Re: Jo jo, je to tak...
Tak já zase nechápu, proč by se měla vyhazovat hračka, která jde slepit či jinak spravit. Dítě má obvykle svoje hračky rádo a je mu líto, když se pokazí. Navíc ho učím vážit si věcí tím, že i stará věc se dá opravit a může sloužit dál (nepočítám hračky z plastů, které opravdu lepit nejdou, hlavně ty čínské).
I syna (3,5 roku) se snažím učit, že si vybíráme věci, které jsou hezké a kvalitní (nesnáším hračky od vietnamců, pár takových dostal a na těch jsem mu ukázala, že ty hračky smrdí a brzy se rozbijí) a pak se o ty věci hezky staráme. Takže s nima nehážeme (pokud to není míč
), nešlapeme po nich a před spaním je uklidíme na své místo.
Moje děti mají hraček docela dost (v porovnání s vybavením různých kamarádů toho nemají až tak moc), ale musím přiznat, že oba prostě jsou hračkoví, nic neleží dlouho ladem. Nejoblíbenější je lego duplo a vláčkodráha - takže spíše finančně nákladnější, ale z kvalitních materiálů a nemusím se bát, že nám to návštěvy zničí. Krom kupovaných se u nás doma najde i velmi oblíbená petflaška naplněná vodou a barevnými korálky, staré hrnce, vařečky, oříšky a kaštany, na čas také poslouží rolička od kuchyňských utěrek či velká plastová špulka od nití... Některé dřevěné hračky jim vyrábí manžel a šité zase já. Já sama nakupuju hračky ráda, protože si s nima i ráda hraju
Jinak článek se mi líbí, dávám mu za pravdu.
Odpovědět