| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Život není peříčko

 Celkem 258 názorů.
 Insula 


Svatá trpělivost 

(2.5.2007 9:06:47)
Milá Jitko, vím že jsi to asi slyšet nechtěla, ale jsi statečná ženská. A taky trpělivá. To, co jsi vydržela s prvním manželem, by jen tak někdo nevydržel. U toho jsem "rostla" a obdivovala Tvojí výdrž, že jsi ho nevyhodila dávno.
Přeji ti Tvoje štěstí a držím palečky.
 Jana038 


Věkový rozdíl  

(2.5.2007 12:18:59)
Ahoj, věkový rozdíl 13 let není nic strašného :o) Moji prababička s pradědečkem byli od sebe tuším 12 let a bylo to manželství naprosto ukázkové. A taky si toho spolu zažili moc. Válku, po válce obvinění pradědy se spolupráce s Němci (a to, že se s Němci stýkal jen kvůli špionáži, kterou pak předával do Londýna - na to jaksi pozapoměli...riskoval krk svůj i celé rodiny denodenně). A nato ho poslali do nucené penze, polovinu toho, na kolik by měl nárok mu sebrali a ještě ho odstěhovali z Prahy do Orlických hor. A byli spolu šťastní! Druhý příklad: kamarádka si vzala svého učitele ze střední školy. Jsou od sebe 14,5 roku...taky spolu vychází pohodově. Oba mají svoje mouchy (kdo nemá), ale snaží se a klape jim to. Ona se vdávala v 18 letech - toužebně očekávala své narozeniny, které má 19.5. aby se mohli začátkem července vzít. Vedle manžela jako by přeskočila několik let, jiné holky jsou v 18 ještě puberťačky, ona se zklidnila, mají dvě děti, možná plánují i třetí...
Držím Ti palce aby to konečně bylo to, co chceš a gratuluji k budoucímu miminku.
 Mortadela 


Re: Věkový rozdíl  

(2.5.2007 12:32:20)
I můj manžel je o 13 let starší než já a nevidím v tom žádný problém, naopak. Je to skvělé. :-)
 mamimimi 


Re: moc dlouhe  

(7.5.2007 11:19:40)
bohuzel, clanek me odradil uz svou delkou, takze jsem ho ani nedocetla..
 Vladan 


Ani chvála, ani soucit 

(2.5.2007 9:08:05)
Jenom se stydím za to, že si myslím, že JÁ mám v životě nějaké problémy. Docela obdivuju, že autorka neskončila v blázinci. A doufám, že jí současný vztah dlouho vydrží.
 laeela 


Každý svého štěstí strůjcem 

(2.5.2007 9:13:47)
Zaujal mne název článku a podtitulek a čekala jsem nějaké zajímavé dramatické peripetie.
Dočetla jsem až dokonce, protože jsem pořád čekala na nějaké poučení. Nu, nestalo se :)
Jsem rozvedená, ale při pohledu zpět jasně vím, že jsem vždy život měla ve svých rukou. A že nikdy nebyl těžký. S ohledem na ty, kteří se potýkají s těžkou nemocí svou, nebo dětí, s ohledem na lidi, kteří vychovávají postižené dítě, na lidi, kteří neměli tolik "štěstí".
Jitko, Váš život je o Vašich rozhodnutích.
 Lavanda 


Každý svého štěstí strůjcem 

(2.5.2007 9:57:06)
Ano, v tomto případě s tím musím docela souhlasit. Škoda, že se to tak všecko dovrtalo hned od začátku. Na jednu stranu tam bylo spousta špatných rozhodnutí, na druhou stranu by ale všecko bylo jinak, kdyby Jitka nepotkala toho prvního manžela... I když - možná by se našel další podobný týpek. Škoda i té interrupce, která určitě zavinila problémy s plodností. Vůbec, je mi mizerně, když si představím, že Jitčin život mohl vypadat docela jinak. Mohla se svým prospěchem vystudovat vysokou školu, mít už dávno hodného a zajištěného manžela a dobré zaměstnání...
 Milly36 


Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(2.5.2007 18:06:08)
Souhlasim s laeelou - kazdy mame svuj zivot ve vlastnich rukou. Cely zivot se sklada ze samych rozhodnuti, bud velkych a vyznamnych, nebo malych nevyznamnych. Nase rozhodnuti jsou vzdycky jen nase. Takze ja Jitku za jeji trpelivost nepochvalim.
Naopak. Pri cteni jejiho clanku me napadlo jedno cinske prislovi: "Fool me once, shame on you. Fool me twice, shame on me." Ošidíš mě jednou, hanba Ti(Tobě). Ošidíš mě dvakrát, hanba mi(mně).
Trochu jsem nepochopila ten posledni odstavec a hlavne vetu "...že o svém životě mám rozhodovat jen já sama a ne si do toho nechat od ostatních kecat a řídit se míněním okolí..." Uniklo mi neco? On ji do toho nekdo kecal? Mam z toho pocit, ze si vzdycky delala co chtela, podle sebe, ne?

Kazdopade Jitce moc preju, ze je ted stastna. To je moc dobre.
 Monika 
  • 

Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(2.5.2007 19:57:26)
Zadna litost na miste. Autorka si za sve problemy muze sama. A to se nestydi rict, ze zila z penez danovych poplatniku, jelikoz sama nemela dost rozumu na to, aby pouzila antikoncepci. Kam ten svet speje!
 Lenka 
  • 

Re: Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(2.5.2007 21:23:45)
Sama se rozhodla, sama nese zodpovednost. Jen si musis uvedomit, jaka byla situace s antikoncepci v roce 1991, kdy autorka otehotnela, jaka byla "osveta", na jake urovni se nachazel byznys s hormonalni antikoncepci atd. Tezko to vycitat osmnactilete nezrale holce, navic opojene bezprostrednim hektickym vyvojem po revoluci.
P.S.: Z penez danovych poplatniku zije prece kazda matka pecujici o sve dite. Tahle si to jen nejdriv vybrala, a kdyz dcera vyrostla, tak na svych danich "dluh" splacela, tedy prispivala zase jinym. Ja v tom nevidim rozdil. Vybrala si proste spatneho chlapa a pak ji nezbylo nic jineho. Mne pripadne, ze se stydela za to, jak dopadla (s prvnim muzem).
 Radka 
  • 

Antikoncepce 

(2.5.2007 21:48:29)
Jenže se zapomíná, že žádná antikoncepce není 100%! 100% je pouze celibát.
 Peťa 
  • 

Re: Antikoncepce 

(3.5.2007 11:19:25)
...to je sice pravda, že v příbalových letácích nezaručují 100% spolehlivost. Když jsme s manželem plánovali po svatbě mimčo, nepídila jsem se po tom, jaká pravděpodobnost otěhotnění po vysazení HA je. Prostě jsem přestala brát antikoncepci a otěhotněla jsem po půl roce... Nyní plánujeme druhé dítě a protože je mi o něco víc, hledala jsem podrobnější informace. Takže až ve 30-ti letech jsem si přečetla víc o ženském těle (kde se vlastně nachází ten děložní čípek, co to je ta bazální teplota, cervikální hlen, atd.). A čím víc se kolem problému s otěhotněním plácám, tím víc poznávám párů, kteří nemůžou splodit potomka, ikdyž dávno žena HA nebere... To jsem ale hóóóódně odbočila. Chtěla jsem tím trochu připomenout, že v 18-ti (i více) letech člověk není úplně do všeho zasvěcený a že holt nějaký ten "kotrmelec" přijít může. Následky si ale musí vyřešit každý sám. A myslím, že v 18-ti letech se situace autorka zhostila víc než na vyznamenání. já bych to líp nesvedla. Naštěstí jsem měla asi víc štěstí, možná i toho rozumu... Každopádně autorku za nic z toho, co napsala, neodsuzuju a přeji jí zdravé miminko a šťastnou rodinu!
 Lenka 
  • 

Re: Re: Antikoncepce 

(3.5.2007 12:07:43)
Peto, dik. Myslim, ze si rozumime :-)
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(2.5.2007 22:28:08)
On nebyl žádný problém s antikoncepcí ani před rokem 90. Holka zašla na gyndu a když měla v pořádku jaterní testy, tak jí každá Dr. pilule předepsala.. Dokonce jsme byli v tomto smyslu instruováni i ve škole v rámci rodičovské výchovy :)).

No a pokud jde o ty otázky okolo smyslu života, tak v mém okolí se tehdy řešily dost z husta, a tím spíš po revoluci. Jen pro ilustraci, z mých 4 nejlepších kamarádek ze SŠ se 3 z nich daly na víru. Sama jsem v těch dobách byla v těchto a podobných otázkách masírovaná z mnoha stran.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(2.5.2007 22:52:25)
Ne-e, já taky maturovala v r. 90.
To asi holt záleží na tom, jak se to kde sešlo. Ale uznej, co třeba jen různých náboženských sekt začalo mohutně působit po r. 90 a právě mezi mladými..
Prachy a to jak je vydělat mě začaly zajímat o pár let později (zhruba v r. 93), kdy jsem pochopila, že při tehdejší inflaci a stále pevném měsíčním kapesném 1.000 Kč, které jsem dostávala od rodičů, bez přivýdělku asi VŠ nedostuduju.
 ... 
  • 

Re: Re: Re: Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(2.5.2007 22:54:29)
a koho to zajima, ze se tvuj zivot lisil??
 R 
  • 

Re: Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(16.5.2007 0:16:50)
Ty jsi ale blbá :-( Si vezmi situaci tehdy a teď, Ty chytrá!!
 MirkaEyrová 


Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(4.5.2007 18:03:04)
laeelo, nevím, kolik Ti je, ale v osmnácti ještě člověk neví nic o životě. I když se něčím řídíš a děláš nějaká, leckdy i významná, rozhodnutí, stejně až se zkušenostmi člověk pochopí, kde udělal chybu, nebo kde se té chybě těsně o vlásek vyhnul. Je to dost drsný, ale v osmnácti člověk ještě velice snadno může naletět nebo udělat něco, čeho později bude hořce litovat.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(4.5.2007 18:05:16)
Koukám, že jsem neosvětlila úvodní větu svého příspěvku. Generace lidiček, kteří dospívali později po revoluci, měla už o dost víc informací, mnohem otevřeněji se o všem začalo mluvit - jsou trochu jinde než my, co jsme těsně kolem revoluce UŽ maturovali.
 Romula 
  • 

člověk si život určuje sám 

(2.5.2007 9:31:13)
Můj názor je, že člověk má život takový jaký si ho udělá a je alibistické všechno svádět na nešťastný osud. Co jsi např. čekala od toho, že spíš s chlapama, které nemiluješ? A proč se nechráníš při sexu s chlapem, kterého ani pořádně neznáš, abys pak nemusela na potrat???
 Romula 
  • 

Re: člověk si život určuje sám 

(2.5.2007 9:33:25)
Chci ještě dodat - pro mě rozhodně nejsi žádná hrdinka. Svůj život jsi si zpackala sama, tak si ho taky sama musíš dát dohromady. Každý svého štěstí strůjcem.....
 Lucka a kluci 2006 a 2010 


Re: Re: člověk si život určuje sám 

(2.5.2007 9:56:00)
Nevím, proč se do Jitky navážíte. Každý má nárok na své chyby a nese si pak jejich následky, ale Jitka nikde nepíše, že je hrdinka,ne? Moudřejší se z chyb poučí, jiní je opakují stále dokola. Myslím, že Jitka má konečně spokojenou rodinu, za kterou si také může sama. Tak nechápu, proč jste tak jedovatá a zřejmě bezchybná.
 Romula 
  • 

Re: Re: Re: člověk si život určuje sám 

(2.5.2007 10:43:07)
Bezchybná rozhodně nejsem, ale když vím, že chci od života šťastnou a spokojenou rodinu, tak toho určitě nedosáhnu tím, že budu spát s neznámýma chlapama ....
 Mediana 


devadesátá a rodina 

(4.5.2007 4:40:36)
Romulo - a jak jsi na to přišla, že chceš šťastnou a spokojenou rodinu? Někomu to prostě trvá dýl a chce to delší čas a krkolomnější vývoj. Nebylo v tom třeba trochu předurčené cesty a tím ulehčené rozhodnutí? Jitka ji evidentně chce taky, jenom její cesta nebyla tak přímočará jako tvoje.
Když ji tak jednoduše odmítáš, děláš podle mě stejnou chybu - volíš jednoduchost. Jenom na Jitku ta jednoduchost dopadla i v životě a na tebe jenom v internetovém dialogu.
Taky mi bylo v devadesátých letech něco málo přes dvacet. Ve vztazích jsem pos*ala, co jsem mohla a teď, těsně před čtyřicítkou, taky lituju, že jsem nebyla moudřejší. Je to ale jenom moje individuální "vina"? V devadesátých letech v Praze fakt NIKDO neměl rodinu ani děti, to téma prostě neexistovalo.
Takže pokud Jitka byla "blbá" a bez antikoncpce a bez životní koncepce a mladá a naivní, má na to právo. Já její, byť podivně vyložený, příběh respektuju.
Taky jsem v tý samý době udělala chyby. I když úplné jiný. Narozdíl od Jitky bych takhle naivně na titulní stranu nepsala, ale vyžírám je do dneška.
Takže, vic respektu k neštstí ostatních a štěstí vlastnímu by neškodilo.
Kdo ví, co všechno z vašich šťastných manželství a mateřství je jenom náhoda, k níž taky vůbec nemuselo dojít... Třeba jste jenom měly šanci napodobovat to, co se dělo v okolní společnosti. Počátek devadesátých fakt žádné vzory pro rodinný život neposkytoval. Takže do toho šli lidi po hlavě a bez informací, jako Jitka, nebo vůbec, jako já. Nakonec mám dva doktoráty, ale Jitce s jejím happy endem i s jejím dost blbým článkem závidím.

 k 
  • 

Re: Re: Re: Re: člověk si život určuje sám 

(9.5.2007 13:07:29)
Dámy tak sem si přečetla dost příspěvků do diskuse,pisatelku nesoudim, je silná dost na tolik aby se postarala a vše bylo o moc lepší než předtim. Chybami se člověk učí. Ale některé z Vás napsali dost hustou kritiku, jak kdyby sami byli bohyně bez chyb a to nejsme nikdo.
 anemarie+1+1 


Hoď kamenem,kdo jsi bez viny 

(3.5.2007 9:59:37)
Článek se mi líbil a nevím,proč tolik negativní kritiky.Autorka jen napsala svůj příběh,kde se přiznává ke svým chybám i špatným rozhodnutím,jaká děláme během života všichni.A kdo tvrdí,že je nedělá,ten asi lže sám sobě.
 metty, 3 kluci 


Re: Hoď kamenem,kdo jsi bez viny 

(3.5.2007 11:17:58)
Přesně! Neuškodilo by trochu víc tolerance. Někdo možná žije život přesně podle grafů a má samá pozitiva a životní jistoty, prostě dokonalý, nemůžu se ale zbavit dojmu, že v životě hraje roli i troška štěstí nebo smůly. Jak můžete z jednoho článku poznat kdo je mrcha a kdo superžena? Znáte snad autorku osobně, že ji tak soudíte?
 Nanyna, dcera 9let 


Re: Re: člověk si život určuje sám 

(2.5.2007 10:25:40)
Kdo"s bez viny hoď kamenem...
 Mediana 


bulvarizave Rodiny 

(4.5.2007 4:01:41)
Madelaine,
souhlasím s tebou.
Je to špatný i dobrý článek současně. Je to nedobře napsaný, například Jitka na úvod vyvolává představu, že půjde vyloženě o thriller, a to i formou, a forma kulhá za slibem.
Nicméně, když se odmyslí od délky a podání, tak to opravdu horor je.
Je otázka, jestli se Rodina a její čtenřky/čtenáři časem nebulvarizují. Zda neočekávají silné a "rychlé" příběhy. Aby to byla jako první zpráva v TV Nova...
Velmi často se mluví o vstupu žen do veřejné sféry a do politiky. Hledá se v tom příbytek empatie, soucitnosti a identifikace se slabými. Já - klidně se smějte - vnímám Rodinu a její konverzační potenciál jako užitečný nácvik na tuto roli žen. Nejdřív bysme ale měly být takto empatické a soucitné k sobě. Umět vidět celek přes detail a nebouchat pěstičkou do stolu kvůli blbostem.
Já si třeba taky myslím, že každý svého štěstí strůjcem, ale taky jsem v Jitčině věku udělala chyby, i když jiné, a teď to mám.
Prostě z dálky mi Jitka připadá, jako mnoha ostatním, jako naivní bezmyšlenovitá husa - a zblízka už ne. Dívejme se na sebe - a pak i na okolní svět zblízka. Uvidíme - uvidíte víc podobností a chyb, než jste si ze zázemí semtam i díky onomu osudu vzniklých bezva rodin ochotné připustit. Když začneme s empatií a srozuměním u sebe, časem je dosteneme i do velkého, alias dnes "mužského" světa. Přemýšlet v černobílém stylu "dobrý-špatný", to umí každý chlap a od toho Rodina jako převážně ženské fórum není.
 Mediana 


bulvarizaCe - pardon 

(4.5.2007 4:07:12)
Prima, začala jsem překlepem.:)A je jich víc...
Tituek měl samozřejmě znít bulvarizaCe Rodiny
 10.5Libik12 


Re: bulvarizave Rodiny 

(4.5.2007 7:38:10)
Mediano, budou-li ženy v politice či jinde(kde budou mít nějakej konverzační potenciál):))) hovořit takto strojeně a křečovitě a vymýšlet pochybné konstrukce smyslu prostých sdělení a z nich vyplývajících možností žen ve veřejném životě, nechť jsou raději kdekoliv jinde.
Nezlob se, ale příbytek empatie a soucitnosti a identifikace se slabými , co je to za jazyk a za myšlenku? Požaduješ příbytek(tedy aby toho bylo více, pokud rozumím) třech velmi podobných věcí a nejen to tahá za oči(uši)...
Já jsem ten poslední, kdo by mohl buzerovat s pravopisem, ale když už chceš být intelektuální, tak 1. os. plur. kondicionálu je bychom.
Než toto, nechť raději Rodina dává titulky:
"Souložila bez ochrany, teď má hlavu jako škopek" , ženská "identifikace se slabými" tím určitě neutrpí, ovšem nechá se to vydržet.

 Mediana 


Re: Re: bulvarizave Rodiny 

(4.5.2007 10:03:24)
No to víš, Libiku, každej to má holt jinak.
Když tlachám o chlapech nebo receptech na rajskou, použiju jinej jazyk než když formuluju téma týkající se organizace veřejný sféry.
Co třeba jednota obsahu a formy nebo funkční styly, slyšely jsme - he?
Já vo podmiňovacím způsobu v prvním pádě množnýho slyšela. A ty o ozvláštnění?
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: bulvarizave Rodiny 

(4.5.2007 10:13:31)
Já jsem se původně neměla ráda, za to, že jsem příkrá. Ovšem ty jsi perla, skvost prázdnoty, tak si halt mysli, jak jsi chytrá, přeju ti to.
 Mediana 


Re: Re: Re: Re: bulvarizave Rodiny 

(4.5.2007 10:36:21)
No, holka, lepší varianta by byla, že ti prostě přeskočilo. (Kdysi jsi mi připadala fajn...)
Ale tak to asi není. Původní záblesk snahy nemít se ráda byl zcela na místě. Až se přestaneš mít tak strašně ráda, množná nebudeš na každým kroku povýšeně komentovat ostatní.
Já s tebou končim, navzájem se urážet můžu i před barákem s první rozvzteklenou důchodkyní.
 Margot+1 


Re: Re: Re: Re: bulvarizave Rodiny 

(7.5.2007 11:05:21)
Milá Libiku,
ať chceš nebo nechceš, jazyk opravdu prozradí hodně. Podle toho, co jsem si přečetla, bys neměla druhým lidem (Medianě) vyčítat to, co ti asi vadí především na sobě samé. A co ten mužský rod tvého nicku? Nezávidí tady někdo penis?
 Mediana 


bulvarizace Rodiny 

(7.5.2007 11:24:55)
Jejda děvčata. Sotva jsme si to s Libikem jakž takž urovnaly, už zase oleje do ohně... Magdaléno, já děkuju za zastání, ale tu Libikovu psychoanalýzu na dálku beru jako vtip.
 Margot+1 


Re: bulvarizace Rodiny 

(7.5.2007 16:52:30)
No dyk jo ;o)
 cizinka1 


bulvarizace Rodiny 

(7.5.2007 12:37:57)
Mediano,

Zajimavy prispevek. Ja take diskuse Rodiny sleduji s fascinaci jako tovarnu na verejne mineni a vzdy zasnu nad rychlymi zmenami.

Co se tyka (ne jen tvoji) snahy vynalezt zenskou politiku jako politiku empatii, pozorovala jsem o vikendu u jezirka pozoruhodnou scenku. Skupina mladych Polaku se bavila tim, ze hazela oblecene kamaradky do studene vody uprostred tepleho, ale vetrneho dne. Pozoruhodne bylo na tom to, ze divky kvilely a jecely pred vhozenim a po "iniciaci" ochotne spolupracovaly pri vrzeni do vody dalsi holky. Napadlo mne ze tento model vychodoevropske brutality (byt slo jen o hru z korenemi v lidove kulture) docela trefne vystihuje udel zenske genderove kultury: "empaticke" pohlavi vazne rada dela mezi sebou bacharky (byt jde o rafinovanejsi mechanizmy socialniho nasili) a svoji frustraci z nasili rada vyvetra na dalsi zeny, a si uzije alespon toho faktu, ze byla prvni obstastnena takovouto "pozornosti". Neni to vec specielne zenska, sikana funguje i mezi chlapami, ale je nutno priznat, ze empaticky pohled na spolecnost a odvaha celit nasili, je vlastni zatim pro nepatrnou mensinu (zen).

Co se tyka clanku, a komentaru na nej, nektere komentari mi prisli neslusne svoji nravokarnou vtiravosti. Je nutne videt rozdil mezi kritikou clanku tykajiciho se nejakeho tematu, a kritikou osobniho zivota ci voleb jedince. Totiz prvni druh je sferou kriticke diskusni verejnosti, a tam formulovat nazory ostre neni treba vahat. (Asi v diskusi s nekterymi zvlast nechapavymi diskuterkami jsem uz zbudila dojem svym opakovanym vysvetlenim kritickeho postoje, ze kvuli nesikovne napsanemu clanku jsem schopna i vrazdit:-))). Druha je sfera soukroma, kam kecat neni slusny a tecka. Je to sfera citliveho povidani se, o kterou asi, Mediano, touzis. Diskuterky, ktere na facky z mladi vzpominaji s vdecnosti, ignoruji skutecnost, ze nejefektivneji deti se vychovaji prikladem, ne fackovanim, zakazami a stigmatizaci nekterych druhu chovani. A clovek, ktery je schopny se poucit z vlastnich chyb jeste neni idiot.
 laeela 


Re: bulvarizace Rodiny 

(7.5.2007 12:57:53)
Cizinko, ráda bych viděla jediný názor k danému článku, který se vztahuje k (cituji): "Diskuterky, ktere na facky z mladi vzpominaji s vdecnosti".
Cítím se tím totiž také dotčena a pritom mi přijde, že si příspěvky v tomto duchu absolutně nepochopila...


 laeela 


Re: Re: bulvarizace Rodiny 

(7.5.2007 13:04:07)
Jinak s tvým příspěvkem vcelku souhlasím, nicméně těch pár posledních vět je podle mne mimo.
 cizinka1 


Re: Re: bulvarizace Rodiny 

(7.5.2007 13:10:41)
laeelo, jsi ozvala jako potrefena husa, totiz posledni prispevek, kde jsem cetla, ze jsi byla vdecna lidem za varovani pred nekterymi druhy chovani. Myslim, ze jsem kriticky pochopila, chtely jste zduraznit, ze nektere veci, ktere autorka udelala nejsou moudre a jsou socialne nezadouci. Mi to proste prislo jako neslusna reakce na autorcinou zpoved. Tecka. Asi mame jinou predstavu o slusnosti, a tim bych to ukoncila, totiz omlouvat se nehodlam i presto, ze jsem te dotkla.

Mne take nenapadlo v zivote udelat spoustu veci, co udelala autorka. Ale to proto, ze jsem narodila o hodne stastnejsim zpusobem, mela jsem jine vzory, a modely zadouciho chovani v mym prostredi byly zadouci i pro mne. Mam pravo autorku soudit, kritizovat to, co udelala a jak s tim vyrovnava? Nikoliv. Vazne, nikoliv. Muzu jen udelat vse proto, aby modely chovani, kteri pro mne se zdaji zadouci, byly pritazlive i pro jine lidi, predevsim moje deti, no a pak treba studenty.
 cizinka1 


Re: Re: Re: bulvarizace Rodiny 

(7.5.2007 13:27:53)
Laeelo, jen tak pro dovysvetleni: pro mne jako mladou holku nic nepusobilo tak antipotratove a i umravnujici ve smyslu soudnosti v sexualnich zalezitostech, jako verejne zpovedi zen, ktere potrat prodelaly. Ale dostavam chut prekousnout krcni tepnu tem, ktere na takovy clanek povysene reaguji: "udelala jste to blbe", "chtelo by to jeste vice kajacnosti!". Asi ten odpor k mravokarstvi je ten postoj, ktery v zenach hleda Mediana. Nevim. Vyslechneme pribehy, nemusime na nich chvalit nic jineho, nez chut na zpoved. Ale nac ta kritika? Co je na tom, kdyz nekdo lezi v hline a sypa se popel na hlavu? Nekomu i tohle pomaha, ale prosil snad tady nekdo, abychom mu tam pomohly?
 cizinka1 


Laeelo,  

(7.5.2007 17:32:59)
Jsem se koukla na tvoje drivejsi prispevky (abych te nekrivdila reakci jen na ten posledni prispevek, na ktery jsem reagovala). Tak teda nejde te seradit ke hlavnimu proudu kriticek, proti kterym jsem svoje poznamky mirila. Jen souhlasim s tim na co, tusim uz jednou upozornila Madelaine, ze lidi, kteri radikalne se hlasi, ze jsou strujcemi sveho stesti a vzdy vsecko drzi ve svych rukou, radi prohlizeji ten obrovsky polstar stesti, ktery mely. Ale stane se, ze i ty nejopatrnejsi z nas udelaji nejakou blbost jen proto, ze neco nevedi, nebo se neuvedomi, anebo nepredvida. Vsichni jsme byly v nejakym okamziku zivota desne naivni, a jak rychle a jakym zpusobem jsme prisly k rozumu, zavisi od spousty okolnosti, tohle pevne v rukou nemame. A pokud autorka vypravi svuj pribeh tak, jak vypravi: je mozna proste uprimna a se vzpominkou na naivitu je ji svoji minulost snadneji prijmout. Pokud pro tebe je prijemneji si myslet, ze vse drzes ve svych rukou, a vse bylo mozna nevzdy dobre ale tvoje rozhodnuti: prece je to otazka volby a postoje. Nemyslim si, ze byste mohly smysluplne vzajemne se poucovat, o tom spravnejsim zpusobu vypraveni ci "spracovani" minulosti.
 Mediana 


Re: bulvarizace 

(7.5.2007 15:35:56)
Cizinko,
scénka s tím, jak se dívky přidávají k potápění jiných pištících dívek je typická. I když to samozřejmě vypadá jako neviná koketerie.
Asi by se to dalo přirovnat dejme tomu k černošskému rasismu nebo k jiným situacím, kdy minorita přejímá sama na sebe odosuzení ze strany majority. (Ženy tedy nejsoupočetně minorita, ale kulturně ano.)
Existuje pojem "skupinová hanba", tuším od Clifforda Geertze. Jedna skupina ji vyvine a druhá místo sebeobrany ji vlastně přijme za svou. U nás se to podle současných výzkumů hodně týká Romů.
K genderové otázce. Já si vždycky s hrůzou vzpomenu na ten (dost starý výzkum), kdy dvě skupiny studentek hodnotily anonymní eseje. Obě skupiny dostaly úplně stejnou sadu esejů. Jedné řekli, že autorkami jsou dívky, druhé byli autoři představeni jako chlapci. Hádej, která dívčí skupina měla o esejích výrazně lepší mínění? (Autory a rok výzkumu jsem samozřejmě zapomněla, protože jsem makovice vyklovaná :)
 cizinka1 


Re: Re: bulvarizace 

(7.5.2007 15:57:02)
Mediano,

A proto je tady otazka, jestli chceme feminizaci politiky ci spise posileni vyucovani spolecenskych ved ve skolach na vsech urovnich:-))).
Blbe se mi to rika, ale ceska levice zprofanovala feminizmus, z tech zen, ktere reprezentuji "zeny" u komunistu mi beha mraz po zadech, a jeste vice z tech, ktere doposud soudi v soudech v ramci kultury byvaleho rezimu. (Jestli jen si vzpomeneme na verdikt, ze osahavani pod pyzamem ucitelem neni sexualne trestny cin). Anebo spousty kouzelnych postoju obou ministryn zdravotnictvi od SD.
No, ale 50 procent zen Zelenych klidne bych brala:-). Asi jsme tady trochu zcestne, ale je to velmi zajmave tema.
 Mediana 


Re: pro Medianu a Cizinku 

(8.5.2007 12:23:31)
Madaleine,
přesně tak, to je identický výzkum prováděný z druhé strany. Je to šílený a šílený je, jak hluboko je to v kultuře a vědomí uložený. Někdy si prostě říkám: dynamit, dynamit...
 Mediana 


Re: Re: pro Medianu a Cizinku 

(8.5.2007 12:25:36)
Promiň, zmotala jsem ti nick, Madelaine. :) Moje francouzština je ubohá, v tom by měl každý chlap, který by mě takto ohodnotil, naprostou pravdu. :)
 JanaJ a Leni 


dlouhe 

(2.5.2007 10:01:47)
Nic ve zlem, ale clanek je desne dlouhy, az necitelny, cely jsem ho nedocetla. Ale jak tu uz nekdo napsal - kazdy sveho stesti strujcem...
 Katka 
  • 

Re: dlouhe 

(2.5.2007 10:11:23)
Když vidím kdekoliv na internetu podobně dlouhý článek, nikdy ho nečtu. I kdyby byl sebezajímavější. A jak jsem se o tom bavila se známými, jsou na tom skoro všichni podobně. Takže vzkaz všem budoucím pisatelům článků na Rodinu: prosím(e) stručně! Katka
 Simona 
  • 

Re: Re: dlouhe 

(2.5.2007 10:21:32)
Každý svého štěstí strůjce, ano. Ale někdy ty naše chyby vidí jiní lidé lépe, než my, kteří v tom žijeme.
Mně ten článek zas tak dlouhý nepřipadal, copak je problém přečíst dvě, tři stránky ? A co knihy, nebo časopisy? Nebylo by pro Vás lepší psát formou SMS?
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: dlouhe 

(2.5.2007 10:32:24)
Taky nechápu, proč by delší text měl vadit. No a k té větě, že každý svého štěstí strůjcem - je to pravda jen napůl, protože do života prostě zasahují náhody. A pak je tu problém startovní čáry. Narodím-li se jako krásná inteligentní bohatá blondýnka, bude to asi o něčem jiném, než když začnu jako přitroublý tlusťoch ze sociálně slabé rodiny s brejličkama. Ano, můžu se vypracovat, ale hádejte, kdo to bude mít snazší?
 laeela 


Re: Re: Re: Re: dlouhe 

(2.5.2007 10:40:58)
Dano, ale autorka nebyla tlusťoch s tlustými brýlemi :))))
Naopak, psala, že prožila šťastné dětství v "normální" rodině.
To, že v čase dospívání jsme hledající, to je jasné. Že ne každá vycházíme perfektně s mámou je také běžné.
Jak jsem psala také mám za sebou rozvod a ne zrovna pohodový, ani život nebyl vždy pohodový. Nicméně vdala jsem se dobrovolně, děti jsem měla dobrovolně, nebyla jsem znásilněna, donucena. Takže jakýpak osud. Osud není, když potkám ožralu a vdám se za něj. (nemyslím tím zrovna autorku). Ale nemyslím si, že by to bylo jiné, kdyby toho prvního muže nepotkala.
 laeela 


Re: Re: Re: Re: Re: dlouhe 

(2.5.2007 10:41:58)
Zufi, já to dočetla neb jsem čekala pořád něco důležitého, ale určitě to apríl nebyl. :)))
Ale napsalas to pěkně.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: dlouhe 

(2.5.2007 16:06:58)
Myslela jsem to obecně, jako příklad.:-)
 Lassie 
  • 

Re: Re: Re: Re: dlouhe 

(2.5.2007 10:43:56)
Narodíš-li se jako krásná, inteligentní a bohatá blondýna, nemusí to pro Tvé případné životní štěstí znamenat vůbec nic. Někdy to dokonce bývá náročnější - pokud je člověk zvyklý, že má všechno hned a nenaučí se v životě překonávat překážky, může jednoho dne tvrdě narazit. Lidé, co se naučí překonávat nepřízně osudu jsou silnější a často více spokojení s tím, co mají a čeho v životě dosáhli.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: dlouhe 

(2.5.2007 16:05:26)
Souhlasím. Přesto to mají i podle výzkumů hezcí lidé lehčí.
 Peťa 
  • 

Re: Re: Re: Re: dlouhe 

(3.5.2007 10:00:04)
Se vším naprosto souhlasím!!!Co se týče délky článku - taky problém nevidím. Asi si opravdu lidi zvykli na sms a teď jim dělá problém přečíst víc jak 3 věty. Jen na okraj - mám kamarádku, které když napíšu delší sms, kde se nakonec na něco zeptám, pošle mi pouze strohou odpověď typu: ahoj, jo, přijeď. To se pak divím, co se děje a je mi to líto. Ale to jsem odbočila. Jinak přesně jak se už tady psalo - hodně záleží taky na tom, s jakými "zbraněmi" člověk do života odstartuje...
 sss 
  • 

Re: Re: dlouhe 

(2.5.2007 10:33:29)
Tak ja jsem ten clanek docetla a musim rict - des a bes.
Nechapu, jak se muze nejaka zenska chtit zviditelnit
tim, ze ma nemanzelske dite, byla na potratu a spi s neznamymi muzi. Jako pokani za sve hrichy ma ted asi toho invalidu.
/Asi je silene pobozna, kdyz chodila na ty krestanske seance,
ovsem zila uplne jinak, ze/.

