitým (konzumním) směrem, a nejde to měnit z ničeho nic tak, že budu extrémista, a na všem se budu snažit šetřit. To by moje dítě chodilo jak socka, do kolektivu by nezapadla, protože holky si hrají s Witch a ona na to nemá, tak co by s nima dělala, že... Doba, kdy děti chodily otloukat píšťalky je pryč, a ať se nám to líbí nebo ne, spojují je materiální věci.
Spíš bych napřela síly jinam. Až nastoupím do práce, chystám se vrhnout do adopce na dálku a někomu tak pomoct. Nejenom proto, abych pomohla někde v Africe, ale aby si moje dcera uvědomila, že ne všude se mají děti dobře, a že když něco ušetříme, například na vánočních dárkách a blbinách, může to někomu do jisté míry změnit život. Tohle bych chtěla, aby se naučila. Do budoucna.
 Apačka Lapačka 


Re: No jo... 

(20.1.2009 12:37:21)
Tvůj plán se mi moc líbí a rozumím i těm ostatním věcem.

Moje dcera je ještě mimino, ale ten vliv dětského kolektivu vidím jasně na dceři našich přátel. Žijí takový ten opravdový "bio" život - bez TV, doma vyráběné hračky, věčně něco společně kutí, obrovská zahrada a děti zdravé a šťastné! Tak trochu náš vzor ~;)
Malá v září nastoupila do místní školky. Domů přišla šťastná, ve školce se jí moc líbí a maminko rychle potřebuju: 1) naušničky, 2) poníka, ale Z OBCHODU, mami, co má řasy a na zadečku deštník!:-)
 Natanela 


Re: No jo... 

(20.1.2009 12:46:20)
Období školky bývá většinou problém, dětem se špatně vysvětluje, že co má jiné dítě nemusí mít taky. Asi bych to nelámala přes koleno.
 Mortadela 


Re: No jo... 

(20.1.2009 14:30:50)
Včera měla dcera ve školce vystoupení kouzelníka. Potud dobré, oceňuju, že mívají divadelní představení apod. Co mě ale zarazilo - kromě standardní částky za vstupné měli rodiče možnost připlatit za takové ty potvory z různě tvarovaných balonků, znáte to - pejsek a tak... Komu to rodiče zaplatili, dostal od kouzelníka balonkovou potvoru. ~a~ Mně se nelíbí myšlenka, že se dětem ve školce cokoliv prodává a hodlám na nejbližším rodičáku vznést připomínku k akcím tohoto druhu. Na potvoru jsem nepřiplatila, protože to nehodlám podporovat a protože si myslím, že zážitek z představení stačí a netřeba si ještě něco odnášet domů. Samozřejmě to dopadlo jak to dopadnout muselo, dcera sice nebrečela, ale zmínila se, že jí bylo líto, že některé děti potvoru dostaly a ona ne a že jim záviděla. ~;((
 Apačka Lapačka 


Re: No jo... 

(20.1.2009 14:41:30)
Hmmm... Takové malé veselé vydíráníčko, co?~:(

Jsi dobrá, že jsi nepodlehla, pan kouzelník je pěkný vykuk a ve školce by se podobné metody objevovat neměly!
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: No jo... 

(20.1.2009 15:29:05)
Mne se Tvuj pristup nelibi. Priste nezaplatis divadelni predstaveni, a dcerka bude sedet v koute ubrecena jen proto, ze s eTi hrana pohadka nelibi?

Pokud se jedna o akci v kolektivu, nelze koukat na penize. Mne prijit placici dite, ze nedostalo potvoru (a ja abych to vedela predem a nezaplatila mu ji) tak rvu s nim.
kunzum nekonzum

na podzim byl u nas cirkus - kozy ponici apod. a jednomu chlapci maminka zaplatila jen vstupenku a ne balonek a klaunsky nos (naproste zbytecnosti, presto je moje deti meli). To bylo place. Maminka s nim na divadlo nesla, jelikoz si potrebovala odbehnout pro krabicku cigaret.
 fisperanda 


Re: No jo... 

(20.1.2009 15:31:51)
cairo, ať čtu jak čtu, tvůj příspěvek nemá hlavu ani patu. Maminka nekoupila chlapci klaunský nos a odběhla pro krabičku cigaret... a dál? To je celý? Kamenem do ní, darebnice jedna! :)
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: No jo... 

(21.1.2009 13:48:56)
Ale ma hlavu i patu,
melo tim byt receno, kdyz ma mamika na cigaretu muze mit i na balonek - to co je z jejiho pohledu dulezite, neni dulezite pro dite (cigarety) a naopak ... a to je jen jeden priklad

nejde o nablblej balonek, ale o to, ze dite dostalo darecek v podobe balonku od klauna (tedy vlastne jako jedine nedostalo)
chapes vubec, jak mu to asi bylo lito
to je stejny, jako kdyz ma nekdo pytlik bombonu a nabidne vsem jen ne Tobe
to dite to chape stejne (mam na mysli dite skolkoveho veku)
 kreditka 


Re: No jo... 

(21.1.2009 21:54:50)
~R^~R^~R^
 Jaspi 


Re: No jo... 

(20.1.2009 20:42:44)
Já bych mu teda na ten podělaný balonek taky nedala. Vzhledem k tomu, že na každém karnevale, mikulášské a vánoční besídce dostane hromadu balonků, které pak znehodnotí pokusy, považuji to vyhozené peníze.
 kreditka 


Re: No jo... 

(20.1.2009 22:55:24)
Vyhozené peníze to třeba díky těm pokusům jsou, ale na druhou stranu šáhněme si do svědomí, kolikrát si my maminky koupíme věci, které jsou doopravdy na nic třeba ležící v koutě? - tudíž "vyhozené peníze" - nejčastěji se takto setkávám s rotopedy sloužící jako věšák ~t~
 Lucy-T 


Re: No jo... 

(21.1.2009 13:43:57)
Já doma věšák nemám. A vyloženě kraviny nekupuji. Pokud si pan kouzelník musel nechat balonky zaplatit, mohl to udělat méně okatě. Místo třeba 30 korun za představení měl dát 40 a nikdo by to neřešil.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: No jo... 

(21.1.2009 13:52:42)
SOUHLAS, vetsi castku za predstaveni a balonek kazdemu decku
 kreditka 


Re: No jo... 

(21.1.2009 18:15:58)
JJ jenže to by tady pak maminky ječely, proč bylo to představení tak drahé, když vlastně ony o žádný balónek nestály a stejně ho musely zaplatit
 Mortadela 


Re: No jo... 

(22.1.2009 7:10:42)
Jasně, tento přístup by se mi líbil víc než nabízení, že si děti ještě mohou koupit...
 heja 
  • 

Re: pokusné balónky 

(27.1.2009 0:29:23)
tak mě napadá v kontextu toho článku že pokusy na balóncích jsou spíš jejich zhodnocením než naopak, ne - místo aby doma ležel další nepotřebný krám, dítě si na něm ověří nějaký zajímavý fyzikální jev (třeba kolikrát se na balónek dá dupnout, než rupne :-)), a prasklej pokusnej předmět se pak s klidným svědomím (nebo skoro klidným - je to odpad navíc) vyhodí :-)
 kreditka 


Re: No jo... 

(20.1.2009 22:52:02)
Souhlas, pro maminku to byla prostě nějaká potvora, ale chudák dítě to nemá na výběr a musí jen koukat, jak ostatní děti "potvůrky" mají a ono nic, dost ho to v tu chvíly musí ponižovat ~n~
 Mortadela 


Re: No jo... 

(21.1.2009 7:15:47)
Právě proto si myslím, že by se toto do školek vůbec nemělo dostávat, školka je školka a ne nějaká pouťová atrakce.
 Belatrix+A(10/09)+J(09/11) 


Re: No jo... 

