| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Je pomoc „divná“?

 Celkem 94 názorů.
 Meluzína 
  • 

hrubka 

(16.1.2008 9:57:54)
moc moc se omlouvám za hrubku v úvodním textu, až teď mě to udeřilo do očí ... fuj "nabitou" .... Meluzína
 Adla 


Re: hrubka 

(16.1.2008 13:41:06)
Je to opravené:-).
 Lenka, 1 dcera 
  • 

Nejsi divná! 

(16.1.2008 10:00:04)
To víš, že nejsi divná, máš jen jiné hodnoty než tví kolegové. To, že některé nadace peníze zpronevěřily,takže nikdy nikomu nic nedám, je jen výmluva, i když se zároveň zakládá na pravdě. Jiné nadace či sdružení však s penězi hospodaří transparentně a opravdu dobře fungují. Prostě kolegové svoje vlastní rozhodnutí potřebovali schovat za nějaký argument, ale tak či tak, je to prostě jejich rozhodnutí...Jen to nedokáží přiznat.
Zrovna tříkrálovou sbírku považuji za dobrý projekt, i když jsem přispěla jen pár korunami, protože dávám pravidelně jinam. Mmch - když se podíváš třeba na Člověka v tísni, tak jestli se nepletu, tak pokaždé vyberou víc. Takže i nás, co přispíváme, přibývá. V tomhle jsem naopak optimista.
 Ilca a kluci 6/06 


Re: Nejsi divná! 

(16.1.2008 12:29:54)
Nejsi divná ani náhodou. Já jsem na mateřské s dvojčaty, peněz nazbyt nemáme a přesto charitu podporujeme.Jsou případy, kdy peníze zmizely, ale víc je těch, které opravdu pomáhají. Já jmenovitě podporuju Kapku naděje a Unicef.Taky jsem se setkala s názorem ( můj švagr ), jemu taky nikdo nic nedává. Ale když jsem argumentovala tím, jestli je nemocný, má nemocné dítě nebo je bez střechy nad hlavou, tak jen koukal. Žádné takové příkoří se mu neděje, tak proč by měl od někoho něco dostávat.Na to už mi odpověď nedal. Já prostě zastávám názor, že ten kdo aspoň trochu může, tak by měl pomáhat.
 Pavla, 4 děti 
  • 

Re: Nejsi divná! 

(16.1.2008 13:55:07)
Milá Meluzínko, jestli je někdo divný, tak jsou to nejspíš tvoji kolegové, i když samozřejmě mají právo být divní. S tímhle přesvědčením nejspíš vychovávají i své děti. Až jim jednou dospějí a oni budou staří, nemocní a možná i nemohoucí ležet někde v DD nebo LDN a nikdo jim nepomůže, protože jejich vlastní děti přece raději koupí něco svým dětem než by vylepšily kvalitu života svých rodičů, možná se jim bude hodit nejen příspěvek z tříkrálové sbírky, ale i pěkná písnička zazpívaná koledníky.
Nebuď smutná, pokud jsi někoho obdarovala, určitě i ty budeš obdarována.
 leona@ 


Re: Nejsi divná! 

(10.2.2008 20:43:59)
ahoa~j~:-)
 Sysyna 


Re: Nejsi divná! 

(17.1.2008 11:18:54)
Procetla jsem si vsechny nazory.S nekterymi nesouhlasim, ale respektuji nazor..
Prestehovali jsme se z Brna na vesnici za Brno.V Brne jsem delala mrtveho brouka...clovek je ve vetsi anonymite, specha, nekdy se ani moc nekouka kolem sebe.
Ale vzdy jsem prispivala na SOS vesnicky a Zluty kvitek-rakovina.
To se vsak zmenilo s listopadem 2006 , kdy jsem onemocnela rakovinou.Najednou se zmenilo strasne moc veci a zmenila jsem se predevsim JA!Vic se snazim divat kolem sebe, vic naslouchat, vic pomahat tam, kde je to treba:jeste nikdy se mi nestalo, ze by ma pomoc byla zneuzita.Pomaham konkretne konkretni osobe, rodine.
A to prostrednictvim mych kamaradek.
Az loni pred Vanocemi jsem udelal poprve neco, co bych jindy asi neudelala, uz kvuli tem ,,nevericim dindinum", kteri si mysli, ze kazdy je podvodnik, zlodej, lhar a vybira si prakticky jen do sveho korytka.
Oslovila jsem i internetove pritelkyne zde na Rodine a na Mimi-bazaru.To jsou totiz me dva nejoblibenejsi servery a vim, ze tu a tam mam opravdu zname , kamaradky i pritelkyne, ktere me znaji uz nekolik let a vi, ze jsem nikdy zadny podraz neudelala.
S moji nemoci jsem se vic priblizila zenam se stejnym problemem-rakovina prsa.
Znam jich tolik, ze je to az k nevire.Nejsme videt, ale jsme.A ne kazda tak otevrene a verejne o sve nemoci mluvi , jako ja.Ja se za ni nestydim a mluvit o ni mi pomaha , protoze ten tlak zevnitr sebe same, dusit to v sobe je zabijejici a vrazedne.
Snazim se pomahat.Pomaham.Nektere uz nejsou bohuzel mezi nami.
Pul roku znam jednu ted v lednu 26letou maminku, vychovavajici 2male deti, bez pritele, ktery se ji pred 2lety zabil v praci pri autonehode.Onemocnela rakovinou prsu, v zari byla operovana.Ten pribeh je dlouhy, smutny a slozity.Plny bolesti a komplikaci, rodinnych, zdravotnich a nejvic financnich.

A to byl velky duvod, proc jsem oslovila i zname pres internet.S tim, ze pomoc privitam pro ni a jeji deti jen opravdu od tech, kteri me znaji, vi jaka jsem, co se mi stalo, proc to delam a ze to nedelam pro sebe.
byla jsem prekvapena.Mile.I tim, ze pomohli lide, kteri me vlastne neznaji.
Samozrejme , ze se nasli i takove, ktere mi psaly nebo i pisi, ze mi neveri, ze je to cele nejake divne, ze takovy osud je jak z romanu od Steelove atd.
Akceptuji jejich nazor, ale zabyvat se jima nebudu.Nezadala jsem je o pomoc a jejich neduveru.Bud duveruji, znaji me a pomohou nebo at si dane prosby nevsimaji.
Musim rici, ze cela sbirka byla velmi uspesna a velmi velmi pomohla.Darcu nakonec bylo neco kole 90ky!!!I kdyz i ted se stale ozyvaji.Za coz jsem velice vdecna, vazim si toho.Moje Beranni povaha by mi nedovolila lhat v necem tak zasadnim, jako je pomoc pro nekoho, kdo ji neuveritelne potrebuje.
Nikdy jsem nebyla krivak, spis bojovnice za lidska prava a nekolikrat se mi to vymstilo.Ale nelituju toho!
Nikdy nebudu litovat toho, co jsem udelala zde na www.rodina a na www.mimi bazar.Nebudu litovat ani koruny, ani casu, ktery jsem tim stravila.A stalo me to hodne penez, hodne sil a hodne casu.Ale vim, ze konecny vysledek byl uzasny.Predevsim, co se tyka tech 2 malych deticek.
Rozhodujici bylo i to, ze vim, jak je dulezite mit po boku s rakovinou manzela, pritele, rodinu, pratele.Jak je dulezite byt v klidu a nestresovat se vecima, jako jsou finance, to ci ono.Ja to stesti mam.Ma pritelkyne ,,Z domu smutku" jak rikam tem z onkologii ji bohuzel nema.

Timto jsem chtela jen trochu objasnit svuj postoj k charite a pomoci druhym.

Co se tyka Trikralove sbirky, tady na vesnici neotevrit by bylo asi hodne spatne nebo hodne divne nebo...co ja vim jake.
Loni i letos jsem otevrela, poslechla si koledu a prispela.S detmi chodi vzdy dospely, maji zapecetenou pokladnicku.Letos mezi Tremi krali byla i holcicka s Downem.Byla strasne mila.Poprve v zivote jsem se dotkla ,,takoveho" ditete.Usmala se a chytla me za ruku:-))~s~Zahralo to jako slunicko.

Zlute kvitka podporuji nadale a ne jen v ten den, kdy sbirka probiha.Rakovina je pro me nocni mura, ale jen tak se ji nevzdam!"!Proto co se tyka rakoviny, podporuji.Stat se to muze kazdemu z Vas- i tem, kteri zde pisi, jak na sbirky neveri atd.Naposledy jsem prevedla 1000 bodu v projektu BONUSprogram Ceske sporitelny na nakup pristroje pro diagnostiku rakoviny prsu.Sama jsem ten pristroj uz potrebovala pri biopsii 3x.

SOS vesnicky jsou dle me velmi dulezite.Proto prispivam.
Kapka nadeje je pro me taky priorita.POroc, to snad ani nemusim vysvetlovat.A navic je mi pres vsechny bulvary Vendula Svobodova velmi sympaticka.
DMS na povodne a podobne katastrofy u nas v CR je pro me taky neco jako moralni povinnost pomoci.
Pred Vanocemi jsem prispela i na UNICEF, ac tomuto projektu moc neverim...protoze z velmi dobreho zdroje vim, jak se tam penize ztraceji nebo vyparuji??:(
Nekdo uz tu zminil Terezu Maxovou.Prispela jsem take.Neprispivam v jeden mesic, ale prubezne.Moji rodinu to nijak financne nazatizi, a jinde snad pomuze.
A pokud me oslovi moje kamaradka, pritelkyne s zadosti o pomoc pro neco nebo nekoho, co ma smysl a je potrebne, nevahma, stejne tak, jako nevahaly ony pomoci me pri sbirce na moji nemocnou pritelkyni a jeji deti.

Socialni citeni mam myslim tak nejak v normalu.Nemyslim si, ze jsem Matka Tereza a spasim vsechny potrebne na svete.Ale myslim, ze mnoho lidi malem, da dohromady hodne.
Toto je zase muj nazor.
Hlavne vsem tem, kdo pochybuji preji moc moc a uprimne, aby se nikdy nedostali do nouze, jako treba ta moje kamaradka.Aby nepoznali zadnou hnusnou nemoc, ktera tak zmeni zivot, vztahy...Aby jim potucek za barakem neudelal v 1.patre baraku bazen..aby nemuseli nikdy poznat, jake to je nemit detme na jidlo, boty, hracky.
I ja znam lidi, kteri prispet korunou na chariutu by si nechali vrtat koleno, nikdy se jim prece nemuze stat, aby nemeli na luxusni dovolenou v Karibiku a nemohli kazdy zimni vikend byt v Alpach na lyzovani...a dneska??Ale to je uz jiny pribeh.
Pa Sylva~k~
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


To je těžko. 