 LENKA, Alešek, Lucinka 


Re: Re: Re: dlouhe 

(2.5.2007 10:41:49)
O tom jsem tam nečetla, že by měla nemanželské dítě. A co si kdo napíše, je jeho věc. Náhodou se s tím docela slušně poprala. V 18 letech jsem byla sama ještě dítě, tak nevím, jak by to dopadlo se mnou. Ale Vy jste asi dokonalý člověk že?
 Milly36 


Re: Re: Re: dlouhe 

(2.5.2007 18:16:41)
Nemanzelske dite nema, to je to, co s nim byla na potratu.
 Milly36 


Re: Re: Re: dlouhe 

(2.5.2007 18:17:09)
Nemanzelske dite nema, to je to, co s nim byla na potratu.
 Vanda1 
  • 

Re: Re: dlouhe 

(2.5.2007 11:43:22)
Tak tento příspěvek mne pobavil zdaleka nejvíc :o)))
Měli bychom sepsat taky petici, aby bylo dílo Dostojevského, Shakespeara, Čapka a Hemingwaye taky úměrně zkráceno a vydáno nejlépe formou komiksu.
 laeela 


Re: Re: Re: dlouhe 

(2.5.2007 11:45:04)
Vando, nic proti tobě, ale s níže jmenovanými bych to fakt nesrovnávala :)))))))))))
 Vanda1 
  • 

Re: Re: Re: Re: dlouhe 

(2.5.2007 11:49:17)
Laeelo,
to rozhodně nebylo myšleno tak, že by tento článek aspiroval na Pulitzerovu cenu. Jenom jsem si nostalgicky zavzpomínala na některé své spolužáky ze střední, kteří měli úplně ty samé řeči "to je moc dlouhý" a "s Petrem jsme se shodli že dlouhý věci nečtem" u každého textu který nebyl na půl stránky nebo v bublinách s příslušnými obrázky :o)))
 laeela 


Re: Re: Re: Re: Re: dlouhe 

(2.5.2007 11:53:32)
Vando :))
mne dlouhé neva, tohle bylo ale rozvláááááčnéééé
 Vanda1 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: dlouhe 

(2.5.2007 12:04:59)
To jo, ale já čtu velmi rychle a navíc mne tyto "sondy do obyčejného života" docela baví... baví mne koukat jaké "problémy" mají jiní lidé. Fakt je, že podle názvu článku jsem stále čekala na to kdy autorce zemře nějaká milované osoba, dítě onemocní leukemií nebo rodiče justičním omylem uvrhnou do žaláře... no svým způsobem byl tento článek velkým překvapením, nebo ne?
 laeela 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: dlouhe 

(2.5.2007 12:14:16)
Vando, tak já to četla rychločtením, protože neustále popisování, jak ten manžel opět zmizel a opět přišel bez výplaty mne nějak nebavilo.
Jj. překvapující to opravdu bylo, to mne fakt nenapadlo :))))) Máš dobrý humor.
Jinak mne to nijak neurazilo, ale ty věty v tom podtitulu jsou fakt mimo. Jako námět na ženský román je to slabé.
 Zu 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: dlouhe 

(2.5.2007 12:45:22)
laeelo, buď klidná, ono si to "veledílo" svého nadšeného čtenáře najde, ale kvalita toho, co je v článku napsané, je přímo úměrná inteligenci čtenáře...takže buď v klidu :-)))
 laeela 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: dlouhe 

(2.5.2007 12:52:58)
Zu, musím se přiznat, že jsem tvoji ironii pochopila až na druhé přečtení :) Dnes mi to nějak nepálí :)))))
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: dlouhe 

(2.5.2007 13:36:53)
Jen pro úplnost, já psala o dlouhých článcích na internetu! Tedy o těch, které musím číst z monitoru. Ale už jsem si zvykla, že když napíšu názor k článku na netu, vždy se najde nějaká dobrá duše, která mě označí za negramota, apod. Všem čtenářům Dostojevského zdar! Katka
 Lavanda 


Kniha a internet - to je rozdíl 

(2.5.2007 13:51:51)
Musím souhlasit. Ačkoliv se klidně označím za nadprůměrně rychlou čtenářku, z monitoru čtu dost nerada. Internet už je takové médium, které vyžaduje stručnost. S tímto článkem jsem ale až zas tak problém neměla, zajímalo mě, co z toho ještě vyleze. Jinak se bez mučení přiznám, že dlouhé články na internetu nečtu, nebo je jen tak přelítnu. To neznamená, že jsem negramotná.
 Vanda1 
  • 

Re: Kniha a internet - to je rozdíl 

(2.5.2007 14:00:00)
Dámy, ale teď jste už spíš vztahovačné :o) To o negramotnosti jste řekly samy (vložily někomu do úst); můj příspěvek byl volnou asociací na téma "nerad čtu dlouhé věci" s tím, že jsem uvedla o jaké situaci mluvím (ne o interfernetových článcích) :o)
 Luccina 


Re: dlouhe 

(2.5.2007 10:21:33)
Myslím, že už jsem na rodině četla i delší články. A pokud jsou zajímavé nevidím důvod je nepřečíst až do konce.
 Zufi 
  • 

děs! 

(2.5.2007 10:40:13)
...tak to je jeden s nejnudnějších článků co jsem zde na rodině četla. Že se autorka nestydí něčím podobným zabírat tolik místa. Každý přece ví, že život není peříčko. Nevím co lidi vede k tomu, aby zde rozpitvávali své životní peripetie a problémy, za které si z větší míry můžou sami. Něco jiného je, když někoho postihne nemoc, nebo onemocní dítě či kdokoliv z rodiny, chápu, že se takový člověk pořebuje o své trápení podělit. Ale že by mi život autorky připadal až tak moc tragický, jak sama předesílá už v úvodu? To asi ne, prostě normální život člověka, který udělal spostu špatných rozhodnutí, jako každý. Článek jsem nečetla do konce (to bych se asi ukousala nudou), tak je dost možné, že se někde v závěru autorka přiznala k aprílu :(.
 Zufi. 


Re: děs! 

(2.5.2007 10:46:00)
Mohla by sis dát jiné jméno, prosím.
 Zu 
  • 

Re: Re: děs! 

(2.5.2007 11:00:05)
Pardon, nevěděla jsem, že někdo s takovým nickem už tu je. Stejně je to divné, že mi to tedy prošlo, to se tady může jako kdokoliv vydávat za kohokoliv? Admin by to měl řešit.
 Hadi a spol 


článek 

(2.5.2007 11:03:17)
Tak mě osobně připadá tento článek jako připomenutí života, který se také může stát. Ale proč to vyvolává tolik emocí tomu opravdu nerozumím :-))))
 fisperanda 
  • 

Re: děs! 

(2.5.2007 11:07:04)
Pod tohle se můžu jenom podepsat.
Sama sem žila s takovýma hajzlíkama, ale traktáty bych na tohle téma nepsala, protože fakt už se nad tím můžu jenom smát, jak sem byla blbá a dobře mi tak.

Podle úvodu sem čekala, bůhví jakou hrůzou si autorka neprošla, ale drama se nekoná, článek je takový plytký, nedočetla sem, soráč...
 kavika 
  • 

Článek jako odstrašující případ 

(2.5.2007 11:45:18)
To je nejpohodlnější, stěžovat si na osud. Řekla bych, že článek není nic jiného, než rozpitvaný seznam chlapů v autorčiném životě, a jakou na ně měla šílenou smůlu. Jak už tu zaznělo, každý máme problémy, a někdo vážnější. A pochybuju, že by je tu chtěl někdo takhle rozpitvávat.
Abych řekla pravdu, dle názvu jsem čekala, že autorka má důchodový věk, sedí doma a vzpomíná na krušný život vdovy s 10 dětmi přinejmenším za války. Tomu říkám: život není peříčko. Omlouvám se, ale vážně se divím, jak tohle někdo může takto prezentovat.
 Romula 
  • 

Re: Článek jako odstrašující případ 

(2.5.2007 11:52:41)
Myslím si, že autorka vůbec nepochopila, že to nebyl nešťastný osud, ale jenom a pouze její špatná rozhodnutí. Navíc toto si uvědomit až ve 33 letecch (15letá dcera poroz. v 18 letech)mi přijde docela pozdě ....
 Vanda1 
  • 

Re: Re: Článek jako odstrašující případ 

(2.5.2007 11:57:57)
Mne jenom zaujalo, že použít ochranu (před otěhotněním a přenosem chorob) při sexu s cizími osobami je problém a jít pak na potrat problém není. Vlastně se nakonec vše vyřešilo a dopadlo to dobře! Jinak k tomu nemám co říct.
 Irena 
  • 

Re: Re: Článek jako odstrašující případ 

(2.5.2007 21:30:06)
No bohužel ne všichni a ne vždycky děláme správná a rozumná rozhodnutí. Jsme lidi, nejsme stroje, máme city a bohužel (nebo bohudík) se neřídíme vždycky jenom rozumem. Proto děláme i špatná rozhodnutí, kterých později litujeme, ale už se to bohužel nedá vzít zpět. To je život. A ty nebuď takový zatracený moralista!
 anna 
  • 

Pěkný článek 

(2.5.2007 14:27:18)
I když mne původně článek vyděsil svou délkou, dočetla jsem ho až do konce. A článek se mi velmi líbil a obdivuji autorku, že to vše zvládla a že nepřišla o své duševní zdraví. To nevydrží každý. Hodně štěstí.
 irena 
  • 

Re: děs! 

(5.5.2007 19:50:50)
Milá Zufi,
Jitka si na svůj život nestěžovala a to,že napsala svůj příběh je jen její věc.Zároveň si myslím,že mnozí z nás,se zamyslí nad svým životem a zjistí,že ne každá věc,která se problému podobá se problémem stane,mnozí z nás zjistí,že člověka obklopuje spousta malicherností,kterými se po přečtení tohoto článku přestanou zabývat a bude rád za to,co má.Takže ponaučení z něho určitě plyne,ale asi jen pro toho,kdo tomu článku aspoň trošku rozumí.Snad by jste si Jitčin příběh měla přečíst ještě jednou a do konce:)
 Allmighty 


Re: Re: děs! 

(10.5.2007 10:04:35)
No článek není kdovíjaká perla, to je fakt. Autorka si nebude laureátka Pulitzerovy ceny. Nicméně úplně bez zajímavosti ten její příběh není, byť se nejedná o nic výjimečného.
 Gréta 


Křesťanské shromáždění 

(2.5.2007 11:43:04)
Autorčin odkaz na křesťanská shromáždění u mě trefil do černého. Taky jsem je totiž v 18-20 absolvovala a mám na to zvláštní vzpomínky. Je mi až zle, když si vzpomenu na ty spousty frází a snah o to, nebýt normálním člověkem. Například na vzájemné vyznávání hříchů. Tak trochu to beru, že jiní strávili ranou dospělost v hospodách a já takto. Taky mě to značně ovlivnilo, vdávala jsem se ve 20 a ve 25 byla rozvedená.
Zajímalo by mě, jestli je tu někdo s podobnou zkušeností ze shromáždění a jak to nyní hodnotíte.
 kajka 
  • 

Re: Křesťanské shromáždění 

(2.5.2007 11:59:49)
Křesťanských akcí jsem se účastnila celkem často, a musím říct, že to co "v hospodě" tam skutečně nenajdete. Já mám jen ty nejlepší zkušenosti.
Co mě spíš zaráží je fakt, že oba (autorka + její přítel) se spolu bez výčitek vyspali a pak se oba divili. Slečna poznala co je zač vlastně až po svatbě (nebo po otěhotnění).

Ve všech oblastech života platí důvěřuj, ale prověřuj.
 Kajka 
  • 

Re: Re: Křesťanské shromáždění 

(2.5.2007 12:11:25)
A ještě něco, položila bych autorce otázku, zda nemá špatné sny?

Pokud nerozumí, tak napovím: jít na potrat a za pár let má problém s otěhotněním - to se ještě diví?
Není to nic jiného, než hodnocení, s tímto chlapem dítě nechci, ale támhle s tím ano. Nehledě na to, že se hodnotí, až si ho pořídí.
Je mě z toho článku nanic.
Ještě mě tak napadá, autorka píše, že nechce dítě s jejím postiženým manželem, aby nezdědilo postižení. Jen si říkám, to by pak opravdu ŽIVOT NEBYL PEŘÍČKO. A vězte, že takových maminek je kolem nás hodně, co se starají o postižené, příp. osvojené děti a nikde to nedávají na odiv.
 Zu 
  • 

Re: Re: Re: Křesťanské shromáždění 

(2.5.2007 12:34:53)
Ano, souhlasím s tebou. Život není peříčko, ale ti kdo jej opravdu mají težký o tom většinou nemluví, neboť asi na sebe ani nenahlížejí jako na oběť zlého osudu, ale berou život tak jak leží a běží. Ty ženy, jenž se doma potýkají s těžkým postižením dítětě, většinou mlčí a nesnaží se někde zviditelnit, jako někteří samozvaní přemožitelé špatného osudu (viz. autorka tohoto děsného textu). Taky je mi s toho nanic. Ty pravé celebrity, bohužel nejdou vidět, a to je škoda. Kéž by bylo míň těchto nekvalitních článků, jejichž čtení pokládám za ztrátu času (stejně jako čtení románků pro ženy) a přibylo více těch opravdu hodnotných a přínosných.
 babiki 
  • 

Re: Re: Re: Křesťanské shromáždění 

(3.5.2007 15:11:48)
Mne je ovsem nanic z Vas a z Vasi krestanske dokonalosti. Kdo si myslite, ze jste takhle nekoho soudit? Pokud jste takhle prikra ke vsem, velmi doufam, ze nemate deti, byly by to chudinky.
Vubec vetsina rekaci na tento clanek - zenske, kde se Ve vas bere tolik nenavisti a zloby???? Kecy o nemanzelskych detech a potratu????
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Křesťanské shromáždění 

(2.5.2007 14:24:17)
V poslední době jsem si všimla zde na Rodině i jinde lidí, kteří své vlastní problémy a špatná rozhodnutí "svalují" na církev či na jakési svoje "křesťanské" období... hmmm... já v Boha uvěřila v 15ti letech, vdávala se v 19ti a jsem spokojeně vdaná 13 let... Pokud se někdo jen ohání náboženskými frázemi, ale ve skutečnosti si žije po svém (jako i autorka článku a její první manžel), tak se pak těžko může divit, že to jaksi "nefunguje"...
Celkově na mě článek, při všem soucitu, působí poněkud zvláštně - začíná dramaticky (žádný spisovatel by prý tohle nevymyslel), ale upřímně řečeno, zápletka je dosti běžná a nepřekvapivá. Ano, život není jednoduchý a nikdo nám ani nikdy nic takového neslíbil - a mimo jiné ho musíme prožít s důsledky svých špatných rozhodnutí. A než budu jako jiní obviněna z toho, že si myslím, že jsem bezchybná - tak to si tedy opravdu nemyslím, ale beru za svá špatná ozhodnutí zodpovědnost a nesvaluji je na nic a nikoho jiného - ani na církev, Boha, osud či těžký život...
 Lenka 
  • 

Re: Re: Křesťanské shromáždění 

(2.5.2007 22:53:06)
Ráchel,
můj život se v lecčems podobá tvému, je ty cifry se trochu liší: já v Boha uvěřila ve 13ti letech, vdávala se ve 23 a jsem spokojeně vdaná... Souhlasím s tím, cos napsala, ale chtěla bych nastavit ještě jiný úhel pohledu. Mám totiž známou, jejíž život se v něčem podobá životu autorky článku (A), ale je mnohem nešťastnější, zoufalejší...
Já nemyslím, že se takový člověk musí ohánět náboženskými frázemi, ale ve skutečnosti si žít po svém. V 18 byla autorka jen naivní, nezkušená a možná příliš nadšená křesťanka. Ta euforie v církvi po revoluci 1989 myslím ale některé lidi pohltila, což mohlo u některých slabších povah fungovat sebezničujícím způsobem. Já si třeba kladu otázku, jak je možné, že ji nikdo z církve před tím prvním chlapem nevaroval, ba naopak lidé jim fandili. - Nikdo ho možná pořádně neznal, ani ta kamarádka, co je seznámila. Já nechci hledat viníka, který Jitce zpackal život. To je hloupost. Ale není tak trochu zodpovědné celé to shromáždění nebo spíš lidé z jejich blízkého okruhu. Mám dojem, že když se lidi v církvi berou, je okolí tak nadšené, že ztrácí schopnost objektivně pár posoudit. Někdy by možná stačilo, kdyby blízký kamarád řekl: "Jsi si vědomý, že je taková a dělá tuto chybu, já bych to u své manželky nesnesl." Někdy bych čekala od pastorů, kněží, kazatelů, zkrátka oddávajících, kdyby natvrdo řekli: "Nemám to svědomí vás oddat. Na to jsem před Bohem až moc zodpovědný. Sežeňte si někoho jiného, já to prostě neudělám." (Možná to někteří dělají. To by mě zajímalo, jestli někdo z oddávajících má takovou zkušenost.)
Myslím, že křesťanské církve a lidé v nich jsou v tomto dost nevyzrálí. Stačí, "když se mladí mají rádi a moc jim to spolu sluší." Ještě jednou zdůrazňuji, že nechci házet vinu na církev. Ale nepopohání církev někdy lidi v rozhodnutích, kterých později litovali?


 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Křesťanské shromáždění 

(2.5.2007 23:23:33)
No to bych chtěla opravdu vidět jak se v naší společnosti, kde se církvím přisuzuje veškeré zlo světa, aplikuje "rozmluvení svatby", respektive neoddání páru církevním hodnostářem. Co je tomu knězi do toho? Církev není manuál nějakého chování, církev může být inspirace.(nemusí)

A vůbec, všichni v nějakém věku hledají nějaké smysly či nesmysly, to potom lze obvinit jakoukoliv skupinu lidí sdílející jakýsi názor, s nimiž mlaďas chodí na pivko.

Antikoncepce byla vždycky, nicméně je pravda, že doznívající socialistické manýry doktorů postrádaly ten správný klientský přístup. Mě gynekoložka dost zprudila, když jsem v 17 chtěla antikoncepci. Naštěstí, synka počatého na gymplu jsem si poměrně oblíbila, byť jde na nerv.:)
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Křesťanské shromáždění 

(3.5.2007 13:08:49)
Ja se na to, Libiku, divam z tohoto uhlu: chodim do cirkve, mam tam pratele (dost casto ty nejblizsi), zacnu s nekym chodit, chodime spolu do cirkve, moji pratele ho znaji. Vztahy s prateli jsou otevrene, mam k nim duveru. Pratele mi poskytuji urcitou zpetnou vazbu a do jiste miry formuji me nazory (jako kazdy, s kym travim cas). Kdyz vidi, ze se zenu do nestesti (clovek nekdy dela kopance), zarazi me. A popravde receno, clovek ty "osudove" chyby v zivote nedela kazdy den. Ve vetsine pripadu ten oddavajici ani radovi clenove nemaji duvod dvema lidem do neceho mluvit. Me spis treba udivuje, ze si ten zmineny prvni muz od lidi pujcoval penize, nevracel je a nikomu to nebylo divne. Chapes, jsou urcite signaly, ktere te pred danou osobou varuji.

Taky myslim, ze oddavani je nejen job, ale nese i urcitou moralni zodpovednost (svedomi). Napada me srovnani treba s lekarem, ktery odmitne provest interupci.

Ja v zadnem pripade nechci hazet vinu na druhe. Jen si kladu otazku, jestli te naivni 18 lete holce nemohli trochu lip pomoct, poradit, varovat ji, jak se mezi prateli dela. Jak jsem napsala vys, rozhodnuti udelala sama a sama si nesla zodpovednost.

Jinak diky za tvoji zkusenost s antikoncepci pred r. 1989 :-)

 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Křesťanské shromáždění 

(3.5.2007 13:56:33)
No já mám také přátele a to nechodím do kostela. Vím, že vědomě by mě "na hubu" padnout nenechali. Moje nejlepší kamarádka od základní školy až do mého manželství se stala mou švagrovou a je to opravdu "ta jediná pravá křesťanka". Ona byla člověk, kterému jsem věřila a věděla o mě všechno, přesto, aby byla lepší mě u tchýně tak pomluvila, že doufám, že ty boží mlýny opravdu melou.
Víte jam mi bylo, když tahle osoba vykládala, že jsem si dítě uhnala bůh ví kde? Zrovna tahle osoba je na ven jako med, ale vevnitř je to opravdu jen špína a hnus, závidí nos mezi očima.
Jak už jsem zde jednou psala mám kamarády i mezi kostelníky (jak jim říkám) a ti mě sami před ní varovali a já hloupá pořád nevěřila až jsem to slyšela přímo od tchýně, která se mi vysmívala, že to ví od ní tak to musí být pravda.
Na druhou stranu musím říct, že její rodiče jsou silně věřicí a jsou to opravdu moc hodní lidé. Proto píšu, že docházka do kostela nemám s vírou nic společného.
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Křesťanské shromáždění 

(3.5.2007 14:18:53)
Jo, myslim, zes uhodila hrebicek na hlavicku. Presne to jsem mela na mysli.
 Marcela , 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Křesťanské shromáždění 

(9.5.2007 12:41:02)
Lenko, oddávající (byť kněz), je pouze svědkem toho, že si dva lidé dají manželský slib. Kdo z nás má právo soudit, zda ti dva lidé, kteří mají nějaké chyby (kdo je nemá a kdo posoudí, jak moc jsou fatální a neslučitelné s manželstvím?), spolu nesmí uzavřít manželství. Navíc v případě autorky článku šlo o to, že už byla rodina vlastně založena - dítě na cestě... Autorka byla naivní, neznala svého muže a založila s ním rodinu. Nic proti tomu, ale následky svých činů musíme nést. Za to žádné společenství nemůže, nikdo je nenutil spolu otěhotnět...bylo to její a jeho rozhodnutí a nelidské by mi připadalo spíš, kdyby tomu manželství nedali šanci (a dítěti šanci na to mít úplnou rodinu)... Chtěla bych vidět ty výkřiky, jak si nějaký flanďák myslí že je neomylný a osobuje si mluvit dospělým lidem, čekajícím dítě! do života...kdyby je odmítl pastor či kněz sezdat. Někdy si myslím, že kdo chce psa bít, hůl si najde...
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Křesťanské shromáždění 

(9.5.2007 16:50:43)
Lenko, oddávající (byť kněz), je pouze svědkem toho, že si dva lidé dají manželský slib.

Milá Marcelo,
sice jsi to psala Lence, ale nedá mi to... Nikoliv - kněz/pastor/kazatel není pouze svědkem (od toho jsou svědkové), ale tím, kdo dává manželství své požehnání, v katolické círvi dokonce udílí "manželskou svátost". Ty si můžeš třeba myslet, že by to bylo tak správné (aby byl pouze svědkem), ale to není prostě to, jak tomu v Církvi rozumíme.

Kdo z nás má právo soudit, zda ti dva lidé, kteří mají nějaké chyby (kdo je nemá a kdo posoudí, jak moc jsou fatální a neslučitelné s manželstvím?), spolu nesmí uzavřít manželství.

Právo někoho soudit nemá nikdo, nicméně jak už jsem zmínila jinde, a o to také Lence myslím šlo, že tím, že farář dává manželství své požehnání, měl by také zvážit, zda má svědomí toto požehnání udělit. V některých případech je žel dosti zjevné, že u jednoho nebo obou dotyčných se vyskytují problémy, které fatální jsou. Samozřejmě se může dotyčný farář mýlit a těžko také zabrání tomu, aby se ti dva vzali jinde, pokud jeho varování nevezmou na vědomí. Na druhou stranu ale je velmi těžké, když má farář vážné pochyby, přesto dotyčné oddá a pak se ti dva rozvádějí... těžko si to pak srovnává se svým svědomím...


Autorka byla naivní, neznala svého muže a založila s ním rodinu. Nic proti tomu, ale následky svých činů musíme nést. Za to žádné společenství nemůže, nikdo je nenutil spolu otěhotnět...bylo to její a jeho rozhodnutí

To ani Lenka nepopírá...

Chtěla bych vidět ty výkřiky, jak si nějaký flanďák myslí že je neomylný a osobuje si mluvit dospělým lidem, čekajícím dítě! do života...kdyby je odmítl pastor či kněz sezdat. Někdy si myslím, že kdo chce psa bít, hůl si najde...

Nemyslím si, že zrovna Lenka si chtěla "smlsnout" na farářích :) A upřímně řečeno, to jestli zaznívají nějaké výkřiky typu "co si to ten flanďák dovoluje" by snad Církvi mělo být dost jedno, ne? Kdo koho nutí se brát v kostele? Pokud někdo nevěří tomu, co daná Církev reprezentuje, nevěří tomu, co je napsané v Bibli, nevěří autoritě faráře oddat či neoddat snoubence, tak co v Církvi vlastně pohledává?
 Marcela 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Křesťanské shromáždění 

(9.5.2007 22:42:33)

Ráchel,
co se týká uzavření manželství, pokud tedy mluvíš o pojetí katolické církve, mýlíš se. Je to skutečně tak, že manželství uzavírají ti dva, kněz je svědkem, ON ńeoddává, "oddávají se" , tj. vzájemně si udělují svátost manželství TI DVA sobě navzájem, když vyslovují veřejně svůj manželský slib před církví, jako svědkem : viz např. Katechismus katolické církve:

http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=1623



 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Křesťanské shromáždění 

(10.5.2007 8:58:23)
Máš pravdu, spletla jsem se, snoubenci v katolické církvi si skutečně udělují svátost manželství navzájem, nicméně ve zmíněném katechismu se dále píše:

Kněz (nebo jáhen), který asistuje slavení manželství, přijímá jménem církve souhlas novomanželů a uděluje požehnání církve. Přítomnost služebníka církve (a také dvou svědků) viditelně vyjadřuje, že manželství je veřejný životní stav v církvi.