(21.1.2009 7:51:20)
Nevím, u koho máš pocit, že neuznává lékařskou péči. Zatím tady maximálně nechtějí nadbytečnou péči. Ano, i porodní asistentka může udělat chybu, stejně jako lékař. A nejdřív si o porodech doma něco zjisti. Jedním z kritérií je i vzdálenost do porodnice.
 Belatrix+A(10/09)+J(09/11) 


Re: No jo... 

(21.1.2009 9:08:02)
Omlouvám se, reakce patřila pro jiný článek.
 Mortadela 


Re: No jo... 

(21.1.2009 7:14:19)
Cairo, špatně čteš. Přečti si to ještě jednou. Nejde mi o to představení, to vítám, ale o to, že se v rámci představení dětem ještě něco prodává. To podle mě do školky nepatří.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: No jo... 

(21.1.2009 13:55:51)
uz sem nekam psala, ze to slo udelat jinym zpusobem - vetsi vstupne a balonek v cene, bylo by vyreseno - a jak se to prosim te resilo, kazde dite si slo s penezi pro balonek? Anebo pani ucitelka penize vybrala a urcite deti pak dostaly balonek?

Ja nevim, kolkrat si ja sama koupim sladkost, jen tak ze mam na to chut, a ne z to potrebuju
a nekoupit diteti blbej balonek ve skolce , jen abych byla moralistka, porad mi to nesedi
 Verča (2 děti) 
  • 

Re: No jo... 

(21.1.2009 14:11:47)
Souhlasím. Větší vstupné a balónek všem.
Jinak, to že se mi některé věci nelíbí pro mne neznamená, že je nekoupím dětem. Příkladem je právě takovýhle balónek. Pro mne je to zbytečná ptákovina, ale mé děti je milují. A co vzbudilo nedávno na synově oslavě největší nadšení? Když jsem si vzala balónky a "nakroutila" pro každé dítko dvě zvířátka... Děti jsou děti a líbí se jim jiné věci než nám.

Já bych se asi předem domluvila s učitelkou, jestli to jako fakt myslí vážně s tím příplatkem a pokud ano, tak bych těch pár korun navíc děcku dala. Pokud jsme s děckama, tak jim ledacos zamítnu, ale je to ve chvíli, kdy mám možnost je ovlivnit, vysvětlit jim že tohle ne a případně je odvést jinam. V té školce to není o tom, že děcko učím "nekonzumu", ale že je vědomě vystavím obrovskému zklamání a pocitu křivdy.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: No jo... 

(21.1.2009 14:16:12)
a presne tohle jsme chtela rict, diky za dovysvetleni me myslenky
 Xantipa. 


Re: No jo... 

(21.1.2009 14:19:18)
Můj syn s ostatními dětmi ze školky chodí do solné jeskyně 1x týdně - 30,- Kč za návštěvu. A bylo a je pár dětí, které tam vůbec nebyly a byly smutné, protože maminka jim na takovýhle "blbiny" nedá. To nechápu a nejsou to rodiny, kde by měly existenční minimum. Tak si umím představit, jak některé maminy ochotně zaplatí nějakou kačku navíc za balonky. Já bych zaplatila, synovi by to udělalo radost a tím pádem i mně.
 Lucy-T 


Re: No jo... 

(21.1.2009 14:31:25)
On je mezi tím trochu rozdíl. Divadlo, plavání, solná jeskyně...to je bez debat, ale balonky?? Jak jsem už psala, měl si navýšit cenu, takhle by mě to taky odradilo.
 Lucy-T 


Re: No jo... 

(21.1.2009 14:32:25)
On je mezi tím trochu rozdíl. Divadlo, plavání, solná jeskyně...to je bez debat, ale balonky?? Jak jsem už psala, měl si navýšit cenu, takhle by mě to taky odradilo.
 Verča (2 děti) 
  • 

Re: No jo... 

(21.1.2009 16:27:02)
Asi se všechny shodneme na tom, že chtít ten příplatek bylo dost nešťastné. Ale pokud už to tak bylo, tak bych si asi jako matka hódně zanadávala, podiskutovala s ředitelkou a asi bych ještě sondovala, jak to vidí rodiče kamarádů. Pokud by to vycházelo tak, že by opravdu hodně dětí (hlavně kamarádů) balónky mělo, tak bych děcku ty peníze dala. Protože si mysím, že bych mohla vysvětlovat cokoliv, ale ve chvíli, kdy kámoši budou mít ty balónky v ruce, tak jde veškerá logika do háje a zbyde jenom ta hořkost. Mmch. já bych zase byla proti té solné jeskyni, ale řešila bych to tak, že by děcko ten den do školky prostě nešlo.
 Xantipa. 


Re: No jo... 

(21.1.2009 16:29:57)
Verčo - proč bys byla proti solné jeskyni? Nechápu to.
 Verča (2 děti) 
  • 

Re: No jo... 

(21.1.2009 16:52:10)
Protože s těmahle návštěvama mám špatné zkušenosti. Prostě se mi tam udělá blbě. Dcerka zase po každé návštěvě do dvou dnů lehla s virózou. Byly jsme tam 8x a pokaždé pak lehla. Víckrát už to zkoušet nehodlám. Po prvních návštěvách jsem to považovala za náhodu, po té poslední jsem nechala zbylé dvě návštěvy propadnout. Se synem to nehodlám zkoušet.
 Xantipa. 


Re: No jo... 

(21.1.2009 16:58:39)
Verčo - to nechápu, já mám naprosto opačnou zkušenost. Virózy se synovi obloukem vyhýbají /oproti loňsku/ a to ještě chodí plavat. A navíc se tam jemu i ostatním dětem líbí - rochnějí se v soli a připadají si jak u moře. Syn je nadšený.
 Verča (2 děti) 
  • 

Re: No jo... 

(21.1.2009 17:01:48)
U nás to prostě bylo jiné, lékařka mi pak řekla, že to nemusí sednout každému. Takže tam prostě nechodíme. Mmch. já sjem tam začala chodit kvůli sobě, mám astma. Dcerka bylapředtím v pohodě a od té doby co tam nechodíme měla akorát neštovice a letos spálu. Virózky, nachlazeníčka atp. se jí obloukem vyhýbají.
 Xantipa. 


Re: No jo... 

(21.1.2009 17:26:34)
Verčo, ale máš jiný důvod než to, že 30,- Kč je na takovou "blbinu" hodně. Hlavně, že je na cigára.
 kreditka 


Re: No jo... 

(21.1.2009 21:50:01)
Pro nás dospělé to rozdíl třeba je, ale pro dítě? Být v kůži dítěte tak mě napadá proč jsem jako jediné ten balónek nedostalo, o co jsem horší než ostatní děti, co jsem provedlo.... Tolik frků kvůli jednomu balónku ve školce, kolik kravin si člověk za život koupí jen tak pro chvilku potěšení...
 Aldonie 
  • 

Re: No jo... 

