| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Přesycenost dětí v době konzumu

 Příspěvky 110 z 126 [Dalších 116 >>]
Mili+2
28.1.2009 10:17:07
Jo, my se malem rozvedli kvuli ryflim ktere manzel nosil snad jeste na zakladni skole a do kterych se uz v zivote nevejde i kdyby se rozkrajel.:-)
heja
  • 
27.1.2009 0:29:23
tak mě napadá v kontextu toho článku že pokusy na balóncích jsou spíš jejich zhodnocením než naopak, ne - místo aby doma ležel další nepotřebný krám, dítě si na něm ověří nějaký zajímavý fyzikální jev (třeba kolikrát se na balónek dá dupnout, než rupne :-)), a prasklej pokusnej předmět se pak s klidným svědomím (nebo skoro klidným - je to odpad navíc) vyhodí :-)
BaBá
26.1.2009 16:41:34
Já mám také tříletou holčičku, hraček má hodně - nejvíc plyšáků. To se musím přiznat jako maminka k lehké úchylce, měla slušnou sbírku ještě než se narodila :-)
Sama si chce stále kupovat koně - všechny co existují. Takže máme plyšové, Little pony, věrné figuky od Schleich - ty skoro všechny co mají. Ale to je způsobené tím, že já sama mám dva koně, takže se u nich malá pohybuje od miminka, miluje je a tuto "úchylku" má po mamince. Se všemi koníky si na střídačku hraje,velice hezky a i sama.
V pokojíčku má jednu větší bednu, ta je plná, ale jsou tam uložené i míče a věci na písek. Stoleček na malování a modelování. A v obývacím pokoji spojeném s kuchyní jsme vyklidili dolní polovinu knihovny, kde má knížky, stavebnice a nějaké drobnosti. Ničeho nejsou stovky, přesto si myslím, že má hodně hraček. Ale opravdu se vším si pravidelně hraje. S rodiči i sama.
Darů jsem se hodně bála, ale podařilo se mi i u tak malého dítěte zavést to, že se konzultuje s rodiči co je potřeba a případně se i všichni na dárek složí. Vysvětlila jsem, že radši jednu hračku i třeba dražší, ale užitečnou, než plno pitomostí.
Vím, že by hraček stačila bohatě i polovina. Ale dnešní možnosti opravdu (jak píše autor článku) lákají i rodiče, já sama si občas uvědomím, že je to možná i částečné nahrazování toho, co jsme za komunismu samy neměli. ~d~
Ale dcera se musí o všechny hračky starat, pomáhat uklízet, plyšáka hozeného na zem okomentuju. Hračce se to nelíbí, Tobě by se také nelíbilo ležet obličejem na zemi. Jde, hračku zvedne a řekne promiň.
Domnívám se, že rozumný rodič zvládne vytvořit u dítěte vztahy k hodnotám i přes značné množství hraček. Pravda, to množství autorem popisované si moc neumím představit. Ve svém okolí takto popisovaný případ znám pouze jeden, ale i tyto děti mají ke svým hračkám vztah. Jen si rozhodně nestíhají se vším hrát a rozhodně neví, co všechno v pokojíčku mají
marketkau
26.1.2009 11:24:33
No, u nas je to ponekud horsi. Zatim mame k dispozici jen 2 pokoje - loznici, kde spime vsichni (ja s manzelem a 3 lety a 4 mesicni syn) a obyvak, ktery slouzi zaroven jako detsky pokoj na hrani. Udrzet tam jen mimnimalni poradek je nadlidsky ukol...
Tatinek chodi z prace pozde a dela i v sobotu, tak se snazi svou nepritomnosy kompenzovat darecky. Takze zhruba 2x az 3x tydne prinese starsimu synovi nejakou drobnou hracku nebo alespon kindrvajicko ~o~ Neustale se s nim kvuli tomu hadam ~o~ Syn ma tolik hracek, ze o nich ani nemuze mit prehled, uz neni kam je uklizet a navic si jich ani nevazi. A kdyz prijde tata domu, hned se pta, co mu koupil. Manznel zase oponuje tim, ze on jako maly nic z toho nemel, tak to chce doprat svym detem. Uz nevim jak bych mu to mela vysvetlit ~n~
Jinak mame 1 babicku a 1 dedecka a Ti jsou, co se darku tyce rozumni, koupi vzdy jen 1 darek k narozeninam, svatku, vanocum.
