Re: pochopení
No, nevím co ti na to napsat.. já potratila ve 12 týdnu (zamlklý potrat) a pro mě to teda žádné embryo nebylo.Prostě to pro mě bylo mé (naše) mimi, na které jsme se těšili.ještě když mi doktorka ukazuje kde co má a šlo už to vidět.pro mě bla nejhorší ta představa, že prostě umřelo, že mu bylo ublíženo, tak maličkému...ale časem jsem pochopila, že to tak asi mělo být, že mě třeba ten někdo nahoře ušetřil toho, abych se pak musela třeba v pátém měsící rozhodovat o ukončení, kvůli těžkému postižení..řekla jsem si, že tak se trápilo míň a že když odešlo, mělo k tomu důvod, zdravé by se vyvíjelo dál, tak muselo být postižené nebo by bylo nemocné...Mám doma naštěstí 13 měsíční holčičku, takže tohle mě hlavně pomohlo.i když má maminka doma dítě a potratí, bolí to stejně jako tu ženu, která ještě doma mimi nemá, ale tu která ho má, tu to přebolí rychleji, ale počáteční bolest je stejná, to si myslím já.první 3 dny, jsem se prala stím, že je to nespravedlnost, proč mé miminko a my..ale ona to nemusela být nespravedlnost, ale naopak pomoc od něčeho horšího..je to teprve měsíc od revize, ale je mi už dobře, samo, že nikdy nezapomenu a chytne mě to, ale já nemohla jen brečet, ta moje malá čertice by byla akorát taky smutná.Tak maminky nesmutněte dlouho a držím palečky ať se rodí jen zdravá mimi
Odpovědět