(20.1.2009 13:56:37)
Tapo, ono to neni jednoduchý. My taky žijeme v přírodě, bez TV, potraviny dost z naší zahrady a tak. (Slovo "bio" nemám ráda, je to komerční móda :-)) ALE! Mám trochu obavy, jak to bude s mými dětmi do budoucna. V sousedství vidím, že se hodně mladých chce stěhovat naopak do velkých měst a užívat si ten "konzum" a pohodlí, co doma nikdy neměli. Musím říct, že by mě dost mrzelo, kdyby moje děti si tohle jednou chtěly takto kompenzovat. Je pravda, že tento život je namáhavější, ale já jsem v tom moc šťastná. Se světem nás spojuje internet, dneska už je život na vesnici jiný, než byl dřív, když do vsi přijela jednou týdně pojízdná a na větší nákupy oblečení se jezdilo 3x do roka a byl to svátek...
Sem na vesnici naopak přicházejí mladé rodiny z měst. Byla bych moc ráda, kdyby moje děti v tom, v čem žijem, byly šťastné, aby jim to jednou i za tu dřinu stálo, ale jak to udělat, to nevím :-). Zatím je nijak nezatěžuju, jsou ještě malé, ale už teď vidí, že nic není bez práce. Zatím se snažím vysvětlovat, že něco prostě nekoupím, protože s tím nějakým způsobem nesouhlasím (např. plastové hračky). Vždycky řeknu proč. Zatím to "chápou", ale až uvidí, že támhle ve školce je každý má, nevím, jak to budu řešit. Asi jim bude muset stačit to málo, co dostanou od babiček... Nerada nějakým způsobem zrazuju sama sebe, ale zase nechci, aby ty děti nějak sociálně "trpěly" a pak mi v osmnácti zdrhly do Prahy a užívaly si život s myčkou a sušičkou a trvanlivým mlíkem :-). Nejspíš dojde na kompromis...:-)
Omlouvám se, píšu dneska nějak zmateně, snad z toho vyplyne, co jsem chtěla říct...
Aldonie
 Dobra1 


Re: No jo... 

(20.1.2009 15:49:05)
Podle me ja na tom videt negativni vliv skolky. Ja tam dite davat nemusim, neb jsem s dalsim na materske, a tohle je prave jeden z duvodu. Cim dyl budu mit moznost vychovavat dite se svymi hodnotami, tim lip ustoji naslednou konfrontaci. Nejlip bu bylo, abych deti mohla vychovavat tak do jejich 7 let, ale to asi nepujde, tak se aspon snazim, aby mala do skolky sla az jako predskolak a to jeste ne naplno. kamarady ma, do kolektivu chodime ( skupinka maminek, 2 krouzky) +zveme jeji kamarady na navstevu treba na cely den.
 nicol-H 


Re: No jo... 

(21.1.2009 22:45:22)
No, zrovna ta myčka je ekologičtější než ruční mytí nádobí a usnadňuje udržení pořádku v domácnosti i šetří čas, který radši věnuju dětem nebo si něco přečtu a nezničím si ruce.....
To nebyl zrovna dobrej příklad .-)
Jinak miluju přírodu, chalupu, bio ale i moderní věci a umím si vybrat to dobrý z "konzumu" a oblečení mám taky habaděj. S přehlcením hraček souhlas, není to lehký udržet na uzdě,nám už teť taky babičky dávaj kolem dvou hraček a jinak (i všichni ostatní) značkový oblečení, botičky, brusle, knížky, nábyteček z Ikey, kolo... A peníze, který mu dáváme na stavebko.

A s tím balonkem mi to pripada silne nafoukly. Ja bych to navysila na tech 40 automaticky a vubec bych neresila ze 10 kc z toho je na balonek a jak si to muze reditelka dovolit, je to kravina resit 40 korun, respektive 10 a princip. Takovej pakatel nestačí ani na dýžko obsluze v kavárně a budu na tom moralizovat abych si ospravedlnila, že dítěti nedopřeju blbej balonek? :-/
 Aldonie 
  • 

Re: No jo... 

(20.1.2009 13:56:49)
Tapo, ono to neni jednoduchý. My taky žijeme v přírodě, bez TV, potraviny dost z naší zahrady a tak. (Slovo "bio" nemám ráda, je to komerční móda :-)) ALE! Mám trochu obavy, jak to bude s mými dětmi do budoucna. V sousedství vidím, že se hodně mladých chce stěhovat naopak do velkých měst a užívat si ten "konzum" a pohodlí, co doma nikdy neměli. Musím říct, že by mě dost mrzelo, kdyby moje děti si tohle jednou chtěly takto kompenzovat. Je pravda, že tento život je namáhavější, ale já jsem v tom moc šťastná. Se světem nás spojuje internet, dneska už je život na vesnici jiný, než byl dřív, když do vsi přijela jednou týdně pojízdná a na větší nákupy oblečení se jezdilo 3x do roka a byl to svátek...
Sem na vesnici naopak přicházejí mladé rodiny z měst. Byla bych moc ráda, kdyby moje děti v tom, v čem žijem, byly šťastné, aby jim to jednou i za tu dřinu stálo, ale jak to udělat, to nevím :-). Zatím je nijak nezatěžuju, jsou ještě malé, ale už teď vidí, že nic není bez práce. Zatím se snažím vysvětlovat, že něco prostě nekoupím, protože s tím nějakým způsobem nesouhlasím (např. plastové hračky). Vždycky řeknu proč. Zatím to "chápou", ale až uvidí, že támhle ve školce je každý má, nevím, jak to budu řešit. Asi jim bude muset stačit to málo, co dostanou od babiček... Nerada nějakým způsobem zrazuju sama sebe, ale zase nechci, aby ty děti nějak sociálně "trpěly" a pak mi v osmnácti zdrhly do Prahy a užívaly si život s myčkou a sušičkou a trvanlivým mlíkem :-). Nejspíš dojde na kompromis...:-)
Omlouvám se, píšu dneska nějak zmateně, snad z toho vyplyne, co jsem chtěla říct...
Aldonie
 & 


Re: No jo... 

(20.1.2009 14:19:13)
Aldonie,

Jestli po tech detech nechces moc. Podle mne se da zit i ve meste "nekonzume" i s myckou i se susickou. Nekonzume je spatny slovo, protoze vsichni jsme konzumenti. Tvoje deti budou porad tvoje deti, ikdyz budou zit ve meste nebo v Australii. Vetsinou budou dodrzovat ty zasady, ktere si jim vstipila v detstvi. Ja ziju od moji mami 1000 km a mam i mycku i susicku, presto hoodne veci delam, jako ona. A myslim, ze mam hodnotovy zebricek, presne takovy, jaky ona si prala, abych mela. Ja myslim, ze ona se mnou spokojena, protoze nemela ocekavani, ze budu zit v jeji blizkosti, nebo pokracovat v jejich slepejich.
 Aldonie 
  • 

Re: No jo... 

(20.1.2009 14:54:09)
To bylo špatně pochcopeno. Mě přesně jde právě o ten žebříček hodnot. Aby se jim ten tak trochu extrém, ve kterém žijem, nějakým způsobem neznechutil, aby nad věcmi přemýšlely, co je důležité a co ne.
Jinak venku se dá žít mnohem lépe nekonzumě, než ve městě. Tam si musíš všechno koupit. My máme malé hospodářství, které spoustu našich potřeb pokryje. Mléko, sýry, vajíčka ovoce, zeleninu a dost dalších věcí prostě nekupujeme. Tím, že člověk nakupuje, podporuje ten konzumní řetězec. Samozřejmě se na stromy nevrátíme, ale tohle málo, co děláme, mě určitým způsobem uspokojuje. Neříkám, že je to správné pro každého. Žila jsem několik let v Praze, je krásná, tam je zase jiná "kultura". Měla jsem to tam taky ráda.
A to, aby moje děti měly rády život v přírodě tak jako já, to je jen přání. Ne očekávání, které by "musely" plnit.
 DENISA 
  • 

Re: No jo... 