A o tom požehnání je tady stále dokola řeč. Chytla jsi se jedné věci, ale nereagovala jsi na to podstatné.
Jinak opravdu netvrdím, že by farář měl mít nějakou úchylnou autoritářskou zálibu v určování kdo si koho smí či nesmí vzít :). Ale znám osobně případy, kde bylo namístě, že dotyčný odmítl požehnání dát a dle mého názoru to bylo opravdu dobře.
 Marcela 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Křesťanské shromáždění 

(10.5.2007 9:32:45)
"Jinak opravdu netvrdím, že by farář měl mít nějakou úchylnou autoritářskou zálibu v určování kdo si koho smí či nesmí vzít :)."

No tak to se potom shodneme.

Viz také to, co jsem psala dnes dole: " ...Jiná věc je, že v mírně "ujetém" (pardon :-)) nadšeném, křesťanském společenství, se těžko rozpozná člověk s psychickými problémy, protože takové prostředí prostě přitahuje určitý typ lidí, hraniční osobnosti, podivíny. (Nejenom ty, aby mě někdo nechytal za slovíčku! :-) ...
Co mají dělat ti rozumější, více vědoucí lidé z toho společenství, když jim dva mladí přijdou s tím, že se vezmou a sotva plnoletá dívka čeká dítě? Už nic, jen jim pomoci - třeba je podpořit, aby jejich manželství , pokud to půjde, k něčemu vypadalo."
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Křesťanské shromáždění 

(10.5.2007 10:55:41)
No, já bych je samozřejmě podpořila, pokud by ovšem bylo zřejmé, že jednak řečeno křesťaňským "slangem" činili pokání (tzn. jsou si vědomi, že zhřešili - viz předmanželský sex, litují toho atd.) a jednak že jsou ochotni v daném společenství/sboru také přijímat napomenutí, usměrnění a podporu. Jinak prostě ať se nechají oddat někde jinde. Prostě nejde podporovat něco, co samo sebe odsuzuje k průšvihu.
A jen tak na okraj - z článku není vlastně vůbec zřejmé, jestli se dotyční brali v církvi, nebo měli svatbu na radnici, takže tady diskutujeme spíše teoreticky.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Křesťanské shromáždění 

(3.5.2007 12:34:41)
to je fakt, v té euforii počátkem 90. let se skutečně v církvi brali lidi, kteří na to nebyli zralí, také znám pár takových příkladů... Také znám ale osobně několik případů, kdy oddávající, vím o dvou různých pastorech, kteří to udělali, řekli, že dotyčné neoddá, protože by to bylo proti jejich svědomí, a musím říct, že měli můj velký obdiv, nebylo to jistě nic jednoduchého a příjemného. V jednom případě také oddávající doporučil ze závažných důvodů půlroční odklad. Ti dva naštvaně odešli a vzali se tak jako tak... na což mají právo. Ale teď, když mají zpackaný život, nemohou až tak snadno obviňovat Církev... Libik se níže rozčiluje, co je Církvi do toho, koho si kdo bere - no, je jí do toho, pokud dotyční chtějí od Církve požehnání, tedy i souhlas. Je pro mne zajímavé sledovat, jak často nevěřící říkají, co by Církev měla a neměla dělat nebo čím by měla/neměla být... vždyť do Církve patřit nechtějí, v Boha nevěří... takže, co je jim vlastně do toho? :)
 Lassie 
  • 

Re: Re: Re: Re: Křesťanské shromáždění 

(3.5.2007 12:41:00)
Ráchel, to, že někdo nechce patřit k Církvi ještě neznamená, že nevěří v Boha. Církev nemá patent na víru, i když v tomto duchu leckdy jedná.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Křesťanské shromáždění 

(3.5.2007 20:13:15)
Lassie, napsala jsem přece: Je pro mne zajímavé sledovat, jak často nevěřící říkají, co by Církev měla a neměla dělat nebo čím by měla/neměla být... vždyť do Církve patřit nechtějí, v Boha nevěří... takže, co je jim vlastně do toho? :)
Nevím, kde jsi z této mé věty vyčetla, že mluvím o lidech kteří věří (v nějakého) Boha a nechtějí být součástí Církve - mluvím zde o nevěřících... kteří se často tváří, že mají (narozdíl od těch přihlouplých, fanatických apod. křesťanů), patent na rozum :)
 Lassie 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Křesťanské shromáždění 

(3.5.2007 20:19:46)
Aha, tak to jo. Omlouvám se, špatně jsem si to vyložila :-)
 kajka 
  • 

Re: Re: Re: Křesťanské shromáždění 

(4.5.2007 11:16:07)
Podívejte se, jaké "bitky o názor" jsou tady na diskusi, a v podstatě nejde o nic. Umíte si představit, že by farář odmítl oddat? Na Rodině by ho ušlapali, nemám pravdu?
Kromě toho, kněz má na starosti úplně jiné věci, než aby se někomu hrabal v soukromí a kázal. To svědčí o naprosté neznalosti. Poznat by se měli především oni, ne? Vždyť při každém sňatku se oddávající ptá, zda je to dobrovolně. Nezavání to opět snahou odvádět zodpovědnost za sebe, koho jsem si to vzal, to mi oni měli říct, oni za to můžou! On ji snad do té svatby někdo nutil? Sice se už dostávám do detailů, ale nedá mi to. Co vím, tak už v této době 90. let začlo být velkou módou žít na hromádce (dítě - nedítě).
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Křesťanské shromáždění 

(4.5.2007 14:54:46)
Kajko,
jak psala Rachel, farari spise vsak pastori takova rozhodnuti (odminout oddat) delaji, i kdyz se to nestava casto. Jak taky Rachel psala, takovy clovek stoupl v jejich ocich, protoze to nebylo jednoduche rozhodovani a protoze se nebal ne tech virtualnich oponentu tady na Rodine, ale lidi, ktere mozna denne potkaval v cirkvi.

K tomu hrabani v soukromi a naproste neznalosti. Ja myslim, ze kazda z nas mluvi o uplne necem jinem, respektive predstavuje si uplne jinou cirkev. Jelikoz Jitka psala o krestanskem shromazdeni a ne o kostele, predpokladala jsem, ze chodila do nejake mensi denominace, ne do jedne z tech nejvetsich. V tech ti farari opravdu nemaji cas ani chut hrabat se nekomu v soukromi.
Nevim, jestlis ty nekdy takovou mensi cirkev navstivila nebo do ni dokonce pravidelne chodila na pocatku devadesatych let jako zrejme Jitka. Ja ano. Ale tam to chodi uplne jinak, nez co asi ty znas (z doslechu) z kostela. A zit spolu na hromadce? Vis, v nekterych cirkvich se stale veri, ze manzelstvi je jedinecne, posvatne, nerozlucitelne...

Ja myslim, ze v mem pripade nejde o naprostou neznalost, spis se jen hrabu v detailech, ktere, kdo nezazil, nepochopi. Takze timto s temi svymi detaily koncim, protoze ti, co zazili se az na vyjimku, neprojevili.
Jinak naprosto souhlasim, ze "Poznat by se měli především oni (snoubenci). Vždyť při každém sňatku se oddávající ptá, zda je to dobrovolně."

Diskuzi zdar!



 Lenka 
  • 

Re: Re: Křesťanské shromáždění 

(2.5.2007 23:00:10)
Ráchel,
můj život se v lecčems podobá tvému, je ty cifry se trochu liší: já v Boha uvěřila ve 13ti letech, vdávala se ve 23 a jsem spokojeně vdaná... Souhlasím s tím, cos napsala, ale chtěla bych nastavit ještě jiný úhel pohledu. Mám totiž známou, jejíž život se v něčem podobá životu autorky článku (A), ale je mnohem nešťastnější, zoufalejší...
Já nemyslím, že se takový člověk musí ohánět náboženskými frázemi, ale ve skutečnosti si žít po svém. V 18 byla autorka jen naivní, nezkušená a možná příliš nadšená křesťanka. Ta euforie v církvi po revoluci 1989 myslím ale některé lidi pohltila, což mohlo u některých slabších povah fungovat sebezničujícím způsobem. Já si třeba kladu otázku, jak je možné, že ji nikdo z církve před tím prvním chlapem nevaroval, ba naopak lidé jim fandili. - Nikdo ho možná pořádně neznal, ani ta kamarádka, co je seznámila. Já nechci hledat viníka, který Jitce zpackal život. To je hloupost. Ale není tak trochu zodpovědné celé to shromáždění nebo spíš lidé z jejich blízkého okruhu. Mám dojem, že když se lidi v církvi berou, je okolí tak nadšené, že ztrácí schopnost objektivně pár posoudit. Někdy by možná stačilo, kdyby blízký kamarád řekl: "Jsi si vědomý, že je taková a dělá tuto chybu, já bych to u své manželky nesnesl." Někdy bych čekala od pastorů, kněží, kazatelů, zkrátka oddávajících, kdyby natvrdo řekli: "Nemám to svědomí vás oddat. Na to jsem před Bohem až moc zodpovědný. Sežeňte si někoho jiného, já to prostě neudělám." (Možná to někteří dělají. To by mě zajímalo, jestli někdo z oddávajících má takovou zkušenost.)
Myslím, že křesťanské církve a lidé v nich jsou v tomto dost nevyzrálí. Stačí, "když se mladí mají rádi a moc jim to spolu sluší." Ještě jednou zdůrazňuji, že nechci házet vinu na církev. Ale nepopohání církev někdy lidi v rozhodnutích, kterých později litovali?


 kajka 
  • 

Re: Re: Re: Křesťanské shromáždění 

(4.5.2007 11:19:28)
Libiku, církev popohání mladé k nějakým rozhodnutím? To je fakt "perla".
 kajka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Křesťanské shromáždění 

(4.5.2007 11:33:29)
Omluva Libikovi. To bylo pro Lenku.
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Křesťanské shromáždění 

(4.5.2007 14:24:16)
Kajko, ja nevim. Proto si tu otazku kladu. Ale mluvila jsem spis o pocatku devadesatych let. Dnes je situace v cirkvich uplne jina.
 Helča+3svišti 


Souhlasím  

(3.5.2007 14:50:53)
Souhlasím s názorem Ráchel. Každý máme možnost volby ve svém životě - tedy ve většině životních situací, některé situace příjdou nezávisle na naší vůli a schopnosti je ovlivnit. Mezi ty neovlivnitelné patří např. nemoc nebo úmrtí někoho blízkého, to bohužel neovlivníme, ale to, jestli otěhotním s někým, koho pořádně neznám - to je naprosto čistě má špatná volba. Když už se oháněli křesťanským sdružením, překvapuje mě to o to víc.
Takže nesvalujme vinu na okolí a jakákoli sdružení. A nalijme sami sobě čistého vína.
 Lenka 
  • 

Ja s tebou taky... 

(3.5.2007 18:43:10)
Jen jsem mela na mysli jiny moment Jitcina vypraveni, totiz tu zkusenost s prvnim muzem, kdy to vsechno pratele z cirkve mohli sledovat. O tom, co nesledovalo po rozchodu a rozvodu, neni treba diskutovat. Naprosto souhlasim, ze "jestli otěhotním s někým, koho pořádně neznám - to je naprosto čistě má špatná volba."

K tomu me napada jeste jedna parafraze, myslim ze je ze svatebniho obradu anglikanske cirkve (pokud se mylim, prominte teologove): "Pokud ma nekdo neco proti tomu, aby tito dva vstoupili do svazku manzelskeho, at nyni promluvi, nebo at mlci naveky." To je spise uz formalni prostor pro nejake "proti", ale myslim, ze v cirkevnim prostredi se obvykle snatek bere dost vazne (tedy naporad), a proto hledam, jestli ta zpetna vazba neselhala.

 Kajka 
  • 

Re: Re: Křesťanské shromáždění 

(4.5.2007 8:12:36)
Rachel to vystihla. Každý má život nějakým způsobem těžký, ale svalovat to na náboženství či jiné věci, je ubohé. Myslím, že takhle se člověk chce zbavit odpovědnosti za svůj život, za rozhodnutí, která udělal - to ne já, to ti druzí. Svá rozhodnutí dělá každý sám za sebe. Stejně tak i chyby dělá každý sám za sebe. Ale musím to přijmout, říct si, jo, udělala jsem blbost.
Jsem jen člověk.
Všimla jsem si, že články tohoto typu mívají dvojí hodnocení: jedni pisatelku chválí a obdivují, jak všechno zvládla, a pak druzí, kteří přemýšlí a řeknou, co si o tom skutečně myslí a nepapouškují obdivné fráze. V tu ránu se na ty druhé snesou jako roj vos ti první a chtějí udupat ty jejich "svatouškovské názory", které se sem přece vůbec nehodí. Takže závěrem: ať si každý dělá, co je mu milé, ale ať to nikam a nikomu nevnucuje a ať bere i ty, kteří mají názory opačné.
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Křesťanské shromáždění 

(4.5.2007 11:11:45)
Kajko, nekolikrat jsem ve svych prispevcich zduraznila, ze nechci vinu za Jitcina rozhodnuti svalovat na jine. Ona sama to nedela. Spis me zajimala ta prvni epizoda z jejiho zivota s navstevou shromazdeni na pocatku 90. let. Jednak proto, ze jsem sama verici a do podobneho shromazdeni stale chodim, jednak proto, ze mam (jak uz jsem rekla vys) znamou, ktera ma podobny pribeh jako Jitka, jenze zatim bez toho happyendu.

Snazim se byt tudiz sebekriticka a chtela jsem se pokusit rozvinout diskuzi v tomto smeru. Snazila jsem se nastavit trosku jiny uhel pohledu, klast otazky vam i sama sobe. Bez rychlych zaveru typu: muze za to cirkev nebo kazdy si za to muze sam. Ocekavala jsem tedy spis reakce zasvecenych lidi (mozna by se nasel i nejaky pastor a rekl, jak to v te dobe prozival on). Az na jeden prispevek od Rachel jsem se ale nedockala. Zustalo zas jen u tech jednoduchych zaveru. A to kvalitu diskuze snizuje. Skoda.


 Eva + kluci (02,03,06) 


Křesťanské shromáždění 

(4.5.2007 21:47:27)
Jsem stejného věku jako Ráchel a i stejného vyznání, jen jsem se vdávala o poznání později. V době revoluce mi bylo necelých 16. Moje zkušenost je, že po pádu komunismu, kdy se najednou "všechno smělo", začala spousta mladých lidí zkoušet různé duchovní (nejen křesťanské) cesty, které do té doby byly spíš v ústraní.

Do mnohých církevních společenství v té době přicházela spousta nových lidí a některá společenství to zaskočilo, protože na to nebyla připravená. Zároveň vznikly živelně různé nové skupiny, které byly plné nadšení, ale neměly žádnou strukturu, všichni dělali všechno a nikdo nebyl nikomu zodpovědný... ach jo. Po prvotním "přílivu" následoval zase "odliv" a zůstali jen někteří. Spoustu lidí bohužel tahle živelná vlna "křesťanského období" semlela a zanechala ve zmatku a zklamání. To je velká škoda.

K tomu, co psala Lenka - obávám se, že i dnes se často v církvích oddávají páry bez toho, aby někdo zkoumal, zda jsou na manželství připravení. Jsou i vyjímky. Taky znám pastora, který odmítl dvojici oddat. Vím o jiném, který neoddá žádný pár, který nepodstoupí cca 3 měsíční kurs přípravy na manželství. Samozřejmě, že se dvojice může rozhodnout uzavřít sňatek jinde - třeba i civilní. Je to pro mě citlivé téma, nebudu to víc rozebírat, nebo se na mou hlavu snese podobná bouře, jaké jsem si tu přečetla.

PS: Ráchel, tebe bych chtěla jednou potkat v reálu :-)
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Křesťanské shromáždění 

(4.5.2007 21:51:57)
proč, vypadám na netu tak neskutečně? :)
 Eva + kluci (02,03,06) 


Pro Ráchel 

(6.5.2007 17:31:25)
To ne... ale proto, že když čtu tvoje příspěvky nejen v této diskuzi, ale i v dalších, tak už často ani nic nepíšu, protože bych to napsala úplně stejně :-)
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Pro Ráchel 

(7.5.2007 11:00:24)
no, tak mě příště předběhni :) budu ráda, že nejsem jedinej cvok tady kolem :). klidně se může stát, že se jednou někde potkáme - "v našich kruzích" to není nic až tak neobvyklého. mrkni na www.samuelcz.com - to jsme my... a Ráchel kupodivu není má přezdívka, jak se často lidé domnívají, ale skutečné jméno :).
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Křesťanské shromáždění 

(4.5.2007 21:50:41)
ano, každý je zodpovědný za svá rozhodnutí, jak jsem psala... ale chtěla bych dodat, že jsem vděčná Bohu, že mě má rád a že mi mnohokrát pomohl i při mých špatných rozhodnutích - někdy tím, že mne nechal nést jejich důsledky a uvědomit si, jak moc potřebuji Jeho pomoc, jindy tím, že ve mě ty důsledky uzdravil... Je to jako když vychováváme děti - taky je někdy necháme si to "vyžrat" (promiňte, ale lepší výraz mě nenapadá :)) a jindy je zase z bryndy vytáhneme... vždycky je ale milujeme a jsme jim nablízku.
Takže tu není diskuse o tom, kdo je jak dokonalý, ale spíš jde o to, nakolik se dokážeme pokořit, přiznat si chyby a hledat skutečnou pomoc.
 Vendy a dva kluci 
  • 

Re: Křesťanské shromáždění 

(2.5.2007 14:40:06)
mám také v rané dospělosti křesťanskou zkušenost a kupodivu jsem stále křesťanka stále vdaná (šťastně:-)) ale musím přiznat, že jsem se vdávala poněkud později, myslím že tahle zkušenost rozhodně není k zahození
 Vendy a dva kluci 
  • 

Re: Křesťanské shromáždění 

(2.5.2007 14:40:06)
mám také v rané dospělosti křesťanskou zkušenost a kupodivu jsem stále křesťanka stále vdaná (šťastně:-)) ale musím přiznat, že jsem se vdávala poněkud později, myslím že tahle zkušenost rozhodně není k zahození
 Mery72 


církev 

(2.5.2007 17:42:36)
V 18ti jsem se nechala pokřtít a i když se mi v životě leccos stalo, nesvaluji to na Boha ani na církev. Jsme svobodné bytosti a za svoje jednání neseme odpovědnost. Připadá mi to jako by člověk přecházel na červenou a pak Bohu vyčítal, že ho srazilo auto...
Jinak pro úplnost: jsem aktivní člen církve a nehodlám měnit.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: církev 

(3.5.2007 10:36:30)
Já nemyslím, že se jedná o víru. Jsou prostě lidé, kteří rádi dávají na obdiv své křesťanství, ale jejich život má pramálo s vírou společného. Já to mám v rodině : švagrová (celkem fanatická "věřící") a tchýně to samé. Já se vdávala ve 20 a bohužel jsem "musela". Můj manžel nepraktikující (nechodící do kostela pravidelně) věřící chtěl svatbu v kostele. Dle slov mé budoucí švagrové to nejde, když jsem těhotná - vdávala se rok po mě a samozřejmě těhotná v kostele. Sexuálně začala žít v 16letech se ženatým atd. My měli syna a druhé (vhledem k tomu že manžel byl na vysoké a bydleli jsme v 1+1) jsme si "nemohli" dovolit. Švagrová měla 2 děti a já byla černou ovcí rodiny, protože jsem brala antikoncepci. Nakonec po mých zdr.problémech jsem otěhotněla až po 8letech. Švagrová má nyní tředí dítě, ale ty průpovídky, že neví jak se to mohlo stát, že měla hrozně drahou antikoncepci, že dítě nechtějí, ale jsou ti křesťané tak si ho musejí nechat. Najednou je vše dovoleno. Tak to je právě pohled na ty "křesťany", kteří ač jsou několikrát týdně v kostele vůbec netuší o čem ta víra je.
 žanika 


Re: Re: církev 

(3.5.2007 10:39:11)
Na to se dá říct jenom jeden Biblický verš, po ovoci poznáš člověka. A to je přesně pravda.
 Ajtakrajta 
  • 

Re: Re: církev 

(3.5.2007 11:00:27)
S vyznáním člověka je to jak se štrůdlem.
Každá rodina má nějaká svůj recept na pečení štrůdlu. Ten recept se většinou dědí z generace na generaci, aniž by procházel nějakou zásadní revizí. Prostě u nás doma se dělá štrůdl odjakživa takto, je celkem jedlý a není důvod o tom tedy přemýšlet. Úplně stejně se v populaci dědí i vyznání. Prostě tam, kde je rod odjakživa katolický/evangelický/ateistický, tam si tento "recept na víru" dítě automaticky dědí od rodičů, aniž by třeba vůbec někdy zapochybovalo nebo zapřemýšlelo nad tím, proč se to u nich dělá zrovna takto. Velká většina lidí o těchto zděděných rodinných tradicích nepřemýšlí tak hluboce, aby je konfrontovala s jinými životními názory a aby měla potřebu přehodnotit svůj názor a hledat ve světě nějaký lepší recept (ať už na víru nebo na štrůdl). No a pak jsou lidi, kteří třeba mají sice nějaký zdědený model po rodině, ale během života se do takovéto přehodnocovací fáze dostanou, ochutnají hodně cizích štrůdlů a vyberou si z nich třeba nějaký jiný který jim chutná víc než ten rodinný a přijmou jej za vlastní; a nebo zjistí, že jim vyhovuje víc jiná víra a přijmou ji za vlastní.

Prostě je nutné počítat s tím, že to, že někdo do štrůdlu přidává rozinky, nemá nic společného s tím, jak moc přemýšlí o životě a řeší jeho smysl; stejně tak to že je někdo křesťan zdaleka neznamená, že je křesťanem proto, že tak dlouho přemýšlel o duchovnu až si tuto cestu vybral nebo proto, že v životě dodržuje desatero, ale prostě proto, že u nich v rodině se křesťanství dědí z generace na generaci a že se v neděli odjakživa chodí do kostela. Ale to nevyžaduje žádnou osobní angažovanost nebo reálné přemýšlení o Bohu! Je mnoho křesťanů, kteří o své víře skutečně přemýšlejí (a zkoušejí jiné recepty na život), ale myslím, že víc je těch, kteří prostě o tom ani nepřemýšlejí a mají to jen jako ten zděděný rodinný model. Stejně tak je to u ateistů, Židů, muslimů, prostě všude.
Když dojde na nějakou takovouto diskusi o vyznání, tak se jí většinou účastní lidé, kteří o svém receptu na život už přemýšleli a přemýšlí (na straně věřících i nevěřících) a příliš tu krystalizují některé ideální postoje, které ale v běžné většinové populaci moc lidí netrápí...
 Lassie 
  • 

Re: Re: Re: církev 

(3.5.2007 11:19:06)
Hezké přirovnání...nezáleží ale i na tom, jaká do toho štrůdlu dáváš jablka? :-) Takže i když se držíš receptu, nemáš pokaždé ten stejný štrůdl...
 Niky  
  • 

Re: Re: Re: církev 

(3.5.2007 15:47:43)
Ajtakrajto, to je hezký s tím štrůdlem. Já zas mám někdy pocit, že náboženské vyznání/členství v církvi je jako koláč (ten kulatý chodský). Každý má svůj kousek, svoji výseč, svoji pravdu a na víc nestačí. Někdo si ale je vědom toho, že jsou i jiné kousky (jiné části pravdy), a někdo si myslí, že je nejchytřejší. Ale všechny kusy končí uprostřed a tam je ten ořech, o který jde.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Re: církev 

(4.5.2007 22:33:57)
no, právě že je rozdíl mezi tím, zda někdo nosí nálepku "křesťan", nebo jím skutečně je... zda vyznává nějaké náboženství (křesťanství), nebo se ve svém životě skutečně setkal s živým Bohem...
 Blanimour 


Má zkušenost 

(8.5.2007 19:32:20)
Mám také s křesťanskými shromážděními zkušenost. A nikoliv pozitivní. Bylo mi také okolo dvaceti, když jsem se "připletla" do "křesťanské vlny", která s sebou strahla většinu mých blízkých kamarádů. Procházela jsem tehdy dost složitým obdobím a navíc jsem (patrně už od dětství, ale to těžko potvrdit) trpěla depresemi. Když jsem slyšela všechny ty příběhy okolo sebe, také jsem se začala modlit k Bohu. Rozum se tomu vzpíral, byla jsem do té doby naprostý ateista, ale srdcem jsem skutečně doufala, že Ježíš přijde a můj život se obrátí k dobrému. Jenže se jaksi nic nedělo a ve mně rostl pocit, že něco dělám špatně. Navíc jsem si z křesťanského učení vzala jen tu půlku - potvrdil se můj pocit, že jsem úplně špatná. To, že měl Ježíš za mne právě z tohoto důvodu umřel, k mé depresivní mysli jaksi nedolehlo. Postupně jsem se dostala do takových duševních sra..., že jsem se z nich hrabala ještě několik let. Když navíc zpětně hodnotím křesťany, které jsem tehdy potkávala, mám z většiny z nich pocit, že se navenek tvářili, jak je život s Ježíšem naplňuje, ale ve skutečnosti byli velmi, velmi nešťastní.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Má zkušenost 

(10.5.2007 13:41:13)
Depresemi jsem také trpěla od dětství a nemohu říci, že by se uvěřením vše změnilo "mávnutím kouzelného proutku". Po vlně euforie (zamilovanost do Ježíše :)) jsem samozřejmě musela čelit své minulosti, duševním zraněním z dětství atd. Ale nebyla jsem a nejsem na to sama. Je smutné, pokud je křesťanství pro někoho jen uměle vyvolanou iluzí... ale můžu dosvědčit, že to není pravidlem. Ježíš skutečně změnil můj život. Bez něj bych byla v těch sr....., jak píšeš :)
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Má zkušenost 

(10.5.2007 13:42:35)
Depresemi jsem také trpěla od dětství a nemohu říci, že by se uvěřením vše změnilo "mávnutím kouzelného proutku". Po vlně euforie (zamilovanost do Ježíše :)) jsem samozřejmě musela čelit své minulosti, duševním zraněním z dětství atd. Ale nebyla jsem a nejsem na to sama. Je smutné, pokud je křesťanství pro někoho jen uměle vyvolanou iluzí... ale můžu dosvědčit, že to není pravidlem. Ježíš skutečně změnil můj život. Bez něj bych byla v těch sr....., jak píšeš :)
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Jen pro úplnost 

(2.5.2007 12:42:03)
Článek mě nenadchl, ale ani neurazil. Jen bych chtěla všem živě diskutujícím říct, že autorka nikde nepsala, že spala s cizíma chlapama - psala krátkodobé známosti, což je podle mě rozdíl. To, že s jedním z nich otěhotněla, to už je druhá věc.
A v případě jejího prvního manžela se mi znovu potvrdilo, že i pod zástěrkou víry může být člověk pěkné, s prominutím, hovado.
 Zuzana+Terezka 


Re: Jen pro úplnost 

(2.5.2007 16:46:35)
Tak dnes musím souhlasit slovo od slova. Článek na mně zapůsobil stejně. Ale spíš jsem ráda, že se na hlavní straně vůbec objevilo něco nového od "obyč" lidí - neodborníků. Ráda sonduju, jak si v životě vedou ostatní.
 Ladka 
  • 

Re: Jen pro úplnost 

(2.5.2007 19:17:47)
Ano, i pod tou zástěrkou víry může být člověk hovaho. Naprosto souhlasím. Prot¨stě je vždy nutně zjistit, jestli je to jen zástěrka, nebo to člověk myslí vážně. A taky žije podle toho, co říká.
Hezké myšlenk,y které se nesnažímě uskutečnit jsou opravdu jen fráze.
 Petra 
  • 

Reakce na články v poslední době 

(2.5.2007 15:16:04)
Poslední dobou se tady na Rodině pod téměř každým článkem objeví většinou záporné reakce. Mě taky už dlouho žádný článek moc nezaujal, protože se mě většinou ničím nedotýkal.Ale snad si každý autor může napsat, co chce, jak dlouhé chce a vyjádřit svůj názor nebo vyprávět svůj osud. Za chvíli se každý bude bát vůbec nějaký článek napsat.
A jaký článek by byl hodnotný a nebyl to blábol, nesmysl, zastaralý názor atd.(reakce k článkům v posled. době)?

