Jo jo, je to tak...
Musím říct, že souhlasím. Jenomže počítejte se mnou – narození dítěte, dítě má rodiče, 2 x prarodiče, máma nějakou kamarádku, táta někoho… a už to jede. Dítě se sotva narodilo a už má 10 hraček. Totéž Vánoce, svátek, narozeniny. A ke každé té příležitosti rodiče, 2 x prarodiče. Jedna událost 6 – 8 hraček. A za rok je jich tam padesát ani nevíte jak.
Je to šílený!!!
Jsem typický vyhazovač, nesnáším věci. Manžel je typický schraňovač, nevyhodí nic. Všechno dává někam na hromadu, jeho pracovní stůl je zavalen věcmi – Pracuje s notesem v posteli, zbytek obývaného prostoru jen zavaluje krámy. Oblečení se mu nevejde do skříní, tak rozvěšuje po bytě věci na ramínkách, kde se dá. Ve skříních má věci, které jsem na něm nikdy neviděla. Jakmile něco vyhodím, strhne se hádka. Vyhazuju tajně. V dětském pokoji se také snažím, ale kluk je taky fixovaný na všechny svoje věci a navíc má dobrou paměť – jakmile mu někde zmizí šroubeček, hned si toho všimne a ztropí scénu. V dětském pokoji jsem zavedla barevné boxy na věci, které se dělí na – „hračky k použití“ a „nepoužívané krámy, které nesmím vyhodit, aby mě nezabili“….
Pomóóóc!
Odpovědět