(20.1.2009 16:04:03)
Aldonie, asi chapu o co ti v principu jde. A musim rict, ze je to opravdu velmi tezke jak se zachovat a velmi nejisty je i vysledek. Mozna blbe prirovnani - polovina deti alkoholiku se jimi stane take, z druhe se stanou abstinenti, protoze vedi kam chlastani vede. Takze se ti muze stat, ze tve deti budou ve vasem zivotnim stylu s laskou pokracovat anebo prave zdrhnou za tim konzumem a vam se budou pro vas "staromilsky" zpusob zivota vysmivat (nedejboze vam vyctou, ze jste je v detstvi tyrali, protoze museli poklidit hnuj). Ja ze sve zkusenosti vim, ze se na me tvrdy zivot na vsi dost podepsal, do smrti nezapomenu na vstavani v mrazech, kdy jsem nemohla natahnout kalhoty, pac byly zmrzle a pak nekonecne cekani v - 15 C na autobus, ktery nejel a nejel (jo byvaly zimy, ne jako dnes). Jestli si nekdo kladl nejake imponujici zivotni cile, tak ja velice prizemni - chci byt jednou tak bohata, abych nemusela jezdit do prace autobusem. Opravdu jsem strasne zavidela lidem z panelaku. Ale jak pises, dneska uz je situace na vsi naprosto jina a tve deti tam nemrznou. Co se tyce praci na hospodarstvi, myslim, ze je to pro jejich rozvoj a vyvoj jenom prinosem. Ale je to zase otazkou miry a casu. Ja samozrejme nepomahala rada (to asi vetsina deti, kor pubosu), ale dneska je rypani v hline pro mne slast. Najednou touzim chaluparit a zit alespon cast roku na vsi a moc se mi to libi a doufam, ze se to bude libit i mym detem (ale topeni mame elektricke). Takze si myslim, ze pri dodrzovani hesla "vseho moc skodi", se daji deti nasmerovat tim spravnym smerem a treba to i vyjde :-)
 Aldonie 
  • 

Re: No jo... 

(20.1.2009 16:39:58)
Děkuju za pochopení :-). Přesně tak jsem to myslela. Já část života žila i v tom paneláku, měla jsem obě zkušenosti, takže jsem si mohla "vybrat". Ono totiž to, co má ten druhý, se zdá vždycky lákavější :-). Moje děti mají obě babičky v Praze, takže srovnání trochu mohou, ale je to jiné, než v tom přímo žít.
Jinak zatím pomáhají rády, ale je jim 4 a 5 let, to není moc :-). To, jak jsi psala o sobě, je přesně to, co vidím u mladých sousedů a čeho se trochu bojím u svých dětí. Hlavně do Prahy, do bytu s topením a kobercem a obchodem se vším na každém rohu. Neosuzuju to, naprosto to chápu. Jen mě maličko mrzí, že nevidí ten nádhernej les a rybník a srnky a jak je tu úrodnej kraj a že krabicový mlíko je úlně jiný, než to naše a tak...
Jinak my topíme dřevem (máme kamna v kuchyni rozvedený do topení, teplo tu docela je) a s tím dřevem děti pomáhají nejradši. Každý si vezme svoje malé kolečko, naloží dva špalky a jede se :-)
 Marico 
  • 

Re: No jo... 

(21.1.2009 9:38:48)
Dětství jsem prožila na malém městě v domě se zahradou. Jen co mi bylo 18, odešla jsem do Prahy, ne za konzumem, ale za vzděláním, na malém městě nebyla vysoká. Když jsem dostudovala, vdala jsem do města, kde jsem studovala, protože jsem si tam našla muže. Je z malé vesnice, ale okolnosti nás donutily zůstat ve městě (na vesnici by nesehnal práci ve svém oboru). Navíc ani jeden z nás není moc manuálně zručný, takže kutilství kolem baráku, hospodaření na statku (přestože muž z toho prostředí pochází) nám nic neříkají. Přesto oba víme, že potřebujeme přírodu, zahradu, i když bydlíme v paneláku ve městě. S dětmi jezdím k bratrovi na vesnici, pomáhám jim na zahradě a je mi dobře. Mám obojí. Práci, kulturu městských divadel a kin, i přírodu, rejpání v hlíně a zavařování kompotů. Chci jen říct, že život je přece vždycky o kompromisech a, ruku na srdce, kolik dětí jde přesně ve stopách svých rodičů v jejich životním stylu a hodnotách? Kdyby to tak bylo, společnost by se nevyvíjela a za chvíli bychom vymřeli jako dinosauři - bez schopnosti přizpůsobit se, rozvíjet se. Tvrdím, že všeho moc škodí. I toho konzumu, ale i té přírody. A čím větší extrém, tím je pravděpodobnější, že to někde uškodí. Vidím to u dětí, kterým rodiče úplně zakazují jíst "mňaminky", protože to není zdravé. Když se pak dostanou k čokoládě nebo ke gumovým medvídkům, přecpou se, až je jim zle. U nás doma jsou mňaminky volně na misce. Kdo má chuť, vezme si. Děti se musí předem zeptat a ví, že nesmí mňaminky, pokud nedojedly oběd nebo večeři. Jeden pytlík gumáků tu vydrží i měsíc (na dvě děti). Prostě nemají potřebu se přecpávat, protože ví, že si můžou vzít kdykoli. Myslím, že totéž je to s životem na vesnici. Věřím, že jednou ocení srnky a ptáky a úrodnou půdu, ale musí poznat i jiné prostředí, aby neměly pocit, že město je nějaké "Eldorádo". Jediné, o co se u svých dětí opravdu snažím, je posktnout jim co možná největší možnost volby. A možnost volby dneska znamená učit se, studovat, aby si samy jednou mohly vybrat, co chtějí v životě dělat, co je pro ně důležité a kde chtějí žít. Pak věřím že se budou rády vracet i do přírody, protože ji nebudou považovat za "pouta", ale za možnost, kterou si svobodně zvolily. Dává to smysl?
 Renata,kluci 7 a 2 
  • 

Re: No jo... 

(21.1.2009 9:47:34)
Krásně napsané,souhlasím s tebou
 Lucy-T 


Re: No jo... 

(21.1.2009 13:50:14)
Dává~;)
 Marta 
  • 

Re: No jo... 

(20.1.2009 14:03:39)
Já myslím, že většině dětí je to ve skutečnosti jedno, pokud strašně nevyčnívají na jednu nebo druhou stranu. Samozřejmě že chtějí mít to, co ostatní, ale myslím, že nemusí mít úplně stejnou značkovou pžedraženou pannu, pokud mají sami panenku, která se jim líbí. I má čtyřletá dcera chápe, že jí nekoupím všechno, na co ukáže prstem. A když čas od času přebíráme hračky a nosíme je na charitu, sama je ochotná se některých vzdát, protože už ji prostě nebaví.
 Pipa 
  • 

Syn (6 r.) zacina porovnavat 

(20.1.2009 13:33:38)
Syn (6 let) si byl hrat jedno odpoledne u spoluzaka a jeho spoluzak byl potom tyden na to u nas. Syn po jeho odchodu poznamenal, ze Jonas ma mnohem vic hracek a ma hracky lepsi(Playstation, chodici robot apod). Trochu me to zamrzelo. Ale jen na chvili. Syn totiz dodal, ze u nas to ale bylo lepsi, protoze u nas si spolu vic hrali. Hrali si na rytire, na pejsky... Musim rict, ze tehdy mi doslo, ze brzy uz zacneme resit porovnavani veci spoluzaku a na to se vubec netesim. Na Playstation je podle me jeste maly, mozna to nekdy poridime, ale ted jeste rozhodne ne. Chodici robot stoji nekolik tisic a i kdyz je super cool a i kdyz bychom na nej meli, tak mu ho jaksi ze zasady nechci koupit. Preji vsem odhodlanym maminkam, aby odolavaly a mely vzdy po ruce rozumne vysvetleni, proc to je u nas jinak a proc nemame to ci ono, i kdyz to stokrat muzeme mit.
 Ronga 