(16.1.2008 10:01:48)
Nemůžu říct, že bych souhlasila, či nesouhlasila s veřejnými sbírkami, ale určitě nějaké výhrady mám. Pokud se jedná o nějakou prokazatelně známou sbírku, jako např. kytičkový den proti rakovině, nemám problémy přispět. Pokud se ke mě ve městě přiřítí ženská a začne na mě chrlit něco, z čehož, než se vzpamatuju stejně nevím nic a vzápětí mi nabídne předražený dárkový předmět, nedám nic. Co mi ale vadí, jsou mládežníci v Tescu, kteří stojí u dveří, za deset kroků další, ti chtějí samo přispět taky a cestou zpátky to samé - když máte štěstí, řeknou si i čtyřikrát - to by mě kleplo.
To, že je u nás zakořeněná nedůvěra v takové věci, to se dá dobře pochopit, vždyť, kolik bylo případů, že se pod maskou pomoci dětem skrývají podvodníci.
S tím, aby se vybíralo ve třídách, s tím moc nesouhlasím, dítě prakticky přispět musí, jinak by to vypadalo divně, navzdory tomu, že rodiče na to mají možná i jiný názor - vyvíjí to na děti tlak.
A jedno vím zcela jistě, nikdy nedovolím holkám, aby se v rámci pomoci zapojily do takového toho vybírání, nesnesla bych tu představu, že jim někdo nadává do žebráků a podobně, což už jsem taky viděla. To by být nemuselo, stačí se přece usmát a říct, promiňte, ale nemám zájem apod...
 Katka 
  • 

Re: To je těžko. 

(16.1.2008 10:09:22)
Jano, ve vsem souhlasim.
Ja bych penize nikdy nedala, ani neposlala.
Mam moznost jezdit sluzebne na Slovensko do Kosic,
takze provozuji svoji "osobni" charitu takto:
napechuju svoje sluzebni auto oblecenim, botama, hrackama,
a dalsima ruznyma starsima vecma, ktere uz nejsou k potrebe
v me domacnosti a take v domacnostech mych kolegyn.
Jedu potom k cikanskym osadam mezi Spisskou Novou Vsi a Kosicema,
kde vsechno rozdam potrebnym. A ze tam potrebni jsou, na to muzete
vzit jed. Protoze takovou hruzu jako tam, neuvidite nikde.
Pozor - nechci tady rozpoutat diskuzi na tema cikani - jde mi jen
a jen o ty male deti, ktere prakticky nemaji moznost se z toho zivotniho svrabu dostat.....

 Markéta, syn 6 l. 
  • 

Re: To je těžko. 

(16.1.2008 10:21:47)
Ztotožňuju se s tvým názorem. Musím říct, že si kolikrát připadám při chůzi Prahou jako lakomá Barča,sobecká bestie, když mě cestou do práce zastaví čtyři skupinky dětí s žádostí: "Nechtěla byste přispět na léčbu rakoviny u dětí?" "Nechtěla byste přispět na děti v dětským domovech?" atd. Při nejlepší vůli nemohu prostě přispět každému, navíc, když jsem se vybírajících dětí pokoušela vyptat, na co že přesně sbírka je, v polovině případů nevěděly. A moc nerozumím tomu, jak někdo může dovolit svým dětem venku bez jakéhokoli dohledu vybírat peníze - když vidím v parku na Hlavním nádraží dvě holčičky s taškou peněz mezi vší tou pakáží, která se tam pohybuje, jde mi hlava kolem.

Prostě to, na co přispívám, si pečlivě vybírám a opravdu dávám přednost akcím, u kterých si mohu být jistá, že se prostředky skutečně dostanou tam, kam mají. Nebo takovým, kde se pomoc realizuje jinak než materiálně.
 Hanka,Rebeka 12/05,Miriam 4/07 


Jak odmítnout pouliční charity a nevypadat jako lakomec 

(16.1.2008 14:07:56)
Když mě někdo potká na ulici a ptá se mě podobné otázky (přispějete na děti s rakovinou apod.), odpovídám: "Já už přispívám jinou cestou".

Taky přispíváme s manželem pravidelně každý měsíc na několik charitativních akcí, a taky jsem dřív měla s podobnými otázkami na ulici problém. Takhle odmítnu, a přitom je jasné, že nejsem škrt...
 Romana 
  • 

Re: Jak odmítnout pouliční charity a nevypadat jako lakomec 

(25.1.2008 12:40:05)
Řeším to úplně stejně. Přispíváme také pravidelně na několik charitativních účtů, ale pokud mě někdo osloví na ulici, tak v 90 % případů nepřispěju, pokud to není lety prověřená a známá akce, jako květinky proti rakovině apod.. Nejsem lakomá, ráda pomáhám, ale nemyslím si, že musím přispět každému na potkání, navíc, když u toho mám pocit, že je něco špatně.... potřebuju mít záruku, že to skutečně jde, tam, kam má a ne nějakému podvodníčkovi do kapsy. Nemyslím si, že bych se vymlouvala a zastírala "pravý" důvod, že vlastně vůbec nikomu nechci pomoct (jak tady bylo několikrát zmiňováno). Jsem prostě vůči lidem, kteří mě jen tak osloví na ulici nedůvěřivá a to je podle mě v pořádku. Už několikrát se mi stalo, že mě třeba postarší paní žádala o peníze, protože prý jí propustili nečekaně z nemocnice, nemůže se vůbec dovolat manželovi a pořád jí není úplně dobře a potřebuje se nutně dostat domů, ale chybí jí peníze na autobus, nebo mladá dívka, která se tvářila jako studentka a taktéž potřebovala na zpáteční cestu z Prahy do Brna. Bohužel už jí došly peníze, ale tak moc by chtěla domů....
Dobrá, říkala jsem si poprvé před lety, když mě takto oslovily první 2 průkopnice, i to se může stát a třeba mě taky jednou propustí z nemocnice bez koruny a budu chtít domů, a přispěla jsem. První paní si vzala na mě kontakt, aby dodala pravdivosti svým slovům, s tím, že se určitě ozve a peníze vrátí (samozřejmě nic), druhou slečnu (tu studentku, co chtěla domů do Brna) jsem pak pravidelně potkávala na různých zastávkách metra a pokaždý jí chybělo na tu spropadenou jízdenku, takže žádala o příspěvek další a další lidi... :-).
Proč bych měla tyhle lidi podporovat a proč bych se měla stydět za to, že je dneska s klidem v duši odmítnu a nic jim nedám? Ještě navíc tohle jsou pidipodvodníčci a je spousta těch větších..
Jak říkám dám tam, kde vím, že se to správně využije. Kde tu záruku nemám, prostě nedám a tak jako kolegové autorky si řeknu, že radši něco koupím svým 2ma dětem. Na tom není vůbec nic divného.
 severanka 


Re: Jak odmítnout pouliční charity a nevypadat jako lakomec 

(25.1.2008 13:06:09)
to mi připomíná zážitek, kdy na Hlavním nádraží v Praze mě oslovila maminka rusky hovořící s asi tříletým dítětem, že ji chybí 5kč. na lístek na vlak. Podívala jsem se na ni a na dítě a v duchu jsem si řekla, no chudák dítě.... A vytáhla jsem peněženky 20kč, dala jim to a že to je dobrý. Ale paní hned zareagovala:né, já potřebuji opravdu jen 5kč. Takže jsem tedy našla drobné a dala ji to co opravdu potřebovala.
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: To je těžko. 

(16.1.2008 10:39:28)
Meluzíno..nejsi divná. mě osobně pomoc někomu připadá normální. Samozřejmě radši pomohu někomu adresně ,ale pokud uznám nějakou nadaci za solidní tak ráda přispěju i tam. . A mmch zrovna tady na Rodině mi X maminek nedávno moc pomohlo.A ono co dáš se zase vrátí at už v podobě dobrého pocitu nebo vykouzleného úsměvu na něčích rtech.:-)
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Ještě bych dodala. 

(16.1.2008 12:06:55)
Vždycky na vánoce a velikonoce mi chodí ručně malovaná přáníčka lidí, kteří malují nohama, či ústy - jedná se vždy o šest blahopřání i s obálkama, na vánoce plus ještě závěsný kalendář na stěnu, v tom jsou také nakresleny ty obrázky (mimochodem moc krásné). Za velikonoční balíček je tuším nějak kolem stokoruny a za ten vánoční asi 150,--Kč, přesně to nevím, složenka vyplněná není a posílám vždycky více. Dělám to tak už drahně let - vlastně jsem ten zvyk zdědila po dědečkovi, který už tu sedm let není - nechala jsem si to jen převést na svou adresu. A musím říct, mám z toho doopravdy dobrý pocit.

PS: kdyby měl čistě náhodou někdo zájem: http://www.umun.cz
 Míša 
  • 

Re: To je těžko. 

(16.1.2008 12:44:21)
Taky si dávám pozor na to, kam ty peníze jdou. Zrovna třeba v tescu se vybírá na dětské domovy. Vím, že děti v DD dostávají spoustu dárků na Vánoce (třeba za 3000 na každé dítě) a to mi přijde zbytečně dost. Nebo jezdí na spoustu táborů a k moři. Děti si toho neváží a navíc si zvyknou, že jim vždycky někdo něco dá. Chybějící lásku to stejně nenahradí. Je spoustu rodičů, kteří přispívají, ale sami si nemohou dovolit pro své děti tak drahé dárky. A nejvíc přispívají maminky malých dětí a důchodci. To už se mi víc líbí třeba projekt nadace Terezy Maxové, kde DD dostane peníze na pomůcky a z nich pak děti vyrábějí různé prodejní věcičky. Pak to samy prodávají na jarmarku dětských domovů. Tím se aspoň naučí, že když chtějí poníze, že pro to taky musí něco udělat.
 Lenka** 


Re: To je těžko. 

(16.1.2008 13:15:37)
Tak tak, na DD taky nedávám - materiálně na tom nejsou špatně a především nechci tímto podporovat současný systém, kdy jsme v EU země s nejvyšším počtem dětí v DD... Taky vybírám, komu dám, a to nejlépe na účet, pak navíc si to jde odečíst z daní.
 Hana (2děti) 
  • 

Re: To je těžko. 

