Tapo, ono to neni jednoduchý. My taky žijeme v přírodě, bez TV, potraviny dost z naší zahrady a tak. (Slovo "bio" nemám ráda, je to komerční móda
) ALE! Mám trochu obavy, jak to bude s mými dětmi do budoucna. V sousedství vidím, že se hodně mladých chce stěhovat naopak do velkých měst a užívat si ten "konzum" a pohodlí, co doma nikdy neměli. Musím říct, že by mě dost mrzelo, kdyby moje děti si tohle jednou chtěly takto kompenzovat. Je pravda, že tento život je namáhavější, ale já jsem v tom moc šťastná. Se světem nás spojuje internet, dneska už je život na vesnici jiný, než byl dřív, když do vsi přijela jednou týdně pojízdná a na větší nákupy oblečení se jezdilo 3x do roka a byl to svátek...
Sem na vesnici naopak přicházejí mladé rodiny z měst. Byla bych moc ráda, kdyby moje děti v tom, v čem žijem, byly šťastné, aby jim to jednou i za tu dřinu stálo, ale jak to udělat, to nevím
. Zatím je nijak nezatěžuju, jsou ještě malé, ale už teď vidí, že nic není bez práce. Zatím se snažím vysvětlovat, že něco prostě nekoupím, protože s tím nějakým způsobem nesouhlasím (např. plastové hračky). Vždycky řeknu proč. Zatím to "chápou", ale až uvidí, že támhle ve školce je každý má, nevím, jak to budu řešit. Asi jim bude muset stačit to málo, co dostanou od babiček... Nerada nějakým způsobem zrazuju sama sebe, ale zase nechci, aby ty děti nějak sociálně "trpěly" a pak mi v osmnácti zdrhly do Prahy a užívaly si život s myčkou a sušičkou a trvanlivým mlíkem
. Nejspíš dojde na kompromis...
Omlouvám se, píšu dneska nějak zmateně, snad z toho vyplyne, co jsem chtěla říct...
Aldonie