trefa do cerneho 

(20.1.2009 14:32:57)
Clanek mi dost mluvi z duse a toto tema resim jiz asi rok. Od te doby, co jsme se stehovali a az tehdy jsem naplno videla, jak jsou zahlcene nejen deti, ale i my nejruznejsima kramama. Nekecam, ze mi z toho bylo fyzicky na zvraceni a byla jsem z baleni notne psychicka unavena. A tenkrat jsem si rekla, ze "uz nikdy vice".
Je to tezke, ale stale se nyni snazim veci tridit, detem i nam, obdarovavat, prip.vyhazovat... zjistila jsem, ze v mene zahlcenych prostorech ma i ma mysl vetsi rozlet a citi se lehci- kdyz nemusi ulpivat kazdou chvili na spouste zbytecnosti.
Na vanoce jsme darky pro deti (2 a 4r.)taky omezili a darky, ke kterym nenasli vztah postupne zmizely. Neni vzdycky lehke odhadnout, co je nejvic zaujme. A co nezaujme- vzdyt je tolik kamaradu, kterym se treba libit budou. Nejsem ani proti "posilani darku dal" (v CR to nekdo povazuje za neslusne, ale treba v Asii proti tomu nic nemaji a naopak je tim darek cennejsi)- ne samozrejme kramy, ale jen pekne veci.
Je pro me prijemne zjisteni, ze cim min maji deti veci (presto jich ale nemaji stale malo:-), tim vic jede naplno jejich fantazie, daleko lepe si vyhraji, ve vecech maji prehled a dokazi je smysluplne vyuzit. V momente, kdy zacne vitezit pasivni roztahavani hracek pred hranim si s nimi, je to signal, aby jich ubylo.
Jak maji v oblibe vase ditka plysaky? U nas temer naprosty nezajem, kolikrat se pristihnu, ze daleko radsi bych si ho koupila a pomazlila se s nim ja:-) ... a tak je to nejspis podvedome s vice hrackama



 Jíťa 
  • 

Re: trefa do cerneho 

(20.1.2009 15:40:27)
Děti se musejí hře naučit. Stejně jako se učí všechno ostatní. U nás plyšáci fungují, ale možná je to dáno i tím, že máme psy. Malej naskládá plyšáky do řady a každému dá misečku. Nebo ty větší medvídky krmí a stará se o něj jako o panenky. Taky jednoho drží za packy a hraje s ním Kolo, kolo mlýnský...
 Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05) 


Re: trefa do cerneho 

(20.1.2009 20:57:11)
také jsme zahlceni spoustou krámů a bohužel jsem dlouho nebyla sama doma, abych něco tajně vyřadila. Tím, že jsem začala chodit do práce, tak si už nepotřebuju od dětí odppočinout a nechat si ujít výlet kvůli úklidu, to se mi nechce :-) Momentálně u nás frčí postavit si bungr a hrát si na kočky, dinosaury, princezny a svatbu....
 Zawgat_Mohammed 


V nasem okoli... 

(20.1.2009 14:55:10)
Znam rodinu, kde jsou rodice podnikatele a na sve dite nemaji cas. Proto ji vse kompenzuji hrackami. Detsky pokoj ma na patre, zatimco vsechny ostatni mistnosti jsou v prizemi. Na Vanoce dostane hru, ale v unoru rika, ze rodice jeste nemeli cas s ni tu hru hrat. Hruza.
No, a mame v rodine babicku, ktera neustale kupuje vnoucatum neuveritelne smejdske hracky, takze ty jsou nekdy zniceny jiz behem Stedreho vecera. Hlavne aby tech hracek bylo to nejvic.
 kreditka 


Pokoj plný hraček 

(20.1.2009 14:59:10)
Tak to naší malé hračky dopřáváme, ale jen některé, rozhodně se u nás nenajdou nějaké kraviny na nic, které se objevují v reklamách. Hračky dostane k Vánocům, k narozeninám i k svátku možná i proto, že dodnes nezapomenu na jednu naši příbuznou, která rok co rok hlásila, jaký má pro děti v rodině dárek nad dárky - většinou my natěšené a následně krutě zklamané, když jsme rozbalily např. výrobek ze slámy připomínající selku. Ano měla s tím práci, ale jako děti nás tyto dárky rozhodně nenadchly a v ZŠ jsme se rozhodně těmito dárky nechlubily.
 DENISA 
  • 

Opacny problem 

(20.1.2009 15:33:15)
Kazdy si tu stezuje, jak moc obdarovavaji pribuzni, hlavne prarodice, jejich deti. Tak jsem si tak vzpomnela na manzelovy rodice, kteri nasemu diteti dali doposud prisernou, zdravotne zavadnou hracku z "vse za 39" a jinak nic. Ani kdyz mel prvni narozeniny, pritom prijeli, ani k vanocum atd. Pritom co se tyce manzelova prvniho ditete z predchoziho manzelstvi, tak to zahrnovali horou ptakovin, co si rekl to dostal a dalsi tuny kramu k tomu. Urcite tohle preobdarovavani nesnasim, kdyby to delali nam, durazne bych to odmitla, ale myslim si, ze to jednou muze byt memu diteti lito, ze si s nejakou malickosti (zduraznuju malickosti) nevzpomneli. Od mych rodicu vzdy dostava vzdy jen jeden a pomerne maly a levny darek, ale zamereny na nejaky vyvoj a rozvoj, napr. drevenou hracku a to mi naprosto vyhovuje. Proste ne preobdarovavani, ale vzpomenout si. Kdyby se jednalo o lidi, kteri napr narozky ci vanoce ignoruji nebo jsou antikomzumni lide, tak to naprosto beru, ale oni porad nas ci dalsi deti (davno dospele) tak preobdarovavaji, porad si gratuluji a posilaji prani, jenom to nase dite nejak ignoruji.
 Dobra1 


Re: Opacny problem 

(20.1.2009 16:04:19)
Nejspis jim vadi rozvod tveho muze a proto dite z prvniho manzelstvi tim vic odskodnuji. Moje babicka se podobne chovala k mym bratrancum, kdyz byli starsi, tak jim i o chudaccich nevlastnich sourozencich vypravela. Pritom za rozvod nemohl stryc, ale prave jeho orvni zena. Jeste v dobe, kdy u me babicky bydleli si klidne v nepritomnosti mazela dovedla milence, se kterym se pak deda srazil v koupelne. Presto v babiccinych ocich byly deti z druheho manzelstvi ty nespravne, skoro nemanzelske.
 DENISA 
  • 

Re: Opacny problem 

(20.1.2009 16:21:45)
Dobra poznamka, muj manzel se take nechtel rozvadet, tedy hlavne si nenasel milenku. A holt jeho prvni zena se umela usmivat a byt prelaskava, ja jsem takove poleno, co rekne kazdemu hned do oci, co si o nem mysli. Ale myslim, ze vuci malemu nic nemaji, radi ho vidi, no nevim......
 Dobra1 


Re: Opacny problem 

(20.1.2009 20:21:17)
No, babicka je taky rada videla, najevo to davala hlavne tim, ze darky sli prednostne detem z prvniho manzelstvi. A hlavne, deda tyhle problemy nemel a ona se snazila sve pocity pred nim nedavat moc najevo, jenze o darky se starala hlavne ona, jemu to ani nedoslo. Vic to bylo videt az prave po jeho smrti, to babicka i omezila styky.
 Dobra1 


Re: Opacny problem 

(20.1.2009 20:21:25)
No, babicka je taky rada videla, najevo to davala hlavne tim, ze darky sli prednostne detem z prvniho manzelstvi. A hlavne, deda tyhle problemy nemel a ona se snazila sve pocity pred nim nedavat moc najevo, jenze o darky se starala hlavne ona, jemu to ani nedoslo. Vic to bylo videt az prave po jeho smrti, to babicka i omezila styky.
 Denisabel 


