To je těžko.
Nemůžu říct, že bych souhlasila, či nesouhlasila s veřejnými sbírkami, ale určitě nějaké výhrady mám. Pokud se jedná o nějakou prokazatelně známou sbírku, jako např. kytičkový den proti rakovině, nemám problémy přispět. Pokud se ke mě ve městě přiřítí ženská a začne na mě chrlit něco, z čehož, než se vzpamatuju stejně nevím nic a vzápětí mi nabídne předražený dárkový předmět, nedám nic. Co mi ale vadí, jsou mládežníci v Tescu, kteří stojí u dveří, za deset kroků další, ti chtějí samo přispět taky a cestou zpátky to samé - když máte štěstí, řeknou si i čtyřikrát - to by mě kleplo.
To, že je u nás zakořeněná nedůvěra v takové věci, to se dá dobře pochopit, vždyť, kolik bylo případů, že se pod maskou pomoci dětem skrývají podvodníci.
S tím, aby se vybíralo ve třídách, s tím moc nesouhlasím, dítě prakticky přispět musí, jinak by to vypadalo divně, navzdory tomu, že rodiče na to mají možná i jiný názor - vyvíjí to na děti tlak.
A jedno vím zcela jistě, nikdy nedovolím holkám, aby se v rámci pomoci zapojily do takového toho vybírání, nesnesla bych tu představu, že jim někdo nadává do žebráků a podobně, což už jsem taky viděla. To by být nemuselo, stačí se přece usmát a říct, promiňte, ale nemám zájem apod...
Odpovědět