25.1.2009 12:00:49
Problém nemusí být jen nadbytek dárků věcné povahy, ale i nadbytek zážitků. Ono nám možná připadá, že pro děti děláme hodně, když jim neustále poskytujeme podněty a zážitky - tu ZOO, tu výlet někam, tu aquapark, tu exotická dovolená, později každý den nějaký kroužek... Pomalu máme pocit, že když jim co víkend něco takévého neposkytnemeJsem z učitelské rodiny a mnohokrát jsem už od známých pedagogů slyšela názor, že je dnes děti čím dál tím těžší něčím zaujmout. Prostě je rodiče tolik přezásobovali zážitky, že už je nic nepřekvapí, nic neohromí. A navíc se neumějí vůbec samy tvořivě bavit, prostě jen čekají, až je někdo v tomto směru "obslouží". Ano, zážitky a podněty jsou pro děti důležité, ale pokud je jich příliš, přestávají plnit svoji funkci. Umět si sám najít zábavu je pro děti také důležité.
25.1.2009 11:37:49
no..., když je horší období, člověk ocení lecos. Na vložky ještě nedošlo (i když až finanční krize postoupí, možná dojde), ale takové kvalitní ponožky jako dárek už dnes docela ocením.
25.1.2009 11:30:43
Sladkosti jsou mor a prarodiče v tomto směru nepoučitelní. Abych dceru chránila před jejich negativním působením, musím obětovat své zdraví a potají ty její chodit ujídat~;). Například děda jí k Mikuláši přinesl (schválně jsme to spočítali)více než dvě kila čokolády. Naštěstí nebyla polská, ale kvalitní, švýcarská, takže se mi dceřino zdraví zachraňovalo celkem dobře:-).
pajda
  • 
25.1.2009 11:13:09
Článek je skvělý, nedá se nic než souhlasit, dětský pokoj i u nás připomíná něco mezi skladem a smetištěm:( Autor sice dal k dobru cenné zamyšlení, ale co nějakou radu? Ví někdo v dnešní zkažené a konzumem přecpané době, jak toho všeho uchránit dítě? A sebe? V knížce Jak žít a nezbláznit se (od Lidmily Pekařové) se píše něco v tom smyslu, že touha a podněcování touhy po něčem je něco, co může dítě velice obohatit. Např. dítě projeví zájem o foťák. Tak mu na úvod koupíme knihu o fotografování a společně si ji projdeme. Pak, jestli má dítě o foťák nadále zájem, šetříme peníze. Šetříme třeba půl roku a pak dítě konečně foťák dostane. Poté ale má rodič další povinnost - jít s dítětem do přírody, do města, prostě někam a učit fotografovat - prostě podněcovat dítě k tomu, aby nejenom foťák MĚLO, ale aby jej dovedlo POUŽÍVAT a aby z toho MĚLO RADOST. To se mi moc líbí - je to samozřejmě mnohem těžší cesta, než jenom foťák koupit a dát ho pod stromeček, aby se pak přestěhoval do šuplíku a zapadnul prachem.
pajda
  • 
25.1.2009 11:12:12
Článek je skvělý, nedá se nic než souhlasit, dětský pokoj i u nás připomíná něco mezi skladem a smetištěm:( Autor sice dal k dobru cenné zamyšlení, ale co nějakou radu? Ví někdo v dnešní zkažené a konzumem přecpané době, jak toho všeho uchránit dítě? A sebe? V knížce Jak žít a nezbláznit se (od Lidmily Pekařové) se píše něco v tom smyslu, že touha a podněcování touhy po něčem je něco, co může dítě velice obohatit. Např. dítě projeví zájem o foťák. Tak mu na úvod koupíme knihu o fotografování a společně si ji projdeme. Pak, jestli má dítě o foťák nadále zájem, šetříme peníze. Šetříme třeba půl roku a pak dítě konečně foťák dostane. Poté ale má rodič další povinnost - jít s dítětem do přírody, do města, prostě někam a učit fotografovat - prostě podněcovat dítě k tomu, aby nejenom foťák MĚLO, ale aby jej dovedlo POUŽÍVAT a aby z toho MĚLO RADOST. To se mi moc líbí - je to samozřejmě mnohem těžší cesta, než jenom foťák koupit a dát ho pod stromeček, aby se pak přestěhoval do šuplíku a zapadnul prachem.
Lucka 345
24.1.2009 23:07:54
Třeba taková blbina jako hopík.
 Příspěvky 110 z 126 [Dalších 116 >>]

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.