11.8.2008 8:06:14 Alena, Jára4roky
Znám to
Ahoj
tak přesně vím, co jsi prožívala. Bohužel jsem si toto prožila i já a okolo mě spousta dalších, které znám osobně. Když se nám to stalo, trvalo mi docela dlouho, než jsem se z toho dostala. Nicméně, rok po té jsem opět zjistila, že jsem těhotná. První tři měsíce to byl stres, jestli bude vše v pořádku, nestane se nic ... Ne, tentokrát byl konec šťastný a máme dnes již čtyřletého klučinu, který je celým mým světem. Před dvěma lety jsme si s manželem řekli, že je čas pořídit sourozence. Trvalo to asi třičtvrtě roku, ale byla jsem těhotná. Jenže po všech zkušenostech jsem nikomu nic neříkala. Asi po dvou týdnech jsem začala krvácet. Našla jsem si mnoho důvodů, že asi někde nebylo něco v pořádku. To bylo ještě dobré. Ale krvácení trvalo více jak dva týdny. To už mě můj gynekolog poslal do nemocnice s tím, že tam tedy opravdu něco bylo ale svévolně jsem potratila a je třeba provést ještě dočištění. Překvapení nastalo v nemocnici, když mi řekli, že se jedná o mimoděložní těhotenství. Před operací jsem neměla moc času přemýšlet. Šlo to rychle. Po operaci mi řekli, že mi museli vzít jeden vejcovod, neboť už to bylo dost dlouho. Tudíž mám již jen 50 % šanci na otěhotnění. Dnes je to více jak půl roku, kdy to zkoušíme znova a já stále doufám, že se nám to podaří. Bohužel, čas je neúprosný a mně je už 37. Tak uvidíme, ale jsem vděčná, za to naše malé sluníčko, které alespoň máme.
Jak vidíš, na začátku se zdá vše hrozné, ale není všem dnům konec a je třeba nepřestávat věřit. I když je to někdy dost těžké. Přeji Ti, aby nastal i pro Tebe šťastný den, kdy se staneš maminkou.
Odpovědět