Re: Opacny problem 

(20.1.2009 22:01:23)
A teď bych uvítala radu...Můj syn je nevlastní, od mala ho vychovává manžel, s bývalou si děti rozdělili, ona staršího, on mladšího, byl to její návrh, nebudu rozebírat důvody, na malého prostě od mala "sr.." starší byl vždy mazánek...Manžel samo chtěl být poblíž i toho staršího a tak jsme se přistěhovali do stejného města. Malého vída druhá rodina sporadicky, o to více ho zahrnují nesmyslnými dárky a sladkostmi ~;((~:(~q~~o~ Teď prosinec...Mikuláš, jeho narozeniny, Vánoce. Dostal 2 velké igelitky sladkostí!! (ještě teď mám jednu plnou schovanou nahoře ve skříni, 3 adventní kalendáře - kinder kalendář, lentilkový kalendář a jeden obyč...já mu dala adventní s krtečkem, měl ho nejradši, protože krtečka zbožňuje, přitom stál zlomek ceny těch od nich) a k narozkám a Vánocím nepřeháním přes 30 dárků!!! ~q~ Podotýkám třetinu z nich jsem nerozbalenou a ignorovanou posbírala a schovala, on je naštěstí kluk citlivej a lásku měří city a pozorností (npř. že mu zpívám, čtu, maluju, hraju s kostkama) a ne materiálně ~s~ Dostal od nich pár pějnej věcí, ale spoustu "šrotu" aby toho bylo víc...Co mám dělat?? On to zatím nevnímá, nejlepší dárek pro něj stejně byly kolečkové brusle, co jsem mu koupila já, ale do budoucna?? "maminko proč mi oni kupují hodně dárků a od vás mám jenom 4?" A to jen jeden vyloženě hračku dle jeho přání a ostatní praktické a rozvíjející...Ale ta druhá rodina ani neví co by si přál...Skoro ho vlastně neznají!! Neví co mu udělá radost, jak jim to mám říct?? Sporadicky s nimi komunikuji, bojím se ale, že toto téma je nebezpečné, že to pochopí špatně, že žárlím, že si mohou dovolit mu koupit více než my, ale to tak není ~a~~q~ Naposledy byl pokus ohledně sladkostí, říkám, nedávejte mu sladkosti, on mi teď co byl Mikuláš, špatně jí...Víte co z too udělali?? Řekl mi to ten starší, že prý doma říkali, že malej tady prý 2 týdny už vůbec nejí a že tam prý jí úplně normálně (vyjmenovali mi co tam jedl (řízky, čokokuličky v mlíku, pizzu...~o~) a já ho tady mučím hlady a blbě vařím, když to chudáček nechce jíst ~n~ řitom onmoje jídlo miluje, problém byly jen ty sladkosti...Jak mluvit z takovejma "konzumníma" lidma aby to nebylo naopak horší?
 PETULE 1 dite 
  • 

Re: Opacny problem 

(20.1.2009 22:42:28)
moje rada nic si stoho nedelat, at si kupuji co chteji, chlapci by jsem na opak kupovala ovoce,občas na poharek do cukrarny a s cukrárny do kina na pěknou pohadku, také je prima pozvat na návštevu některého kamaráda na piknyk to děti oceni
 markéta, tříletá holčička 
  • 

Re: Opacny problem 

(21.1.2009 16:28:56)
záleží na tom, co je pro vás schůdnější, já bych se s nimi sešla s manželem
někde v kavárně a tam bych jim slušně řekla své názory a postoje, především tak , aby si uvědomili, že vy jste ta, kdo dělá denně péči a starostlivost o dítě.
tudíž vy si přejete, aby respektovali vaše pání ohledně výchovy a dárků.
to pochopitelně může zvednout druhou stranu do protiútoku vůči vám apod...
další možnost je nechat to být a chlapci vysvětlit, že mu tolik dárků nosí proto,
že s ním nejsou tak často aže ho chtějí potěšit aspoń tak.
mezi námi se tihle příbuzní v duchu stydí a manévry z dárkama jsou jen pozlátko,
zakrývátko....
 markéta, tříletá holčička 
  • 

Re: Opacny problem 

(21.1.2009 16:30:01)
záleží na tom, co je pro vás schůdnější, já bych se s nimi sešla s manželem
někde v kavárně a tam bych jim slušně řekla své názory a postoje, především tak , aby si uvědomili, že vy jste ta, kdo dělá denně péči a starostlivost o dítě.
tudíž vy si přejete, aby respektovali vaše přání ohledně výchovy a dárků.
to pochopitelně může zvednout druhou stranu do protiútoku vůči vám apod...
další možnost je nechat to být a chlapci vysvětlit, že mu tolik dárků nosí proto,
že s ním nejsou tak často a že ho chtějí potěšit aspoń tak.
mezi námi se tihle příbuzní v duchu stydí a manévry z dárkama jsou jen pozlátko,
zakrývátko....
 markéta, tříletá holčička 
  • 

Re: Opacny problem 

(21.1.2009 16:30:34)
záleží na tom, co je pro vás schůdnější, já bych se s nimi sešla s manželem
někde v kavárně a tam bych jim slušně řekla své názory a postoje, především tak , aby si uvědomili, že vy jste ta, kdo dělá denně péči a starostlivost o dítě.
tudíž vy si přejete, aby respektovali vaše přání ohledně výchovy a dárků.
to pochopitelně může zvednout druhou stranu do protiútoku vůči vám apod...
další možnost je nechat to být a chlapci vysvětlit, že mu tolik dárků nosí proto,
že s ním nejsou tak často a že ho chtějí potěšit aspoń tak.
mezi námi se tihle příbuzní v duchu stydí a manévry z dárkama jsou jen pozlátko,
zakrývátko....
 Denisabel 


Re: Opacny problem 

(21.1.2009 21:36:46)
Děkuji, Martino, přesně mě chápete a také si uvědomuji jak je to ošemetné téma na domluvu, vzhledem k mojí a jejich pozici, ale mě skutečně unavuje to jak se snaží syna nakazit tím materialismem, kterým žijí oni + jistě tu jsou určité výčitky z jejich strany, ale nejde o to že to vadí mě, ale i syn je z toho takový rozčarovaný, když přišel domů s vánoční "výslužkou, kterou měl ve 4 obr taškách, jenom to hodil v pokoji a ukázal mi jeden dárek, který ho zaujal a ostatní mi ani ukázat nechtěl, chtěl si se mnou hrát ze starýma hračkama, nechala jsem je tam stát 4 dny a nezájem, nakonec jsem sama polovinu věcí uklidila a ty rozumné dárky s ním asi po týdnu zaklidila k jeho hračkám, ale máme to už měsíc od Vánoc, a co vím, tak si s ničím ani nehrál, má své oblíbené a hlavně spoustu knížek a to mu stačí...kvůli jejich špatnému svědomí nás zahlcují krámy a náklonost syna si tím stejně nezískají o mnoho více, tak je to prostě zbytečné ~;((
 Kleris 


co s nadbytkem dárků, sladkostí,.. 

(20.1.2009 15:56:31)
Ahojky, jen se pokusím v krátkosti písnout, co děláme s přebytkem hraček a taky sladkostí, které děti dostávají od příbuzných k Mikuláši, Velikonocím,... Naše děti mají své oblíbené plyšáky a když dostávají od příbuzných další a další,se kterými si krátce pohrají, ale už si jich pak skoro ani nevšimnou, tak je uklidíme a před Vánoci je věnujeme dětem v DD nebo tam, kde je potřeba, kde udělají radost. Tak to děláme i se sladkostmi, kterých je třeba po Mikuláši plná igelitka. Teď už jsou dcerce skoro čtyři roky, vysvětlila jsem jí to,není problém
 pavla 2 deti 
  • 

Re: co s nadbytkem dárků, sladkostí,.. 