(16.1.2008 16:42:53)
Kdysi jsme s manželem byli na táboře, kde byly děti z DD. Potom jsme dlouho dělali "tetu a strejdu" jednomu klukovi. Byly jsme studenti, měli jsme "holý zadek", ale on k nám strašně rád chodil na návštěvu. Jeho sestra měla větší "štěstí" a jezdila k nějakým hodně bohatým lidem. Ti párkrát vzali i jeho, ale chtěl prý dál jezdit radši k nám. Když jsem se ho po pár letech ptala, proč vlastně jezdil k nám, když mohl trajdat po výletech a nebo si užívat bazén, tak mi řekl, že u nás věděl, že ho máme rádi. Prý miloval naše kuchtění v kuchyni, společné učení, večerní koukání na nebe atp. Po materiální stránce mu v DD nic nechybělo, ale on chtěl a potřeboval lásku. Dneska má sám malé miminko a je z něj nadšený. A první, komu volal z porodnice jsem byla já.
 PROMISICKU 


POMOC- 

(16.1.2008 10:02:45)
DRUHÝM LIDEM,TŘEBAS PRÁVĚ I TOU 3-KRÁLOVOU ZBÍRKOU,JE PODLE MĚ DOBRÁ VĚC!!!NENECH SE ODRADIT.
 Ajlili 


Muj nazor 

(16.1.2008 10:07:01)
No, ja mam stejny nazor jako tvoji kolegove. Mozna je to tim, ze nemas vlastni deti a mas dost penez pro cizi. Je to hnusny, ale fakt. Ja jsem na zdravce vybirala dvakrat. A nedelam si iluze, co se s temi penezi, kvuli kterym jsem litala cely den po meste a otravovala lidi at prispeji stalo. Rozeberou si je poradatele a maly zbytek jde teprve na nejakou charitu. A taky si myslim, ze kdyby se v tomhle state nepodporavala nemakacenka, ale lide potrebni a postizeni nemusely by se ty penize shanet jinde,
 renča + 2 


Re: Muj nazor 

(16.1.2008 10:55:55)
pomáhat druhým je lidské, i my sami občas potřebujeme pomoct. někteří si to nepřiznají, ale ruku na srdce, kdo nikdy nepotřeboval pomoc. tím samozdřejmě nemyslím, že od někoho dostávám nějaký peníze. ale třeba od kamošek oblečení po jejich dětech, to je přece taky pomoc. když mě někdo zastaví na ulici, tak jim nic nedávám, nemám k nim důvěru. tříkrálovou sbírku, přispívám je to pár drobných ale když dá skoro každý (záměrně nepíšu každý) tak to přeci k něčemu je. přikláním se ale k přímé pomoci. třeba věnovat nějaké věci konkrétnímu dětskému domovu a podobně. nemusí to být peníze, ty taky nedávám. děti mám a výdělky průměrné, jen teď na mateřský toho moc nezbývá. tak to doženeme pak jak budu normálně vydělávat
ale je to každýho věc a každý má svůj názor
všem přeji pěkný den:-D
 Kaja + 3 


Re: Muj nazor 

(16.1.2008 11:42:42)
Na jednu stranu sdilim nazor na nepruhlednost ruznych sbirek, je fakt, ze spousta vybranych penez padne na ruzne blbosti kolem a nedojde az k potrebnym. Ale cas od casu stejne prispeju, holt mi to neda. Ale radsi mam adresne prispeni, kdy vim jasne a presne komu to davam.
 Hanka,Rebeka 12/05,Miriam 4/07 


Re: Muj nazor 

(16.1.2008 14:18:04)
No ono to není jednoduché, nastavit systém tak, aby dostali všichni potřební a ostatní toho nezneužívali. Jediný způsob, jak to zajistit, by bylo osobně znát všechny ty lidi a jejich situace. Jakmile se totiž nastaví zákonem nějaké hranice, spousta potřebných se tam stejně nedostane a spousta vychytrálků si najde způsob, jak se tam dostat.

Schválně si zkuste zjistit, jak je to v jiných zemích. Ono všude je potíž, že se na potřebné nedostává, nebo že je pomoc hodně zneužívaná. Většinou se teda řeší oba problémy dohromady
 PROMISICKU 


POMOC- 

(16.1.2008 10:07:28)
druhým lidem,i třebas tou 3-královovou sbírkou je podle mě dobrá věc.Nenech se odradit.
 Juldafulda 


Re: POMOC- 

(16.1.2008 10:20:28)
Na trikralovou sbirku jsem prispela. Mame jedno male decko, takze zijeme jenom z rodicaku a manz. prijmu a i kdybych mela malo tak vzdycky prispeju. Ano u Tesca na Narodni stoji porad nejaci otrapove. Vzdy, kdyz jsem kolem nich chodila tak jsem ignorovala. Myslim si, ze sbirky, kterou jsou oficialne vyhlaseny v mediich nejsou zadny podvod. Kytickovy den, srdickovy den, Svetluska a Trikralova sbirka k nim patri taky. Osobne si myslim, ze ac vetsina z Cechu si stezuje jaci jsou chudacci neni to pravda. Myslim si, ze nase deti maji to nejdulezitejsi a to je Laska. Dle meho nazoru jsou zbytecne zahrnovany hrackami za nechutne penize. Mozna by obcas stalo za to zamyslet se nad tim, ze ne kazdy ma takove stesti mit praci zdravou rodinu atd. A tech par korun nikoho nezabije a jeste to cloveku udela radost, pokud teda neni od prirody sobec.
 MSteflova 


Re: POMOC- 

(16.1.2008 10:24:04)
Terezo, souhlas. Já posílám DMSky na Paraple a Kuře, samozřejmost byly povodně. Třem králům jsme také přispěli a neubylo nás. Určitá solidarita by měla být základní součástí vyspělé společnosti.
 Irena + 3 


Re: POMOC- 

(16.1.2008 10:50:52)
Připojuji se k názoru, že autorka není divná, divní jsou její kolegové. Tak to cítím já. Dávat nikdo nic nemusí, je-li to jeho rozhodnutí, ale hledání zástěrek pro zdůvodnění se mi nelíbí.

Podle ikonky vidíte, že dítka mám a přesto mě nikdy těch pár korun nepoložilo. Naopak to znám i z druhé strany. Moje děti chodí se skautem "vybírat" mezi lidi na "kytičkový den". Tam bývají celkem spokojení s reakcí lidí, o akci se ví, hodně lidí se k nim žene si kytičku koupit i bez toho, že by je ty děti přímo oslovily.

Horší zkušenost máme z toho, že před několika lety vybíral jejich oddíl peníze právě v předvánočním Tescu na konkrétní pomoc pro ústav pro mentálně postižené v našem městě. Já jsem to brala jako kuriozitu, ale moje děti to opravdu nechápaly a považovaly za "hroznou věc" - lidé procházející obchodem s naplněnými vozíky (ještě před zaplacením u pokladny) na žádost o příspěvek reagovali slovy, že nemají peníze. Přeplněný předvánoční nákupní vozík je usvědčil z opaku (10,- Kč by určitě měli) a ze lži, kterou ovšem všichni malí skautíci nedovedli pochopit. Lhát se, mami, přece nesmí!!! Takový byl náraz na realitu.

Byly i horší případy, jeden kluk se rozbrečel, když mu nějaký nevrlý pán odpověděl, že na mentálně postižené nebude přispívat, že je to škoda peněz, že je měli zabít rovnou. Shodou okolností tento kluk má mentálně postiženou tetu, i když doma a ne v ústavu. Tuto lidskou zášť nedovedli dlouho pochopit.

Vybrané penízky (a Tesco přidalo další za sebe) pak společně předali zástupcům onoho ústavu a obchodní dům při tomto předání uspořádal malou hostinu a koledníky tak odměnil. Co za ty peníze koupil ústav jsem již nepátrala, ale jsem povaha důvěřivá a myslím si, že určitě něco potřebného pro své klienty. Ostatně šlo by to dohledat.

Jinak osobně taky nepřispěji úplně každému, kdo mě osloví, ale většině ano, i když jen drobně. Pravidelně přispívám jen na vzdělání konkrétního klučíka v Africe skrze adopci na dálku. A moje děti se na tomto učí pomáhat také, tu napíší dopis, tu nakreslí obrázek, tu koupí drobnost z vlastního kapesného. Mám pocit, že své děti tímto rozhodně neobírám, ale naopak nám to dává něco daleko důležitějšího.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: POMOC- 

(16.1.2008 10:47:30)
Já nemám problém pomáhat a přispívat tam, kde to je ověřené - Tříkrálový den a podobně. Neznamená to, že vytáhnu peněženku pokaždé, když mě někdo osloví - jsem opatrná.
Společně s partou přátel máme v dětském sirotčinci v Kolumbii (opět ověřená záležitost) "adoptovaného" jednoho chlapečka, na kterého posíláme měsíčně peníze, a k tomu pravidelně na tento účel pořádáme dobročinné bazary. Na podporu tohoto dětského domova jsme dokonce před dvěma lety vydali úspěšnou kuchařku svých ověřených receptů - veškerý výtěžek opět putuje do Kolumbie.
Meluzíno, není to o tom, zda někdo má vlastní děti, nebo ne. Já a moji kamarádi máme všichni děti, většina z nás navíc tři - čtyři. A naše děti se právě do dobročinných bazarů a podobných věcí aktivně zapojují a mě to moc těší. Věřím, že se nám z nich snad podaří vychovat lidi, kteří nebudou sobecky hluší k utrpení druhých.
 Iva  
  • 

Re: POMOC- 

(16.1.2008 19:03:27)
Dobrý den, souhlasím s tím, že sbírky jsou důležité a bez nich by se spousta věcí neudála. Ale nadací je hodně a kdo se v tom má vyznat..Já sama děti ještě nemám,ale ráda bych. Občas pošlu dárcovskou sms, nebo koupím žlutý kvítek,ale hlavně vypomáhám mojí kamarádce, která je s prckem na mateřský a chlapa má na NIC. Oblečení na malýho...a v poslední době ji kupuju aspoň prací prášek,drogerii apod. Prostě co si řekne, že dochází..takže přesně vím, kam moje finance jdou,pro mě je to pár stovek i když sama mám hodně placení,ale jí to pomůže,tak proto.
Teď trochu odbočím, ale dost mě fascinuje, jak lidi nebudou přispívat na děti a starý lidi,ale pro pejska nebo kočičku koupí jen značkové krmivo, nějaký ten hadřík na miláčka,voňavku, šamponek,10 hraček apod.Z toho je mi smutno ještě víc...zvířata mám moc ráda, psa jsem měla a znovu chci,ale rozhodně nebudu podporovat tuhle snobskou mašinérii, která psy polidšťuje a děti zatím uklízíme do dětských domovů nebo v Africe umírají na AIDS..Mějte se fajn..Iv.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: POMOC- 

(16.1.2008 10:48:05)
Já nemám problém pomáhat a přispívat tam, kde to je ověřené - Tříkrálový den a podobně. Neznamená to, že vytáhnu peněženku pokaždé, když mě někdo osloví - jsem opatrná.
Společně s partou přátel máme v dětském sirotčinci v Kolumbii (opět ověřená záležitost) "adoptovaného" jednoho chlapečka, na kterého posíláme měsíčně peníze, a k tomu pravidelně na tento účel pořádáme dobročinné bazary. Na podporu tohoto dětského domova jsme dokonce před dvěma lety vydali úspěšnou kuchařku svých ověřených receptů - veškerý výtěžek opět putuje do Kolumbie.
Meluzíno, není to o tom, zda někdo má vlastní děti, nebo ne. Já a moji kamarádi máme všichni děti, většina z nás navíc tři - čtyři. A naše děti se právě do dobročinných bazarů a podobných věcí aktivně zapojují a mě to moc těší. Věřím, že se nám z nich snad podaří vychovat lidi, kteří nebudou sobecky hluší k utrpení druhých.
 Zdislava a kluci 


Re: POMOC- 

(16.1.2008 10:26:05)
omlouvam se predem,ale letos me 3 kralove tak vytocily ze jsem jim ani neotevrela.....bydlime v rodinem domku s prarodici kazdy mame svuj zvonek, akorat jsem uspala deti po dosti narocnem dopoledni a zazvonili jednou dost dlouho,tak jsem rekla fajn,proste jdou a zazvoni,rychle jsem vybehla od deti a uz zvonili podruhe,takze v puli cesty jsem se vratila k detem abych je zkusila opet uspat, pak zazvonili jeste tusim nekolikrat dokat babi nevysla ven a nedala jim penize,kdyby jim nikdo neotevrel tak zvoni jeste dotedka :-( a pak jsem se od babi dozvedela ze za ty penize jede vedeni do izraele (jsme hodne male mesto)
kytickovy den jsem nikdy nepropasla, ale nejvic se mi libi posilat penize z mobilu :-)
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: POMOC- 