K článku:
Ano, za chyby se platí. Já, když mi bylo 18, jsem byla pěkný tele a jak snadno jsem si mohla zkazit celej život, měla jsem ale štěstí. Autorka článku to štěstí neměla a pak už to šlo jedno za druhým. Přeju jí, ať už to štěstí teď má a spokojenej život s manželem, dcerou a brzy i miminkem.
 Konie 


Re: Reakce na články v poslední době 

(2.5.2007 16:09:59)
S tím souhlasím. Mě sice taky nepřišlo na článku nic světoborného, ale je snad život s postiženým dítětem, nebo s deseti potomky za války světobornější? Taky mě ničím neurazil. Prostě autorka popsala svůj život a že přišla k rozumu. A že je ve 33 letech pozdě? Bože, znám spousty lidí, kteří nemají rozum ani v 80ti! Takže jí lze gratulovat, že k rozumu přišla. A že vy někteří máte rozum odjakživa a jste zodpovědní? Nebo jste na to přišli mnohem dřív než autorka? No a? Jste snad proto lepší? Jste na vyšší příčce? Někdo dělá banální chyby ve vztazích, někdo jinde. A ti dokonalí, buďte prosím skromní a nepovyšujte se nad autorku. Každý máme tu hranici někde jinde. Potrefené husy, můžete začít kejhat :-) (Pro ty opravdu potrefené, je poslední věta myšlena s nadsázkou)
 L+2 
  • 

Re: Re: Reakce na články v poslední době 

(2.5.2007 16:28:17)
Lalobo,

naprosto s tebou souhlasim. Autorka proste popsala, jak v mladi nadelala nekolik chyb - uprime receno, kolik z nas v mladi bylo dokonalych? Na druhou stranu, ma pocit, ze ve 33ti k rozumu prisla ... gratuluji! Ja osobne nevim, jestli jsem jiz k rozumu prisla, je mi 42. Nastesti, jsem jako zcela nerozumna v mladi, nejakym zpusobem vyklickovala bez toho, abych se hloupe vdala, nebo mela deti (nastesti jsem mozna mela rozum, jelikoz jsem vedela, ze bych se o ne nebyla tenkrat schopna postarat tak, jak si predstavuji).
 Winky 
  • 

Re: Re: Re: Reakce na články v poslední době 

(2.5.2007 17:03:25)
OK, nechci se povyšovat ani pisatelku hodnotit, litovat nebo obdivovat.
Jen se velmi DIVÍM že žena/dívka (byť před 15ti lety) neměla pojem z toho, co může být následkem nechráněného sexu. V dnešní době mi přijde naprosto absurdní aby tohle dívka nevěděla. Jde o její tělo a její osud (jak vidíte osud partnera se s tím prolínat nemusí). Takže - i když to zřejmě bylo proti křesťanskému přesvědčení - nemyslíte, že by ten malý kousek gumy byl lepší a méně nákladný než "těhotná" maturita, nesprávný životní partner, potrat a následné potíže s početím? To je opravdu něco, co nemohu pochopit, nezlobte se na mě.
Možná mi bude jednou moje dcera vyčítat že jsem na ni byla tvrdá, ale obávám se že budu vyžadovat aby tohle pochopila dost s předstihem. V 18ti je koukám dooost pozdě.
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Reakce na články v poslední době 

(2.5.2007 22:08:47)
Já se zas tak neDIVÍM. Spousta žen/dívek ani v dnešní době, jako by neměla pojem z toho, co může být následkem nechráněného sexu. Před 15 lety myslím byla situace dost odlišná (viz můj příspěvek výš). Ani to nemuselo být proti křesťanskému přesvědčení - spíš si myslím, že nezralá, naivní, nezkušená 18tiletá holka malý kousek gumy v kapse nenosí (no a o prvním muži bych dost pochybovala). Nepředpokládám totiž, že by "počestná" holka navštěvující nějaké shromáždění (autorka) zamýšlela vyspat se s klukem před svatbou. Já to vnímám jako zkrat. Takové věci se stávají i mezi věřícími lidmi, protože ani oni nejsou dokonalí.
Své dceři můžeš vtloukat do hlavy hodně věcí a je důležité, aby měla informace, ale jsou věci, které se naplánovat nedají.
 kaMyš 


Re: Reakce na články v poslední době 

(2.5.2007 16:39:08)
Petro, naprosto s tebou souhlasím, od prvního písmene po poslední tečku :-)
 Dana, Kubík 4/05 
  • 

Re: Reakce na články v poslední době 

(2.5.2007 17:05:20)
Přidávám se k reakcím na článek, či spíše k reakcím na reakce k článku...
Nechápu ty reakce jako byla např. od Zu: "Že se autorka nestydí něčím podobným zabírat tolik místa. Každý přece ví, že život není peříčko." Ve svých osmnácti jsem také dělala hovadiny, naštěstí bez následků. Měla jsem štěstí (nebylo to tak zcela mojí zásluhou), že jsem ze všeho ok vyvázla. Autorka takové štěstí neměla, ale podařilo se jí problémy zdolat. A jestli tím "zabírá tolik místa", to by měl rozhodnout asi správce serveru...
Kavika: "...každý máme problémy, a někdo vážnější. A pochybuju, že by je tu chtěl někdo takhle rozpitvávat." Já jsem si ráda přečetla článek a myslím, že pokud někdo chce "pitvat" problémy, je to jenom na něm (a na správci serveru). A je jenom na nás čtenářkách (čtenářích), jestli to přečteme nebo nepřečteme nebo necháme rozečtené. A samozřejmě, jestli připojíme svojí reakci :-).

Autorce držím palce, ať si užije těhotenství a hlavně mateřství ve své druhé rodině a ať zvládne pubertu dcery. :-)
 Dáša a Maruška (prosinec 2005) 
  • 

Souhlasím a něco navíc 

(2.5.2007 20:08:47)
Ano souhlasím s Petrou, naprosto. Navíc musím dodat, že přestávám na rodinu chodit, protože, ať už jsou články zajímavé či nikoliv diskuse si začínají ,nehledě na téma, být velice podobné. Jako by byly prezentací toho, kdo je lepší matka, člověk a vůbec má patent snad na všechno.
Navíc mi občas vadí i ostré navážení (hraničící často s urážením) se do někoho, kdo zrovna nemá stejný názor atd...
S lítostí si pak uvědomím, že ty diskuze se vlastně podobají společnosti, kde se čím dál tím víc lidí chlubí tím, jak jsou nejlepší...
Myslela jsem si, že tyto diskuze mají být o výměně zkušeností, rad, vzájemné podpoře. Škoda, že podobný názor zastává asi menšina.
Pěkný večer.
Dáša
 Petra Z. 
  • 

Re: Souhlasím a něco navíc 

(2.5.2007 22:20:36)
Všem kritikům tohoto článku-jedna věc je jistá-nikdo vás nenutil článek číst a nikdo nemáte právo soudit člověka, když doopravdy nevíte, jaká je situace na vlastní kůži..
Já jsem v 18 letech byla taky hodně nezkušená, potýkala jsem se s problémy jako každý mladý, ale asi jsem měla taky trochu víc toho štěstí než pisatelka..Nicméně o několik let později jsem si také vybrala partnera, který nebyl zase tak vhodný a až na mě to věděl každý a já jsem to pochopila až ve chvíli, kdy jsem samým trápením skoro nechtěla žít..A to mi už opravdu nebylo 18..Já si myslím, že je to o zkušenostech a o umění brát si z těch zkušeností jenom to dobré.To pisatelka potom řešila krátkodobými známostmi, ale po své zkušenosti s manželstvím se jí nedivím, že dlouho nemohla zapomenou a nebýt na pozoru..Krom toho nechápu, jak někdo může napsat o těch dávkách a podpoře-to se nestydíte?? Copak vy od státu nidky nic nedostáváte?? Copak vy jste sami sobě živitelem a pomoc státu,ať je jakákoliv je pro vás tabu?? Už to tu bylo řečeno, ale já to napíšu znovu-hoď kamenem, kdož jsi bez viny..
A pisatelku chápu, hlavně v bodě, kdy se rozhodli pro miminko,ale díky genetické vadě trochu nestandartním způsobem.Přesto si myslím, že udělali dobrou věc, pro ně samotné to muselo být těžké rozhodování, ale proč přivést na svět dítě s postižením a pak celý život třeba trpět výčitkami, že není šťastné??
Držím Jitce palce a přeju krásné miminko a pohodové mateřství..
 Reya 
  • 

Souhlasím hlavně s tím dodatkem 

(3.5.2007 13:26:31)
Přesně to je důvod, proč preferuju diskuze na jiných serverech. Tady opravdu často diskuze přejde v nesmyslné chytání za slovo, v odsuzování, ve vztahovačné reakce a vůbec v plácání si jater, kdo je lepší matka. Samozřejmě, neplatí to o všech diskutujících, ale několik stálic se tu najde.
Jinak k článku. Upřímně to na mě zapůsobilo také ani ne jako nějaký hrozný osud, spíš obyčejná lidská nevyzrálost a problémy z ní plynoucí, naštěstí snad s dobrým koncem. Každý děláme chyby, někdo menší, někdo větší... a po bitvě je každý generál, jak jinak. Důležité je, uvědomit si chyby a jako osel nelézt na led dvakrát.
 Zuzka+Johanka 3 měsíce 
  • 

Re: Reakce na články v poslední době 

(2.5.2007 22:31:58)
Petro, máš naprostou pravdu.
 laeela 


Re: Reakce na články v poslední době 

(3.5.2007 8:49:24)
Petro, můj názor je takový, že každý kdo napíše článek na rodinu musí počítat s pozitivními i negativními reakcemi. Jde s kůží na trh. I spisovatel musí počítat s kritiky. A vo tom to je. :)
Jak jsem psala, mne článek neurazil, ale přijde mi zcestné, jak se autorka dívá na svůj život. A proto jsem jí to napsala. Protože mne přijde smutné, že se ještě i ve svém věku dívá na své chyby stylem, že jí nikdo neupozornil, že to byl osud atd. Já chápu, že ji tyto reakce asi nepotěší a že by se jí víc líbilo, kdyby jsme všichni psali, že je obdivuhodná, jak to zvládla.
Mne by se to takto také víc líbilo. Nicméně děkuji zpětně všem lidem, kteří mi pomohli otevřít oči a dospět. :)
Takže ať si to už autorka přebere jak chce, chtěla jsem jí napsat, co si myslím.
Také se mi nelíbí reakce hrubšího zrna, ale žádné extrémně drsné reakce k tomuto článku jsem tady nečetla.
Též ji přeji štěstí až do smrti, tak jako všem kolem sebe. :)
 Reya 
  • 

Re: Re: Reakce na články v poslední době 

(3.5.2007 15:14:05)
Hezky napsané. Pravda bolí, ale nakopnutí kolikrát posune člověka dál než lítost nebo falešné pokyvování hlavou.
 Irena, 2 deti 
  • 

pochvala 

(2.5.2007 23:10:20)
Clanek jsem si precetla se zajmem. Nebyl totiz psany jako obvykly novinovy, resp. casopisecky text, ale jako zaznamenane vypraveni. Proste tak, jak jde rec, resp. vzpominky. A to je mila zmena. Nechci, jak je to na rodine obvykle, kadrovat autorku a teoretizovat, co mela nebo nemela udelat. Rada jsem si ji "poslechla" - diky.
 Věra 
  • 

vztah matka - dcera 

(3.5.2007 12:08:30)
Z celého článku si odnáším to, že ke své dceři se budu snažit vždy najít cestu, protože tím vztahem "na kordy" s matkou to myslím všechno začalo... Ráda bych aby má dcera za mnou mohla chodit se všema trablema a důvěřovala jak mne tak sobě..tot úkol asi na celý život. V.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: vztah matka - dcera 

(3.5.2007 12:32:25)
Já myslím, že to platí všeobecně. My se starším synem (nyní puberťákem) si taky hodně řeknem a snad k sobě máme blízko. Mladší syn je ještě malý, ale už to taky zkouším.
Já myslím, že dobré a upřímné vztahy s rodiči usnadní řešení životních situací.
 Jitka 
  • 

Všem kritikům!!! 

(3.5.2007 19:56:07)
Článek jsem napsala jen jako příběh - k přečtení, možná pro někoho k zamyšlení! Díky všem, kdo ho tak pochopili a vzali. V žádném případě jsem nechtěla nikoho obviňovat - ani rodiče, ani ex-manžela, ani Boha a církev, dokonce ani zlý osud. Pokud to tak někde vyznělo, tak to nebylo mým úmyslem. Nikdy jsem neobviňovala nikoho jiného kromě sebe sama, ani tehdy ani teď. Myslíte si, že nevím, že si za to můžu sama svými vlastními rozhodnutími? Rozhodovala jsem se sama, ale na základě svých tehdejších znalostí a zkušeností.

Říkáte, že každý si za svůj život může sám. Tak proč si tady stěžujete na problémy s výchovou dětí? Rozhodli jste se je mít, tak buďte zticha! Proč si tu vylíváte srdíčka, že vám doma manžel nepomáhá? Přece jste si ho vybraly! Proč se dneska v médiích dostává tolik pochopení týraným ženám. Oč jsou lepší než já? Ony si své partnery taky vybraly! Proč se tolik diskutuje, že je třeba nový zákon o tom, aby za neplatící otce platil alimenty stát. Proč by se jim mělo pomáhat, ony se přece rozhodly mít dítě s takovým partnerem, nebo snad ne?

Zajímalo by mě, která z vás měla v 18 ideálního partnera, případně jestli jste s ním dodnes. A před 15-ti lety se opravdu žilo jinak. Svobodné maminky nebyly ještě tak obvyklé (to až asi o 2 roky později), téma antikoncepce nebylo tak veřejně probíráno - byla to věc matky a dcery, nebyly časopisy pro mládež jako dnes, rodinou výchovu učil kdekdo – u nás to byl matikář důchodového věku. A tu interupci jsem obrečela, jak tehdy tak i později, když jsem se marně pokoušela otěhotnět. Ale opravdu za to nemůže, žádný podobný zákrok nemá vliv na genetickou výbavu vajíček. Já prostě jen čas od času vyprodukuju zdravé vajíčko a náhodou to 2x ovlivnilo můj život.

Já jsem prostě jen popsala, jak jsem se učila tím nejtěžším možným způsobem - z vlastních chyb. Je i snazší způsob, a to učit se z chyb jiných. Proto jsem si trošku zavzpomínala a napsala svůj příběh. A podle ohlasů vidím, že některé oslovil, že v něm našli nějaké to poselství.
 babiki 
  • 

Re: Všem kritikům!!! 

(3.5.2007 20:04:37)
Ahoj Jitko,

preji Ti at Ti vse dobre dopadne a tema blbyma recma se nenech vystresovat. kdybych tu napsala svuj zivotni pribeh ja, asi by me upalili :-}
Vse dobre!
 Monika 
  • 

Ne vsichni si stezuji 

(3.5.2007 20:21:59)
Chtela jsi priklad cloveka, ktery mel v osmnacti staleho a dobreho partnera a je s nim dodnes. To jsem ja. Seznamili jsme se v sestnacti a v petadvaceti jsme se brali. Deti zatim jeste nemame, ale uz jsou v planu. Ja jsem si zde nikdy nestezovala a ani nehodlam zacit. Chodim sem, protoze bych rada aspon trochu vedela, co me ceka, a jak se s tim vyporadali (zrejme vyporadaly, tusim, ze sem chodi jen zeny) ostatni. Samozrejme ti preji jen to nejlepsi. Chtela jsem jen podoktnout, ze by se lide nemeli chlubit tim, ze ziji z penez jinych.
 Lenka 
  • 

Re: Ne vsichni si stezuji 

(3.5.2007 23:31:50)
Moniko, ja jen porad nechapu, kde vsichni berete to "CHLUBENI SE, ze J. zila z penez jinych". O tom jsem tam nenasla ani slovo.

Myslis: "Moje životní úroveň neuvěřitelně stoupala. Měla jsem celých 900,- mateřský a vyřizovala jsem si přídavky na dceru." To je spis ironie. Byt v te dobe to zas takove nic nebylo. Nebo: "Pak se konečně podařilo vyřídit přídavky a já měla o 200 víc. Připadala jsem si jako milionář." To ja znovu chapu ironicky, tedy v kontextu: sama si muzu i za to, ze jsem zila jako socka, a je mi z toho trapne.
Navic, jakmile to bylo realne mozne, zacala aspon prispivat rodicum.
A znovu, jak jsem psala uz vyse: Kazda zena pecujici o dite dostava rodicovsky prispevek od statu, tedy zije z penez jinych. Jitka si tu socialni pomoc nejdriv vybrala a predpokladam, ze ted z dani ze sveho platu zase nechava zit jine. Nekdo driv, nekdo pozdeji. Ja v tom rozdil nevidim.
Jinak opakuji, ja v textu zadne chlubeni ani mucednictvi nenachazim.

 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Všem kritikům!!! 

(3.5.2007 20:22:51)
Milá Jitko, je mi líto, ale kdyby tvůj článek vyzníval ve smyslu "nadrobila jsem si spoustu problémů svými špatnými rozhodnutími, žiju s jejich důsledky a ze svých chyb jsem se poučila", tak by se asi na tebe nesneslo tolik kritiky. Navíc podle začátku článku jsem měla dojem, že na tebe dopadla série tragických neovlivnitelných okolností typu ovdovění, vážná nemoc či postižení dítěte, vyhořelý dům a podobně. Myslím, že většině z nás, které jsme se vyjádřily negativně, vadil nádech mučednictví, který jsme z článku (možná mylně) cítily - a proto jsme reagovaly stylem "jaký si to uděláš...". Jinak ti samozřejmě přeju, aby se ti dobře dařilo.
 kajka 
  • 

Re: Re: Všem kritikům!!! 

(4.5.2007 11:55:56)
Souhlasím s Ráchel. Nenapsala bych to líp. Děkuji.
 Krokodýl 
  • 

Naprosto hloupé Jitko 

(3.5.2007 20:33:12)
To je tak přitroublý článek, že jsem snad horší slátaninu ještě nečetla. Tohle, že je těžký život??? To se fakt musím smát. A Jitka si tady hraje na Matku Terezu, ach jo, trapné, až se stydím za ni...
 Lenka 
  • 

Re: Všem kritikům!!! 

(3.5.2007 23:13:51)
Na me, Jitko, z tveho pribehu nedychlo zadne mucednictvi ani hrdinstvi, hazeni viny za vlastni zkazeny zivot na druhe ani stezovani. Trosku nesikovny byl podle meho ten uvod se spisovatelem s bujnou fantazii, ale dal jsem uz cetla jen chladnokrevny vycet udalosti, jak se ve tvem zivote sebehly. Priznam se, ze pri cteni jsem ani ja nepocitovala nejake sympatie, soucit ci litost, protoze o tos ani u ctenare neskemrala. Spis chci jen rict, ze te chapu.
 Ashi 
  • 

Re: Re: Všem kritikům!!! 

(4.5.2007 0:24:21)
No .
V den svych 18 jsem porodila sve prvni dítě. V 19 sve druhe ditě . V roce a pul mi onemocnelo a ohluchlo . Presto jsem to ve 35 letech znova riskla/dcera uz byla pomerne smaostatna/ a porodila jsem novemu partnerovi syna a ten je postizeny:( Jsem uz asi 18 let doma s detmi, . muz byl hodny ale silene nespolehlivy. druhy muz je hodne mlady , vybusny, ale je na nej spoleh. Obcas mam depresi ale vcelku nemam pocit ze bych mela tezky zivot:) Jo a mam hodne pejsky:)
Jinak opravdu neblbnete a nekritizujte neci zivot:) Nekdo muze mit tezke porblemy , ale portoze ma dobrou povahu tak to zvladne v pohode a jineho porazi i jedno zaskobrtnuti:)
 Ashi 
  • 

Re: Re: Všem kritikům!!! 

(4.5.2007 0:24:31)
No .
V den svych 18 jsem porodila sve prvni dítě. V 19 sve druhe ditě . V roce a pul mi onemocnelo a ohluchlo . Presto jsem to ve 35 letech znova riskla/dcera uz byla pomerne smaostatna/ a porodila jsem novemu partnerovi syna a ten je postizeny:( Jsem uz asi 18 let doma s detmi, . muz byl hodny ale silene nespolehlivy. druhy muz je hodne mlady , vybusny, ale je na nej spoleh. Obcas mam depresi ale vcelku nemam pocit ze bych mela tezky zivot:) Jo a mam hodne pejsky:)
Jinak opravdu neblbnete a nekritizujte neci zivot:) Nekdo muze mit tezke porblemy , ale portoze ma dobrou povahu tak to zvladne v pohode a jineho porazi i jedno zaskobrtnuti:)
 Pavel 
  • 

Re: Všem kritikům!!! 

(4.5.2007 0:26:11)
Znal jsem v Brně jednoho na začátku 90. let, který jakoby z oka vypadl Tvému prvnímu manželovi. Nikdy na to nezapomenu. Jmenoval se tuším Laďa a byl to velice podobný příběh. Takový celkem sympatický blonďák, který byl u nás v církvi znám svou pílí studovat Písmo, které neustále nosil při sobě a byl schopen ho hbitě citovat. Byl ale velice nevyrovnaný, měl také údajně problémy se zdravím a nikde nepracoval. Nebyl jsem jeho blízký kamarád, ale jako čerstvému vysokoškolákovi mi byla sympatická jeho snaha se neustále vzdělávat. Chodil často do studovny a občas se mnou sdílel nejnovější poznatky z oboru, který ho zrovna zajímal. Bylo vidět, že by "vejšku" sám rád studoval. Posléze se ukázalo, že tráví čas ve studovně na úkor své rodiny. Místo, aby finančně zajistil manželku s čerstvým novorozenětem, tak létal v oblacích, případně "studoval". V církvi byl docela oblíbený, protože se nachomýtal u množství aktivit, čímž to vypadalo, že je velmi aktivním členem. Zajímavé ale bylo, že nikdy za nic nedostal zodpovědnost ani se nezapojil do aktivity osobně. Jen byl prostě všude kolem. Takový bohémský typ. Tehdy se ke mně doneslo, že manželka s ním má problémy. Jednou jsem ho potkal v autobuse. Tehdy najednou změnil svůj "plán A", ať už jel kamkoli, a vystoupil spolu se mnou, jakože se chce podívat, kde jeho "přítel" bydlí. Po cestě mi vykládal svoje osobní problémy, až to vyvrcholilo tím, že jsem mu dal asi tři sta korun na přilepšenou, ačkoli jsem sám jako student neměl moc peněz nazbyt. Tehdy ovšem v církvi bylo běžné, že se křesťané takto navzájem žehnali, tak to nebyl nějaký "úlet". On moc a moc děkoval, a že mi to jako vrátí hned jak bude moci. Teď přesně nevím, jestli jsem už tehdy věděl, že si takto běžně "půjčuje" i od jiných, ale z jeho tónu mi jednoznačně vyznělo, že už ty peníze nikdy neuvidím. Abych tedy zabránil dalšímu "hříchu", rovnou jsem mu řekl, že je to dar a že nic vracet nemusí. Byl nadšen a už se mnou ani k domu nedošel (meta jeho plánu B), nýbrž se hned otočil a zmizel (záhadný plán C). Ten člověk prostě v životě žádný plán neměl! Jestli měl opravdu nějaké zdravotní problémy, tak to byl především mozek. Práce střídal, nikde se pořádně neuchytil. A když už, prodával na nádraží velice kontroverzní politický plátek, za který by se křesťan spíše styděl. Občas jsme o něm s kamarády mluvili a rezignovaně byli rádi, že má na chvíli alespoň nějakou práci a může živit rodinu (hlavně toho miminka mi bylo opravdu líto)... No, abych to zkrátil, chtěl jsem říct, že se s ním jinak velice výborně povídalo a dá se říct, že každého nakonec ukecal tak, jak potřeboval, buď přímo nebo výmluvami, a ještě z toho vyšel pozitivně. Proto mě nepřekvapí, že autorka článku mohla podobnému "týpku" takto naletět, ač to někteří mohou kritizovat jako absolutně nepochopitelné rozhodnutí. Lidé jsou někdy neuvěřitelní! Dal se označit buď za úplněho chudáka nebo naopak génia, kdy záleželo, jak si to kdo vyloží. Až čas ukázal, že to byla nejspíše ta první varianta.
 Silvana 
  • 

Re: Všem kritikům!!! 

(4.5.2007 0:50:26)
Mě se článek líbil - byl sice delší, ale to mi nevadilo, pobavil mě a zavzpomínala jsem si na své telecí roky... Nehledala jsem v něm hloubku, hledala jsem v něm, to jsem dostala - příběh.

Jitko, udělala jsi pár kopanců - ale kdo z nás ne? Přeji ti, aby jsi měla své kopance už nadosmrti vybrané - a taky ti přeji, aby tvá rodina byla tak milá, přívětivá a soudržná, jak tahle webová prostě neumí být. Kurňa, taky je takových dokonalých bab, že se děsím, že některou z nich vyfasují moje děti za tchýne... Brrrrrrrrrrrr! ;)

Silvana
 Swatik 
  • 

Re: Re: Všem kritikům!!! 

(4.5.2007 6:08:38)
Stručně pro ty co dlouhé nemusí ...... Znal jsem jednu, byla docela hezká, dost chytrá z úplné rodiny .... Zbyli mi po ní tři děti .... občas se na ně příjde podívat, neplatí, dětem nepřispívá ..... netrpím, jen nemám(e) na co si vzpomenu ... takže, hlavně zdraví ... :-)
 Zu 
  • 

Re: Všem kritikům!!! 

(4.5.2007 18:47:57)
Milá Jitko, co jsem napsala, to jsem napsala a budu si za tím stát pořád. Tvůj článek mi skutečně připadá blbý, nudný a špatně napsaný. A ke tvému životu s kterým ses nám všem pochlubila, přece se zas tak nevymyká, tak komu by mohl pomoci...pointa slabá, prostě nechápu proč sis s tím dávala tolik práce..toho času, než jsi to nadatlovala na klávesnici. Takových příběhů je přece všude kolem, že by jsme se v nich mohli přehrabovat donekonečna a k ničemu by to nebylo. Pro případ že by tě ještě někdy napadlo se pochlubit zase třeba i někde jidne, mám pro tebe dobrou radu. Začni si psát denníček, samozřejmě soukromý!!! Tím bys všem potencionálním čtenářům, kteří by na tebe někde mohli narazit, udělala velikou službu.
 Jitka 
  • 

Re: Re: Všem kritikům!!! 

(4.5.2007 21:35:21)
Milá Zu!
Každý si může psát co chce. Možná je můj článek nudný pro tebe a určitě je takových i více. To je věc názoru. Že je špatně napsaný, to je taky možné, nejsem spisovatelka, psala jsem tak jak to cítím. Cos napsala ty? Ráda bych se poučila, jak má takový dobře napsaný příspěvek vypadat!
Připadá mi trochu hloupé, kritizovat něco, co jsi ani nedočetla dokonce. Ale jak jsem psala, každý si může psát, co chce, takže i ty.
Přeju ti, abys nikdy nemusela usínat vyčerpaná pláčem, protože"s udělala nějakou chybu, aby jsi měla kolem sebe vždycky někoho, kdo ti nabídne pomocnou ruku, aby tvé děti věděly, že pokud mají průšvih, můžou se na tebe obrátit, abys nikdy nemusela vysvětlovat dětem, proč jim nemůžeš koupit nějakou docela obyčejnou věc a v případě, že se někdy dostaneš až na samé dno (je jedno jestli kvůli své vlastní chybě, nebo kvůli vyšší moci) aby sis věděla rady.
 Zu 
  • 

Jitko 

(5.5.2007 10:51:03)
Každý si může psát co chce, souhlasím. Snad jsi tedy byla připravená i na trochu té kritiky. Pochop, nekritizuji tebe ani tvůj život, každý se s životem pereme po svém a někomu to jde líp a někomu hůř. Ale!!! Způsob který sis vybrala (propírání svých osobních vzahů na veřejně přístupném webu), mi je prostě proti srsti. Nechápu, co lidi tvého druhu k tomu vede? Sama se v úvodu dušuješ, že "Nestojím o obdiv, jak jsem to všechno dokázala zvládnout ani o lítost, jak jsem měla zatím krušný život." Asi jsi to myslela dobře, chtěla jsi pomoci lidem, kteří procházejí něčím podobným? Dle mého názoru, jsi však zvolila špatnou formu a možná proto se na tvou hlavu sneslo i tolik kritiky. Na světě jsou dva druhy lidí, jedni pokládají kritiku za něco negativního a snaží se jí vyhnout, druzí dokáží kritiku využít ve svůj prospěch, přeji ti, aby jsi patřila do té druhé skupiny. V tvém osobním životě ti přeji to nejlepší, a pro příště, kdybys něčím chtěla zase přispět, více soudnosti.
 Zu 
  • 

ještě pro doplnění 

(5.5.2007 11:24:51)
...a piš až tehdy, až budeš mít skutečně co říct..
 Petra 
  • 

Jsi zbytečně zlá 

(4.5.2007 23:15:51)
Já si zas myslím, že ty bys některým čtenářům diskuzí udělala velkou radost, kdybys nebyla tak zlá. Asi si o sobě myslíš, že jsi jen upřímná, ale to není pravda, jsi nepříjemná a namyšlená, čert ví, jaké k tomu máš důvody. Opravdu tě k těm tvým slovům vůči Jitce vedl jen nějaký článek na Rodině, který se ti nelíbil?
 Pruhovaná 
  • 

Re: Re: Všem kritikům!!! 

(5.5.2007 0:13:38)
Váš příspěvek je tak ošklivý (bez ohledu na to, co si myslím o článku), že mi to nedá.
Tak schválně:
nikoliv "že bysme", ale že bychom
nikoliv "denníček", ale deníček
nikoliv "potencionální" ale potenciální
plus nějaké ty čárky...
S pravopisem prudím jen ve výjimečných případech (nyní podruhé) - chci tím říct, že váš příspěvek je blbý nikoliv jen mírou jedovatosti, ale i formou - je špatně napsaný. Tedy použijte koště nejprve před vlastním prahem.
 Zu 
  • 

Re: Re: Re: Všem kritikům!!! 

