Ještě mě něco napadlo

Tohle mě napadlo, když jsem řešila výše zminovanou hádku s kamarádkou:

„A kdo teda nosí dárky? Ježíšek nebo ten pán v červené čepici ze supermarketu?
A proč nám ta teta pořád něco nosí…? Ale to ne, vždyť o Vánocích se narodil ten Ježíšek, jak jsme ho viděli v kostele v Betlému. No jo, Ježíšek nosí dárky jenom jednou za rok a ten pán v červené čepici mu asi pomáhá, aby všechny ty dárky unesl, ale teta nám nosí dárky celý rok. A proč? Protože jsme byli hodní? Vždyť nám maminka říká, jak pořád zlobíme… Tak jak to teda je¬? Já už nechci, aby nám ta teta něco nosila, mě se to nelíbí…..“.

A existuje Bůh? A koho narození to vlastně slavíme? . Ano, Bůh existuje a je tu pro všechny. Nakupovat, nakupovat, nakupovat – tak zní jeho jediné přikázání. A hold je nejlépe mu vzdát koncem roku – tak jako křesťané navázali na pohanské oslavy slunovratu... Proč nakupovat jen pro sebe? Je dobré mít svátek, kdy se bude nakupovat pro druhé – ti budou mít radost!! Z čeho jiného by taky mohli mít radost než z těch věcí, krásně zabalených a položených pod rozzářeným stromečkem?

„Milý Ježíšku, jelikož jsem byl celý rok hodný a poslouchal jsem svou maminku, přál bych si pod stromeček:
Policejní lego
DVD Batmana
Auto
Puzzle
Dětské housle
Encyklopedii
Ódu na radost od Beethovena
Kuchyňku.
Děkuji.
A proč nám Ježíšek nechal u tety ten traktor a ty plyšáky?? Proč to nedonesl k nám? A kdo teda nosí ty dárky..?“.

Kdy byly děti nejšťastnější? Když rozbalovaly dvacátýdevátý dárek nebo v létě na koupáku, když skákaly do vody a učily se potápět, bály se na klouzačku a pak ji sjely, honily se v brouzdališti a stříkaly na sebe vodu? Jo bylo to super, a navíc ta ledová káva a langoše a zmrzlina a limča a jídlo s sebou pro každého…. A co na písku, když stavěly ten největší hrad? Ještě, že tam byl stánek s občerstvením, kde se dala koupit kola a chipsy a nanuky a bombóny a pivo…

„Maminka nám to nikdy nechce koupit, ale když jdeme s tetou, tak je to dobrý, ta nám to vždycky koupí a i máma nám toho koupí daleko víc než normálně… Mě už bolí bříško, já nebudu papat večeři a nechci ani dobrotu…“.

A co když někdo nakupuje pro druhé celý rok nejen na konci roku? Hmmm, tak ten by měl být svatořečený. Kdo jiný než světec by celý rok nakupoval pro ostatní víc
než pro sebe – no, to je jasné!!! Ten člověk přece musí mít srdce ze zlata, když mu není líto rozdávat věci všem okolo sebe! Ty věci, po nichž všichni tak prahnou a ne každý si je může dovolit koupit. A čím více rozdaných věcí, tím rychlejší svatořečení! Jakých věcí? A pro koho? No pro ty, kteří to jsou schopni a ochotni náležitě ocenit! Přátelé! Komu jinému ty skvělé věci za ty úžasné ceny darovat? Děti v Africe jsou moc daleko, to by se o tom nikdo nedozvěděl…..

„Mami a kde je ta Afrika?“
„Moc, moc daleko“.
„ A proč oni tam nemají co papat?“
„Nemají penízky, aby si to koupili.“
„A proč si ty penízky nevydělají?“
„Protože nemají žádnou práci. Jsou to chudé země a práce je tam málo.“
„Tak já jim ten svůj chlebík dám.“

Dávat co nejvíce věcí – dárky, dárečky, každé výročí je vhodná příležitost – svátky, narozeniny, narozeniny a svátky dětí, Valentýn, svátek matek, MDŽ, MDD, Mikuláš, Velikonoce….. Příležitostí je spousta. „Podívejte se na naše světce – každý ve svém okolí jistě nějakého máte – snažte se být jako on a budete spaseni“. Nebo ne? A to je vlastně jedno, tady jde jen o to, nakoupit co nejvíce věcí, za co nejnižší cenu. Jedině tudy vede cesta ke štěstí.

„Až budu velký, budu vydělávat moc peněz. Pořád budu v práci, přijdu až ráno, večer mě nečekej. Taky musím do angličtiny. Koupím si domeček a psa a mámě něco na sebe a tátovi auto. A taky si koupím to veliký auto , co mi máma nechtěla koupit, když jsme byli v hračkářství.“