(16.1.2008 16:05:12)
No, s tou cestou do Izraele je to urcite blbost a to bez ohledu na to, jak velke jste mesto. Je to akce Ceske Charity a ty penize rozhodne nezustavaji vedeni Charity ve vasem meste. To teda babicka slysela travu rust, rekl bych...
 MSteflova 


Re: POMOC- 

(16.1.2008 17:20:40)
Možná jste malé město a ty se každopádně jako obyvatelka malého města chováš. Jedna paní povídala a tudíž je to pravda a pošlu to dál... fuj.
 MSteflova 


Re: POMOC- 

(16.1.2008 17:22:16)
Mimochodem - taky jsem tč. maloměšťačka :-) ale informace si raději ověřuji jinde, než u nejbližší sousedky.
 Eva, 2 kluci 
  • 

Re: POMOC- 

(16.1.2008 13:10:43)
Když jsem měla dřív dost peněz, pomáhala jsem známým a kamarádkám v okolí (i finančně). Pak jsem se dostala do úzkých, nikdo mi nepomohl, stát nezajistil mou ochranu před podvodníky, takže jsem přišla o hoodně peněz, soc. dávky jsem nedostávala, příjem nulový, živila jsem z ničeho sebe a 2 děti po dobu cca 1/2 roku. (zhubla jsem 15kg) Ani mí rodiče mi nechtěli vrátit půjčky ode mne. Tak už nikomu nedávám ani korunu. Společnost mě naučila, že každý se musí spoléhat jen a jen na sebe.
Teď jsem v reg. dárců kostní dřeně - tam se pomáhá adresně. Blízkým kamarádkám pomáhám radou a fyzickou výpomocí, daruji spotřebiče, nábytek, oblečení, ale nikdy už finančně..
 katka+katka 
  • 

sbírky 

(16.1.2008 11:07:42)
My přispíváme penězi na prověřené sbírky (kytičkový den, světluška), posíláme DMS Kuře. Ale taky při cestě Prahou po mě chce vždy několik skupinek peníze na to a to, když sbírku neznám, tak nepřispívám. Potom co Vás někdo takhle osloví a vy sbírku neznáte, zkuste se podívat na internet,jestli o ní vůbec něco najdete. Mě už se párkrát stalo, že jsem právě vůbec nic nenašla.
Jinak pomáháme i přímo - oblečení a hračky po Kátě nosíme do charity, dětského domova, přitom jim tam nakoupíme i fixy, pastelky a další věci. Kupujeme i jídlo pro zvířata a to pak vozíme do útulku.
 Insula 


jak to mám já 

(16.1.2008 11:48:47)
No, tak já osobně bych také raději koupila něco konkrétního a pak to těm potřebným darovala. Přijde mi to trasparentnější než dát peníze. Ale problém je v tom, že když jde o sbírku na nějaké "hodnotnější" věci (třeba přístroje do nemocnic apod.), tak to prostě není možné.
Je pravda, že čas od času slyšíme v médiích, že peníze skončí někde jinde nebo že jich jde na skutečnou charitu jen menší část, ale přesto občas neodolám. Pošlu dárcovskou SMS nebo prostě přispěji. Líbí se mi i sbírky, kdy si "jako" něco koupíte (kytičku, magnetky, obrázek), to pak dám dětem. :-)
Můj manžel má na to podobný názor jako kolegové autorky, takže to většinou dělám bez jeho vědomí (i když je pravda, že i on občas neodolá). Dokonce jsme byli mezi svátky v Praze na Staromáku (po x letech) a u Prašné brány byl bezdomovec a žebral. Kvůli manželovi jsem se snažila dívat jinam, jinak bych mu musela "něco" hodit. Vím, že je klidně možné, že by si za to koupil alkohol, či že vyžebrá denně mnohem víc, než my vyděláme, ale nemůžu si prostě pomoc. A to na tom nejsme finančně nijak dobře. Ale jsme zdraví, máme střechu nad hlavou, atd. a když vidím, že je na tom někdo hůř, tak neodolám.
 dita 
  • 

Vadí mi... 

(16.1.2008 12:26:05)
Vadí mi, že charita zanamená dát peníze. Ale doba je taková. Vadí mi, že až budu potřebovat něco já, tak z té charity neuvidím nic a všechno si budu muset obstarat sama.
Vadí mi, že až na výjimky jsou peníze vybírány na věci, které by měly být samozřejmé a měl by se o ně starat stát. Když vidím svou výplatní pásku a položku sociální a zdravotní, tak mám mžitky před očima. Proč mám přispívat na něco, na co platím každý měsíc? Proč stát nezajistí domy pro seniory, výzkum rakoviny atd.
Proč mám, v některých případech, přispívat na lidi, kteří jsou pro společnost jen přítěží a svůj dluh společnosti nikdy nevrátí (na bezdomovce, na mentálně postižené, kteří mají od státu dotace 350Kč na jídlo na den+ další na bydlení, oblečení a péči). Kdy bude stát dotovat chytré a talentované děti? Asi jsem zlá, ale když vidím chráněmé bydlení za miliony, nechci už na nic přispívat.
 Ilca a kluci 6/06 


Re: Vadí mi... 

(16.1.2008 12:42:35)
Dito, nějak nevím, co na Tvůj příspěvek říct. Nadace na podporu nadaných dětí jsou taky, jen o nich nejspíš nevíš. A co Ti vadí na chráněném bydlení ? Kdybys byla máma mentálně postižené dítěte, či jinak handikepovaného uvažovala bys určitě jinak. Nebo bys ho hodila ze skály ?Aby na něj ostatní občané nemuseli přispívat. Z tvého názoru je mi hodně smutno, ale je to tvůj názor.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Promiň 

(16.1.2008 12:43:20)
Ale tohle je snad poprvé, co někde čtu, že postižení se u nás mají dobře - není to tak - nejsou jen lidé v ústavech. A zdravotní a sociální? To snad platíme všichni a někteří ne právě málo. Ano, je to tak - přístroje by v nemocnicích být měly - neměly by se na to pořádat sbírky, ale je někdy něco takhle černobílé? asi ne, viď. Já si spíše představuju ty nemocné děti v Motole a tu hrůzu, kterou prožívají jejich rodiče - a to štěstí, když nějaká taková hodně drahá a chytrá mašinka pomůže. Nerouhala bych se na tvém místě - nikdo dopředu nevíme, co a kdy budeme potřebovat. Přispívat nemusíš, jak už jsem psala výše, ani se není čemu divit, po těch všech podvodech, ale na druhou stranu, tvoje argumenty mi nepřijdou košer.
 Lenka** 


Re: Vadí mi... 

(16.1.2008 12:50:31)
Však, když ti to vadí, tak nepřispívej, to nikdo nemůže vyžadovat. Nicméně - jak můžeš dopředu vědět, že kdybys potřebovala, nikdo ti nic nedá? Příští vteřinu může být všechno jinak, stačí obyčejná autonehoda... Ano, stát všem tebou vyjmenovaným skupinám ten základ zajistí /jak efektivně přitom nakládá s našimi odvody, toť otázka/, ale aby všichni měli, co potřebují, to nikdy nebude - a na to jsou většinou ty sbírky. Přeju ti, abyste ty i tví blízcí zůstali zdraví,mmch zrovna ta nehoda může způsobit nejen fyzické, ale i mentální poškození... Chtěla bys, aby o tobě někdo smýšlel jako o přítěži? Ekonomicky třeba ano, ale člověka přece nemůžu redukovat na ekonomickou ztrátu nebo přínos. Těch 350,- na den navíc spotřebuje (v ústavech neefektivní) režie, reforma (třeba na ty stacionáře) bude zdlouhavá ale snad jednou přijde.
 Viridovik 
  • 

Re: Vadí mi... 

(16.1.2008 13:35:11)
Ano, jsi zlá. Kdybys měla mentálně postižené dítě, mluvila bys jinak (to jsi snad ani nemohla myslet vážně, ne????). Kdybys byla stará, mluvila bys také jinak.

Někde je potřeba přispět, ať penězi nebo jinak...ale v tomto případě ty peníze jsou štěstí a naděje pro lepší život někoho, komu dal osud méně než ostatním. Také přispívám, a to různými způsoby (starý počítač byl darován postiženým dětem, oblečení charitě, celá rodina darujeme krev a krevní destičky, občas připějeme na ulici /kytičkový den, tříkrálová sbírka/, občas pošlu DMS). Ale musím říct, že jsem také občas znechucena, když mě na každém rohu někdo zastavuje a doslova mě násilím nutí, ať přispěju (proti takovému nucení mám v sobě zabudovaný vzdor)...snažím se vždy odmítnout kladně, ale uvnitř mám rozporuplný pocit. Jenže ono nelze přispívat vždy - třeba několikrát denně, možná ani několikrát měsíčně. Ovšem každý by měl mít možnost u těchto "pouličních" sbírek (jako u těch ostatních)peníze dát dobrovolně. Pokud ovšem penězi nepřispěje, nikdo nemá právo ho za to soudit a vyčítat mu to, vždyť je to dobrovolná sbírka, a ať už má dotyčný důvod jakýkoliv, že peníze nedal, je to jeho věc.

 jirkajurka 


Re: Vadí mi... 

(16.1.2008 13:54:50)
Dito,
je mi tě líto, jestli si opravdu myslíš to, co jsi napsala. Charita znamená láska skrze službu druhým a schopnost darovat (peníze, čas, věci) je pro zralého člověka samozžejmostí (v rámci každého možností). Opravdu nechápu řeči jako že "mně charita nic nedá"! Když těžce onemocníš a budeš umírat, přijme tě do láskyplné hospicové péče. když budeš mít to štěstí a tvé děti o tebe budou pečovat doma, půjčí vám pomůcky, pošlou ošetřovatelku, když budeš bez koruny s dětma, dá ti ubytování a pomůže ti z nejhoršího, když se tvé další dítě narodí postižené... tak bych mohla pokračovat. Pokud v nějaké takové situaci jsi a nikdo ti tu pomoc nenabídne, tak mi napiš. Pomůžu ti.
 Katka,kluci 5 a 8 
  • 

Re: Vadí mi... 

(16.1.2008 14:28:54)
No, pane jo. Tak tedy příspěvek pro mentálně postižené je to poslední, co by mi vadilo....Dlouho jsem nečetla něco podobného.
 monika 
  • 

Re: Vadí mi... 

(16.1.2008 16:33:44)
milá Dito,
díky bohu,že takových lidí jako Vy není víc u když je vás jistě hodně,sobeckých arogantních a zahleděných sami do sebe.
 Linda 
  • 

Re: Vadí mi... 

(16.1.2008 20:16:42)
Dito, musím se tě zastat. Myslím, že tady zatím nikdo nepochopil tvou pointu, a to, že ty taky přispíváš, a ne málo - prostřednictvím daní a soc. odvodů!!!! Nemyslím si, že jsem nějak necitlivá, sem tam na něco přispěju, ale přesto mi jako tobě velice vadí, že se musí vybírat na věci, které by měl zajistit stát (a v případě zdravotní péče zdravotní pojišťovny). Stydět by se měl ne ten, kdo nepřispívá na charitu, ale ti, kteří kradou nebo plýtvají veřejnými prostředky.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Vadí mi... 

