Držím palečky
Milá Renato,ačkoli se neznáme, tvůj příběh mě donutil napsat ti pár řádků, nejen jako povzbuzení. V loňském roce jsem otěhotněla a těšila se na miminko, všechny testy dopadly dobře, a tak se blížil den D. V dubnu se nám narodil chlapeček, byli jsme s manželem šťasní, ale naše štěstí netrvalo dlouho, tři dny po porodu lékaři zjistili, že má nevyléčitelnou vadu mozku, která se v těhotenství nedá zjistit. Do srdíčka mu proudilo moc krve a selhával krevní oběh. Nejhorší bylo to, že vůbec nevypadal nemocně, ba naopak. Deset dní po porodu zemřel v dětské nemocnici. Bylo to nejhorší, co mpže mámu potkat. Navíc měsíc po porodu se sestře narodila krásná holčička. Plánovaly jsme si, jak budeme společně vozit kočárek a další měsíc se narodilo zdravé miminko neteřince. Zkrátka na svět přicházely zdravé děti, a ačkoliv jsem se z toho radovala, u srdce mě vždycky něco zabolelo. I teď mi je trochu do breku, když to píšu. Ale sešel se rok s rokem a já mám v náručí malého zdravého synka. Po měsících strachu přišel na svět, tak rychle, že by mi to ledas jaká maminka záviděla, zkrátka mi to ten nahoře vynahradil. A teď pár slov na povzbuzení. Některé věci se nedají odestát. Ale vždycky je naděje, že přijde něco pěkného. Dnes lékaři dokážou téměř zázraky, ale je vždy něco mezi nebem a zemí...A jednou budeš v náručí chovat zdravé miminko....Držím palečky
Odpovědět