(5.5.2007 9:31:54)
Mě je ukradené, co si myslíte o mém pravopisu. Nikde není taky psáno, že kritizuji autorčin pravopis, který je jistě v pořádku, tak nevím, co to jsou za argumenty??? Já nejsem dokonalá, nemám IQ 160, ani nejsem členem Mensy. Doufám, že to není podmínka toho, abych mohla diskutovat na Rodině? Stejně tak není dokonalá autorka, ani nikdo z vás. Nekritizuji ani tolik autorku, jako spíš to, co z ní vypadlo. Ale proč jsem zlá? Nejsem zlá, jen vyjadřuji upřímně svůj názor. Jestli to někdo bere jako povyšování, je to jeho věc. Já sama jsem žádný článek o svém životě nenapsala, a ani napsat nechci. Ani můj život není procházka růžovou zahradou,ale dokážu sebekriticky posoudit, že není zas až tak výjmečný na to, abych se o něm šířila na veřejnosti jako Jitka. Ze svého okolí však znám několik mnohem horších životních osudů, nikdo z nich o tom však nepíše traktáty na internetu. A mrzí mě, že tyto skutečné celebrity všedního dne, jak já je nazývám, zůstávají zahrabány mezi čtyřmi stěnami, se svými problémy, nikdo se o ně nezajimá a vlastně o nich nikdo ani neví, neboť nejsou vidět. Přitom právě tito lidé mají nejvíc co mluvit o tom, že život není peříčko. Mám prostě pocit, že kdo neudělá, kolem vlastní osoby náležitej humbuk, má v dnešní době prostě smůlu. Musela bych se sama za sebe stydět, kdybych si někde měla stěžovat, jak právě já a jen já to mám v životě těžké. Nic, článek mě nenadchnul, snad už také chápete důvody proč. Nemusíte se mnou souhlasit. Budu si stát za svým i tak. Rodinu jsem vždy pokládala za seriozní zdroj informací, proto doufám, že takových článků bude co nejméně. To je můj názor.
 Petra 
  • 

Zu 

(5.5.2007 14:31:48)
Milá Zu, jako povyšování u tebe beru, že si dovolíš někomu napsat, aby už své životní příběhy nepublikoval na Rodině ani nikde jinde a psal si soukromý deníček. Tvůj názor, že se ti článek nelíbil, beru, mně se taky některé články nelíbí, ale nebudu přece psát autorům, že si dovolí "nadatlovat do klávesnice" takový blbosti. Kdyby sem měly psát jen "celebrity", které mají opravdu tragický život, nebylo by zde možná, co číst. Jen, kdyby sem víc psaly "obyčejné" maminky, které mají "obyčejné" problémy, mně by se to líbilo. To se jako mám bát popsat své starosti jako článek na hlavní stranu jen proto, že pak budu číst, jak jsou moje problémy malicherné, že si za ně můžu sama, že článek není na úrovni atd.?
 Pruhovaná 
  • 

Re: Re: Re: Re: Všem kritikům!!! 

(5.5.2007 17:43:22)

Vašimi slovy:
Upozornění na váš pravopis byl pouhý nástroj, jak kritizovat způsob, který jste si vybrala k hodnocení článku. Celkově byl neobvykle urážlivý. Dle mého názoru jste zvolila špatnou formu. Kritizovt můžete, ale příště použijte trochu soudnosti. Ani mne článek moc nenadchnul, ale používat výrazy jako "blbý", "nadatlovat" a udílet různé "dobré rady" bych si z prosté slušnosti nedovolila. Odvolávat se na ochotu přijímat kritiku by měl jen ten, kdo ji sám dovede přijímat. Vám je ukradené, co si kdo myslí o vašem pravopisu a neschopnosti používat správná cizí slova, ale od autorky vyžadujete, aby akceptovala kritiku mnohem drsnější. Doufám, že takových příspěvků, jako byl váš, bude co nejméně.
 dasaT 
  • 

Re: Re: Všem kritikům!!! 

(9.5.2007 19:21:40)
Já jsem nějak nepochopila, co tím vlastně autorka chtěla říct. Vůbec nemám v úmyslu komentovat formu článku nebo pravopisné chyby, není to tu snad nějaká literární soutěž. Jen jsem vlastně vůbec nepochopila, o co tu jde. Obzvlášť nechápu podtitulek článku, že by snad podle toho mohl někdo napsat román pro ženy, jesli to tedy píšu správně.
Myslím, že Jitka by se se svým životním příběhem uplatnila spíš na nějaké diskuzi, která by nějak souvisela s daným tématem - láska a vztahy apod.. Rozhodně by tam našla nějaké spřízněné duše, které by reagovaly jinak než zde - převládající kritikou. Připomíná mi to sáhodlouhé a podrobné články autorek, které do detailů popisují porod svého dítěte, kterými je už Rodina přehlcena.
Nechci vypadat jako cynik, ale každý z nás máme v životě nějaké problémy a mně způsob podání Jitčiných zkušeností přijde trochu nevkusný.

Jinak obdivuju Jitčino odhodlání a trpělivost, které musela překonat, aby mohla mít druhé dítě.

 cizinka1 


Re: Re: Re: Všem kritikům!!! 

(10.5.2007 12:25:56)
Daso,

Ja se priznam, ze mne zaujal ne clanek (neni na nejak mi blizke tema ci blizky ci pritazlivy necim jinym) ale jeden prispevek v diskusi, proto jsem si pocetla trochu vice kolem a podivala jsem si na clanek, na co je mirena ta kritika.

A tim ze jsem take trochu zamyslela, mam svoje vysvetleni tykajici se ne tak toho, co autorka chtela rict (tohle toriz nemuzu vedet, asi chtela proste podelit se svoji zivotni zkusenosti, ci udelat si bilanc sama se sebou) ale co se ji rict povedlo docela presvedcive nehlede na veskera literarni nedostatky. Pointa je v nazvu. Totiz autorcin pribeh vazne doslova ilustruje banalni pravdu, ze zivotem navzdor nekterych modernich mytu se ji nepovedlo prenest s lehkosti pericka a co si jednou lehkomyslne vzala, to si jako bremeno ponesla. Totiz at si myslime cokoliv, v nasi dobe se smi, je tolerovano (a je to tak dobre), brzky sexualni zivot lidi, kteri o rodinu se postarat nejsou schopni, volne sexualni vztahy a potraty. Jenze autorka se naucila, ze to nejsou svobodne volby, ktere jsou zadarmo, to jest bez nasledku. Mirim to tohle ne tak tebe, spise kritickam clanku, ktere postradali v autorcinym vypraveni smysl pro vlastni rozhodnuti a zodpovednost. Nevim, jestli autorka si to uvedomila presne tak jak to formuluji ja, ale jeji pribeh je o tom, ze ze zodpovednosti vyzout se nejde, a v to v jeji clanku je zcela koherentne vyjadreno.
 Regina, 2 děti 
  • 

Re: Všem kritikům!!! 

(4.5.2007 23:36:45)
Jednoduché jsi to neměla a já ti moc fandím, abys byla šťastná. Myslím, že se ti to podaří, protože po tolika zkušenostech jsi hodně tolerantní, vážíš si dobrého chlapa a víš co potřebuješ ke štěstí. Tak se měj a kritické ohlasy pusť z hlavy :) A určitě dej vědět, jak se má miminko :)R
 Monika 
  • 

Re: Všem kritikům!!! 

(5.5.2007 22:11:28)
Milá Jitko,
neměla jste to lehké, ale věřím, že teď jste šťastná a přeji Vám hlavně zdraví a rodinnou pohodu. Snad jen jedna věcná...v roce 1991 u nás vycházelo už i Bravo, i časopis Dívka, pamatuju se na to dopře, byla jsem v prváku na střední a s holkama jsme sledovaly každé číso:-) Sex a antikoncepce se tam řešily poměrně otevřeně...nic ve zlém! :-)
 Mirka, 3 děti 
  • 

Jitce - autorce 

(7.5.2007 12:59:32)
Hlásím se jako ta, která měla v 18 partnera a má ho dodnes. Mého muže znám od 15 a dnes už je mi 41, brali jsme se v 18, jako ideálního bych si nedovolila nazvat, protože občas mám chuť ho zabít :-)), ale neumím si představit život bez něj.

Poznámka k dílu: kdyby nezačínalo tak nabubřele a s prominutím velkohubě, kritiky by bylo méně. Antikoncepce byla běžně dostupná už v mých mladých letech, a to jsem krapet starší. A sorry - fakt tam bylo dost nezodpovědnosti především z tvé strany.
 Katka, 23 let 
  • 

Smutná pravda 

(9.5.2007 16:15:22)
Jsem křesťanka, upřímně a hluboce věřící v Ježíše Krista a s manželem, který je také křesťan, chodíme do Bratské Jednoty Baptistů. Díky tomuto článku jsem si znovu musela uvědomit, jak je strašné, když někdo o sobě tvrdí, že je věřící a přitom tak vůbec nežije. Opravdu moc mě mrzí, že je tolik lidí, kteří se zklamali v církvi a Bohu jen kvůli tomu, že potkali povrchní "křesťany", kteří ani nejsou hodni tohoto pojmenování. Nevím, co to bylo za církev, ale podle Bible toho muže měli káznit a nikoli nechat být. Ten muž žil ve lži a hříchu (už to, že byl svolný k sexu před uzavřením manželství a lži, které šířil, ukazuje, jaká byla jeho víra doopravdy) a to nejsou znaky, ukazující na pravou víru. Křesťan sice není dokonalý člověk, ale jsou věci, které by dělat prostě neměl. Jen chci naznačit, že ne všichni křesťané jsou takoví a proto, prosím, nesuďte Boha podle špatných lidí, ale podle svého srdce.
 Marcela 
  • 

Re: Smutná pravda 

(10.5.2007 8:33:16)
Každý se rodíme s nějakými handicapy. Někdy psychickými. Křesťanství přece není o tom, shromažďovat dokonalé a psychicky vyrovnané světce, a vylučovat hříšníky . (Totiž , když budeme úpřimní, VŠICHNI - bez výjimky jsme nějak, alespoň trochu, zapleteni do zla...) Nechápu proč by lidé, kteří mají psychický handicap (a popis manžela autorky na to jasně ukazuje, že nebyl psychicky v pořádku), nemohli být křesťany. Kristus snad nepřišel pro dokonalé, ale pro hříšníky.
(Poznámka o sexu před manželstvím: Kdyby byli posuzováni jako křesťané jen ti, kteří dodrželi zásadu sex až v manželství - a tím myslím jakýkoli sex - kdo by vůbec byl křesťanem? )
Jiná věc je, že v mírně "ujetém" (pardon :-)) nadšeném, křesťanském společenství, se těžko rozpozná člověk s psychickými problémy, protože takové prostředí prostě přitahuje určitý typ lidí, hraniční osobnosti, podivíny. (Nejenom ty, aby mě někdo nechytal za slovíčku! :-) To je v pořádku. Viz výše.
Co mají dělat ti rozumější, více vědoucí lidé z toho společenství, když jim dva mladí přijdou s tím, že se vezmou a sotva plnoletá dívka čeká dítě? Už nic, jen jim pomoci - třeba je podpořit, aby jejich manželství , pokud to půjde, k něčemu vypadalo.
A teď mě kamenujte. :-)
 Sysyna 


Re: Smutná pravda...život je jen o volbě a respektu 

(10.5.2007 9:11:31)
Nechci nikoho naštvat, ale mám potřebu se vyjádřit k Jitce, víře a příspěvkům k tomuto článku.
Ač se do diskuzí od jisté doby moc nezapojuji, jen do té, co je u článku napsaném mnou o rakovině prsa, ale teď mi to nedá.
Hlavně se téměř nikdy nezapojuji do debat na téma Bůh, církev, křesťané, mám z toho husí kůži.
Ale upřímně musím autorce tohoto příspěvku napsat, že její názor na víru a vše kolem je dle mě odpovídající mému názoru.Kdyby každý viděl víru v Boha, jeho principy a ,,nařízení" jak se jako správný věřící chovat, bylo by vše o něčem jiném.Byl by i můj postoj křtěné a z věřící rodiny jiný.
Právě kvůli těm ,,falešným ovečkám", které se modlí na kolenách v kostele,div se nepřetrhnou, kdo bude první u svatého přijímání a tomu, jak se pak v osobním životě chovají je moje víra někde pryč.
Já nemohu říct, že jsem ateista, ale tak nějak mi nesedí podávání víry, jak je podávána.Možná někoho pobouřím, ale já mám svého Boha, nepotřebuji za ním chodit do kostela každou mši, každý týden se zpovídat z hříchů....uvolním se a ulevím na hřbitově u hrobu svých blízkých.Všechno jim povím, posedím....pro mě je toto obrovská úleva na tomto místě se vyzpovídat.Proč mít faráře jako prostředníka, když Bůj je prý všemohoucí???Přece mě slyší, když chce.A já si myslím, že mě slyší.Nepotřebuji rozhřešení nějakého černokabátníka, aby mi pak dal odříkat 10x Otčenáš...Víra a Bůh jsou o něčem jiném.Prostě takto to vidím já.

A jsem si vědoma i toho, že ne vždy jsem se asi chovala jako správná křesťanka a proto se nechci přetvařovat a omlouvat svoje chování tím, že se prostě jednou za čas vyzpovídám a bude zase dobře.Ne nebude.Za svoje činy si plně odpovídám a proto jsem co se víry a kostela týka taková, jaká jsem.
Mé děti jsou křtěné,vychovávám z nich dle mě slušné lidi, ne zaslepence, s jakými jsme se v životě setkala.Základ křesťanství jim dávám, ale chci, aby se sami, až budou mít rozum rozhodli(mí 3 kluci -i), jakou cestou víry chtějí jít.Ale nechci to rozebírat víc, neumím to lépe vysvětlit, proč to tak cítím.
Proto si myslím, že soudit Jitku za napsání toho, co napsala není na místě.
Každý člověk je jiný, každý vnímá svůj život a život druhých jinak.
Ano, článek je na můj vkus dlohý, ale je to její volba a Vaše volba číst ho!!
Každý se potřebuje někdy vyzpovídat, vypovídat, ulevit si.Ať už literárně ,,vyspěle" a nebo tak, jak si myslí, že mu pomůže se prostě jen vyjádřit.Dlouze, krátce.Naše volba je, zda či to nebo ono čteme.

Rozhodně její život peříčko nebyl, ale poprala se dle svého vědomí a svědomí.Nikdo nemá právo soudit druhého za jeho rozum či nerozum, za to, jak udělal ve svém životě to či ono.Jen on sám je strůjcem svého života, jen on si zodpovídá za své činy.

Četla jsem na Rodině mhohem víc lepších, výborných článků.Ale toto je jen životní úsek jedné z nás.No tak se vypsala a třeba si tím hodně ulevila.
Nikdo nejsme svatí, bezchybní, dokonalí.To je jen v pohádkách a ani tam ne vždy.
Fakt jsem měla potřebu se vyjádřit, ač to dělám na diskuzi jen pod svým článkem.Ta nemoc mě naučila být víc tolerantní k druhým.Víc naslouchat, protože život je příliš krátký a křehký na to, abychom k sobě byli hnusní, nevšímaví, abychom se napadali.Vše jde napsat slušně.Nesouhlasím s mnoha názorama, ale respektuji je.Život je respekt k druhým.Vyjádření se k druhému, slušně, ne přiblble a pohrdavě.Nikdy nevíme, co se záhy může stát nám.
A myslím si, a za tím si stojím, že ani můj život nebyl peříčko, není a ještě dlouho nebude.Ale beru to jako osuda kapitolu svého života.Musím se s tím vyrovnávat. A napsání mého článku mi v tom moc pomohlo.Vykřičet tu bolest ze sebe.Jitka to asi cítila tak nějak podobně, jen téma bylo jiné.

Jitko, jen pro Tebe: já znám svého manžela od 18let, brali jsme se když mi bylo 20, jemu skoro 22.Nemuseli jsme, ale chtěli jsme, byl prosinec 1990.V říjnu 1991 se nám narodil náš první syn.Před i po svatbou nebyl můj život vůbec žádné peříčko.Jak finančně, bydlení, vztahy v rodině.A není peříčko ani dnes.A to mi je už o pár pátků víc, syny máme 3.Finančně se nám daří, máme konečně vysněný dům a velkou zahradu, 3doufám, že zdravé děti, lásku..Chybí mi jen víc štěstív určitých věcech a teď především zdraví.A tosi bohužel nekoupím.A má největší životní výhra je můj MANŽEL.Protože jsem si takovou cestu vybrala já, byla plná zlého, ale i dobrého.Tolerance, porozumění.
Přeji Ti už jen štěstí a hlavně zdraví!
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Re: Smutná pravda...život je jen o volbě a respektu 

(10.5.2007 11:07:21)
Já také nepotřebuji rozhřešení od kněze. To je pojetí katolické církve. Svoje hříchy vyznávám Bohu a od Něj také přijímám odpuštění. I když ale nejsem členkou katolické církve a vidím v jejim učení vážné problémy, znám řadu katolíků, jejichž víra je velmi opravdová.
Skutečně existuje řada lidí, kteří si říkají křesťané, a to ve všech církvích, ale ve skutečnosti svůj život nikdy Bohu neodevzdali a řídí se vlastními pravidly. Proto často píšu Církev s velkým C - tím myslím lidi, kteří svůj život Bohu odevzdali, kteří vědomě přijali Ježíše jako toho, kdo za ně zemřel a vstal z mrtvých, ať už jsou z kterékoliv církve.
Moc nerozumím tomu, proč jsi dala své děti pokřtít. Naše děti nejsou pokřtěné, protože jim dáváme možnost se rozhodnout. Naše nejstarší se právě na křest chystá. Je to její touha, které předcházelo její vlastní rozhodnutí žít s Bohem.
Jinak co se týče původního článku, tak nemám pocit, že by tu někdo tvrdil, že je bezchybný, svatý či dokonalý - jenom řada z nás negativně reagovala na to, co nám u Jitky připadalo jako určitý alibismus. Pokud někdo vystaví svůj příběh na internetu, musí počítat s tím, že se mu nedostane jen pozitivních ohlasů. Zároveň je jasné, že každý článek vyzní nějakým směrem, protože prostě to je jenom článek, ne celý člověk. Dikutující pak reagují na to z článku, co je oslovilo (ať už negativnš nebo pozitivně). A ve skutečnosti třeba, kdybychom se osobně s Jitkou potkaly a měly šanci se poznat více, bychom se třeba na řadě věcí shodly (a třeba taky ne :))... Prostě internet je omezené médium :)
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Smutná pravda...život je jen o volbě a respektu 

(10.5.2007 11:30:24)
Já jsem podobně věřící jako Sysy, ale mám kostel ráda. Kázání miluji, ale pokládám ho za abstrakci, inspiraci. Rituálů se aktivně neúčastním, ale jsem křtěná. V kostele se uvolním, zamedituji, myslím, že mám Boha, cítím ho..
Ráchel, jak to vypadá, odevzdat život Bohu? Nejsou to slova?
Chci nechat dceru pokřtít z vděku, že je, jako výraz sounáležitosti s mravním principem, s láskou, s Bohem. Chci k tomu využít křest, protože sem historicky a kulturně patří.
Myslím, že kdyby křesťané tak nelpěli na formulkách, nebude duchovní přínos církví tolik přehlížen, jak se mnohdy děje.

Sysy, přeji ti sílu a štěstí.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Smutná pravda...život je jen o volbě a respektu 

(10.5.2007 13:31:58)
ne, Libiku, "odevzdat svůj život Bohu" pro mne skutečně nejsou jen slova.
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Re: Re: Smutná pravda...život je jen o volbě a respektu 

(10.5.2007 15:10:34)
Ty Ráchelko, nemluví z tebe tak trochu pýcha ďábelská?
já se tu vyznávám s pěkného vztahu nejen k Bohu, ale dokonce i k církvím, které jsou šmahem zatracovány a snažím se poukázat, proč a jakými omyly se to děje a ty místo toho, abys mi buď přiblížila "co to teda to odevzdání", tak mě odbydeš.
není to divné, že tolik lidí mluví o Bohu, ale do církví nejde? Fakt si myslíš, že vy jste něčím vyvolení?
Ptám se, co je to dle tebe odvzdat se Bohu, třeba to má spoustu lidí, jenom tomu říká jinak.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smutná pravda...život je jen o volbě a respektu 

(10.5.2007 19:40:37)
Ty Libičku :),
moc nechápu tvou reakci, prostě jsem jen konstatovala, že to, co říkám, pro mne nejsou jen prázdná slova. Z formulace tvé otázky jsem žel jaksi nepochopila, že skutečně chceš vědět, co si pod pojmem "odevzdat svůj život Bohu" představuju, spíš mi to vyznělo jako sarkasmus, a tvá další reakce mě v tom dost utvrzuje... nevím, proč bych něco tak osobního rozebírala s někým, kdo o mou odpověď ve skutečnosti příliš nestojí... no, ale třeba se tobě totálně pletu... pokud mě o tom přesvědčíš, ráda ti na tvou otázku odpovím :)
Já zase nerozumím tvým abstraktním slovům typu "Kázání miluji, ale pokládám ho za abstrakci, inspiraci. Rituálů se aktivně neúčastním, ale jsem křtěná. V kostele se uvolním, zamedituji, myslím, že mám Boha, cítím ho." a působí to na mě jako slova, slova, slova... podobně jako to, že chceš nechat pokřtít dítě
"jako výraz sounáležitosti s mravním principem, s láskou, s Bohem. Chci k tomu využít křest, protože sem historicky a kulturně patří." Moc nechápu, proč chceš od Církve obřad, s jehož podstatou se neslučuješ a dáváš mu jiný význam, než mu na základě Bible dává Církev... no, nic.
To, že "do církve mnoho lidí nejde" mě nijak nepřekvapuje. Vyžaduje to totiž závazek, který není nic populárního. Ale to by bylo ještě na dlouhou debatu...
A ano, myslím si, že jsem vyvolená...:) což neznamená neomylná, jen zachráněná Boží milostí.


 cizinka1 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smutná pravda...život je jen o volbě a respektu 

(10.5.2007 20:08:30)
Ty Rachel:)),

Casto v nabozenskych diskusech v Cesku da se slyset, ze verici jsou povyseni, a po precteni tveho prispevku jsem pochopila, odkud ten dojem. Chapu, ze jste posmivani a vselijak kritizovani a proto podeziravi, ale takove reakce jako ta tvoje prozrazuje pokles ducha. Ja si myslim, ze V Cesku je velky zajem o nabozenstvi a sance na castecnou reevangelizaci. Libik se te o neco ptala. Je jedno, v jake nalade (ja osobne v jeji otazce videla jen otazku). Mela jsi sanci odpovedet a trochu veci povysvetlit. Propasla jsi ji, podruhe ponizene a pokorne se te nikdo nezepta.
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smutná pravda...život je jen o volbě a respektu 

(10.5.2007 20:17:24)
Ráchel, já blbá bráním církve, protože si myslím, že jejich základní podstatou je dobro a jeho šíření. Bránila jsem je mmch na diskusích tohoto webu, mnohdy ve střetu s inteligentními lidmi.
Já jsem tvoje "odevzdání se Bohu" nenapadla, i když po tom, cos předvedla, o něm velmi pochybuji. Jenom jsem se zeptala, co to je, ale ty to říct neumíš, viď. Zato hned víš, že věřící, kteří se vyjadřují jinými termíny jsou sarkastičtí, nehodní naslouchání a hlavně neochotni přijmout závazek. Proboha, o jakým závazku to mluvíš? Jak vykládá církev podstatu křtu, pokládám za symbol a jak se s ním ztotožňuji, ty nemáš žádné právo hodnotit.

Jestli chceš, aby byla křesťanská společenství uzavřenými spolky, kde se blábolí stejná slova a na latinské heslo pokleká, aniž by to kamkoliv přesahovalo, tak si to užij. My se s Bohem klidně sejdem v hospodě :))) Amen.
 cizinka1 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smutná pravda...život je jen o volbě a respektu 

(10.5.2007 20:57:58)
Libiku, ja take si myslim, ze Bohu (v jeho krestanskem pojeti) se nejvice priblizujeme tam, kde jsou lidi, a to klidne i v hospode. Tak si vysvetluji receni, ze neni spasa mimo cirkev (to jest mimo lidi a lasku k ci sluzbu bliznimu v akci). Mimochodem, tohle se mi nepokouseli vyvratit ani moje pratele Katolici (presto, ze Katolicka cirkev klade vetsi duraz na prostrednictvi sakramentu). Snad se pohybujeme stale na zcela oficialni krestanske pude:-).
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smutná pravda...život je jen o volbě a respektu 

(10.5.2007 21:52:06)
Cizinko:)
nejen chytrá, ale i stručná, není to sarkasmus, zdravím tě.

Také mi moji katoličtí přátelé nerozmlouvají způsob víry, nakonec neříkám, že nemám k svátosti pokoru.:)
A sdílím tvůj optimismus, co se reevangelizace Česka týče, moje dcera gymnazistka mi právě píše mejly z Vatikánu a není v tom jen radost ze školního výletu.:)
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smutná pravda...život je jen o volbě a respektu 

(10.5.2007 22:21:27)
No, jelikož jsi psala - "nejsou to slova?" - tak jsem prostě reagovala jen stručně - že nikoliv. Když z tohoto usoudíš, že ze mě "mluví pýcha ďábelská", tak mě skutečně příliš nepřesvědčuješ, že ti jde o nějaký skutečný dialog. Nevím, co by to mělo být jiného, než sarkasmus. Vůbec netvrdím, že jsi nehodná naslouchání - jen jsem poukázala na to, že tvá citovaná vyjádření na mě působí
jako "slova" - podobně jako na tebe to, když jsem napsala o "odevzdání se Bohu"... Jak už jsem v téhle diskusi psala v jiné souvislosti, holt má ten internet určitá omezení a nedorozumění je pravděpodobnější, než při osobním kontaktu... nemluvě o tom, že k počítači odskakuji mezi vařením a plínami :) Ovšem narozdíl od tebe nepoužívám urážlivá vyjádření (viz blábolení v latině apod.).
Umím říct, co to znamená odevzdat svůj život Bohu, udělala jsem to před 17 lety a svým způsobem to dělám každý den... a souvisí to hodně s tím, že jsem přijala milost a odpuštění, které jsem si nezasloužila. Až tu nastane trochu jiná atmosféra, tak se třeba i dostanu k pokusu to vysvětlit.
Co se týče "závazku" - být členem církve skutečně představuje určitý závazek... nevím, co je na tom nesrozumitelného... Podle tebe nemám právo hodnotit tvoje porozumění křtu... hmmm, a co děláš jiného ty, než že hodnotíš mé přesvědčení?
Jinak latinsky neumím a na latinu neklekám :), to dělají bratři katolíci (budiž jim to přáno)... a Bůh se mnou chodí kamkoliv, třeba i do té hospody...
Hezký večer a dobrou noc.

 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smutná pravda...život je jen o volbě a respektu 

(10.5.2007 23:05:27)
Já ti nevím Ráchel.

V posledním příspěvku jsem se snažila zdůraznit, že uzavřenost, direktivum a nesrozumitelnost křesťanských společenství může zbytečně odrazovat a asi není cílem, jinak nemohu psát o Bohu špatně, když ho mám.
Ty asi nejsi povinna provádět na diskusním fóru misijní činnost a nekomu vysvětlovat "co je co" a taky má pravdu Cizinka, že jistou ostražitost věřících v našem prostředí lze chápat.

Ale fakt nevím, nevím co s větou: "Skutečně existuje řada lidí, kteří si říkají křesťané, a to ve všech církvích, ale ve skutečnosti svůj život nikdy Bohu neodevzdali a řídí se vlastními pravidly."
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smutná pravda...život je jen o volbě a respektu 

(11.5.2007 11:13:56)
Tak se konečně v klidu dostávám k odpovědi na tvou otázku, co jsem myslela větou: "Skutečně existuje řada lidí, kteří si říkají křesťané, a to ve všech církvích, ale ve skutečnosti svůj život nikdy Bohu neodevzdali a řídí se vlastními pravidly."
Obávám se, že tentokrát nebudu zrovna stručná, a nejsem si jistá, jestli budu dostatečně srozumitelná...
Je dost lidí, kteří v církvi vyrostli a jsou na ni "zvyklí", případně v ní nevyrostli, ale na křesťanství je něco přitahuje. Já sama (z nevěřící rodiny) jsem nejprve "uvěřila v Boha" - tzn. v Jeho existenci, chodila do různých kostelů, občas se modlila... a když se mě tehdy někdo ptal, jestli jsem křesťanka, říkala jsem, že ano. Četla jsem sama dost Bibli a mnohé mě v ní osolovovalo. Zároveň jsem si ale žila prostě po svém, vytvářela si vlastní pravidla toho, co je a není OK. Často jsem i věděla, že něco OK není, ale stejně jsem neměla sílu to nedělat... Po dvou letech, v čase hluboké deprese, jsem došla do bodu, kdy jsem vždycky večer volala k Bohu "Bože, něco udělej, nebo to se mnou špatně dopadne". Tehdy jsem se setkala s člověkem, který mi pomohl porozumět tomu, že mě Bůh miluje a že v Jeho Synu Ježíši můžu dostat odpuštění. Tehdy jsem svůj život Bohu odevzdala - řekla jsem něco ve smyslu (a hlavně jsem to tak skutečně myslela ze srdce): "Bože, tady jsem, prosím tě, odpusť mi všechno špatné, předávám ti vládu nad svým životem." Můj život se v tu chvíli skutečně radikálně změnil. Krátce poté jsem byla pokřtěná. Ne, že by můj život byl pak ve všem jednoduchý. Pokud by ale moje rozhodnutí bylo povrchní, těžko by obstálo, protože následoval neskutečný teror ze strany mých rodičů, který trval čtyři roky (bylo by lepší, kdybys byla feťačka, než tohle; řekni že máš radši mě než Ježíše, nebo vyskočím z okna; strčíme tě do blázince... atd.). Rozdíl mezi tím, když jsem byla "věřící" a kdy jsem skutečně "odevzdala svůj život Bohu" byl skutečně podstatný. Prostě teď to nejsem já, kdo určuje pravidla hry. Neznamená to vypnout mozek :), od toho nám ho Pán Bůh dal, ale znamená to na Boha začít spoléhat, nechat se vést Jeho Duchem. Samozřejmě to také neznamená, že člověk je už pak dokonalý a nikdy neudělá nic špatného, ale zároveň vidím na sobě i na jiných křesťanech, jak nás Bůh postupně proměňuje, "obrušuje". Také mám jistotu v tom, kam jdu, kde mám svůj Domov, mám identitu v Bohu a Jeho lásce, ne v to, co dokážu, zvládnu, pochopím... V těžkých chvílích vím, že je se mnou. Bůh pro mne je Otcem - tím, který se o mě dobře stará, kterého je dobré poslouchat, protože mě miluje a ví, co je pro mne to nejlepší (ať už tomu rozumím, nebo ne - naše děti taky často lecos nechápou :))
Můj muž vyrostl v církvi, také se považoval za "křesťana" - a přesto potřeboval ve svých 20 letech prožít něco podobného, jako já. (MMCH - právě třeba to, koho si vezmu, jsem dala Bohu do rukou - a vybral mi fakt dobře :)!)
Takže myslím, že v řadě církví jsou jak ti, kteří jsou "věřící", nicméně se nikdy nevzdali "práva" na to si řídit svůj vlastní život (podobně jako to bylo popsáno v původním článku), a pak lidé, kteří svůj život Bohu odevzdali se vším všudy. S takovými, ať už jsou ze kterékoliv církve, nemám problém se shodnout, byť spolu třeba ne ve všem teologicky souhlasíme (např. co se týče křtu, dalších svátostí apod.). Takoví lidí jsou podle mého porozumění Církev.
Tak, to by snad pro teď stačilo.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smutná pravda...život je jen o volbě a respektu 

(11.5.2007 11:30:44)
Tak to já jsem z těch, kteří si myslí, že zrovna to tvoje chápání víry je fanatické. Prosím nechytej mě za slovo - je to jen můj názor, žádné odsouzení. Toto chápání víry je mi cizí.
Moje chápání víry je to, že všichni (věřící i nevěřící) příjdeme do očistce a tam se budeme zpovídat ze svých hříchů. Myslím, že pro Boha je důležitější čisté srdce než bezhlavá víra. Žiju v tom, že pokud vědomě neubližuju (a taky někdy jo) tak hřích nepáchám. Jsou také hříchy, které si neuvědomujeme a za ty považuji chápání světa a pod. No končím motám se v tom. Znovu jen připomínám, že toto je můj názor - žádné odsuzování - prostě to vidím takhle.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

pro Barču, 2 kluci 

(11.5.2007 12:27:42)
předesílám, že se necítím odsouzena :)

píšeš: Moje chápání víry je to, že všichni (věřící i nevěřící) příjdeme do očistce a tam se budeme zpovídat ze svých hříchů.
Právě proto mi připadá důležité se z hříchů zpovídat Bohu už teď, ne až jednou. Moje jistota toho, kam půjdu po smrti (a kam směřuju už teď, protože věčný život žijeme už tady a teď, v každém okamžiku), nepramení z toho, jaká jsem dobrá a zda vše zvládám, ale z víry v Boží odpuštění a milost.

píšeš: Myslím, že pro Boha je důležitější čisté srdce než bezhlavá víra.
Já si myslím, je pro Boha je čisté srdce velmi důležité, protože On je svatý. Čisté srdce můžeme mít tehdy, když věříme, že nám v Ježíši odpustil. Na této víře nic bezhlavého nevidím... v Bibli je naspáno, že "spasení je z víry".