(17.1.2008 7:08:49)
Tak to není úplně pravá pointa - z daní a odvodů přispíváme všichni, tak je systém nastavený, bohužel zdá se mi, že je to tak, že čím více se nasype, tím více se ztratí.... to nemá s charitou nic společného, protože je to povinné.
A o Ditině přístupu k postiženým lidem, k tomu bych se raději nevyjadřovala, protože, ať to vezmeme z jaké stránky chceme, je příšerný.
 terrynka 


Re: Vadí mi... 

(23.1.2008 14:49:58)
Sociální a zdravotní pojištění ani zdaleka nepokryje potřeby těchto resortů. To je jen podotek. K příspěvku Dity se obšírněji vyjadřovat nebudu, jen si tiše poklepu na čelo
 Dana 
  • 

Re: Vadí mi... 

(17.1.2008 11:09:52)
Mě taky vadí, že z této sbírky na charitu dostávají peníze zajištění lidé, kteří rozhodně nouzí netrpí. Známí mé matky jsou oba tělesně postižení, oba mají vysoké inv. důchody a oba pracují. Mají přepychově zařízený byt, luxusní auto a každý rok jezdí na exotickou dovolenou. Myslíte, že je morální, aby tito lidé dostali ještě od charity z této sbírky příspěvek ve výši 150 000,- na kuchyňskou linku Koryna??? Mě to teda tak nepřipadá. Taky jsem pravidelně přispívala, ale vždy jsem myslela, že tato pomoc jde opravdu potřebným. Je mi smutno, když vidím dítě, které samo nemůže dýchat a pojišťovna mu nezaplatí přístroj, který by mu jeho nesnadný úděl ulehčil, kde pak je tato charita? Co děti, které čekají na transplantace a rodiny peníze nemají?? Sama jsem třeba v MŠ nedávala peníze. Potřebujete na pastelky, tak Vám je koupím. Nemáte papíry, koupím je, ale penězi nepřispěji. Minule nás v domě navštívila žena a žebrala peníze, že nemá dát co dětem k jídlu. Tak jsem jí dala mléko, chleba a sýry. Měli byste vidět, jak čuměla, že nedostala peníze. Samozřejmě, že jídlo si nevzala.
 Dana 
  • 

Taky mi vadí ... 

(17.1.2008 11:10:21)
Mě taky vadí, že z této sbírky na charitu dostávají peníze zajištění lidé, kteří rozhodně nouzí netrpí. Známí mé matky jsou oba tělesně postižení, oba mají vysoké inv. důchody a oba pracují. Mají přepychově zařízený byt, luxusní auto a každý rok jezdí na exotickou dovolenou. Myslíte, že je morální, aby tito lidé dostali ještě od charity z této sbírky příspěvek ve výši 150 000,- na kuchyňskou linku Koryna??? Mě to teda tak nepřipadá. Taky jsem pravidelně přispívala, ale vždy jsem myslela, že tato pomoc jde opravdu potřebným. Je mi smutno, když vidím dítě, které samo nemůže dýchat a pojišťovna mu nezaplatí přístroj, který by mu jeho nesnadný úděl ulehčil, kde pak je tato charita? Co děti, které čekají na transplantace a rodiny peníze nemají?? Sama jsem třeba v MŠ nedávala peníze. Potřebujete na pastelky, tak Vám je koupím. Nemáte papíry, koupím je, ale penězi nepřispěji. Minule nás v domě navštívila žena a žebrala peníze, že nemá dát co dětem k jídlu. Tak jsem jí dala mléko, chleba a sýry. Měli byste vidět, jak čuměla, že nedostala peníze. Samozřejmě, že jídlo si nevzala.
 Líza 


Re: Vadí mi... 

(20.1.2008 9:03:43)
Dito, tvůj příspěvek asi nechápu :-(. Maj ti mentálně postižení pojít hlady? Nebo proč ti tak vadí jejich příspěvek na péči?
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Vadí mi... 

(20.1.2008 9:31:11)
Možná Ditu nenapadlo, že ti chytří chráněné domy zakládají, spravují nebo v nich pracují a z toho taky žijou :-)
 zuzkasim 


Re: Vadí mi... 

(11.2.2008 13:46:30)
Je docela škoda, jak se všichni do Dity navezli. Ono totiž když někdo do tohoto systému vidí víc, tak už nemá tak černobílý názor. Nechápu, proč si všichni myslí, že mentálně postižení jsou tolik potřební. Oni potřebují péči, pomoc, lásku a možnost realizovat se. Finančně jsou opravdu zajištění důchodem, který je vyšší než příjem mé pracující matky (nemůžu mluvit za všechny, ale za ty, co znám ano). Pokud někdo bude někdy žádat peníze pro mentálně postižené, na dárky pro děti v dětských domovech apod. nedám mu ani desetník. Ale klidně se budu angažovat podle svých možností v zařízení nové chráněné dílny, budu uvažovat o možnostech přijetí cizího dítěte do naší rodiny, dojdu sousedce na nákup, navštívím manželovi prarodiče a popovídám si s nimi, pokud to jen trochu půjde, postarám se ve stáří o své rodiče... Kdyby se všichni z nás snažili o adresnější pomoc, nebylo by té finanční tolik potřeba.
 Míša 
  • 

sama nevím 

(16.1.2008 13:34:57)
Zrovna minulý týden jsem si koupila přívěšek na klíče od jedné nadace, už jich mám od nich z předchozích let několi. A hádejte co jsem viděla když jsem se vracela. Milé děti měly pokladničku otevřenou a už šupajdily pro cigárka do trafiky, opravdu jsem je viděla jak ty peníze berou, ještě se dohadovaly kolik lidí jim dalo víc a o kolik, aby jim to stačilo. Kdybych nepospíchala na vlak, tak bych je asi popadla za triko a odtáhla někam na policii (Pokud by mi nedaly přes ústa)
Takže opravdu, ale opravdu (jak jsem již řekla několikrát a pak nakonec vyměkla) nepřispěji nikomu nikdy na nic. A ano, sama mám málo, a nikdy v životě mi nikdo nic nedal zadarmo. A obracím se na stranu těch co nepřispějí.
Jo a dřív jsem zkoušela dát se sestrou oblečení a hračky po neteři do dětského domova a do kojeňáku, a vite jak jsme dopadly? Předesílám že to nebyly žádný starý krámy a mezi hračkama byly i barbínky. Prostě nám řekli, že obnošený věci jim děti nosit nebudou a NOVÝCH hraček májí od sponzorů dost.
Takže tímto má snaha pomoci potřebným končí hluboko v zapomění.
 Juldafulda 


Re: sama nevím 

(16.1.2008 13:54:05)
Když ono s DD je to tak, i v televizi o tom mluvili, že mají spoustu sponzorů atd. ale problém je spíš v tom ,že ty děti nepotřebují ani tak peníze jako lásku a zájem lidí. A jsou DD o které je zájem jako třeba tady v okolí Prahy Kyje a jsou určitě DD kde o nich skoro nikdo neví. A co se týče mentálně postižených nechápu tento názor. Dita by si měla uvědomit, že občas se stane, že i lékařsky potvrzené zdravé dítě v bříšku matky se může narodit postižené. A nedivila bych se tomu, že se to může stát až při porodu. Co by jsi potom dělala, kdyby se Ti takové děcko narodilo? Dala by jsi ho do ústavu, ale určitě by Tě denně užírala myšlenka, aby se tam to děcko mělo dobře. Moje sestra pečovala o ment. postižené a byla z nich nadšená, víš zdravé dítě se jednoho krásné dne postaví na nohy a nepotřebuje už péči matky, jenže takto nemocné děcko je naprosto závislé na matce na sociální péči a když je potom dospělé tak pro rodinu není nic horšího než, když vědí, že až umřou je jediná šance kdo se o něj pořádně postará právě ty "dotované ústavy"
 Lenka** 


Re: sama nevím 

(16.1.2008 14:17:01)
Chápu, žes spěchala, ale právě proto, že to byly děti a že víš, jaká to byla nadace, tak být tebou, asi bych neváhala a třeba aspoň žhavila telefon nebo napsala mail, co jsem viděla. Aby si ty děti neodnesly poznání, že to jen tak projde.

Ji tohle je důvod, proč dávám přes účet, solidní nadace nebo sdružení pak informují, jak peníze využily. A pak by mi nevadilo, když část jde i na vzdělávání pracovníků, to může být efektivnější než když někdo dostane balík (nemyslím peněz, ale třeba věcí). Aby v těch organizacích pracovali schopní a dobří profíci. Aby ti potřební nebyli jen závislí na tom, co jim kdo donese, ale aby se naučili časem o sebe postarat sami, postavit se na vlastní nohy.
 Hanka,Rebeka 12/05,Miriam 4/07 


Re: sama nevím 

(16.1.2008 14:35:18)
Co je na tom špatného, když DD dal jasně najevo, co potřebuje a co ne? Obnošené oblečení a hračky by přece rádi užili na charitě, kde je jiný "sortiment" lidí. Bezdomovců, deviantů, dospělých dětí kteří v 18 vyšli z DD, atd. Tam by takovými věcmi určitě vzali za vděk.
 Lizzie 


Sbírky 

(16.1.2008 15:17:45)
Se sbírkami mnoha druhů, mám celkem dost zkušeností, byť krom dětského koledování, jsem žádnou podomní, pouliční sběratelskou činnost neprovozovala. Můj názor není jednoznačný.
Na střední jistá učitelka všechny podobné záležitosti pečlivě prověřovala, chodili k nám zástupci několika sdružení, smůla, že zpravidla např. ve čtvrtek, kdy u sebe měla většina studentů maximálně na autobus.
Pokud jdu městem a někdo mě zastaví s žádostí o příspěvek, ptám se po průkazkách, různých osvědčeních apod., kamarádi si ze mě občas dělají srandu, ale vím své, a různá po alkoholu toužící děcka či mládež sponzorovat nehodlám. Zrovna na podzim mě zastavili hned třikrát děti vybírající už nevím nač, prvním jsem přispěla, dalším dvoum sdělila, že peníze dostali již první. Asi za dva dny, kdy sbírka neběžela, mě zastavila děcka - pěkní vykukové, a vehementně se domáhali příspěvku, což asi mluví za vše...
Ráchel píše o adopci na dálku, ten projekt se mi líbí a už jsem se s ním setkala - dvě děti si adoptovala jedna škola. Stejně tak příspěvky na různé ověřené záležitosti, vybavení dětských domovů (byť třeba obyčejné prostředky ke kreslení a hračky), smysl v tom vidím.
 SendyWendy 


... 

(16.1.2008 17:28:22)
Já bych asi mluvila podobně jako tvý kolegové, ale ne výsměšně, prostě bych věcně řekla, že na charitu nepřispívám. Nemám proto žádný důvod, stejně jako nemám s prominutím žádný důvod přispívat. Jsou to pěkné myšlenky o té pomoci a solidaritě, a jistě jsou myšleny upřímně - všechna čest, ale já to tak necítím.

