6.8.2008 22:52:43 Cirilika
Re: Souhlas s Žabátkem
Tak já tedy naprosto souhlasím s Žabátkem. Celou diskuzi tady čtu už pěkně dlouho, ale co píše Natanela, to i mně připadá jako spojenectví s nějakou sektou. Nechci tady psát o svých názorech na náboženství - jak jsem psala, naprosto souhlasím s Žabátkem a navíc zakladatelce hádkami a vzájemným napadáním moc nepomůžete.
Před 11 lety jsem taky přišla o své nenarozené miminko a to ve 23. týdnu těhu. V té době jsem už dvě děti měla, ale to nic neměnilo na tom, že jsem se z toho strašného zážitku vzpamatovávala celý rok a zapomenout se nedá snad nikdy. S manželem jsme třetí dítě pořád chtěli, ale já jsem se bála. Tehdy jsem totiž málem dostala otravu krve, brala antibiotika a byla jsem na tom opravdu dost špatně. Naštěstí moje kamarádka před několika lety potřetí porodila a pořád do mě hučela a povzbuzovala mě, až jsem se "rozhoupala" a teď máme už šestiletou holčičku. Zažívám s ní to nejkrásnější období a jsem moc šťastná.
Všem, co jste tady popisovaly svoje otřesné zážitky, rozumím, ale radu na to, jak to přežít, nemám. Žádné "to chce čas" nebo "chtěl to osud" nemá cenu říkat, protože zrovna v té nejtěžší chvíli vám to připadá hloupé a od vašeho smutku hrozně vzdálené. V tom největším žalu snad jen plakat a vypovídat se z toho někomu, kdo vám rozumí. Přeji všem hodně štěstí a radosti ze zdravých miminek.
Odpovědět