Jinak co se týče fanatismu - pokud za něj považuješ to, že jsem sama sobě přiznala, že jako pozemská bytost na život sama nemám a že nekonečný Bůh je moudřejší, vyšší, více milující a mocnější, nežli já, pak se s nálepkou fanatika klidně smířím. Protože pokud by Bůh takový nebyl, pokud bychom si ho mohli "upravovat" dle svých měřítek, jak se nám zrovna zamane, jak to "cítíme", jak "nám to připadá"... tak to by byl pěknej chudák, a ne Bůh.


 Barča, 2kluci 
  • 

Re: pro Barču, 2 kluci 

(11.5.2007 13:01:07)
Omlouvám se, já Tě za fanatika nepovažuji, protože Tě neznám, ale nenašla jsem jiné slovo.
Co se týče očistce tak, že se snažím žít "dobře bez hříchu", ale jak i ty uznáváš jsem jen člověk.
Je to jedno, protože prostě tvoje pojetí víry nechápu - je to asi způsobeno i studiem a podáním víry. Prostě já nemůžu nikoho soudit, teda kdyby jsi zvonila u dveří a nutila víru tak tě odsoudím hned, ale taková mi zrovna nepřipadáš. Já do kostela nechodím ani do žádného společenství tak to můžu těžko soudit nebo pochopit. Prostě jsem jen napsala můj názor.
 Mery72 


souhlas 

(11.5.2007 12:00:53)
Jo, to jsi mi napsala z duše. A to jsem katolík:-)))
Ještě mě napadá, že pro opravdový život s Bohem je potřeba to "obrácení" ve víře v těch 20 letech (i jindy), jinak člověk nějak pluje s davem, ale jeho srdce Bohu nepatří.
(teď zas nevím já, jestli je to srozumitelné)
 cizinka1 


doufam, ze jen nerozumim 

(12.5.2007 11:22:39)
Rachel a Mery,

Ja doufam, ze Vam jen nerozumim. Totiz ja sice casto hresim pychou, ale kdyz se snazim mluvit a jednat jako krest’anka slova „dav” a sklony lidi soudit a tridit se snazim v sebe potlacit. Totiz v cirkvi (pokus ta ma mit nejaky povznasejici vychovny cil) se ucim videt lidi, ne dav (a je to obcas tezky). Jiste ze mame to v Pismu, ze Hospodin vybere z nas ty spravedlive, a asi na tom stavite tu svoji soutezivost, a ja bych rada patrila k jeho Cirkvi ale asi nestojim o tu Cirkev v ocich Rachel (pokud ji rozumim). Zatim rada bych patrila proste do cirkvi, doufam, ze spolu s vami dvema a i s tym panem, ktery prisel na nedelni msi jen proto, ze doprovazel maminku, a u caje po msi byl mily a vtipny a tak trochu mohl za to, ze jsem se to cele nedelni dopoledne smala.
Sice moje vira nebyla krute zkousena (jsem za to jako slaba zena vdecna), ale moje prusvihy v zivote, pokud jsem v nich dokazala najit ten krest’ansky smysl, mi posunuly spise blize k opravdove filantropii, to jest tomu uvedomeni se, ze smula a castecne zaslepeni proste k lidskemu zivotu patri. A rekla bych, ze ta radost z cizi radosti anebo vdecnost za moznost zdilet a pomahat v cizim utrpeni je velmi podobna te radostne sprave, kterou rada vyslechnu v jakekoliv cirkvi, ze nase hrichy byly odkoupeni. Ja miluji krest’anstvi pro tu sounalezitost v svete lasky a laskavosti. Nevim, jestli to nestaci, ze mam srdce plnou lidske lasky a modlideb pro svoje blizke a chci verit, ze tohle patri k vetsimu smyslu tohoto sveta. Abych k tomu dospela, nepotrebovala jsem zadne obdobi exaltace, chci byt jen ten naskrobeny slusn’ak ;-) jak se nekdo vyjadril. Skutecne v krestanskem uceni a praxi hledam davku skrobu na dusi, ktere nektere postoje pak premeni k zvyklosti. Ale nevim jestli s tim kde jsem, jsem za vami, pred vami nebo vedle vas.
Sice vim, ze tohle vyznani pomohla jsem z Rachel vymacknout, a jeste jednou podotykam, ze doufam, ze jen jsem ji neporozumela. Nechci vas karat, jen abych parafrazovala Mery, chtela jsem jen aby tohle zaznelo od nekoho, kdo take si povazuje za krest’ana.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: doufam, ze jen nerozumim 

(12.5.2007 20:30:51)
Cizinko,
nejprve na okraj - poněkud se mýlíš, pokud máš dojem, že jsi ze mě "pomohla něco vymáčknout". Na Libikovu otázku jsem ráda odpověděla poté, co Libik změnil tón. Je vidět, že mě neznáš - ze mě se totiž většinou nic "vymáčknout" nedá :), manžel a přátelé by mohli vyprávět :)... nu což.
Jinak ke tvé teorii:
ty: Totiz ja sice casto hresim pychou, ale kdyz se snazim mluvit a jednat jako krest’anka slova „dav” a sklony lidi soudit a tridit se snazim v sebe potlacit.
já: O nějaké "třídění" tu vůbec nejde.
ty:Jiste ze mame to v Pismu, ze Hospodin vybere z nas ty spravedlive
já: můžeš mi říct, kde v Písmu něco takového je? Co tím myslíš?
ty: a asi na tom stavite tu svoji soutezivost
já: o jaké soutěživosti to mluvíš? co je soutěživého na tom, když říkám, že mě zachránila Boží milost, nikoliv má snaha o to být milá, laskavá, dokonalá...?

Jinak rozumíš správně - máme naprosto jiný pohled na to, co je to Církev. Já svoje porozumění opírám o to, co je v Bibli.
Mám z toho, co tu píšeš o svém pojetí křesťanství, asi takový dojem (vím, že ten příměr bude kulhat, ale jiný mě nenapadá), jako kdyby někdo toužil být třeba pilotem, protože se mu letadla líbí, fascinuje ho, jaké to jsou silné stroje, sní o tom, jak se bude vznášet v oblacích... Piloti mu řeknou "fajn, přihlaš se do kurzu lítání a pak se staň pilotem" a on se začně rozčilovat: "vaše pojetí toho, co je to být pilotem, se mi nelíbí, co si to dovolujete třídit lidi na piloty a nepiloty, já se cítím být pilotem, takže jsem pilotem! a kdoví, jestli vy vůbec nějakými piloty jste!" Může být o tom, že je pilotem, skálopevně přesvědčen, ale na objektivní pravdě to nic nezmění.
Takže samozřejmě každý člověk, co po zemi chodí, může tvrdit, že se cítí "být křesťanem", ale to ještě neznamená, že jím z biblického hlediska skutečně je. Tím nikoho nijak negativně netřídím. Prostě buď někdo věří, že je Bible pravdivá, nebo ne. Buď věří, že Ježíš je Boží Syn, nebo tomu nevěří. Buď věří, že potřebuje Boží odpuštění, nebo ne. To, zda tomu věří, nebo ne, nic nemění na Boží lásce k němu ani na jeho hodnotě v Božích (a ani mých) očích. Ale rozhoduje to o tom, zda je ve skutečnosti křesťanem, nebo nikoliv.
píšeš: Nevim, jestli to nestaci, ze mam srdce plnou lidske lasky a modlideb pro svoje blizke a chci verit, ze tohle patri k vetsimu smyslu tohoto sveta.
Záleží na tom, k čemu ti to má stačit... je to samozřejmě krásné a pozitivní, ale pokud to má stačit k tomu, abys byla křesťankou v tom smyslu, jak to je v Bibli, pak se míjíš cílem.
Hezký večer!
 cizinka1 


Re: Re: doufam, ze jen nerozumim 

(12.5.2007 21:26:16)
Rachel, jsem vychovana krest"anskym prostredi, a mela jsem hodne prilezitosti tim nasaknout. Treba ze nase porozumeni v necim se lisi, ale jiste vychazime ze stejne tradici.

Co se tyka toho "vymackani", jen jsem chtela se omluvit, ze trvala jsem na vysvetleni, a pak kritizuji.


"já: O nějaké "třídění" tu vůbec nejde."

Prave mozna te nerozumim, ale mluvis o Cirkvi, ke ktere patri ti, kdo se odevzdali Bohu podle tveho pojeti, pak jeste nekde Dase pises, ze takovych jako ty da se potkat i v jinych cirkvich. Neni to trideni? Z toho co pises, mam dojem, ze mas pocit, ze umis te prave krest"ane rozlisit, a jeste mas tu zahadnou jistotu, jak to je prave, nebo se mylim? Libika a mne ztridila jsi hned, ze?

"já: můžeš mi říct, kde v Písmu něco takového je? Co tím myslíš?"

Myslim to vse, co je receno o poslednim soudu, Bibli v cestine po ruce bohuzel nemam.

"já: o jaké soutěživosti to mluvíš? co je soutěživého na tom, když říkám, že mě zachránila Boží milost, nikoliv má snaha o to být milá, laskavá, dokonalá...?"

To v zadnem pripade ne. Jen to, ze jsi schopna (Nebo nejsi?), videt si jako clenku jakesi Cirkvi, ktera se nepokryva s hranicemi cirkvi.

"Jinak rozumíš správně - máme naprosto jiný pohled na to, co je to Církev. Já svoje porozumění opírám o to, co je v Bibli."

To ja si myslim take:-). A mas dost mylny dojem o mym pojeti krest"anstvi. Vse co jsi zminila nize, nemam problem verit. Jen vazne nevim, jestli nekde v Bibli stoji, ze mam prochazet jakymsi exaltovanym obdobim, a to jeste takovym, jaksi popsala. Ze po krest"anech se ocekava ze maji prijmout Bozi vuli, to jo, ale tvemu pojeti odevzdani se stale nechapu.

"Záleží na tom, k čemu ti to má stačit... je to samozřejmě krásné a pozitivní, ale pokud to má stačit k tomu, abys byla křesťankou v tom smyslu, jak to je v Bibli, pak se míjíš cílem."

To si nemyslim. Samozrejme, muj osud zalezi ne jen na me snaze ale hlavne na Bozi milosti, v tom nemam pochybnositi. Snazim se tak, jak je prikazano. Doslovne.
Buh chtel, aby existovala svobodna vule, a prikazal nam milovat blizniho. A zaroven ctit jmeno Bozi. A jeste i rodice, ne je triznit podle mne z trochu absurdnich duvodu. Chapala bych zarmutek nekoho, kdyz jeho dcera by viru ztratila, ale takove sceny nevericich kvuli tomu, ze jejich dcera veri? Neprispela jsi k tomu sama, jak jste k tomu vubec dospeli, to jste si nemohli vyjasnit probranim v klidu toho, co vite a cemu verite? Nebylo v mych rukou uplne, koho v zivote jsem potkala, ale musim se priznat k udivu z tve formulace, odkud mas manzele. Stoji snad nekde v Pisme, ze tak to ma byt?

Asi jsi mne nepochopila, nechtela jsem s tebou zkonsultovat svoji viru, jen jsem ti chtela rict, ze nechapu, na co v Bibli opiras svoje pojeti Cirkvi (te z velke C). A take zdelit, ze nevim jak to myslis, ale dojmem sveho psani (mozna jen dojmem) zcela zbytecne lidi odkopavas. Doufam, jeste jednou, ze jen se nerozumime.

Hezky vecer!
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: doufam, ze jen nerozumim 

(13.5.2007 0:17:45)

Není za co se omlouvat, mě nevadí, že se mnou nesouhlasíš.

ty:Buh chtel, aby existovala svobodna vule, a prikazal nam milovat blizniho. A zaroven ctit jmeno Bozi. A jeste i rodice, ne je triznit podle mne z trochu absurdnich duvodu.
já: jak jsi přišla na to, že jsem své rodiče trýznila z absurdních důvodů? Obávám se, že tady skutečně nevíš, o čem mluvíš. Je to naopak - trýznili oni mě. Jenom díky Bohu jsem jim mnohé dokázala odpustit a během let pracovat na našem vztahu. Jen díky Bohu jsme dnes schopní být si (relativně) blízko. Je vidět, že jsi ještě nezažila reakci zarytých ateistů - já jsem totiž zradila (jejich) víru, ve které jsem byla vychovaná. "Ty už nejsi moje dcera" jsem slyšela od svého otce několikrát. Opravdu to nebyly klidné situace, ve kterých bychom mohli cokoliv probírat. Ono když na tebe někdo v kuse tři hodiny řve, tak toho moc nenamluvíš. To nepřeháním. Tátův rekord byl šest hodin.
Mmch - je řada zemí, kde jsou rodiče schopni své rodiče doslova zabít kvůli tomu, že jsou křesťané. Takže jsem dopadla ještě docela dobře :) Osobně jsem za tohle náročné období Bohu vděčná, mnohé jsem se naučila.
V Bibli se na mnoha místech píše, že když žijeme s Bohem, může se nám snadno stát, že se proti nám postaví i blízcí lidé. Takže nevím, proč tě to tak překvapuje.
Co se týče mého manžela - oba jsme se modlili za to, koho si máme vzít. Hledali jsme v tomhle směru Boží vůli. Já věřím tomu, že Bůh může k člověku mluvit a že můžeme slyšet Jeho hlas. V Písmu stojí, že se máme ptát na Boží vůli pro svůj život a nespoléhat na svou rozumnost. Mně se to už v mnoha směrech vyplatilo. Neznamená to, že je náš vztah vždycky idylka, ale vím, že je můj muž pro mě Božím darem.

Tak teď koukám, že se mi celý dlouhý odstavec na téma "třídění v círvi" a další věci nějakou záhadou vymazaly... tak tedy až zítra, teď jdu spát... zítra ráno mám mít totiž kázání na téma "jednota v církvi" :), chystám se tam použít i ěnkteré podněty z téhle disuse :)


 cizinka1 


Re: Re: Re: Re: doufam, ze jen nerozumim 

(13.5.2007 10:00:13)
Rachel, diky, ted ti rozumim trochu lepe. Totiz z toho tveho prispevku to nebylo moc jasny, jak to tvoje odevzdani se v praxi vypadalo, a svadelo i ke komickym predstavam (Boze, rozhodni, vezmu si Petra nebo Jana, dam se mrkev nebo kvetak?). Jen stale trvam na tom, ze prozit jakysi prevrat v dusi snad neni povinne, abychom byli opravdove cleny cirkvi. Jakysi dialog a prosby o posileni vede v srdci snad kazdy, jak k tomu dojde, a co je dost, to je veci nadeji a viry, ne vedeni. O tom trideni rada jeste precetla bych tvoje vysvetleni.

Ja si jeste jednou omluvam, ze ve snaze pochopit tebe jsem ryla do dost osobnich veci, jen mi tezko se predstavit jine duvody pro vyvadeni nez ty, ze ta verici dcera verejne dela neco, co v ocich rodiny je opravdu trapny (nektere druhy sektantskeho chovani, nabozensky exaltovany zpusob mluveni v ateistickem prostredi), a tech demonstrativnich veci treba ta verici dcera muze v prostredi rodicu i se vzdat tohle po nas doslovne nikdo nechtel, ne? Spocitala jsem si v jakem historickym obdobi to mohlo byt, a nevyslo mi nic vysvetlujiciho (to jest, vyslo mi uz porevolucni obdobi), o co tvoje rodice se bali ve svym spolecenskem postaveni (co jineho by ateista se bal ztratit?)

Asi je pravda, ze zaryteho ateistu jsem zatim nepodkala, ale potkala jsem jich dost, a silne presvedcenych, a doposud jsem mela predstavu ze s nima je lehka rec. Totiz neverici je opravdu poctivy neverici jen potud, pokud rika, ze nevi, zda Buh existuje. V tom bode muzeme se zhodnout, ja take to nevim, ja jen chci verit. Pokud on chce verit ze ne, muzeme se zhodnout na tom, ze oba jsme verici, a sanci na svoji pravdu mame tak 50 na 50, coz je stejne slusna a spravedliva vyhlidka pro kazdeho. Pokud je to nekdo, kdo se zajima o teorii poznani hlubeji, tam take muzeme se zhodnout. Ja muzu souhlasit s tim, ze v soucasnem vedeni neni nic, k ceho vysvetleni potrebovali bychom Boha, ale ateistovi nezbyva nez souhlasit se mnou, ze svet pro lidske casoprostorove chapani neni z podstaty vysvetlitelny. My nejsme vybaveni, abychom si vysvetlili svet bez casoprostorovych hranic ani s hranicami, ani vznik z nicoty, ani nicotu. Teorie velkeho tresku vysvetluje spoustu detailu, ale vubec ne podstatu. No, a jestli pro vysvetleni si abstrahujeme usmyslnujici bytost ci silu anebo chaos a nahodu, to je zase vec viry. Muzu s ateistou souhlasit, ze laska na zemi je prirodni pud na preziti. Ale ateista zase musi souhlasit se mnou, ze i v ptirode existuje transcendence pres lasku, to jest prekonani smrti pres lasku, a obet z druhove solidarity je zcela bezna. Jestli to vzniklo jako nahoda, nebo z vuli Bozi, a na kolika urovnich se totez odehrava ve vesmiru, to zadny nevime, jen ja chci verit (a citim to), ze nabozenska praxe mi procisti prijimaci kanaly lasky, pokud muzu tak se vyjadrit, kdyz mluvim asi to tomtez co ty nazyvas odevzdanim se. Promin, ze jsem se tak rozepsala, ale mi vzdy se zdalo, ze o takovych vecech da se dohodnout, kdyz ubereme trochu houzevnatosti.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: doufam, ze jen nerozumim 

(14.5.2007 0:42:09)
Přemýšlím, co tě na tom "převratu v duši" tak odpuzuje nebo děsí nebo co to s tebou vlastně dělá... pokud je to od Boha, tak proč to neprožít? K osobnímu rozhodnutí pro Krista nás Bible vybízí opakovaně... co tě na tom tak irituje? Ptám se, protože mne to skutečně zajímá...
O posílení mé víry prosím samozřejmě Boha kontinuálně, ale to je něco jiného než to prvotní odevzdání svého života Bohu/obrácení/konverzi/nové narození - nazvat se to dá různě.
Někteří z mých přátel (často to byli ti, kteří vyrostli v křesťanském prostředí, ale ne vždy to je pravidlem) zažili své obrácení méně "dramatickým", spíše pozvolným způsobem (neumí říct čas a místo :)), ale shodnu se s nimi, že se s námi "stalo" totéž - jen v jiné podobě.
Nevadí mi, když se mě někdo zeptá na osobní věci, jen mě překvapuje, že to činíš (opakovaně)neomaleným způsobem - spíš než by ses ptala, vynášíš předem soudy a máš předem dané představy (tedy to, z čeho mě śama často podezíráš).
Když jsem se obrátila, bylo mi 15 let a chovala jsem se jako nezralej puberťak, takže je možné, že jsem v některých svým projevech mohla rodiče iritovat. To ale nic nemění na tom, že jejich reakce byla neadekvátní. Myslím, že si mí rodiče vůbec neuvědomovali, z čeho mě Bůh zachránil - netušili totiž o tom, jaký život jsem v té době vedla, protože jsem to dokázala docela dobře tajit. Asi by se divili, kdybych jim domů brzy přišla těhotná nebo zfetovaná... Ano, obrátila jsem se po revoluci. Moji rodiče jsou ateisté, nebo asi lépe řečeno "nekřesťané", ale nebyli to komunisti - o žádnou ztrátu společenského postavení by skutečně nešlo ani před revolucí. Především můj otec si ale prostě zakládá na tom, že je proti církvi a křesťanství. To se těžko vysvětluje, je to prostě "rodinná tradice". Přičti k tomu jeho alkoholismus a matčinu výbornou schopnost citové manipulace. Domácí vězení, zákazy, vyhrožování... neustálé "debaty", kdy jsem vpodstatě musela jen poslouchat, že věřím nesmyslům...prostě vymejvárna mozku. Upozorňuju, že zároveň jsou mír odiče inteligentní, vzdělaní lidé...
Přesto všechno co se dělo mám svoje rodiče skutečně ráda, uvědomuji si také, že řada těch věcí má zlé duchovní pozadí a že si "nemohli pomoct". Když je poznal můj manžel a poprvé to zažil, byl v naprostém šoku - nikdy se s ničím takovým nestkal, podobně jako ty. Sice jsem mu to předtím vyprávěla, ale představit si to neuměl. Inu, kdo neuvidí, neuvěří... Co vím dost jistě, že by můj vztah k rodičům nebýt mého obrácení byl radikálně horší. Bůh ve mě totiž mnohé uzdravil a pomohl mi jim mnohé odpustit.
Co se týče tvého výkladu o ateismu, omlouvám se, ale to nechám bez komentáře, asi bych se do toho jen zapletla :)
A teď konečně k tomu "třídění".
Snažila jsem se vysvětlit, že prostě nehraju na nálepky typu "katolík/evangelík/evangelikál/baptista/letniční/metodista/atd.". Ve všech těchto církvích (nebo, jak se přesněji říká, denominacích) jsou lidé, kteří
prožili, že potřebují Boží odpuštění, a dali mu svůj život. S mnoha těmito lidmi mám na spoustu věcí odlišné teologické názory. Ale kdyby mi šlo o nějaké třídění, tak se tady budu navážet třeba do Mery, Věry apod. - protože nejsem katolička. Považuješ za "třídící" (či "sektářské") moje výroky, které naopak poukazují na to, že si nemyslím, že jen ta moje církev je ta "jediná pravá". Kristova Církev je o něčem jiném, než o nálepkách. On vidí do našeho srdce - ví, zda jsme činili pokání, uvěřili jsme Jeho dobré zprávě o odpuštění... Já lidem do srdce nevidím, ale většinou ti, kdo toto jednoznačně prožili, nemají problém s tím, když jim řeknu, jak jsem to prožila já.
Mě nejde o to si "náboženskou praxí pročistit kanály" :). Jde o to, že Kristus přišel do mého "kanálu" (mého hříchu) a zachránil mě. K tomu nemůžu přidat vůbec nic. Nejde mi o žádné náboženství, jde mi o osobní vztah s Ním. On je Ten, který je mi blízko, s kým můžu mluvit o všem a který mluví ke mně...
Už je to nějaké hrózně dlouhé a já bych už měla jít spát... tož pokračování zase jindy, DV :)
 cizinka1 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: doufam, ze jen nerozumim 

(14.5.2007 9:45:47)
Rachel,

Ptas se,

"Přemýšlím, co tě na tom "převratu v duši" tak odpuzuje nebo děsí nebo co to s tebou vlastně dělá... pokud je to od Boha, tak proč to neprožít? K osobnímu rozhodnutí pro Krista nás Bible vybízí opakovaně... co tě na tom tak irituje? Ptám se, protože mne to skutečně zajímá..."

Za prve, mne to vubec neirituje. Jsem Vam s Mery ozvala proto, ze mne trochu prekvapila generalizace - prezila jsi svuj obrat ke krest"ansvi jako prudky obrat a velmi emocne napete obdobi, a tak jsi to popsala. Mery napsala neco v tom smyslu, ze to musi prozit kazdy, jinak i ten vychovany v krest"anskem duchu jde z davem. To si proste nemyslim, nase splynuti s "davem", nebo abych se vyjadrila slusneji, se socialnim prostredim bez premysleni a osobniho podilu je vysoce individualni vec. Existuji i cesty ke hlubsi vire, ktere vypadaji jako mirna celozivotni cesta. Osobni rozhodnuti je dokonce i formalizovane jako birmovani, to mne vubec neprekvapuje ani neirituje, jen prekvapuje mi vase formulace, ze kazdy musi projit cestou od neviry, ci "davu" prevratem k vire.


"Někteří z mých přátel (často to byli ti, kteří vyrostli v křesťanském prostředí, ale ne vždy to je pravidlem) zažili své obrácení méně "dramatickým", spíše pozvolným způsobem (neumí říct čas a místo :)), ale shodnu se s nimi, že se s námi "stalo" totéž - jen v jiné podobě."

Ted uz to zni prijatelne. Ale to je poprve, co jsi to v diskusi rekla. Tak chapej muj udiv, ale vubec nepodrazdeni. Ty hadky s nejblizsimi, exaltovanost, to proste neni to na co by kazdy mel zeludek. Proste bych jen zformulovala ti veci jinak, to je vse.

"Nevadí mi, když se mě někdo zeptá na osobní věci, jen mě překvapuje, že to činíš (opakovaně)neomaleným způsobem - spíš než by ses ptala, vynášíš předem soudy a máš předem dané představy (tedy to, z čeho mě śama často podezíráš).Když jsem se obrátila, bylo mi 15 let a chovala jsem se jako nezralej puberťak, takže je možné, že jsem v některých svým projevech mohla rodiče iritovat. To ale nic nemění na tom, že jejich reakce byla neadekvátní. Myslím, že si mí rodiče vůbec neuvědomovali, z čeho mě Bůh zachránil - netušili totiž o tom, jaký život jsem v té době vedla, protože jsem to dokázala docela dobře tajit. Asi by se divili, kdybych jim domů brzy přišla těhotná nebo zfetovaná... Ano, obrátila jsem se po revoluci. Moji rodiče jsou ateisté, nebo asi lépe řečeno "nekřesťané", ale nebyli to komunisti - o žádnou ztrátu společenského postavení by skutečně nešlo ani před revolucí. Především můj otec si ale prostě zakládá na tom, že je proti církvi a křesťanství. To se těžko vysvětluje, je to prostě "rodinná tradice". Přičti k tomu jeho alkoholismus a matčinu výbornou schopnost citové manipulace. Domácí vězení, zákazy, vyhrožování... neustálé "debaty", kdy jsem vpodstatě musela jen poslouchat, že věřím nesmyslům...prostě vymejvárna mozku. Upozorňuju, že zároveň jsou mír odiče inteligentní, vzdělaní lidé...
"

Ale jdi s temi mojimi soudami, jen jsem ti vysvetlila, proc jsem te scene vubec nerozumela (jako ilustraci toho, jak vypadal ten tvuj prevrat v praxi) a jak a proc jsem uvazovala. Totiz jsi mne ptala, jak jsem prisla na to, ze to ty take k tomu vzajemnemu tryzneni prispela (presto, ze tryznili oni tebe, jak jsi to rekla hned, a ja jsem to tak samozrejme i precetla). Ja jsem jen clovek a nemam zkusenost celeho sveta. Kdyz jsi mi to vysvetlila, odpovedela jsem ti "Asi je pravda, ze zaryteho ateistu jsem zatim nepotkala, ale mela jsem doposud dojem a t.d.". Je to soud nebo souhlas a vysvetlovani? Ale uprimne, v mych ocich, zabodovala bys vice, jestli bys dokazala v sebe najit rec, kterou bys s rodicemi domluvila. Tim ale nepopiram, ze utrpeni to muselo byt velke. Proste pohadat se s rodinou neni az takova krest"anska ctnost, zvlast v obdobi a v miste, kde zahynout kvuli vire bylo by spise tragicka kuriozita. Spise ucta k rodicum je velmi prakticka rada jak udrzet mir v dusi, a na papire plati i pro pubert"aka (jakkoliv tezky je to prikaz:-). Kazdopadne, blahopreji ti, ze uz jsi to prekonala.