Občas si koupím Nový prostor nebo přispěju pánovi, co hraje na kytaru - ale to si vlastně něco kupuju, a nosím šaty na Červený kříž, což dělám kvůli sobě, abych se jich zbavila.

Ještě jedna poznámka - může mě vzít čert, když se nabízejí propisky, jejichž výtěžek půjde na zdravotně hendikepované - bože co je to za systém???? Stát má vzít peníze a dát je těm lidem, a ne aby se to vybíralo na ulici po desetikoruně!!! Jasně, stát nedá nebo nemá, ale na tenhle typ charity nepřispívám už z principu.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: ... 

(16.1.2008 19:05:34)
no, spíš jsi nepochopila prioncip charity :-)
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: ... 

(16.1.2008 19:06:09)
princip, samozřejmě :-)
 Hanka 75 


Re: ... 

(16.1.2008 20:45:10)
Možná je to i jinak.

Stát se prostě vždycky nepostará. A uvedu příklad, rodiče mají dítě s cystickou fibrozou, nevidomé apod., a stát tu dítěti a rodičům nedá vše co by bylo pro ně třeba. A rodiče, jejich známí, přátelé, lodé dobré vůle... zorganizují pomoc, podporu, organizaci, která těmto rodinám a dětem pomáhá... a na tu ty máš možnost v rámci charity přispět.

Neumíš si představit, že bys byla v podobné tíživé situaci ? Potřebovala bys pro své dítě pomůcky, společnost... pro sebe podporu.. a neměla bys na to. A stát na to nemá kolonky. Můžeš naspat na ministerstvo, na obecní úřad... a všude ti řeknou nedáme, nemůžeme, nezajímá. A pak je tu možnost charity, solidarity - podle mne je to bezvadné, když jsou lidé solidární a nejsou to jen hezké myšlenky.
A kdyby to všichni brali jako ty, že nemají důvod dávat, tak by ten člověk pomoc odjinud nedostal. A to tak vždycky bude, že stát se nikdy o všechny nepostará.

A kolikrát organizovaná charita pomůže ukázat, kde stát selhává a nedává potřebnou službu. Věděli bychom tolik o týraných dětech, kdyby nefungoval FOD ? (taky na něj můžeš přispět jako na charitu) nebo o problémech seniorů, o umírání a hospicech.. těžko říct. Já jsem prostě za charitu ráda.

A pak je tu ještě jedna kapitola. Měli jsme to velké štěstí, že jsme se narodili na té šťastnější části planety. Naše děti nemusí mít hlad, mohou studovat, čeká je předvídatelná a nadějná budoucnost... Tohle spousta maminek nezná a hodně moc dětí nemá.
Tady spousta maminek píše, jaké to jsou starosti když třeba miminko pláče a pláče, a já vím, že to jsou starosti-nechci to bagatelizovat, to ani náhodou. Jen si přitom občas představím, jaké to musí být hrozné, když dítě pláče hlady a máma mu nemá co dát jíst. To musí být peklo.
Sakra a já s tím mohu něco udělat. Nemusím dávat ani mnoho a můžu tím hodně pomoct. Ti lidi jsou daleko a to dítě mi nebrečí před prahem, ale někde přece. Ráda přispěju na charitu, moc ráda splatím kousek svého dluhu. Já to tak cítím.
Vždyť ti lidé pracují stejně jako já, nebo častěji mnohem mnohem tvrději a jediný rozdíl mezi námi je, že oni za to dostanou mnohem méně zaplaceno, třeba tak málo, že se ani nemohou postarat o své děti, tak jak by si přáli. Pro mě je to dluh.





 LU,2děti 
  • 

Re: ... 

(17.1.2008 8:59:04)
Já se za stát nebo i za celý svět někdy opravdu stydím. A tak máme pár ověřených akcí, na které přispíváme pravidelně. A čas od času pošleme DMSku, nebo koupíme Nový Prostor. K tomu vedeme syna, aby pochopil, že on se má opravdu dobře (na rozdíl od mnoha nemocných a chudých).
A mám pocit, že peněžitý dar lze nějak odečíst z daňového základu.
 majdaleenka +07+11 


divná nejsi Ty, ale Tví kolegové 

(16.1.2008 18:17:51)
Meluzíno, nic si z toho nedělej, takových lidí je spousta, já sama pracovala jako dobrovolník v Domě Světla a prodávala jsem na Václaváku stužky, aby měli lidé HIV+ a nemocní AIDS "na přilepšenou", takže vím, jak někteří dokáží reagovat (dodnes si pamatuji reakci dvou mladých lidí: "Ty vole, voni dávaj šprcky zadarmo, dem!!!";). Vtipné je, že jsem dneska napsala v jiné diskusi tohle: "tak už jsem si to přečetla jojo, jsou to naše poklady, tuhle jsem si říkala, co mi schází z života předtím a zjistila jsem, že jediné, co bych si ráda zopakovala je chodit v prosinci a v květnu se stužkama s dobrovolníky z Domu Světla, a to můžu i s Adunkem, jinak mi neschází absolutně nic..." Nahoře jsem si v příspěvku přečetla, že by Jana nepustila své děti na sbírkovou akci, já jo, je sice pravda, že některé asi nejsou zcela důvěryhodné, ale to nejsou všechny. Taky nepřispívám každému (to totiž ani nejde), ale alespoň se usměju, že děkuju.
 Martin 
  • 

sbirky 

(16.1.2008 18:31:40)
Ahoj,

nepodporuji zadne organizace financne jedine vlastni praci, mam 3 argumenty

A) proc dobrocine nadance nemaji verejne a otevrene ucetnictvi, aby jsme opravdu videli kam a jak penize sly - vyrocni zpravy ktere uvadeji nemusi de facto odrazet vubec realny stav ?

B) kdyz zaplatujeme placenim ze sveho neco co by melo fungovat samo (vyzkum rakoviny, ustavy socialni pece,pristrojove vybaveni nemocni, apod.) bude nekde resit, aby to fungovalo nebo bude system dale spolehat na tyto mimorozpoctove prijmy ?

C) proc jen vyjimecne nadace uvadeji, realnou prutokovou hodnotu - tj. kolik z vybrane castky se dostane az na konec retezce - tj. ze treba z 1 kc vybrane ve vysledku jde 0.6 Kc tam kam ma ?


 Winky 
  • 

Re: sbirky 

(16.1.2008 22:24:42)
Nojo, každý ke sbírkám a jiným podobným akcím může zaujmout svůj vlastní postoj, ale neměl by z lidí s jiným přístupem dělat blbce nebo je přesvědčovat o nepravdě atd.
Přispívala jsem na Unicef, Umun, "adoptovala" zvíře ze Zoo atd atd. Teď budu mít dvě děti, tak toho bude asi míň, a jen tam, kde nás to osloví že je to skutečně dobrá možnost.
Taky moje některé nabídky se nesetkaly s pochopením - třeba jsem nabízela šéfové v jazykovce, že bych mohla dělat kurzy AJ zdarma pro děti z DD, dohoda se nezdařila pro nezájem ze strany DD......
A bývalá šéfová v práci, když za ní přišli z chráněné dílny FOKUS se žádostí o dar, tak TUPĚ trvala na koupi hrnčířského kruhu (neboť se zabývají keramikou), a dost dlouho jim trvalo, než jívysvětlili že ten jaksi již mají, že, ale že by potřebovali dílnu vybavit příslušenstvím jako je umyvadlo a WC a jiné..... no tak nechala teda spočítat plochu a dala jim koupit kachliky :-))) ale peníze ne (tak nějak jsem ji chápala, ale holt peníze jsou potřeba např. na zaplacení elektřiny apod... co se nedá nějak hmotně "koupit a dovézt"....)
 IlonaK2+Verunka+Ondrášek 


Re: sbirky 

(19.1.2008 18:51:36)
A) Výroční zprávy musí být potvrzené auditorem.
 Alena Bučková dvě vniřky dvojčata 
  • 

jsi bezva človíček 

(16.1.2008 18:49:53)
Milá Meluzinko, nejsi divná,mám stejnou zkušenost, ale přímo v rodině o to je to horší, je mi z toho smutno, ale nezabrání mi to v tom, abych se snažila i svou nepatrnou kapičkou přispět do moře cítících a vnímavých lidiček. Děkuju Ti za všechny jimž jsi pomohla jen tak dál--- pěkný den
 Tvoje horší já 


Nedá se přispívat všem 

(16.1.2008 20:33:18)
Možná to tady už bylo řečeno, diskuzi jsem nečetla. Ale nedá se přispívat všem, charitativních organizací je už dnes tolik, že myslím není žádná osuda říct: Nezlobte se, ale už jsem přispěl tam a tam. Opravdu, to by člověk přišel na mizinu, každý máme své možnosti.
 Tvoje horší já 


Re: Nedá se přispívat všem 

(16.1.2008 20:39:11)
A ještě nerozumím jedné věci. Peníze z tříkrálové sbírky u nás šly loni na operaci těžce nemocné holčičky z nedaleké obce. Na tuto sbírku přispíváme pravidelně, jsme rádi, že se vždy dozvíme, jaké konkrétní projekty v našem okolí podpořila, ale proč nemůže být těžce nemocné dítě operováno na náklady zdravotního pojištění?
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Nedá se přispívat všem 

(17.1.2008 7:16:54)
Protože zdravotní pojišťovny, to je jeden velký bordel :( a nezbylo by na honosné budovy a krásné kanceláře, kdyby se měly zabývat něčím tak povrchním, jako jsou nemocné děti (málo co mě může naštvat v tomto státě více)
 adelaide k. 


Adopce v balíku 

(16.1.2008 21:20:01)
My jsme dlouho přemýšleli nad tím že budeme dlouhodobě přispívat na nějaký konkrétní projekt. Nakonec nás nejvíc oslovila "Adopce v balíku". Je to projekt nadace Adra a podobá se adopci na dálku.
Stejně jako v Adopci na dálku vám nám "přidělili" dítě (holčičku - 11let) Rozdíl je v tom že místo pravidelné měsíční částky se posílá 2x (nebo i víckrát) ročně velký balík s "výbavou" pro dítě. A nejsou to děti z Afriky ale z Bosny a z Kosova. Mě se na tom líbí že posíláme konkrétní věci které máme možnost sami vybrat. Jeden z nejhezčích letošních vánočních dárků byly fotky z předávání podzimních balíků.

Koho by to zajímalo blíž tak může mrknout tady
http://www.adra.cz/adra/cz/projekty/zahranicni-projekty/rozvojove/bosna-a-hercegovina.html
 lezeleze 


kazdy at si vybere 

(16.1.2008 22:15:05)
Vseobecne si myslim, ze prispivat je potreba. Nase spolecnost ma dost a neskodi, si to jednou za cas uvedomit. Co se prispivani tyce, myslim, ze dnes existuje mnoho ruznych zpusobu charity, takze si kazdy muze vybrt dle sveo "gusta" Namatkou:
1) oblibene kasicky - osobne prispivam jen na sbirky, o kterych neco vim a kdyz ne ja, tak prislusny vybirajici (i dite!). Jsem byvala vedouci ve skautu, s detmi jsme se na nekolika sbikach podileli, namatkou sbirka Velikonocni skautske kuratko - soucast sbirky Pomozte detem; a postavme skolu v Africe (ve spolupraci s Clovekem v tisni). Zvlaste u druhe sbiky jsme se snaili- pro prispivajici byl k dispozici informacni stanek, deti samy pred tim zjistovaly, jak se v Africe zije, co asi tamejsi deti trapi atd. a na toto tema pak pripravovalu plakaty apod., ktere pak byly take k videni na sbice samotne. Kasicky byly vzdy zapecetene a ke konani sbirky jsme vzdy meli povoleni uradu. Pro deti byla ucast na sbirce dobrovolna, samozrejme s plnou informovanosti rodicu.