(20.1.2009 17:04:00)
ahoj my zase treba po prestavbe pokojicku nosili darky do cekarny k pani doktorce a na detske oddeleni nemocnice.Obe moje deti byly casto nemocne a tak videly,ze to je "opravdu potreba" a pak byly stastne,kdyz videly u pani dr.jak si s "jejich"hrackama hraji jine deti..ze se to vyuzije.Samozrejme jsme se nejdriv zeptali,zda si leporela a stavebnice vezmou(plysaky ne,spatne se udrzuji).
 vendyna (Janinka + Alenka) 


Svatá pravda! 

(20.1.2009 16:52:36)
Jedný babičce to pošlu mailem a druhý to vytisknu (ta nemá net). Ale velký naděje si nedělám, jsou to fanatici na nakupování hraček.
 Gábina, dvě děti 
  • 

Naprostý souhlas 

(20.1.2009 17:38:24)
Naprosto souhlasím s autorem, ačkoliv mám taky občas problém svodům obchodníků se ubránit, snažím se...
Přesně kvůli tomuto jsem se těsně před novým rokem pohádala se svou nejlepší kamarádkou (má jednu dceru) a autorův popis pokojíčku přesně sedí na ni. Dohodly jsme se, že letos našim dětem (tedy já její dceři a ona mým dětem) na Vánoce dárky dávat nebudeme, protože peněz je málo a děti i tak dostanou od Ježíška věcí dost. No, jaké bylo mé překvapení, když dorazila na návštěvu s dvěma napěchovanými taškami dárků a začala to mým zmateným dětem vyskládávat pod stromeček (bylo 30.12. ráno) s tím, že jim to u nich nechal Ježíšek. Fakt to bylo asi dvacet dárků, já jsem jen zírala, načež jsem na ni v hysterickém záchvatu zakřičela, že to už ani není možné... No, dodnes je uražená, její manžel mi poslal výhružnou SMS, jak jsem mohla tak hodnému člověku ublížit... A já jsem samozřejmě ta nejhorší.

Gábina
 Gábina, dvě děti 
  • 

Ještě mě něco napadlo 

(20.1.2009 17:43:01)
Tohle mě napadlo, když jsem řešila výše zminovanou hádku s kamarádkou:

„A kdo teda nosí dárky? Ježíšek nebo ten pán v červené čepici ze supermarketu?
A proč nám ta teta pořád něco nosí…? Ale to ne, vždyť o Vánocích se narodil ten Ježíšek, jak jsme ho viděli v kostele v Betlému. No jo, Ježíšek nosí dárky jenom jednou za rok a ten pán v červené čepici mu asi pomáhá, aby všechny ty dárky unesl, ale teta nám nosí dárky celý rok. A proč? Protože jsme byli hodní? Vždyť nám maminka říká, jak pořád zlobíme… Tak jak to teda je¬? Já už nechci, aby nám ta teta něco nosila, mě se to nelíbí…..“.

A existuje Bůh? A koho narození to vlastně slavíme? . Ano, Bůh existuje a je tu pro všechny. Nakupovat, nakupovat, nakupovat – tak zní jeho jediné přikázání. A hold je nejlépe mu vzdát koncem roku – tak jako křesťané navázali na pohanské oslavy slunovratu... Proč nakupovat jen pro sebe? Je dobré mít svátek, kdy se bude nakupovat pro druhé – ti budou mít radost!! Z čeho jiného by taky mohli mít radost než z těch věcí, krásně zabalených a položených pod rozzářeným stromečkem?

„Milý Ježíšku, jelikož jsem byl celý rok hodný a poslouchal jsem svou maminku, přál bych si pod stromeček:
Policejní lego
DVD Batmana
Auto
Puzzle
Dětské housle
Encyklopedii
Ódu na radost od Beethovena
Kuchyňku.
Děkuji.
A proč nám Ježíšek nechal u tety ten traktor a ty plyšáky?? Proč to nedonesl k nám? A kdo teda nosí ty dárky..?“.

Kdy byly děti nejšťastnější? Když rozbalovaly dvacátýdevátý dárek nebo v létě na koupáku, když skákaly do vody a učily se potápět, bály se na klouzačku a pak ji sjely, honily se v brouzdališti a stříkaly na sebe vodu? Jo bylo to super, a navíc ta ledová káva a langoše a zmrzlina a limča a jídlo s sebou pro každého…. A co na písku, když stavěly ten největší hrad? Ještě, že tam byl stánek s občerstvením, kde se dala koupit kola a chipsy a nanuky a bombóny a pivo…

„Maminka nám to nikdy nechce koupit, ale když jdeme s tetou, tak je to dobrý, ta nám to vždycky koupí a i máma nám toho koupí daleko víc než normálně… Mě už bolí bříško, já nebudu papat večeři a nechci ani dobrotu…“.

A co když někdo nakupuje pro druhé celý rok nejen na konci roku? Hmmm, tak ten by měl být svatořečený. Kdo jiný než světec by celý rok nakupoval pro ostatní víc
než pro sebe – no, to je jasné!!! Ten člověk přece musí mít srdce ze zlata, když mu není líto rozdávat věci všem okolo sebe! Ty věci, po nichž všichni tak prahnou a ne každý si je může dovolit koupit. A čím více rozdaných věcí, tím rychlejší svatořečení! Jakých věcí? A pro koho? No pro ty, kteří to jsou schopni a ochotni náležitě ocenit! Přátelé! Komu jinému ty skvělé věci za ty úžasné ceny darovat? Děti v Africe jsou moc daleko, to by se o tom nikdo nedozvěděl…..

„Mami a kde je ta Afrika?“
„Moc, moc daleko“.
„ A proč oni tam nemají co papat?“
„Nemají penízky, aby si to koupili.“
„A proč si ty penízky nevydělají?“
„Protože nemají žádnou práci. Jsou to chudé země a práce je tam málo.“
„Tak já jim ten svůj chlebík dám.“

Dávat co nejvíce věcí – dárky, dárečky, každé výročí je vhodná příležitost – svátky, narozeniny, narozeniny a svátky dětí, Valentýn, svátek matek, MDŽ, MDD, Mikuláš, Velikonoce….. Příležitostí je spousta. „Podívejte se na naše světce – každý ve svém okolí jistě nějakého máte – snažte se být jako on a budete spaseni“. Nebo ne? A to je vlastně jedno, tady jde jen o to, nakoupit co nejvíce věcí, za co nejnižší cenu. Jedině tudy vede cesta ke štěstí.

„Až budu velký, budu vydělávat moc peněz. Pořád budu v práci, přijdu až ráno, večer mě nečekej. Taky musím do angličtiny. Koupím si domeček a psa a mámě něco na sebe a tátovi auto. A taky si koupím to veliký auto , co mi máma nechtěla koupit, když jsme byli v hračkářství.“

 16.5Salám&Lajka14 


Re: Ještě mě něco napadlo 

(20.1.2009 17:53:49)
To mi nějak hlava nebere.
Taky ráda dávám lidem dárky - protože jim chci udělat radost.
Vůbec nic jiného tím nesleduji, nic za to nečekám.
Když pošlu peníze dětičkám v Africe (nebudu sáhodlouze vypisovat, kam obvykle z větší části jdou peníze humanitárních sbírek), je to sice taky fajn, ale jaksi nemám tu radost "přímo na očích".
Netahala bych do toho žádné Bohy nebo světce.
 Gábina, dvě děti 
  • 

Re: Ještě mě něco napadlo 

(20.1.2009 18:04:56)
Jasně, souhlasím. Já jsem to psala jako narážku na tu mou "kamarádku", která se tímto do role "světice" staví a nakupování má skutečně jako náboženství. Většinou rozdává věci, které nejdřív v nakupovací mánii nakoupí a pak zjistí, že je k ničemu nepotřebuje. Proto jsme se taky pohádaly, já to tak dělat neumím...