"Snažila jsem se vysvětlit, že prostě nehraju na nálepky typu "katolík/evangelík/evangelikál/baptista/letniční/metodista/atd.". Ve všech těchto církvích (nebo, jak se přesněji říká, denominacích) jsou lidé, kteří
prožili, že potřebují Boží odpuštění, a dali mu svůj život. S mnoha těmito lidmi mám na spoustu věcí odlišné teologické názory. Ale kdyby mi šlo o nějaké třídění, tak se tady budu navážet třeba do Mery, Věry apod. - protože nejsem katolička. Považuješ za "třídící" (či "sektářské") moje výroky, které naopak poukazují na to, že si nemyslím, že jen ta moje církev je ta "jediná pravá". Kristova Církev je o něčem jiném, než o nálepkách. On vidí do našeho srdce - ví, zda jsme činili pokání, uvěřili jsme Jeho dobré zprávě o odpuštění... Já lidem do srdce nevidím, ale většinou ti, kdo toto jednoznačně prožili, nemají problém s tím, když jim řeknu, jak jsem to prožila já."

Aha, tak ted te rozumim lepe, pokud tvuj duraz je na tomhle. S nalepkami bezvyhradne souhlasim, dokonce jelikoz v rodine vzdalene a blizsi jsme ponekud pomichani, pro nas je to zivotni nutnost se domluvit. Jen co se tyka posledni citovane vety, vysvetluji, ze problem byl spise ne to, co jsi rekla, ale v jakem kontextu jsi to rekla, a jake veci jsi dala do spojeni. Totiz ze cirkev ve skutecnosti je jen jedna, tomu uprimne doufam, a s tim jsem problem nemela. A pokud ti pri rozliseni Cirkvi a cirkvi jde jen o uprimnost viry, to je take asi ok (abych rekla pravdu, nejakou takovou odpoved o tom odevzdanim se jsem ocekavala, kdyz podporila jsem Libika ve trvani na odpoved), jen mam sve pochybnosti, jestli to je v nasi kompetenci odhadovat, jak vypadame v ocich Bozich a jak vypadaji treba ti, kteri jsou na zacatku cesty. Pochybuji o tve kompetenci ten rozdil videt, a to je ta uvaha, kvuli ktere te otravuji:-). Pokud tu Cirkev muze rozpoznat jen Buh, ktery vidi do srdce, ale ty ne, to je fajn (totiz z tveho puvodniho psani ale i z jednani to nebylo tak uplne jasny).

Jen ten zpusob, jak jsi odkopla Libika (misto vlidne odpovedi) a ta rychlost, kterou jsi mi odpovedela, ze nejsem krest"anka (bez toho anez byc stihla rict cemu verim a cemu ne, jen jsem stihla napsat tu nejvetsi banalitu, ze krest"anstvi je predevsim nabozenstvi lasky k bliznimu), to jiz ok neni. Abych dovysvetlila, co chtela jsem rict, si myslim, ze Jan Pavel II mel stokrat pravdu, kdyz ve rozhovorach s predstavitelami jinych nabozenstvi rikal, ze krest"anstvi ma pomerne malo prostredku ke meditacni ci kontemplativni cinnost. Ja snad nejsem zadny odpadlik, kdyz si myslim ze je to spise a prevazne nabozenstvi lasky v akci, a ve omezeni bidy a nemoci krest"anska spolecnost je pomerne uspesna.) To tvoje odkopavani lidi kolem sebe uz je troufalost. To jen proto, ze jsem nepochopila tvym myslenkam, jak davas do hromady dva ruzne veci (prevrat v dusi, ktery u kazdeho je jiny, a jednotu cirkvi) vedle sebe? Ja ti uprimne preji tvuj mir v dusi a jistotu viry, ale svatozar kolem tveho psani v internetu zatim nesviti, alespon ji nevidim, a proto snad smela jsem se zeptat, jak to myslis? Trochu vlidnosti a mene podeziravosti vuci utocni povaze oponenta (ktery ve skutecnosti byl jen nechapavy) prece vericimu neuskodi.


"Mě nejde o to si "náboženskou praxí pročistit kanály" :). Jde o to, že Kristus přišel do mého "kanálu" (mého hříchu) a zachránil mě. K tomu nemůžu přidat vůbec nic. Nejde mi o žádné náboženství, jde mi o osobní vztah s Ním. On je Ten, který je mi blízko, s kým můžu mluvit o všem a který mluví ke mně...
Už je to nějaké hrózně dlouhé a já bych už měla jít spát... tož pokračování zase jindy, DV :)"

Ajeje, to je moje chyba, totiz kanal podle meho (ciziho) jazykoveho chapani neni jen misto necistoty, ale spise zpusob propojeni s necim vetsim (rekou, oceanem), ktery se ale v pozemskosti naseho byti se znecisti. Praktikovani krest"anstvi (treba ucast ve msi) je take zaroven otevreni se Bohu a Jezisove obeti, ne? No ale nic, jsou to jen formulace, ja si myslim, ze mluvime o stejnych vecich, jen klademe duraz jinde a pouzivame jina slova. Je to moc dlouhe a zbytecne konfrontacni, rada bych to ukoncila s tim, ze obcas je mi lito, ze lidi jinemu do srdce nevidi, pochopeni cizich slov je tak omezena, snaha svoje slova vysvetlit a toho druheho chapat je tak mala.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: doufam, ze jen nerozumim 

(14.5.2007 11:53:32)
Když jsem popisovala své obrácení, tak jsem se nesnažila být "politicky korektní", aby se to druhým líbilo. Jen jsem stručně popsala, jak se to stalo. Nemyslím si, že to každý musí prožít stejně co do formy, ale jde o to, zda prožil to jádro. A jak jsem již řekla, ti, co to prožili (ať už tak, či onak), s mým líčením událostí prostě nmívají problém - ať už nosí jakoukoliv církevní nálepku - a z mého obrácení se radují.

Situaci s rodiči jsem původně uvedla jen proto, že jsem chtěla říct, že pokud bych neprožila s Bohem něco jednoznačného, asi by má víra jen těžko v soužití s nimi obstála.
Asi jsi stále nepochopila, že já se s rodiči nehádala. Stačilo jim totiž říct o tom, že jsem uvěřila v Boha a už to čtyři roky jelo. Tam nebyl prostor pro jakoukoliv diskusi. Snažila jsem se jim dávat najevo úctu i lásku, jak to šlo (čímž netvrdím, že vždy dokonale). Co se týče té tvé "tragické kuriozity" - jednak jsem uvedením toho, že v řadě zemích křesťané krutě trpí pros vou víru, chtěla dát najevo, že být křesťanem není vždycky až tak jednoduché a pohodlné (Ježíš sám nás na to předem upozorňuje a říká, že nás budou pronásledovat i ti nejbližší); navíc vím o ženě, kterou málem doslova utopil vlastní otec, protože se stala křesťankou. No nic.

Pokud považuješ za jádro křesťanství především "náboženství lásky k bližnímu", jak píšeš, tak na tom se neshodneme. To je dle mého porozumění spíše humanismus, nikoliv křesťanství. Neříkám tím, že nemáme milovat své bližní, ale toho nejsme schopni, pokud nepřijmeme od Boha záchranu (spasení). Navíc, slovo náboženství je pro mne ve vztahu ke křesťanství termín, který nepoužívám. Náboženství je v mých očích lidská snaha vlastními prostředky se dostat k Bohu, v křesťanství jde o to, že Bůh sestoupil k nám, jsme s Ním z Jeho milosti a můžeme s ním mýt osobní vztah. Ale to je o terminologii.

To s těma kanálama - já ten příměr pochopila, jen jsem to tak trochu z legrace využila k ilustraci toho, jak věcem rozumím já - proto jsem to taky osmajlíkovala.

Jinak kdybych měla reagovat na všechny tvé soudy a sarkasmy typu "odkopla jsi Li bika", "trýznila jsi rodiče", "exaltovanost", "odkopavani lidi kolem sebe", "svatozář tu nesvítí" apod. - další věci by se našly v předchozích příspěvcích... tak bych se asi upsala... Trochu vlídnosti a méněe podezíravosti by ti teda taky neuškodilo :)

Jinak mi opravdu vůbec, ale vůbec nejde o to, zda zaboduji v tvých očích, či nikoliv :)
 cizinka1 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: doufam, ze jen nerozumim 

(14.5.2007 13:02:01)
Rachel,

"Když jsem popisovala své obrácení, tak jsem se nesnažila být "politicky korektní", aby se to druhým líbilo. Jen jsem stručně popsala, jak se to stalo. Nemyslím si, že to každý musí prožít stejně co do formy, ale jde o to, zda prožil to jádro. A jak jsem již řekla, ti, co to prožili (ať už tak, či onak), s mým líčením událostí prostě nmívají problém - ať už nosí jakoukoliv církevní nálepku - a z mého obrácení se radují."

Chci jen te upozornit, ze jsem odpovedela na pritakani Mery, ne primo na tvuj prispevek. Kvuli tomu jadru, jsou lidi, kteri si nepamatuji, zeby uprimne neverili v ramci svych tehdejsich sil a moznosti chapani. Treba nekteri deti prozivaji krest"anske uceni velmi intensivne (treba uz jen proto, ze se vice boji smrti jako ztraty rodicu a pod. a dokonce v transcendentalni proziravosti v rannem obdobi detstvi snad je neco, co nasem dospelym smyslum trochu se vymyka). Samozrejme, v zivote dojdeme k jinym uskalim viry, a zazijeme spoustu prilivu a odlivu. Ale pokud se ptas, proc jsem vam odpovedela, tak: Proto, ze jsem chtela odpovedet jako nekdo, kdo take v krest"anske rodine byl vychovan. Proto, ze nevim v jakem useku cesty jsem a jak jsem videna tam "na hore":-), ale prevrat z neviry ci z "davu" k vire si nepamatuji.

"Situaci s rodiči jsem původně uvedla jen proto, že jsem chtěla říct, že pokud bych neprožila s Bohem něco jednoznačného, asi by má víra jen těžko v soužití s nimi obstála.
Asi jsi stále nepochopila, že já se s rodiči nehádala. Stačilo jim totiž říct o tom, že jsem uvěřila v Boha a už to čtyři roky jelo. Tam nebyl prostor pro jakoukoliv diskusi. Snažila jsem se jim dávat najevo úctu i lásku, jak to šlo (čímž netvrdím, že vždy dokonale). Co se týče té tvé "tragické kuriozity" - jednak jsem uvedením toho, že v řadě zemích křesťané krutě trpí pros vou víru, chtěla dát najevo, že být křesťanem není vždycky až tak jednoduché a pohodlné (Ježíš sám nás na to předem upozorňuje a říká, že nás budou pronásledovat i ti nejbližší); navíc vím o ženě, kterou málem doslova utopil vlastní otec, protože se stala křesťankou. No nic."

V rade zemi, jo, v Cesku v devadesatych, byla by to ovsem velmi tragicka, ale kuriozita. A tohle jsme asi uz vyreslili. Ja jsem nechapala, jsi to vysvetlila, OK. Ze byvaji veci nad lidske sily, to ovsem vim, a nemam problem to pochopit. Jsi nechapala proc v tom ryji, ja jsem ti snazila vysvetlila. Nevim jestli zdilis moje pojeti diskuse, jako radu otazek a odpovedi, ale chtela bych jen upozornit, jak ji vnimam ja.

"Pokud považuješ za jádro křesťanství především "náboženství lásky k bližnímu", jak píšeš, tak na tom se neshodneme. To je dle mého porozumění spíše humanismus, nikoliv křesťanství. Neříkám tím, že nemáme milovat své bližní, ale toho nejsme schopni, pokud nepřijmeme od Boha záchranu (spasení). Navíc, slovo náboženství je pro mne ve vztahu ke křesťanství termín, který nepoužívám. Náboženství je v mých očích lidská snaha vlastními prostředky se dostat k Bohu, v křesťanství jde o to, že Bůh sestoupil k nám, jsme s Ním z Jeho milosti a můžeme s ním mýt osobní vztah. Ale to je o terminologii."

"Predevsim", ci spise rekla bych (casove) "prevazne" neznamena "jadro". Jen to, ze v porovnani s jinymi nabozenstvimi:-) nemame moc uceni o prostredcich, jak se dostat na uroven nadlidskeho vedomi. Mame jen prikazy realizovat se jako krest"ani mezi lidma a priklad pro nasledovani obeti z lasky pro lidi. Asi udelam radost pro Mery, ale v mych ocich, v druhe polovine minuleho stoleti, mezi krest"anami vynikli dva katolici: Matka Tereza, ktera se realizovala tym nejkrest"anstejsim tradicnim zpusobem, a uz zmineny Jan Pavel II, ktery dokazal mluvit s lidma, kteri jeho viru nezdileli a nachazel v sebe tak silnou rec, ktera mohla prispet i k nabourani systemu komunistickych totalitnich statu. Pokud v tvych ocich je moje chyba, ze tuhle rovinu krest"anstvi take vnimam a si myslim ze pres tohle vede take nadherny a smysluplny kus krest"anske cesty, a netroufam se odhadovat, jak Buh vidi poutniky na tehle ceste, kteri zaroven treba intensivne k nemu nevolaji, tohle preziji v klidu.

"Jinak kdybych měla reagovat na všechny tvé soudy a sarkasmy typu "odkopla jsi Li bika", "trýznila jsi rodiče", "exaltovanost", "odkopavani lidi kolem sebe", "svatozář tu nesvítí" apod. - další věci by se našly v předchozích příspěvcích... tak bych se asi upsala... Trochu vlídnosti a méněe podezíravosti by ti teda taky neuškodilo :)"

Co se tyka mych "soudu a sarkazmu":-)))). Odkopnuti - je to take slovo pro odbyti tazajiciho bez odpovedi anebo pak docela neslusnym utoku v odpovedi na nalehani. No jestli nekomu troufas se napsat, ze jeho vira neni ta prava, anez bys vedela co veri, tak je to vazne kopnuti. Obavam se, ze bys to take vnimala stejne a jak tak te ctu, nevim, jestli nevnimas nase dikusi jako vymenu kopancu. "tryzneni" - to uz snad jsme si vysvetlili, pokud ony tryznili tebe, mela jsem podezreni, a to sama priznavas, ze v necim i opravnene, jestli k tomu jsi neprispela, "exaltovanost" - v tomto slove neni zadny spatny vyznam, to je jen oznaceni stavu duse, kdyz se jedna o velke emocni napeti. "Svatozar" vazne nesviti:-))) over si to :-)), proto smi se mit pochybnosti, otazky a tak??? Nic vic v tom nebylo. Proc vsude vidis jen utok, ziritovanost a sarkazmy?

"Jinak mi opravdu vůbec, ale vůbec nejde o to, zda zaboduji v tvých očích, či nikoliv :)"

O tom nepochybuji, jen se normalne bavime o dost vznesenych vecich, kteri jsou vznesene i v ocich jinych lidi, nejen ve tvych, a tak chtela jsem prispet trochu svym do mlyna.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: doufam, ze jen nerozumim 

(14.5.2007 13:42:42)
jak tak koukám na tvůj způsob komunikace, očividně se protentokrát dál nedostaneme... co naplat. Zrovna jsem četla v 1. Korintským Pavlova slova, kterými to ze své strany uzavírám:
"Mně ted pramálo záleží na tom, soudíte-li mě by nebo jakýkoliv lidský soud. Vždyť ani já nejsem soudcem sám nad sebou; ničeho si sice nejsem vědom, tím však ještě nejsem ospravedlněn, neboť mým soudcem je Pán. Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí; tehdy se člověku dostane chvály od Boha." (1.Kor 4,3-5)
Ať ti Bůh žehná přebohatě, cizinko... u Něj je stejně nejlíp... protože u Něj nejsme už "cizinci a příchozí", ale Jeho přijaté a milované děti...
 cizinka1 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: doufam, ze jen nerozumim 

(14.5.2007 14:53:05)
Rachel, vzdyt ja te nesoudim...
 Mery72 


dav 

(14.5.2007 12:40:25)
Cizinko, zkusím Ti objasnit, co jsem myslela tím plynutím s davem. Člověk, který poznal Boha v rané dospělosti a později(tak asi od 14 let), obvykle musí dost přehodnotit svůj dosavadní život, postoje, návyky... Musí ne proto, že by ho ostatní v konkrétním společenství nepřijali, ale proto, že sám touží žít s Bohem, a jinak než před tím. Uvědomí si, že dělal spoustu chyb, které se rozhodne neopakovat (samo, že se pořád nedaří, ale důležité je právě to osobní rozhodnutí: "ženo jdi a už nehřeš" - Ježíš a cizoložnice)
Kdo vyrůstá ve věřící rodině, příjme víru jako dítě. Dětskou víru. Není špatná, ale je "malá". Taky nechodíme celý život v jednom čísle bot:-) A jak roste, musí si tuto děstkou víru "zvětšit", případně najít dospěláckou (nazvi to jak chceš). Pokud to neudělá, dětská víra mu bude "malá" a pro praxi nemožná. Takže buď přestane žít v církvi nebo bude "chodič", který nějak (s)plyne s davem, ale sám vztah k Bohu nemá moc valný. Proč by dospělák věřil "na Boha na obláčku"? (netvrdím, že tak věří děti, použila jsem to jako příklad)
Proto tvrdím, a zkušenost to dokazuje, že je NUTNÉ projít obrácením k Bohu ať už jako větší křesťan nebo jako člověk, který Boha neznal. Nemusí to být nijak dramatické, může k tomu docházet pozvolna. SÁM si musí uvědomit, proč CHCE žít s Bohem.

Zdraví Mery
 cizinka1 


Re: dav 

(14.5.2007 13:08:21)
Mery, diky za vysvetleni, ja svoji nechapavost vysvetlila jeste jednou pro Rachel v tom nejposlednejsim prispevku, ale ted snad neni nic, na cem bychom se nezhodli.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: dav 

(14.5.2007 13:23:30)
díky, Mery, vystihla jsi to myslím velmi přesně!
 Mery72 


!!!! 

(14.5.2007 16:48:50)
Ženský:-) ani nevíte, jakou jste mi udělaly radost! (já sobě taky) Shodnout se na něčem tak ZÁSADNÍM v diskusi na Rodině - to jsem ještě nezažila. Obvykle si lidi vjedou "do vlasů". Jsem ráda, že i když jsme každá z jiného společenství, vnímáme to podobně. TO je ekumenismus v praxi.

Aleluja! Bůh je veliký!
(teď asi vypadám jak cvok, ale fakt mám strašnou radost:-), tak se omlouvám těm, kdo to třeba budou číst a příjdu jim ujetá)
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: !!!! 

(14.5.2007 17:09:42)
:) no pro mě cvok nejsi... klidně se vyjadřuj třeba i exaltovaně :)
nicméně, nechci být za nenapravitelného pochybovače...ale nejsem si jistá, že jsme se my dvě s cizinkou skutečně shodly. pokud by tomu tak bylo, moc nerozumím tomu, proč měla takový problém s mým příběhem o obrácení. Ale třeba jsem se jen narozdíl od tebe vyjadřovala nešikovně nebo nesrozumitelně...
A ano... Bůh JE veliký! :)
 cizinka1 


Re: Re: !!!! 

(14.5.2007 17:32:25)
Rachel, tak ja se ti pokusim jeste jednou vysvetlit a strucne.
1} Moje chyba byla, ze jsem vam obem odpovidala na jednou. Chtela jsem rict Mery, ze tak prudky obrat z neviry ci z "davu" neni snad povinny. A to uz je snad vyreseny, dalsi problem nevidim:-).

2) V tvym pripade mi spise zajimal ten rozdil mezi cirkvi a Cirkvi. Co se tyka te jednoty a ekumenizmu, v tom problem nevidim, jsem take rada:-). Ale jak vedet jak v Bozich ocich vypadaji ti na posledni lavici v kostele, kteri tam sedi ticho, niceho se nezucastnuji, ale obcas prichazeji, a nosi svoje deti pokrtit, anebo ti, kteri zrovna zaneprazdneni utiranim zadku svych a prijatych deti, nemaji cas na dlouhe dialogy s Bohem, anebo treba ti, kteri svym zivotem jsou mene zkazeni nez spousta krest"anu, ale nepraktikuji, anebo lama z Tibetu. Jak muzu vedet treba ja, jestli jsem v cirkvi nebo v Cirkvi:-)? Jak jsem tak te cetla, napadlo mne, ze nevim, kde to vlastne jsem, pokud bych te brala vazne. Fascinovala mne tvoje jistota, ze jsi zrovna v Cirkvi, ale jak to muzes vedet, jestli existuje jeste i cirkev? To prudke obraceni mozna je vyhoda, ale neprecenujes to trochu?
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: !!!! 

(14.5.2007 17:55:43)
Svou jistotu, že jsem v Cirkvi, zakládám na tom, co čtu v Božím Slově. A to už je asi skutečně všechno, co k tomu mohu v tuto chvíli říci.
 cizinka1 


Re: Re: Re: Re: !!!! 

(14.5.2007 19:40:13)
Rachel, tomu rozumim, ja svoji prinalezitost k cirkvi zakladam na stejnem zdroji, ale take i svuj dojem, ze neni v me kompetenci to clenstvi stupnovat. Ja jsem se ptala o tom tvym stupnovani mezi c a C. Totiz je mile, ze se snazis prekrocit rozdily kdysi pohadanych cirkvi, ale nevim jestli vedome nebo nevedome nekreslis hranice mezi c a C vevnitr ruznych cirkvi. Rozumim te spatne? Muzes mi neodpovedet samozrejme, ale pokud te uprimne zajima, proc te otravuji, tak je to presne ta pointa. Znam spoustu vericich, vcetne knezi, pastoru a teologu, kteri z tech v posledni lavici a jejich deti maji radost, anez by resili, jestli to maji pred obracenim nebo uz po anebo jestli to na nej vubec prijde. A to take skrz ruzne cirkve vcetne tech nejvetsich a "nejskostnatelejsich"... Ruzne interpretace, no, dobre znama vec:-).
 Mery72 


poslední lavice 

(15.5.2007 12:30:33)
Cizinko, možná jsem se špatně vyjádřila: křesťané "v poslední lavici" nebo ti, kdo neprožili "druhé obrácení" nevnímám já (ani katolická církev!) jako křesťany druhé kategorie. Nemám přece právo soudit druhé, navíc každý člověk má svou vlastní cestu. Jen jsem tím obrácením chtěla říct, že potom je vztah s Bohem těsnější. V žádném případě se nehodlám navážet do osobního prostoru druhých, do jejich svědomí. Dostatečně jsem nezdůraznila, že pokud někdo je "jen chodič" - tzn. chodí si ze zvyku posedět do kostela, ale při bohoslužbě přemýšlí, co bude vařit (...) a mimo kostel s Bohem nepočítá, pravděpodobně nezažije ve svém životě Jeho působení. Pravděpodobně!
Spíš bych ráda, aby to bylo pochopeno, že moc přeju každému osobní setkání s Bohem. ON za to totiž stojí.
Fakt jsem to před tím blbě napsala, omlouvám se.
 cizinka1 


Re: poslední lavice 

(15.5.2007 13:52:39)
Mery, diky za pochopeni, vzdyt takove nedorozumeni vznikaji v rychlosti diskuse, alespon jsem si to tak myslela. Jen abych prohlubila svoji pointu, co jsem chtela rict a proc tlacim svoji otazkou Rachel: my nemuzeme videt do vztahu s Bohem tech na posledni lavici ale dokonce ani sami na sebe, ze uz ted je ten kontakt nejtesnejsi. Podle mych zkusenosti "obrat" neni prevrat z A pres B na C ale cesta, kde jeste je i D, E, F... a nemusi to byt cesta zrovna jen na kopec. Pokud Rachel vazne myslela to tak, ze jednou hopsneme pres B, a jsme uz v Cirkvi s celou jistotou zatim co kolem se rozleha jakasi cirkev neuprimnych ci plne neoddanych, tak je to podle mne dost naivni predstava. Mozna na nej take jednou prijde, ze vlastne to, kde je ted, je sice prima, ale je spousta veci, kterych jeste ve svym odevzdanym zivote da se zmenit a az ji to podari a bude pohlizet na sebe zpatky, bude se ji zdat, ze az ted je v Cirkvi. A zas na nejakou dobu mozna take prijde na to, ze stupnovat nejde. Proste snaha popsat clenstvi v Kristove Cirkvi je skvela, ale pokud se ta cirkev zaklada na zkusenosti "me a mych pratel v jinych cirkvich" a zas se kresli hranice, a vsem, kdo otevreli jen pusu rict o svym vztahu s Bohem anebo jen mluvi o tom co hledaji lidi na bohosluzbe, hned se prisne odpovida (jestli ne poukazuji se primo dvere) jako tem nepravym: nejde o vznik jen dalsi sekty? Takovych uz tady bylo, ze. Ja bych si myslela, ze bylo by smsluplneji pred zacinanim s tak velkolepym projektem jako Jednota cirkvi naucit se spolu mluvit a nebat se vysvetlit svuj postoj treba i stokrat.

No a co se tyka me zkusenosti, myslim, ze ja bych nemohla rict jako Rachel, ze jsem cela odevzdana Bohu (a to nejen proto, ze se sebekazni nemela jsem tak velke problemy, a tak tomu, ze mi nehrozilo ani nemanzelske dite ani zfetovani, nemusela jsem prozit svoji odevzdanost jako zazrak, na to stacil, uprimne receno, jen vazny zajem o par oboru lidske vedy (coz mozna je take pozehnani a v zadnem pripade ne zasluha moje a jen moje)). To rikam proto, ze spousta lidi by nechapali, o cim to Rachel mluvi. Ale jde spise o rozmanitost zivota. Totiz je velka vyhoda v tech malych jistotach, kdyz nekdo zije uprostred sve cirkvi, v nedeli recni v kostele, ma kupu deti, ktere vychovava uvnitr komunity a jestli pracuje, tak nekde na zivobyti nebo jeste lepe v krestanske nadaci ci nakladatelstvi. Zivot vypada tak krasne koherentni a opravdu odevzdany, ze? No ale pokud nejsem sice v nejak v rozepri se svoji vychovou, nejednam proti svedomi, ale vse to zminene nemam, a vetsi cast sveho zivota venuji k necemu, co take vytvari smysl (uceni, veda, obcanska cinnost], ale neni to to pohodlne pluti s proudem sve cirkvi a pohyb v cire krest"anskych tematach, (ani treba KD stranu nikdy nevolim, a to take zcela svedomite a uvazene), tak je mi totez rict uprimne tezsi. Totiz jestli ve sve svetske cinnosti bych zacala hlasat, ci alespon vazne myslet bez pripusteni zadneho kritickeho odstupu, ze vede mne Bozi ruka, moje rozumnost je prilis mala, kriticky odstup od vlastnich cinu ani pohled na nej lidskyma ocima nepotrebuji, tak co? Takovych tu take bylo, ze? A presto vse, myslim, ze ve sve vire jsem zcela uprimna a nevim kam jeste dojdu.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Re: poslední lavice 

(15.5.2007 16:17:31)
no, já mám tady už pocit, že se tu naplňuje české rčení "já o voze, ty o koze".
Každá prostě mluvíme o něčem jiném, opakovaně mi podsouváš věci, které jsem neřekla/nenapsala a které si nemyslím, v mnoha ohledech máš jiná východiska, nežli já, a regauješ dle svých (mylných) předpokladů o tom, co žiju (připouštím, že i já můžu mít ohledně tebe mylné představy). Vždy se znovu uchýlíš k nějakým invektivám a já moc nevím, proč bych měla v tomto rozhovoru v tuto chvíli pokračovat. Klidně měj poslední slovo :)
 cizinka1 


Re: Re: Re: poslední lavice 

(15.5.2007 16:44:50)
Rachel, ja jsem te jen trikrat zeptala jsem o totez, jak mam chapat tvuj posledni odstavec v posledni odpovedi Libikovi, kde jsi napsala, kdo podle tebe patri do Cirkvi, a jestli nahodou nekreslis novou hranici mezi tou c a C. Nechces, neodpovez, ale jasneji dat na jevo, ze jde jen o otazku, a jasneji ji formulovat uz neumim.
 cizinka1 


Re: Re: Re: Re: poslední lavice 

(15.5.2007 18:04:48)
Rachel, rikas, ze podsouvam ti neco co jsi nepsala. Myslim, ze vedome skutecne tu hranici o ktere se ptam nekreslis. Ale podivej se par radku nize na svoje odpovedi DaseT. V jedne opakujes to, co jsi psala Libikovi, ze jsi pochopila, ze Cirkev neni mocenska organizace, ale seskupeni lidi, kteri svuj zivot odevzdali Bohu. V dalsim prispevku ji pises: Když se už ptáš, kam patřím já, tak do Církve křesťanská společenství (státem zaregistrovaná církev). Ale křesťany "podobného ražení" bys našla i v Církvi bratrské, Apoštolské církvi, u baptistů, metodistů... a i u evangelíků či katolíků." Takze ty krestane podobneho razeni jako jsi ty (myslis, tech odevzdanych?) predpokladas, snad i jsi schopna je rozpoznat, kdo uz svuj zivot odevzdal, a kdo ne? Ze cirkev predevsim je seskupeni vericich, o tom snad mezi cirkvemi hadky se nevedou. Ale co s tim zbytkem evangeliku, metodistu, katoliku a t.d., kteri zrovna "tveho razeni" nejsou? Anebo jsi chtela jen rict, ze v podstate, vsichni cirkve jsou stejne, jen jsi myslela, ze jsi osobne sympaticka pro Dasu? To je dost nejasny, proto se ptam.
 dasaT 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smutná pravda...život je jen o volbě a respektu 

(11.5.2007 15:39:51)
Ahoj Ráchel,
nejsem aktivní věřící, nechodím do kostela, nechodím ke zpovědi, vyrostla jsem v rodině ateistů. Ale v Boha věřím, je to moje víra, Bůh rovná se pro mě dobro. Asi se vyjadřuju nesrozumitelně, tak snad něco pochopíš. Já nechci patřit do žádného společenství věřících. Jak myslíš, že pohlíží Bůh na lidi, kteří se snaží žít podle desatera biblických přikázání a snaží se nežít ve hříchu, ne proto, že by se báli, jak potom dopadnou v očistci, protože si to vlastně ani nepřipouští, ale pro to, že v tomto desateru je podle nich obsaženo všechno základní a ztotožňují se s tím? Myslím, že je důležité být dobrým člověkem. Možná důležitější, než chodit do kostela na kázání a mít bibli prostudovanou stoprocentně. Zajímal by mě Tvůj názor, děkuju.
 Věra. 