2) materialni pomoc - napr. stare obleceni a hracky na Charitu (v Brne je na hlavnim nadrazi jednou mesicne pristaven vlak, kam staci veci donest... vzdycky jich je plny vagon :-)

3) DMS

4) moznost prispivat trvalym prikazem primo na konto vami vybrane organizace - napr. UNICEF. Veskere poplatky spojene s prevodem plati prijemce, takze prispivate jen vami zvolenou castkou (nejnizsi byva cca 50Kc mesicne)

5) nematerialne - osobni angazovanosti (ta nejnarocnejsi forma pomoci :-)
A moznosti je urcite mnohem vic. Kdo opravdu prispivat chce, ten si dokaze najit organizaci, ktera jednak splnuje dela to, na co chcete prispivat, a k tomu ma i formu vyberu, ktere duverujete.
 Meluzína 
  • 

Díky za názory, 

(17.1.2008 7:24:58)
za všechny, všechny jsou podnětné. A taky díky za to, že tolika z nás (jistě je nás mnohem mnohem víc)není jedno to, co se děje kolem nás a jistě to nebude jedno ani jejich dětem. Jak už tady bylo napsáno, každý má možnost se rozhodnout podle sebe a každý má 100% právo na svůj postoj. Nevadí mi lidé, kteří nepřispívají, vadilo a bylo mi smutno z toho, že pomoc ostatním jim přišla jako hodná výsměchu, to je trochu zvláštní. A je také pravda, že pomoc vůbec nemusí být jen finanční, či materiální, často je složitější pomoc jiným způsobem. A tak díky vám všem, kdo jste se zamysleli nad mým příspěvkem, díky vám, kdo pomáháte, ať už cizím, či svým nejbližším, jakoukoli formou ... Krásný den a hodně zdraví všem :o). Meluzína
 Rani 


Má zkušenost 

(17.1.2008 8:12:59)
je obdobná jako Tvých kolegů...Nadacím jsem dávávala... Pak přišla nová kolegyně, která má 10 let velmi těžce nemocného syna a vyprávěla... Deset let zpátky potřebovala peníze na určitý zákrok pro syna, kterému tady dali 2 měsíce života a neuměli mu pomoci. Šla po nadacích a všichni, včetně těch velmi známých a transparentních, jí poslali někam. Peníze - několik milionů sehnala přes svou soukromou sbírku díky médiím. Pak v cizině syna odmítli operovat a peníze jí jednu chvíli jako "přebývaly". V tu chvíli si na ní nejedna nadace vzpomněla a předháněla se v tom, jak je ulovit...Takže já bych nikdy nikomu nic neadresného nedala - ty dáš, když můžeš, ale když potřebuješ není to pro Tebe.
A ze své zkušenosti. Teď marodí moje dcera. V nemocnicích trávíme poslední měsíce nemálo času. Po prvním pobytu tam jsem zjistila, že třeba v herně je kuchyňka, ale není v ní žádné nádobíčko. Dobře, nejsou peníze. Tak jsme šli a novou sadu nádobíčka a jěště pár hraček jsme dali při další kontrole personálu s označením, kam chceme, aby to přišlo. Moc děkovali, pomalu se slzami v očích... Za 14 dní jsme se na oddělení ocitly s dcerou znovu a myslíte, že tam nádobíčko je? - Není... A můžu se jen dohadovat, jestli skončilo na jiném oddělení nebo pod stromečkem někoho z příbuzných personálu - chyba, bylo nové a zabalené. Dám ještě někdy něco někam? - nedám... To bych byla blázen, ne? Ale také jsem 15 let dávala ... ale už opravdu nebudu nikdy a ani jedinou korunu.
 10.5Libik12 


Re: Má zkušenost 

(17.1.2008 8:25:46)
Reni a není fakt, že tvoje přítelkyně sehnala miliony, argument pro to dávat?
Kdyby každý předpokládal, že se všechno vytuneluje, nedostane se ani do soukromých sbírek.
 Rani 


Re: Má zkušenost 

(17.1.2008 9:01:48)
Dávat ano, ale ne neadresně. V nadaci se to utopí jako v moři.Stačí se podívat, co se s penězi pak děje.
Jely jsme s kamarádkou do kojeňáku dát vyřazené hračky. Půl místnosti bylo zavaleno toaletním papírem - jedna vlivná osoba, která se angažuje v nadaci, je zavalila - přitom paní ředitelka říkala, že toaleťák vážně nepotřebují, že chtěli mokré ubrousky...
 Hanka 75 


Re: Má zkušenost 

(17.1.2008 15:14:09)
Tak se zeptejte personálu, kde to nádobíčko je. Takhle z toho vy máte špatný dojem, pro ně je to očernění, a třeba si s nádobíčkem akorát hrálo někde nějaké dítě nebo jak píšete skončilo na jiném oddělení. I to se může stát, třeba zrovna posloužilo jako rozptýlení nějakému dítěti, které to potřebovalo.

Ano nenechavci se najdou, vždy a všude, třeba i mezi rodiči, kterým marodí dítě. Třeba si je i nějaký rodič odnesl domů, nebo je odneslo nějaké dítě a rodič to pak už nechal tak. Možností je hodně. U vás cítím hořkost, kterou bych i chápala akorát je předčasná a ten závěr je třeba i nespravedlivý. Ale taky chápu, že se na zjišťování už vykašlete. Já bych se vykašlala, ale hořkost bych vypustila. Spíš bych se přiklonila k variantě, že je na jiném oddělení.
 hana 3děti 
  • 

ano 

(17.1.2008 12:19:15)
Ahoj.Dávám vždycky,když někoho potkám.Nebo v nemocnicích.Každý máme svůj názor,skušenost atd. proto se každý staví k těmto věcem jak chce.Krásný den H ANKA
 Jíťa 
  • 

charita - jen pro někoho 

(17.1.2008 23:29:27)
Na charitu občas dávám - říkám si soukromě "korunový přispěvatel" protože přispívám do kasiček u sbírek, které mě osloví - do každé kasičky 1 Kč. Asi se někdo bude smát, ale je nás přece 10 milionů, když každý dá korunu, tak se vybere 10 milionů na to, na ono ...

Nedávám na bezdomovce, protože většinou si za svůj stav můžou sami a jsou se svým životem spokojení. Nedávám na žádné postižené, většinou jsou na tom finančně dost dobře. Dávám na Vánoce v Brně do kasičky na SOS vesničky, a hlavně do kasiček na výletech (na opravy památek, v ZOO na přilepšenou zvířátkům apod.)

Dala bych občas i na nějakou nadaci, ale vadí mi, že můj příspěvek ještě stát (ten který by se o své potřebné měl postarat v první řadě) zdaní. Stejně jako mi vadí, že se na příspěvcích formou DMS pakují mobilní operátoři. Proč nejsou příspěvky na charitu osvobozeny od DPH? A proč instituce, které zprostředkovávají výběr příspěvků, nedají poplatky za příjem těch peněz také na tu charitu? Zvlášť když sponzorují kdeco!
 Líza 


Re: charita - jen pro někoho 

(20.1.2008 9:12:06)
Já teda neznám žádné postižené, kteří jsou na tom finančně "dost dobře". Kde tenhle nesmysl ti lidi pořád berou???
 Jíťa 
  • 

Korunový přispěvovatel 

(17.1.2008 23:33:21)
Na charitu občas dávám - říkám si soukromě "korunový přispěvatel" protože přispívám do kasiček u sbírek, které mě osloví - do každé kasičky 1 Kč. Asi se někdo bude smát, ale je nás přece 10 milionů, když každý dá korunu, tak se vybere 10 milionů na to, na ono ... Učím to od malička i své děti, takže já dám korunku a každý si taky vhodí svou korunku do kasičky.

Nedávám na bezdomovce, protože většinou si za svůj stav můžou sami a jsou se svým životem spokojení. Nedávám na žádné postižené, většinou jsou na tom finančně dost dobře (vlastní zkušenost). Dávám na Vánoce v Brně do kasičky na SOS vesničky, a hlavně do kasiček na výletech (na opravy památek, v ZOO na přilepšenou zvířátkům apod.), ale občas i dětem do kasičky, pokud ví na co vybírají.

Dala bych občas i na nějakou nadaci, ale vadí mi, že můj příspěvek ještě stát (ten který by se o své potřebné měl postarat v první řadě) zdaní. Stejně jako mi vadí, že se na příspěvcích formou DMS pakují mobilní operátoři. Proč nejsou příspěvky na charitu osvobozeny od DPH? A proč instituce, které zprostředkovávají výběr příspěvků, nedají poplatky za příjem těch peněz také na tu charitu? Zvlášť když sponzorují kdeco!
 Gábina,3 děti 
  • 

něco na tom je 

(18.1.2008 15:27:40)
Myslím, že svým způsobem máte pravdu, nicméně až budete mít svou rodinu a jako já třeba 2 děti na střední škole a třetí v MŠ, tak poznáte, že ne vždy se vám bude hodit přispět na charitu, ačkoliv byste ráda..., život člověka naučí, že je nutné si pomáhat, ale v nouzi budou vždy vlastní děti mít přednost, bohužel nebo bohudík?
 Jana Speck 
  • 

Re:nic na tom neni, vubec nic 

(18.1.2008 16:14:13)
Ja si myslim, ze na tom vubec nic neni, pravidelne vybirame s mym dvoulettym synem hracky, se kterymy si jiz nehraje a nosime je do skolek, kde si s nimy hraji jeste par let jine deti...
A rekneme si na rovinu, v dnesnim svete, jsou vsechny deti zvykle mit spoustu hracek, stale to nejnovejsi a nejmodernejsi, proc vlastne, my jsme to take nemeli......Jenomze v dnesni dobe je to samozdrejme nutne, jelikoz kdyz nase dite neco nema, co maji ostatni, je to katastrofa, jelikoz tim okamzite klesa postaveni v dnesni detske spolecnosti...Bohuzel,....Radeji vezmu penize a misto toho, abych mu koupila novy bagr, nebo nove auto na dalkove ovladani, kterych uz ma stejne par, jdu a koupim neco jinym detem, ktere tolik stesti nemaji a nemaji rodice, kteri je miluji a snazi se z nich vychovat slusne lidi....
Vubec nejsi divna, jen v dnesni dobe se vetsina ridi heslem, co je Tvoje, to je moje a co je moje, do toho Ti nic neni.....
Smutne, a nema to nic spolecneho s tim, ze nekdo ma malo, jen s tim, ze nekdo nechce dat, laska se nendokaze nahradit materielne, ale bohuzel je dost lidi, kteri si to mysli.... A kupuji a kupuji a kupuji...
 terrynka 


