Názory k článku Je pomoc „divná“?

ahoa

Řeším to úplně stejně. Přispíváme také pravidelně na několik charitativních účtů, ale pokud mě někdo osloví na ulici, tak v 90 % případů nepřispěju, pokud to není lety prověřená a známá akce, jako květinky proti rakovině apod.. Nejsem lakomá, ráda pomáhám, ale nemyslím si, že musím přispět každému na potkání, navíc, když u toho mám pocit, že je něco špatně.... potřebuju mít záruku, že to skutečně jde, tam, kam má a ne nějakému podvodníčkovi do kapsy. Nemyslím si, že bych se vymlouvala a zastírala "pravý" důvod, že vlastně vůbec nikomu nechci pomoct (jak tady bylo několikrát zmiňováno). Jsem prostě vůči lidem, kteří mě jen tak osloví na ulici nedůvěřivá a to je podle mě v pořádku. Už několikrát se mi stalo, že mě třeba postarší paní žádala o peníze, protože prý jí propustili nečekaně z nemocnice, nemůže se vůbec dovolat manželovi a pořád jí není úplně dobře a potřebuje se nutně dostat domů, ale chybí jí peníze na autobus, nebo mladá dívka, která se tvářila jako studentka a taktéž potřebovala na zpáteční cestu z Prahy do Brna. Bohužel už jí došly peníze, ale tak moc by chtěla domů....
Dobrá, říkala jsem si poprvé před lety, když mě takto oslovily první 2 průkopnice, i to se může stát a třeba mě taky jednou propustí z nemocnice bez koruny a budu chtít domů, a přispěla jsem. První paní si vzala na mě kontakt, aby dodala pravdivosti svým slovům, s tím, že se určitě ozve a peníze vrátí (samozřejmě nic), druhou slečnu (tu studentku, co chtěla domů do Brna) jsem pak pravidelně potkávala na různých zastávkách metra a pokaždý jí chybělo na tu spropadenou jízdenku, takže žádala o příspěvek další a další lidi... .
Proč bych měla tyhle lidi podporovat a proč bych se měla stydět za to, že je dneska s klidem v duši odmítnu a nic jim nedám? Ještě navíc tohle jsou pidipodvodníčci a je spousta těch větších..
Jak říkám dám tam, kde vím, že se to správně využije. Kde tu záruku nemám, prostě nedám a tak jako kolegové autorky si řeknu, že radši něco koupím svým 2ma dětem. Na tom není vůbec nic divného.

Sociální a zdravotní pojištění ani zdaleka nepokryje potřeby těchto resortů. To je jen podotek. K příspěvku Dity se obšírněji vyjadřovat nebudu, jen si tiše poklepu na čelo

Ahojte, těší mě, že se zde sešlo tolik podobných názorů s výsledkem - podpora potřebným je normální.
Charitativním sbírkám přispíváme s dobrým pocitem že to pomůže potřebným, výběr v podstatě neprovádíme a rádi s manželkou přispíváme na většinu sbírek které kolem nás se vyskytnou, žádné zvláštní sumy, běžné,nízké částky 20, 50 Kč, ale docela často. Hřeje nás na srdci vědomí, že někdo, kdo je na této podpoře opravdu závislý, může díky těmto sbírkám získat to, co jinak získat nemůže. Výmluva typu nedám, sám mám málo, je trapná. I lidé ze sociálně slabých rodin občas chodí na pivo nebo si běžně v tafice kupují cigarety. Stačí alespoň jednou za čas si tuto laskominu odepřít, a pomoci může každý.

Jedinou vyjímku činíme v případě UNESCO - 70% které spolykají jejich réžie jak bylo průzkumem mezi těmito organizacemi prokázáno je opravdu hodně. Každoročně mě zamrzí, že na firemních p.f. hrdě svítí UNESCO, protože kdyby ty peníze měl někdo jiný, ti potřební by dostali mnohem více. Ale značka je dobrá reklama i v této oblasti, a tak firemní mecenáši přispívají tam, kde se hlavně zviditelní, bez ohledu na samotný výsledný efekt pro obdarovávané.

Myslím si ,že ti lidé ,kteří si odůvodňují to,že nepřispívají,protože je všechno podvod,lžou sami sobě.Mají to jako dobrou výmluvu,ale ve skutečnosti je to tak,že je nezajímá,jestli potřebuje někdo pomoc.Je to přece mnohem jednodušší.Jak se budou ale chovat až sami budou potřebovat....?