Re: není to tak jednoduché...
Monty, to nedává.
Myslim si, že nejsem typ, kterej by si nechal něco líbit, ale chci mít vedle sebe partnera, ne soupeře.
Při náznaku, že se mnou chce manžel orat bych prchala. Ale až při něm. Dokud je všechno v pořádku, nemám důvod se vzdávat tak krásnýho pocitu jako je sdílení.
Ještě jinak - jsem na MD (no, už nejsem, ale takhle to bude jednodušší, tak řekněme, že ještě kojim), manžel vydělává (což může jen díky tomu, že já se starám o naše společný děti, čili jeho výplata je zásluha nás obou). Představovala by sis to tak, že on ji přinese, rozdělí na dvě poloviny, děti budem živit napůl, budem si počítat kdo má v ledničce kolik jogurtů, aby nebral z cizího... A když pojedu na poštu vybrat mateřskou, mám použít svůj nebo společnej benzín? ...
Předmanželská smlouva mě pobavila - nic jsme neměli (leda oba nedodělanou školu) a co jsme nabyli v manželství je teď beztak společný (zatim to jsou prakticky jen děti :-)).
Odpovědět