Re: ...

Možná je to i jinak.

Stát se prostě vždycky nepostará. A uvedu příklad, rodiče mají dítě s cystickou fibrozou, nevidomé apod., a stát tu dítěti a rodičům nedá vše co by bylo pro ně třeba. A rodiče, jejich známí, přátelé, lodé dobré vůle... zorganizují pomoc, podporu, organizaci, která těmto rodinám a dětem pomáhá... a na tu ty máš možnost v rámci charity přispět.

Neumíš si představit, že bys byla v podobné tíživé situaci ? Potřebovala bys pro své dítě pomůcky, společnost... pro sebe podporu.. a neměla bys na to. A stát na to nemá kolonky. Můžeš naspat na ministerstvo, na obecní úřad... a všude ti řeknou nedáme, nemůžeme, nezajímá. A pak je tu možnost charity, solidarity - podle mne je to bezvadné, když jsou lidé solidární a nejsou to jen hezké myšlenky.
A kdyby to všichni brali jako ty, že nemají důvod dávat, tak by ten člověk pomoc odjinud nedostal. A to tak vždycky bude, že stát se nikdy o všechny nepostará.

A kolikrát organizovaná charita pomůže ukázat, kde stát selhává a nedává potřebnou službu. Věděli bychom tolik o týraných dětech, kdyby nefungoval FOD ? (taky na něj můžeš přispět jako na charitu) nebo o problémech seniorů, o umírání a hospicech.. těžko říct. Já jsem prostě za charitu ráda.

A pak je tu ještě jedna kapitola. Měli jsme to velké štěstí, že jsme se narodili na té šťastnější části planety. Naše děti nemusí mít hlad, mohou studovat, čeká je předvídatelná a nadějná budoucnost... Tohle spousta maminek nezná a hodně moc dětí nemá.
Tady spousta maminek píše, jaké to jsou starosti když třeba miminko pláče a pláče, a já vím, že to jsou starosti-nechci to bagatelizovat, to ani náhodou. Jen si přitom občas představím, jaké to musí být hrozné, když dítě pláče hlady a máma mu nemá co dát jíst. To musí být peklo.
Sakra a já s tím mohu něco udělat. Nemusím dávat ani mnoho a můžu tím hodně pomoct. Ti lidi jsou daleko a to dítě mi nebrečí před prahem, ale někde přece. Ráda přispěju na charitu, moc ráda splatím kousek svého dluhu. Já to tak cítím.
Vždyť ti lidé pracují stejně jako já, nebo častěji mnohem mnohem tvrději a jediný rozdíl mezi námi je, že oni za to dostanou mnohem méně zaplaceno, třeba tak málo, že se ani nemohou postarat o své děti, tak jak by si přáli. Pro mě je to dluh.