Re: pro DasuT. 

(11.5.2007 17:54:24)
Ahoj, sice nejsem Ráchel, ale snad by nevadilo když odpovím, na Tvůj dotaz. Věty od Tebe dám do uvozovek, snad to bude přehledné.

" Bůh rovná se pro mě dobro "

Souhlasím, pro mě navíc ještě láska, smysl toho celého - naděje - Někdo s kým můžu navázat zcela osobní vztah.

" Já nechci patřit do žádného společenství věřících. !"

A proč ne? Není špatné mít možnost svou víru sdílet - je to jako rodina, blízci lidé se kterými máme něco společného. Možná je škoda předem tuto možnost vylučovat, když to člověk nezkusil a nepoznal.....

" Jak myslíš, že pohlíží Bůh na lidi, kteří se snaží žít podle desatera biblických přikázání a snaží se nežít ve hříchu, ne proto, že by se báli, jak potom dopadnou v očistci, protože si to vlastně ani nepřipouští, ale pro to, že v tomto desateru je podle nich obsaženo všechno základní a ztotožňují se s tím? "


Především na tohle odpovědet nejde, nemůžeme se stavět na místo Boha a tak těžko můžeme soudit jak " Bůh pohlíží"......


"Myslím, že je důležité být dobrým člověkem. !"

Určitě je to důležité, souhlasím. Snažit se o to pořád, nepřestávat. Víra může být silným motivem a pak i oporou když padneme.


"Možná důležitější, než chodit do kostela na kázání a mít bibli prostudovanou stoprocentně. Zajímal by mě Tvůj názor, děkuju."

Ale to se přece nevylučuje, i ten kdo chodí na kázání přece může být dobrým člověkem. Naopak, pravidelná účast na mši a společné slavení člověka ve víře posiluje, kázání mu můžou pokaždé něco dát...prostě může jít ve víře dál. Bibli také nemám prostudovanou stoprocentně, ono je to celá knihovna....
Když se jednou ten vztah k Bohu povede navázat a zažít ten pocit lásky, /těžko se to popisuje/ tak pak víš, že není cesty zpět. :o))))))
Tak přeji vše dobré, a případně ...neboj se svou víru i sdílet, ptát se,hledat, a tak...:o)))
 dasaT 
  • 

Re: Re: pro DasuT. 

(11.5.2007 18:42:19)
Ahoj Věro, děkuju za odpověď. Budu o tom přemýšlet.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

pro dasuT 

(11.5.2007 17:55:03)
Ahoj dasoT,
pokusím se ti nějak srozumitelně odpovědět, jak tomu rozumím.
Píšeš, že Bůh rovná se pro tebe dobro. V tom se shodneme. V Bibli se píše, že Bůh je láska. Zároveň věřím, že Bůh není nějaké neosobní "to", ale je to "ON".
Bůh miluje každého člověka bez rozdílu. Těší ho, když chtějí žít lidé dobře a dodržovat desatero. Zároveň ale také ví, že to nikdo nemůže dokázat. Protože Bůh je svatý, neobstojí před ním žádný, byť "malý" hřích. On ale lidi miluje a chce, abychom s ním mohli mít kontakt/vztah. Proto nám dal řešení - svého Syna Ježíše, který nikdy nezhřešil a proto mohl zemřít za hříchy nás všech... a vstát pak z mrtvých. To je pro mě jádrem křesťanství - že přijmeme milost a odpuštění, které jsme si nijak nezasloužili. Když člověk porozumí téhle veliké lásce, pak chce z vděčnosti i přirozeně dělat věci tak, jak se to Bohu líbí (neboli "být dobrým člověkem"). Také zároveň pochopí, že sám na to nemá, ale že Bůh mu k tomu tu sílu dává na každý den.
Jinak Bible pro mne není nějaká "učebnice" :), spíš "dopis od milujícího Tatínka". Proto ji také čtu, protože mě zajímá, co si můj Tatínek myslí o mě, o světě kolem, chci se naučit Mu víc rozumět... a také je v Bibli napsáno, že Boží slovo má moc nás proměňovat, uzdravovat, těšit - to vše ve svém životě skutečně zažívám. Mnohokrát jsem si "náhodou" přečetla z Bible verš přesně do své situace...
Co se týče zpovědi či očistce, tak to není moje parketa, protože těmto věcem rozumím jinak, než jak to učí katolická církev.
Taky píšeš, že nechceš patřit do žádného společenství věřících.
Tomu docela rozumím, dlouho jsem na tom byla podobně. Pak jsem ale pochopila, že Církev není organizace, nebo nějaké mocenské uskupení, ale živé společenství těch, kteří Bohu odevzdali svůj život (viz můj jiný diskusní příspěvěk Libikovi). Společenství, do kterého patřím, rozhodně není dokonalé, na to už jsem taky přišla dávno, ale myslím si, že Bůh nás stvořil pro vztahy - abychom díky nim rostli, obrušovali se, byli si navzájem schopni říct - hele, tady jsi mimo, mohli si být navzájem oporou a povzbuzením ve víře. Jsme si navzájem "Boží rodinou" a jako v normální rodině si s někým rozumím víc a s někým méně, pdoobně to je i v Církvi. Jsem za svoje společenství velmi vděčná, byť to není vždy jen idylka. Ale to by byla nuda :)
Včera jsem četla v Bibli tohle: Hospodin říká: "Budete mě hledat a naleznete mě, když se mě budete dotazovat celým svým srdcem." To platí i pro tebe. Když budeš Boha hledat celým srdcem, najdeš ho.
 dasaT 
  • 

Re: pro dasuT 

(11.5.2007 18:39:57)
Ahoj Ráchel,
děkuju Ti za odpověď. Mám teď o čem přemýšlet. Myslím, že člověk, který OPRAVDU víru našel, necítí se tak sám a bezradný. Ale to asi není můj případ. Moje víra má zatím svoje hranice, tak jak jsem to popsala výše. Do nějakého společenství věřících bych asi nezapadla, asi bych tam vyčnívala a byla tam jiná. A nechtěla bych se kvůli nim měnit. Můžu se tě zeptat, do jaké církve patříš?
Já jsem poznala pár lidí z řad evangelické církve a kupodivu na mě nepůsobili tím dojmem "zkostnatělých puritánských slušňáků".
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Re: pro dasuT 

(11.5.2007 20:38:23)
Milá dasoT,
jen k tomu "vyčnívání" - být v Církvi pro mne neznamená být podle nějaké šablonky jako klon. Každý jsme jiný a to je jedna z věcí, které jsou na Církvi zajímavé - sejdou se tam lidé, kteří by se "v civilu" neměli moc šanci potkat. Máme rozdílná povolání, vzdělání, životní styl, koníčky, rodinné zázemí...ale jednoho Tatínka :) Měnit se nemá smysl kvůli lidem, ale jen kvůli Němu.
Když se už ptáš, kam patřím já, tak do Církve křesťanská společenství (státem zaregistrovaná církev). Ale křesťany "podobného ražení" bys našla i v Církvi bratrské, Apoštolské církvi, u baptistů, metodistů... a i u evangelíků či katolíků.
Měj se prima a hledej... najdeš :)
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smutná pravda...život je jen o volbě a respektu 

(11.5.2007 23:47:16)
Ráchel, tvé dlouhé vyznání mě trochu vyděsilo, ale cítím povinost ti poděkovat za důvěru s níž jsi do veřejného fóra vtiskla svůj vztah k Bohu, své pojetí víry, své přesvědčení o pravdě. A taky za tvůj čas..

Mít svůj osud ve svých rukou je pro mě klíčová potřeba a děkuji Bohu mimojiné, že mi tu odpovědnost svěřil, možná mě má rád.:)))


 cizinka1 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smutná pravda...život je jen o volbě a respektu 

(10.5.2007 23:31:57)
Rachel a Libiku, vy byste se domluvili i beze mne, ale pokusim se o prostrednictvi. Rachel, je to pouze nedorozumeni, "pycha d"abelska" s otaznikem na konci bylo podle mne skutecne nalehani na odpoved. Ja Libika na Rodine znam uz delsi dobu, a predstavuji se ji jako velkou koketu, ktera koketuje i s zenami (Tim te take zdravim, Libiku:)) ) Proste Libik vzdy formuluje sve myslenky takovym drazdivym a kreativnim zpusobem, a jsi ji vzala doslovne jako "usouzeni" zcela zbytecne.

Jinak mi tvoje snaha vysvetlovat sve postoje mi prisly doposud sympaticke. Ne (jen) jako misijni cinnost, ale spise jako sireni jisteho zpusobu komunikace, pestrych nazoru sirenych sebevedomym a klidnym vysvetlovanim, a tak trochu byla jsem nemile prekvapena ze jsi zarazila nad nalehavou otazkou. Ja ti jinak opravdu fandim a radim v dobre vire, az vidis tazaci znak, vyuzij prilezitost k odpovedi.
 Mery72 


hospoda:-) 

(10.5.2007 23:52:11)
Ráchel (Libiku, Cizinko1), jsem katolička a s Bohem chodím všude, i do hospody. Mí přátelé taky. Mrzí mě, že katolíci jsou obvykle vnímáni jako zkostnatělí přetvařující se svatouškové. Je mi jasné, že jedním příspěvkem na internetu to nezměním, jen jsem chtěla, aby to tu zaznělo.
 cizinka1 


Re: hospoda:-) 

(11.5.2007 0:18:09)
Mery, muzu s jistotou mluvit jen za sebe, ale domnivam se ze ani jedna z nas nevnimame katoliky tvym popsanym zpusobem. Ani to nejde vycist z toho, co jsem psala. Ty katoliky jsem zminila jen v kontextu dobre znamych odlisnych nazoru na udel kneze a svatosti pro spasu duse. Ani netroufam se soudit, ktera ze krestanskych cirkvi ma v tom pravdu:-).
 Sysyna 


Re: Re: Re: Re: Smutná pravda...život je jen o volbě a respektu 

(10.5.2007 23:58:44)
Rachel,
to proc jsem nechala pokrtit sve deti, napsla za ¨me Libik.
A Jezis ,,pry" rekl, ze Kralovstvi nebeske a svatost krtu nema byt odmitnuta zadnemu diteti, bez rozdilu vyznani jeho rodicu.Ale ruzni farari toto chapou jinak.
Krest neni pro me ani zabava a ani docasna moda.Je to pro me neco moc duleziteho, abych svym detem dala do zacatku jejich zivota, ktery s mym a manzelovym pricinenym zacnou zit.A jak ho pak budou zit a jak nalozi s tim, ze jsou krtene uz je jen jejich vec.Zaklad maji, rozhodnuti co dal je jen na nich.Citim se byt krestankou, ale ne fanatickou.Hrichy delam, dela je kazdy, jen je na kazdem z nas to priznat.
Dnes jsem klela jak starej chlap z hospody 4.cenove skupiny, kdyz jsem se dovedela, ze synova spoluzacka, jeste ne 15 leta moc fajn holka, slusna a mila, zpiva v kostele, je verici, ted se dostala na gympl.....ma rakovinu vajecniku.Tak kurna co je to za Boha , ze to dopustil??Komu jako ublizila, co udelala spatne, za co je trestana??A reci, ze je to zkouska a blabla bla...dnes mam bojovou naladu, rvala jsem, brecela, byla vztekla a klela jsem.Nadavala.Fakt jsem nastvana na vsechny Bohy, co existuji.
Sousedka dela na detske onkologii...je to chvilka, co jim umrel 4 lety chlapecek...pry usnul a mel usmevna tvari.Buleli vsichni, i doktori.Ja ten zivot prestavgam fakt chapat.Asi jsem blbka, ale proste me to nejak posledni dobou vsechno nejde chapat.Videla sjem na onkologii od listopadu tolik bolesti, utrpeni, trapeni, ze uz asi enjsem z to myslet na nic jineho.Ach jo.Tak...se mi ulevilo.

Jo a je jasne, ze internet je hodne zkreslujici.Je to mhohdy slovickareni a dohadovani se o nicem.Nebo ne o nicem, ale nakonec to dopadne uplne jinak, nez to bylo mysleno...ono z oka do oka je to vzdy lepsi.Psany slovo je psany, mluveny je mluveny o tom po tom.Ja taky dala svoji kuzi na trh, asi ne kazda by otevrene mluvila a psala o sve nemoci a jeste takove.Jak mi psalo na e-mail dost zenskych.Nemela jsem v diskuzi snad ani jeden negativni prispevek.
Ale je rozdil psat o nemoci a o svem zivote.Pripada mi, ze kdyz si prectu clanek treba o smrti ditete nebo o rakovine ci jine tezke nemoci, zivotni pribeh na toto tema, tak nejak moc soucitim, je mi to lito, vziju se do situace a fakt jen necita by psal pod takovy clanek neco priblbleho nebo negativniho.Ale napsat clanek o svem zivote, o tom jak jsem rodila sve dite a proc otec nebyl u porodu nebo tam byl nebo chtel a nedojel nebo co ja vim, tak to lidi nejak vic popozuje soudit, nesouhlasit a vic o tom diskutovat...to sem tak nejak vypozorovala.
Ale zase je to muj nazor..mozna spatnej, ale nazor.Ja uz asi blabolim, jdu na kute.
 Mery72 


Re: Re: Re: Re: Re: Smutná pravda...život je jen o volbě a respektu 

(11.5.2007 0:09:41)
"Tak kurna co je to za Boha , ze to dopustil??"

Rozumím Ti. Je to nespravedlivost.

Z jiného pohledu:" co je to za Boha, že nechal za NAŠE sviňárny (promiňte) umučit svého Syna Ježíše?"
 Sysyna 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smutná pravda...život je jen o volbě a respektu 

(11.5.2007 0:16:04)
Ja neodlezu....se ta diskuze nejak zvrtla na jine tema, nez vlastne bylo nebo ne??Kurňa:-))A ja si 1000x rikam, nezapojuj se do zadnych diskuzi hlavne o politice a nabozenstvi:ze si nedam, radej panaka a nejdu spat...Nejde to.Jelikoz deprese utoci ze vsech stran, unavena jsem tak, ze mi nejde usnout a panak by me po vcerejsi chemošce asi dorazilNo ale apson bych tady neblekotala..
Dobrou vsem vericim, nevericim, diskutujicim....
 Mery72 


už jsme jinde 

(11.5.2007 8:53:36)
Dobré ráno, Sysyno, je ti aspoň trochu líp?
Máš pravdu, diskuse se zvrtla jinam. Ale myslím, že i tak může být třeba pro někoho přínosná.
 10.5Libik12 


Re: už jsme jinde 

(11.5.2007 9:00:13)
Mary, katolíci jsou nejvíc:), rostu v tom, žiju v tom, moje dcera studuje katolické gymnázium a taky je miluje, říká jim něžně "Šížejové" Vážíme si jich a respektujeme jejich rituály, také víme, že je s nimi legrace. Já jsem se na nevhodné diskusi pustila do delikátních témat, asi je blbé v hlavní diskusi probírat odevzdání či Kristovo smrt a vykoupení hříšných. Člověk hnedka vypadá jako rouhač a rejpal.
 10.5Libik12 


Re: Re: už jsme jinde 

(11.5.2007 9:00:52)
Mery, omlouvám se za zblbený nick, to je neslušné:-(
 Mery72 


:-)) 

(11.5.2007 12:03:38)
Neboj, přežila jsem to:-D
 Sysyna 


Re: už jsme jinde 

(11.5.2007 19:12:22)
Merry, lip me neni, prave nakukuji jsem uz dneska totalne mrtva....ono to teprve zacina pusobit, tak mam pred sebou dobre vihlidky na vikend a cca do utery|:-((
Ja se v zivote setkala s tolika ruznyma fararema, od stareho pana a z pres mladeho, ktery chodil s klukama hrat fotbal, na ruzne svatky a narozeniny s nema i do hospody, coz zat jinemu bylo trnem v oku atd.atd.
Muj stryc a jeho syn jsou tak posedli kostelem a vsim kloem, ze jsou mi az odporni.Navic strycek nam pekne zavaril, kdyz bylo nase prvni dite malinke a to tak, ze to v zivote nezapomenu, natoz abych mu odpustila.A v tom jsem nekompromisni.Bratranec ac ministrant jeste loni ve svych 19letech, krizujici se kazdou minutu ne-li sekundu....jinak totalne bez jakyhkoliv moralnich zasad jako ucta k rodicum, nepovysovani se nad ostatni, zdvorilost a jine takove ty veci, dle me zaklad slusneho chovani a silne verici obzvlast.Je mi z nich a z jejich pretvarky, neucty jeden k druhemu blivno.A je to muj kmotr, krtil me a co by mel kmotr delat???urcite ne svoji neter a kmotrence podkopavat nohy v tezke zivotni situaci, zpusobem , jakym to udelal on.Ale nebudu to rozvadet, bylo to fakt nechutne a je to nastesti za mnou.

Takze v me rodine jsem zacala do kostela chodit a v me rodine jsem dosla k zjisteni, ze budu radeji pristupovat k vire a Bohu tak, jak jsem to uz napsala.
Muj Buh je muj, nikdo mi ho nevymluvi, neukradne, nezabije, a ja vim, ze proste nekde je.Jestli jako staricek s vousem na oblacku nebo vanek v listech stromu, nebo svetlo odrazejici se od vodni hladiny, nebo cvrlikani ptacku na hrbitove u hrobu dedecka ababicky...proste tu se mnou je. A myslim, ze ma nemoc a to co ji predchazelo, beru jako znameni z hury, asi bych tu bohuzel uz dnes taky nemusela byt.Ale to je zas na dlouho a nebudu unavovat:-))
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smutná pravda...život je jen o volbě a respektu 

(11.5.2007 8:55:05)
Ty Sysyno, mě je tak líto, že v tom takhle lítáš a nejhorší je spousta holek asi mlčí, protože si myslí, nebudu jí planě těšit, mně se to kecá, když nemám rakovinu.Co bychom ti mohli pomoci?
 Sysyna 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smutná pravda...život je jen o volbě a respektu 

(11.5.2007 19:14:20)
Libiku, diky za podporu, ale musim se v tom doplacat sama do konce.Podpora je i v rodine a velka, ale to nejvetsi utreni, smireni si musim sama vyzrat az do konce.Ale ono to jde, pomalu, ale cas je nejlepsi lekar!!!
Hlavne mit proc zit, chtit a to ja mam:-))!!!!!
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smutná pravda...život je jen o volbě a respektu 

(11.5.2007 10:46:19)
zcela souhlasím, Mery72!
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Smutná pravda...život je jen o volbě a respektu 

(11.5.2007 10:44:39)
Sysyno,
Ježíš řekl, v situaci, kdy učedníci bránili matkám, aby k němu přinesly své děti "Nebraňte jim, nechte děti přijít ke mně". O křtu to dle mého porozumění Bibli není. Já osobně navíc rozumím křtu tak, že to je veřejné osobní vyznání víry křtěného. Proto jsme naše děti nedali pokřtít. Jako miminka měly požehnání ve sboru (pastor i společenství se za ně na bohoslužbách modlilo a přivítali je). Naše nejstarší dítě bude na základě svého rozhodnutí křtěno příští týden, bude to velký den, který si bude pamatovat celý život.
Netvrdím, že by pro tebe nebo někoho jiného na této diskusi byl křest jen nějakou "módou", jen si myslím, že mu nerozumíš v biblickém slova smyslu.
Rozumím tomu, že je těžké se vyrovnat s bolestí, o které píšeš. Dlouhá a místy poněkud bojovná diskuse na toto téma proběhla před časem k článku o smrti malé holčičky "Milenka už je doma", viz http://www.rodina.cz/scripts/detail.asp?id=5535
Zrovna před dvěma týdny nám po krátké, těžké nemoci zemřela věřící kamarádka, maminka dvou malých dětí, za kterou jsme se hodně modlili a bojovali. Řeči o zkouškách a podobně taky nemám ráda... ale její pohřeb nebyl o beznaději, ale o naději. Farář mj. mluvil o zármutku, o tom, jak je lidské prožívat smutek - a jak se ale náš smutek, když věříme v Kristovo smíření, odlišuje - víme, že to není "už nikdy", ale " už brzy"... Bůh je s námi v každé naší bolesti. Bez něho moc nevím, jak bych tím vším prošla...Žijeme ve smutném, pokaženém světě, ve kterém jsou nemoci, bolest a smrt... Prošli jsme si jako rodina těžkým obdobím, kdy jsme přišli o miminko a mě hrozila vážná nemoc... a měla jsem na Boha spoustu otázek, aj jsem se na něj zlobila... a pak znovu přišla na to, jak dobře je v Jeho rukou, v Jeho náruči, v Jeho útěše... i když nedostanu vždy odpovědi na všechny svoje otázky. V Bibli se píše, že Boží uvažování je vyšší, než to naše - my prostě nerozumíme (ani nemůžeme) všem souvislostem, všem důvodům...
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smutná pravda...život je jen o volbě a respektu 

(11.5.2007 11:14:19)
Tak já jsem nepraktikující věřící - tak se tomu asi říká, když nechodíš do kostela. Křest jsem chápala taky (možná jsem pořád vedle) trošku mylně. My jsme v rodině pokřtění všichni (kromě dětí mého bratra). Když se narodil starší syn tak tchýně ihned "vyřvávala", že neznaboha v rodině nechce aniž by se na cokoli ptala, protože by se dozvěděla, že pokřtít syna chceme. Za kmotru jsem vybrala svoji tetičku a tu nám pan farář i schválil na přípravě ke křtu. Syn chodil do "křesťanské" školky (pan farář jim chodil vyprávět biblické příběhy - nic nenásilného), chodil na ZŠ do náboženství - bohužel jen do doby než odešel pan farář Josef a nahradil ho nový, mladý farář to se náboženství zvrtlo jen ve vymalovávání hrobů, zdobení křížů a pod. - také jsme chodili na dětskou mši samozřejmě jen do odchodu starého pana faráře Josefa, u nového jsme byli jen 1x a opravdu se nám jeho "styl" nelíbil. Při křtu mladšího syna jsme měli problémy skrz právě tohoto mladého pana faráře, tak jsme ho pokřtili "tajně" - o tom jsem psala jinde.
Syn(16) nám "vyčetl" křest z důvodu, že se chtěl sám rozhodnout pro nějakou víru. Právě proto považuji za "chybu" křít děti hned po narození a dnes bych opravdu počkala až se rozhodnou sami.
 Sysyna 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smutná pravda...život je jen o volbě a respektu 

(11.5.2007 19:24:00)
Rachel, BArco a ostani- krest jak je videt, kazda chapeme jinak, nekde hluboko uvnitr asi podbne, ale je to fakt tim, cim si kazda prochazime a jak k vire pristupujeme, z jakych jsme rodin,jakymi lidmi se obklopujeme.Kazdy ten nazor je neci, a dle me pro urcitou skupinu ten pravy.
Mozna, kdyz se zamyslim, je hodne pravdy v tom, nechat volbu na nase deti,a z budou starsi........ale i tak si myslim, ze u nas to tak melo byt a je.A jsem rada.A musim rici, ze ja kostely jako takove miluju.
Kdyz jsem ve meste, kolikrat si zajdu u nas v Brne na Petrov, sednu si do lavice, prcek treba kouka nebo spinka v kocarku a ja mama strasne moc casu premyslet o vsem, co mi doma nejak nejde o tom premyslet.Tam je mi strasne moc lehce u srdce, moc si ulevim, odchazim jakoby cista od starosti.Ale ty se zase s odchodem zacnou vynorovat.Nu coz, do kostela se ale odstehovat nemuzu:-))V kazdem pripade, sedet tam, premyslet, ptat se v duchu na to ci ono, nekdy mam pocit, ze na nektere veci dostanu odpoved.
Jsou to takove me pocity...
 Mery72 


Dík 

(11.5.2007 12:06:42)
Ráchel, dneska mi čteš myšlenky:-)
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Dík 

(11.5.2007 12:18:14)
haha, tuto okultní praktiku jakožto křesťanka neprovozuji :)
nicméně jeden Duch je jeden Duch, že, denominace nedenominace...
přeju ti požehnaný den!
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Re: Smutná pravda...život je jen o volbě a respektu 

(10.5.2007 14:47:55)
Souhlasím beru víru podobně. Oba kluky mám také pokřtěné, ikdyž ten starší mi to vytkl, že se chtěl rozhodnout sám (právě s ohledem na "věřící" v naší rodině). Mladšího syna jsme křtili tajně, protože nejsme pravidelní návštěvníci kostela. Náš panáček dokonce, když se dozví, že dítě je křtěno jinde tak onomu faráři dělá problémy. K těmto informacím se dostává díky svým ovečkám, které mu rádi udávají prohřešky jiných, tím se asi samy čistí. Proto jsem prohlásila, že do kostela chodit nebudu. Co je mezi mnou a Bohem si "vyříkáme" my dva a žádného prostředníka není třeba.
 Allmighty 


Re: Smutná pravda 

(10.5.2007 10:53:59)
Náboženské skupiny jsou typicky stádní společenství (koneckonců si tak sami často říkají - stádo), kde nemá jedinec nejmenší problémy, pokud se navenek nikterak od stáda neodlišuje. Kdejaký vychytralý ničema pak může ve stádu velice dobře prosperovat, když ostatní přesvědčí hezkými řečmi o své víře a zaujetí. Individualita ve stádu vždy trpí. Je-li dostatečně protřelá, může v něm zaujmout vedoucí úlohu. Jinak je buď časem zlomena nebo vyobcována (pokud stádo neopustí sama).
Scénář popsaný v článku je typický - podle křesťanské věrouky má žena být v prvé řadě poslušná svém muži. Logicky se tedy skupina postavila proti autorce, která "chtěla rozdělit, co Bůh spojil". Jinými slovy se vzepřela konvenci, což se samozřejmě neodpouští...
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Smutná pravda 

(10.5.2007 14:27:50)
Je fajn, že se tak sama hodnotíš a doufám, že opravdu dodržuješ všechna pravidla (což by mělo být u tak hluboce věřící "brnakačka"). Že jste s manželem neměli předmanželský sex to oceňuji a doufám, že nebereš žádnou (ty ani tvůj manžel) antikoncepci a sex provozujete jen tehdy, když chcete zplodit dítě, protože jen tak to hlásá papež.
Omlouvám se za tento příspěvek, ale prostě mě tak zavání fanatizmem až jde z toho strach. Toto hlásá moje švagrová (už jsem psala víše a připouštím, že jsem ke křesťanům někdy nespravedlivá) a je to zrovna ten případ, spívá ve sboru, v kostele je neustále, upozorňuje na svou čistou a hlubokou víru - přitom v běžném životě je to fuj, fuj, fuj jen pokrytectví, závist a zloba.
 cizinka1 


Re: Re: Smutná pravda 

(10.5.2007 15:28:52)
Barco, chapu, ze ti tvoje pribuzni lezou na nervy, mozna take necim ti ublizili, ale tvoji ironii vuci Katce nechapu.
Za prve, obavam se, ze cirkev, do ktere chodi Katka, neridi se tim, co hlasa Papez. Za druhe, duslednost ve vire jeste neni fanatizmus. Fanatizmus je silne slovo, a tyka se jen lidi, kteri svoje principy prosazuji bez ohledu na jine, ktere jejich presvedceni nezdili, anebo silne ublizuji sami sebe. Nic z toho, co napsala Katka, fanatizmem nezavani, bylo to jen vyznani viry, prizni k jiste filosofii zivota a antipatii k pretvarce (to mate spolecne).
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Re: Re: Smutná pravda 

(11.5.2007 6:45:24)
Ano, to máš pravdu, jsem zaujatá v tomto případě. Já jsem jen (to mě život naučil) ve střehu, když někdo sám sebe hodnotí jako toho nej. Bohužel a za to se omlouvám.
To s tím stykem jen za účelem početí mám přímo z kázání našeho bývalého kněze - tak nevím asi lhal.

 Mery72 


neinformovanost 

(11.5.2007 0:00:52)
Barčo, papež v žádném případě nehlásá, že manželé mohou mít intimní styk pouze, když chtějí plodit děti. Máš špatné informace.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: neinformovanost 

(11.5.2007 6:50:59)
Tohle mám přímo z kázání mladým od našeho bývalého kněze - asi trošku lhal - no nevím. V kostele jsem asi 3/4 roku nebyla tak nevím jak a co káže ten nový.
 Mery72 


Re: Re: neinformovanost 

(11.5.2007 8:43:25)
Tak to mě mrzí. Církev učí toto: viz Katechismus katolické církve, paragraf 2360 - 2363 (omlouvám se, že necituji, bylo by to příliš dlouhé. Odkaz - http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=2360 - je tam možnost přečíst si i ty další paragrafy. )
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Re: Re: neinformovanost 

(11.5.2007 8:51:21)
To nevadí já klidně uznám, že jak příjde řeč na víru a hlavně na dělení lidí a pravostí víry tak reaguji jako býk v aréně, když na něj zamávají červeným hadrem. Za to se fakt omlouvám. Jinak v rodině máme celkem dost věřících (já jim říkám kostelníci), ale my jsme velká rodina a vždy jsme byli zvyklí jaksi držet při sobě. Né že bychom se navštěvovali ob den, ale narozeniny, svatby, pohřby různé události. Nikdy jsem v příbuzenstvu neslyšela narážky typu : nediv se on nechodí do kostela tak se chová jak se chová - a to i naopak, je to jen příklad, že toto prostě neřešíme.
V manželově rodině se pořád modlí, chodí do kostela, lidi se kastují a je tam takový chlad a odstup. My jako nekostelníci jsme "izolovaní" a špatní. Tchán takový nikdy nebyl, ale bohužel umřel. Tak proto ty přehnané reakce, ještě jednou se omlouvám.
 Mery72 


Re: Re: Re: Re: neinformovanost 

(11.5.2007 8:55:58)
V pohodě:-) Taky si říkám, že jsme kostelníci:-D Mysím, že Bůh nás nedělí na ty "chodiče a nechodiče", ale vidí do srdce.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.