Tak mě napadlo, že je takových lidí víc...
 Linda 
  • 

Přeplněný pokojíček 

(20.1.2009 23:01:16)
Podle mě není problém to, že má dítě moc hraček, ale to, že má jimi přeplněný pokojíček a tudíž není o hračkách dobrý přehled, nemá tam dost prostoru na hraní samotné, atd. Náš problém vidím v tom, že máme málo místa, ne že máme moc hraček :-) Taky je problém to, že dítě se nerado hraček zbavuje, i když už si s nimi nehraje (jak už tady lidi psali). Nemyslím si, že pokud by dítě mělo málo hraček, tak by si s nimi víc hrálo. Stejně by hrabalo v šuplíkách v kuchyni a v tátovo nářadí...A stejně by chtělo zkoumat nové a nové věci a pokud by se mu to umožnilo, shromažďovalo by kamínky, šišky, lístečky a klacíky a za chvíli by byl doma stejný bordel, jak když ho hračkami zahlcují příbuzní. Takže bych jedině diskutovala o tom, jestli má cenu kupovat drahé hračky, když si dítě vyhraje i s něčím, co je zadarmo. Na druhou stranu ne všechny drahé hračky jsou stupidní a zabíjející fantazii. S článkem sice částečně souhlasím, ale přijde mi příliš jednostranný.
 dadlenka 


Re: Přeplněný pokojíček 

(21.1.2009 9:11:29)
tak jsem si přečetla reakce a jenom mě napadlo, kdo teda ty hračky kupuje?? žádné maminky a tatínci? jen ti nehodní babi, děda, tety, strýci nebo kamarádky?? Většina dětí tady si hraje se šiškou a polínkem, nebo jejich šikovné ručičky vymodelují z chleba a když doslouží jejich fantazii nakrmí tím ptáčky? U nás se zastává metoda všeho s mírou. Někdy si prostě užíváme a někdy ne. Didaktické hračky jsou fajn, ale někdy taky pěkně lezou na nervy, někdy prostě udělá radost i nekvalitní blbost od stánkařů (například sliz, nebo jak se ten sajrajt jmenuje~:-D)
 Lucka 345 


Re: Přeplněný pokojíček 

(24.1.2009 23:06:35)
Naprostá pravda a souhlas. ~R^~R^~R^
 Lucka 345 


Re: Přeplněný pokojíček 

(24.1.2009 23:07:54)
Třeba taková blbina jako hopík.
 Repulsion 


Nojo, je to dilema... 

(21.1.2009 10:53:49)
Přece jen doba je jiná, než v jaké jsem dětství prožíval já (70. léta minulého století) - když přišlo kakao (ne instantní - to nebylo skoro vůbec) do krámu jednou za měsíc a každý dostal jen jeden balíček... když byly boty už malé a na nové nebylo, ustřihla se špička... jak už bylo řečeno výše, člověk dnes nechce, aby bylo dítě v kolektivu outsiderem (bohužel, děti ty majetkové poměry vnímají docela dost...). Takže je to takový neustálý vnitřní boj co koupit a co ne. Dost dlouho jsem třeba vzdoroval Barbie - no ale, když ty holky po tom opravdu tak strašně toužily - tak jsem nakonec vyměk. Na druhé straně plyšáky už jsem zakázal (ovšem asi trochu pozdě - máme jich plný peřináč...). Takže nadále se snažím kupovat spíš hračky a hry kreativní - ostatně malování, modelování a vystřihování je stejně baví nejvíc.
 pajda 
  • 

ale jak z toho ven? 

(25.1.2009 11:12:12)
Článek je skvělý, nedá se nic než souhlasit, dětský pokoj i u nás připomíná něco mezi skladem a smetištěm:( Autor sice dal k dobru cenné zamyšlení, ale co nějakou radu? Ví někdo v dnešní zkažené a konzumem přecpané době, jak toho všeho uchránit dítě? A sebe? V knížce Jak žít a nezbláznit se (od Lidmily Pekařové) se píše něco v tom smyslu, že touha a podněcování touhy po něčem je něco, co může dítě velice obohatit. Např. dítě projeví zájem o foťák. Tak mu na úvod koupíme knihu o fotografování a společně si ji projdeme. Pak, jestli má dítě o foťák nadále zájem, šetříme peníze. Šetříme třeba půl roku a pak dítě konečně foťák dostane. Poté ale má rodič další povinnost - jít s dítětem do přírody, do města, prostě někam a učit fotografovat - prostě podněcovat dítě k tomu, aby nejenom foťák MĚLO, ale aby jej dovedlo POUŽÍVAT a aby z toho MĚLO RADOST. To se mi moc líbí - je to samozřejmě mnohem těžší cesta, než jenom foťák koupit a dát ho pod stromeček, aby se pak přestěhoval do šuplíku a zapadnul prachem.
 pajda 
  • 

ale jak z toho ven? 

(25.1.2009 11:13:09)
Článek je skvělý, nedá se nic než souhlasit, dětský pokoj i u nás připomíná něco mezi skladem a smetištěm:( Autor sice dal k dobru cenné zamyšlení, ale co nějakou radu? Ví někdo v dnešní zkažené a konzumem přecpané době, jak toho všeho uchránit dítě? A sebe? V knížce Jak žít a nezbláznit se (od Lidmily Pekařové) se píše něco v tom smyslu, že touha a podněcování touhy po něčem je něco, co může dítě velice obohatit. Např. dítě projeví zájem o foťák. Tak mu na úvod koupíme knihu o fotografování a společně si ji projdeme. Pak, jestli má dítě o foťák nadále zájem, šetříme peníze. Šetříme třeba půl roku a pak dítě konečně foťák dostane. Poté ale má rodič další povinnost - jít s dítětem do přírody, do města, prostě někam a učit fotografovat - prostě podněcovat dítě k tomu, aby nejenom foťák MĚLO, ale aby jej dovedlo POUŽÍVAT a aby z toho MĚLO RADOST. To se mi moc líbí - je to samozřejmě mnohem těžší cesta, než jenom foťák koupit a dát ho pod stromeček, aby se pak přestěhoval do šuplíku a zapadnul prachem.
 Blanimour 


Nejen hračky, ale i zážitky 

(25.1.2009 12:00:49)
Problém nemusí být jen nadbytek dárků věcné povahy, ale i nadbytek zážitků. Ono nám možná připadá, že pro děti děláme hodně, když jim neustále poskytujeme podněty a zážitky - tu ZOO, tu výlet někam, tu aquapark, tu exotická dovolená, později každý den nějaký kroužek... Pomalu máme pocit, že když jim co víkend něco takévého neposkytnemeJsem z učitelské rodiny a mnohokrát jsem už od známých pedagogů slyšela názor, že je dnes děti čím dál tím těžší něčím zaujmout. Prostě je rodiče tolik přezásobovali zážitky, že už je nic nepřekvapí, nic neohromí. A navíc se neumějí vůbec samy tvořivě bavit, prostě jen čekají, až je někdo v tomto směru "obslouží". Ano, zážitky a podněty jsou pro děti důležité, ale pokud je jich příliš, přestávají plnit svoji funkci. Umět si sám najít zábavu je pro děti také důležité.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.