Re: něco na tom je 

(23.1.2008 15:00:57)
troufám si tvrdit, že tři pětky například na DMS budu mít i v Tebou popsané situaci. A o to jde - korunové částky si může dovolit 99% lidí v produktivním věku. A pokud pět miliónů lidí přispěje na dobrou věc po koruně, je to 5 miliónů. Nemyslím, že charita je pouze o pěnězích, ale když už, tak ne o horentních sumách, ale o soucitu, solidaritě a chuti pomoci
 Vera S. 
  • 

Soucit s bližním 

(19.1.2008 2:38:31)
Soucit s bližním a důležitost daru je v základu naší civilizace. A jejího "úspěchu". Práve tři mudrci, tři králové jsou jejím symbolem. Přinášejí dary "bezdomovcům" v chlévě...Přinášejí jim královské dary. (Ve Španělsku a jeho bývalých koloniích přinášejí dětem dárky právě tři králové).
Divné není darovat, divné je nechtít se podělit o své bohatství.
Jako dítě jsem se s tím setkala jednou o velikonocích, když náš soused, který si zabral asi největších vilu po Němcích v okolí(bydleli jsme v pohraničí) prohlásil, když jsme přisli koledovat, že dnes( v socialismu) nemusí nikdo žebrat, ať neděláme ostudu... a vyhnal nás. Řada Tvých spoluzaměstnanců má asi tuhle totalitní mentalitu. Však on se stát postará. Musí se postarat...
Charita se v dobách komunismu považovala za buržoasní přežitek, za něco ponižujícího, špatného.
Až v roce 1968 si lidé vzpomněli, jaké to je dát něco ze své kapsy, sám od sebe někoho podpořit, někomu pomoci. První velká veřejná sbírka po desetiletích na SOS Dětské vesničky překvapila svým úspěchem kde koho. A i když snad všechno se vrátilo do starých kolejí v normalizaci, na vesničky lidé nepřestali přispívat.
Většina nábožeství přímo přikazuje pomáhat bližním, darovat, zvát nemajetné ke svému stolu.
Máš pravdu, že je velmi důležité vychovávat děti k velkorysosti, učit je se dělit a pomáhat. A všichni moudří rodiče to dělají. Budeš to dělat i Ty, jako to dělá Tvoje moudrá maminka (jako to dělala moje i za komunismu) a jednou to bude dělat i Tvá dcera, jako to dělají moje. My jsme v naši škole dělali dárky pro děti v útulku pro týrané ženy a děti a pro nemajetné rodiny v naši obci. Každý týden některá třída dělá obložené chleby pro centrum bezdomovců. Dělají je s pomocí maminek i prvňáčci. Dělají to velmi rádi. Co se v mládí naučíš...
Tvých kolegů Ti vlastně může být líto, že nevědí jaká to je radost darovat. Rozsvítit nějaké dětské oči, ohřát někomu ruce i srdce talířem polévky,pomoci v nouzi.
Z úspěchů řady charitativních organisací je vidět, že ne všichni lidé myslí jako Tvoji kolegové.
Věra S.
 HelenaPa 


Re: Soucit s bližním 

(19.1.2008 23:34:07)
Vero, přiznejme si, že kdyby 3 králům někdo neřekl, že se tam narodil Král, tak se nesbalili a nenesli dary nějakým "bezdomovcům". Přece jen jít se poklonit mocnému králi mi zajistí jeho náklonost,......
Ale teď vážně:
Mám raději pomoc osobní a konkrétní než kasičkové sbírky "na postižené děti z dětských domovů". Některé nadace považuji za prověřené a opravdu potřebné (když už ti zmetci v čele státu nedokážou zajistit, aby mohly být nemocné děti vyléčeny za peníze ze zdravotního pojištění - a co hůř, od letoška jim pobyt v nemocnici ještě "osladí" 60,- Kč na den:-©), jiné za nesmysly a blbosti. Takže těm neprověřeným nebo zbytečným samozřejmě peníze nepošlu, ostatním občas posílám DMSky (Raději DMSku než hlasy do Superstar, reality show a podobné kraviny.)
Článek a následně reakce mě dovedly k zamyšlení, jestli dávám tolik, kolik si mohu dovolit. Jestli by to nemohlo být i víc... Zjišťuju, že mohlo. A pokusím se to napravit. Takže autorce i diskutérům děkuji.
 10.5Libik12 


Re: Soucit s bližním 

(19.1.2008 23:43:54)
No kdyby králové pojímali Krále takto pragmaticky, byla by to drobet nevýhodná investice, už proto, že Ježíšek byl novorozený a oni v kmetském věku.

 IlonaK2+Verunka+Ondrášek 


Sbírka má pravidla 

(19.1.2008 18:46:59)

Ahoj, nechci se tu rozepisovat moc odborně, ale občas pomáhám organizovat nějakou sbírku. Sbírka musí být povolená hned několika úřady, hlásí se i na místním úřadě, bývají oznámené, např. před Velikonoční sbírkou Adry bývají i plakáty, které ji oznamují, hlásí se to v rozhlase. Co vím, jeden z dvojice musí být starší 15 let a měl by mít vysačku a někde u sebe kopii povolení na konkrétní rok.

Já jako regionální organizátor to dělám zadarmo. A je zákonem dané, že pouze 5% výtěžku smí jít na řežijní náklady (samotná věc, která se dává jako odměna, plakáty, tisk povolenek atd. atd.) 5% při dnešních cenách tisku atd. není moc, takže na organizátorovi je i vyběhat povolení zdarma vylepit plakáty, zdarma sehnat dobrovolníky nejlépe z řad studentů (což je třeba u nás větší a větší problém).

Osobně přispívám i sbírkám, které moc neznám, protože ta dvacka znamená, že si hold jednou zase nekoupím čokoládu. I kdyby tu dvacku někdo zpronevěřil, tak mě to neochudí. Pokud doputuje k cíly, pomůže. :-)

Přispívám, i když mám vlastní děti, protože si nemyslím, že by kvůli darované dvacetikoruně moje děti strádaly. Hraček, jídla, oblečení a mlsů mají až dost. Naopak bych byla ráda, kdyby děti nějaké sociální cítění měly.
 Sosan 
  • 

Proč přispíváte 

(20.1.2008 8:34:03)
Dobrou školou je v tomto ohledu stanice metra Budějovická v Praze. Ta v některých obdobích bývá doslova obklíčena vyběrači na nejrůznější charity. Když tudy jdete do práce/z práce/ na oběd/ z oběda, dožadují se vás i čtyřikrát za den o příspěvek na několik nadací. A druhý den zas. Mezi tím pobíhají "podomní prodejci" mobilních oprátorů dělající "výzkum", jakého oprátora máte a kolik měsíčně protelefonujete. U eskalátorů pak prakticky denně stojí dva žebrající slepci. Zpočátku jsem s tím měl problém, protože jsem byl vychován v duchu "všem všechno půjč, s každým se rozděl". Když jsem přispěl, cítil jsem se pak zneužitý. Když jsem nepřispěl, cítil jsem se taky divně, tentokrát zase jako lakomec. Trvá určitý čas, než si člověk vybuduje patřičnou "hroší kůži", aby s klidem řekl na otázku vyběrače: "Zajímá vás osud dětí v dětských domovech?" "Ne, nezajímá" a necítil se potom špatně. (Oni to moc dobře vědí a proto se ptají právě takhle.) Někdy sbírka spočívá v předraženém prodeji bezcenných pseudopředmětů. Už jsem si zvyknul jim dát peníze, ale předmět si nevzít. Vždyť výroba té zbytečnosti, kterou nechci, také něco stála a ten někdo si jí nechal patrně zaplatit. Proč mám svůj příspěvek na charitu krátit ještě o výrobní náklady toho nesmyslu? A tak přispívám podle nálady. Někdy ano, jindy se zcela klidným svědomím odmítnu. Ale trvalo mi, než jsem se k tomuto postoji dopracoval. Osobně je mi líto těch, kteří ještě nejsou dostatečně otrlí a nechají se citově vydírat a zneužívat a pak jsou na sebe naštvaní, nebo kteří hledají trapné výmluvy typu: "Nemám peníze (každý má nějaké peníze), přispěl jsem jinde (no a co, já potřebuji peníze tady) atd.", místo aby jednoduše řekli "Ne", když cítí, že nechtějí. A nebo řekli "Ano" a to i s vědomím, že ty peníze možná skončí večer na mejdanu onoho vybírajícího mladíka a dál se tím neužírali.
 monmra 
  • 

jsou to lakomci 

(20.1.2008 14:25:58)
Myslím si ,že ti lidé ,kteří si odůvodňují to,že nepřispívají,protože je všechno podvod,lžou sami sobě.Mají to jako dobrou výmluvu,ale ve skutečnosti je to tak,že je nezajímá,jestli potřebuje někdo pomoc.Je to přece mnohem jednodušší.Jak se budou ale chovat až sami budou potřebovat....?
 Zeza 35+Andulka 10/04 


Meluzíno, jsi normální 

(20.1.2008 18:33:22)
Tvoji kolegové jsou asi nešťastní lidé.
 Ivindo 
  • 

Podpora potřebným je normální 

(21.1.2008 2:48:12)
Ahojte, těší mě, že se zde sešlo tolik podobných názorů s výsledkem - podpora potřebným je normální.
Charitativním sbírkám přispíváme s dobrým pocitem že to pomůže potřebným, výběr v podstatě neprovádíme a rádi s manželkou přispíváme na většinu sbírek které kolem nás se vyskytnou, žádné zvláštní sumy, běžné,nízké částky 20, 50 Kč, ale docela často. Hřeje nás na srdci vědomí, že někdo, kdo je na této podpoře opravdu závislý, může díky těmto sbírkám získat to, co jinak získat nemůže. Výmluva typu nedám, sám mám málo, je trapná. I lidé ze sociálně slabých rodin občas chodí na pivo nebo si běžně v tafice kupují cigarety. Stačí alespoň jednou za čas si tuto laskominu odepřít, a pomoci může každý.

Jedinou vyjímku činíme v případě UNESCO - 70% které spolykají jejich réžie jak bylo průzkumem mezi těmito organizacemi prokázáno je opravdu hodně. Každoročně mě zamrzí, že na firemních p.f. hrdě svítí UNESCO, protože kdyby ty peníze měl někdo jiný, ti potřební by dostali mnohem více. Ale značka je dobrá reklama i v této oblasti, a tak firemní mecenáši přispívají tam, kde se hlavně zviditelní, bez ohledu na samotný výsledný efekt pro obdarovávané.
 Ivka65 


jsem pro charitu 

(21.1.2008 14:07:09)
Já osobně proti charitě nic nemám, vždy podle momentálních možností přispěju. Na tříkrálovou sbírku samozřejmě taky, ale více se zaměřuji a pravidelně posílám peníze na konto Fondu ohrožených dětí a taky do útulku, odkud mám pejska. Mělo by se spíš u veřejných sbírek lépe kontrolovat, jak jsou peníze využity a poté to zveřejnit, aby lidé věděli, na co peníze dávají. V případě tříkrálové sbírky to tak myslím je, mají napsáno i na autech pečovatelek že to bylo pořízeno ze sbírky. Ať každý zaujme svůj názor a podle toho se zachová. Nelze nikoho nutit ani odsuzovat.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.