Re: doufam, ze jen nerozumim

Rachel,

"Když jsem popisovala své obrácení, tak jsem se nesnažila být "politicky korektní", aby se to druhým líbilo. Jen jsem stručně popsala, jak se to stalo. Nemyslím si, že to každý musí prožít stejně co do formy, ale jde o to, zda prožil to jádro. A jak jsem již řekla, ti, co to prožili (ať už tak, či onak), s mým líčením událostí prostě nmívají problém - ať už nosí jakoukoliv církevní nálepku - a z mého obrácení se radují."

Chci jen te upozornit, ze jsem odpovedela na pritakani Mery, ne primo na tvuj prispevek. Kvuli tomu jadru, jsou lidi, kteri si nepamatuji, zeby uprimne neverili v ramci svych tehdejsich sil a moznosti chapani. Treba nekteri deti prozivaji krest"anske uceni velmi intensivne (treba uz jen proto, ze se vice boji smrti jako ztraty rodicu a pod. a dokonce v transcendentalni proziravosti v rannem obdobi detstvi snad je neco, co nasem dospelym smyslum trochu se vymyka). Samozrejme, v zivote dojdeme k jinym uskalim viry, a zazijeme spoustu prilivu a odlivu. Ale pokud se ptas, proc jsem vam odpovedela, tak: Proto, ze jsem chtela odpovedet jako nekdo, kdo take v krest"anske rodine byl vychovan. Proto, ze nevim v jakem useku cesty jsem a jak jsem videna tam "na hore":-), ale prevrat z neviry ci z "davu" k vire si nepamatuji.

"Situaci s rodiči jsem původně uvedla jen proto, že jsem chtěla říct, že pokud bych neprožila s Bohem něco jednoznačného, asi by má víra jen těžko v soužití s nimi obstála.
Asi jsi stále nepochopila, že já se s rodiči nehádala. Stačilo jim totiž říct o tom, že jsem uvěřila v Boha a už to čtyři roky jelo. Tam nebyl prostor pro jakoukoliv diskusi. Snažila jsem se jim dávat najevo úctu i lásku, jak to šlo (čímž netvrdím, že vždy dokonale). Co se týče té tvé "tragické kuriozity" - jednak jsem uvedením toho, že v řadě zemích křesťané krutě trpí pros vou víru, chtěla dát najevo, že být křesťanem není vždycky až tak jednoduché a pohodlné (Ježíš sám nás na to předem upozorňuje a říká, že nás budou pronásledovat i ti nejbližší); navíc vím o ženě, kterou málem doslova utopil vlastní otec, protože se stala křesťankou. No nic."

V rade zemi, jo, v Cesku v devadesatych, byla by to ovsem velmi tragicka, ale kuriozita. A tohle jsme asi uz vyreslili. Ja jsem nechapala, jsi to vysvetlila, OK. Ze byvaji veci nad lidske sily, to ovsem vim, a nemam problem to pochopit. Jsi nechapala proc v tom ryji, ja jsem ti snazila vysvetlila. Nevim jestli zdilis moje pojeti diskuse, jako radu otazek a odpovedi, ale chtela bych jen upozornit, jak ji vnimam ja.

"Pokud považuješ za jádro křesťanství především "náboženství lásky k bližnímu", jak píšeš, tak na tom se neshodneme. To je dle mého porozumění spíše humanismus, nikoliv křesťanství. Neříkám tím, že nemáme milovat své bližní, ale toho nejsme schopni, pokud nepřijmeme od Boha záchranu (spasení). Navíc, slovo náboženství je pro mne ve vztahu ke křesťanství termín, který nepoužívám. Náboženství je v mých očích lidská snaha vlastními prostředky se dostat k Bohu, v křesťanství jde o to, že Bůh sestoupil k nám, jsme s Ním z Jeho milosti a můžeme s ním mýt osobní vztah. Ale to je o terminologii."

"Predevsim", ci spise rekla bych (casove) "prevazne" neznamena "jadro". Jen to, ze v porovnani s jinymi nabozenstvimi:-) nemame moc uceni o prostredcich, jak se dostat na uroven nadlidskeho vedomi. Mame jen prikazy realizovat se jako krest"ani mezi lidma a priklad pro nasledovani obeti z lasky pro lidi. Asi udelam radost pro Mery, ale v mych ocich, v druhe polovine minuleho stoleti, mezi krest"anami vynikli dva katolici: Matka Tereza, ktera se realizovala tym nejkrest"anstejsim tradicnim zpusobem, a uz zmineny Jan Pavel II, ktery dokazal mluvit s lidma, kteri jeho viru nezdileli a nachazel v sebe tak silnou rec, ktera mohla prispet i k nabourani systemu komunistickych totalitnich statu. Pokud v tvych ocich je moje chyba, ze tuhle rovinu krest"anstvi take vnimam a si myslim ze pres tohle vede take nadherny a smysluplny kus krest"anske cesty, a netroufam se odhadovat, jak Buh vidi poutniky na tehle ceste, kteri zaroven treba intensivne k nemu nevolaji, tohle preziji v klidu.

"Jinak kdybych měla reagovat na všechny tvé soudy a sarkasmy typu "odkopla jsi Li bika", "trýznila jsi rodiče", "exaltovanost", "odkopavani lidi kolem sebe", "svatozář tu nesvítí" apod. - další věci by se našly v předchozích příspěvcích... tak bych se asi upsala... Trochu vlídnosti a méněe podezíravosti by ti teda taky neuškodilo :)"

Co se tyka mych "soudu a sarkazmu":-)))). Odkopnuti - je to take slovo pro odbyti tazajiciho bez odpovedi anebo pak docela neslusnym utoku v odpovedi na nalehani. No jestli nekomu troufas se napsat, ze jeho vira neni ta prava, anez bys vedela co veri, tak je to vazne kopnuti. Obavam se, ze bys to take vnimala stejne a jak tak te ctu, nevim, jestli nevnimas nase dikusi jako vymenu kopancu. "tryzneni" - to uz snad jsme si vysvetlili, pokud ony tryznili tebe, mela jsem podezreni, a to sama priznavas, ze v necim i opravnene, jestli k tomu jsi neprispela, "exaltovanost" - v tomto slove neni zadny spatny vyznam, to je jen oznaceni stavu duse, kdyz se jedna o velke emocni napeti. "Svatozar" vazne nesviti:-))) over si to :-)), proto smi se mit pochybnosti, otazky a tak??? Nic vic v tom nebylo. Proc vsude vidis jen utok, ziritovanost a sarkazmy?

"Jinak mi opravdu vůbec, ale vůbec nejde o to, zda zaboduji v tvých očích, či nikoliv :)"

O tom nepochybuji, jen se normalne bavime o dost vznesenych vecich, kteri jsou vznesene i v ocich jinych lidi, nejen ve tvych, a tak chtela jsem prispet trochu svym do mlyna.