24.9.2006 8:14:22 Martina
Znám to?
Ještě před pár lety bych reagovala stejně kategoricky jako Hanka.. Partnera jsem vybírala zodpovědně (o to je to pak horší, protože tomu tím spíš nikdo nevěří..). U nás došlo "jen" k psychickému nátlaku, po pár štouchancích jsem odešla ze SVÉHO bytu.. Měla jsem sousedku, ochotnou to dosvědčit, několikrát u nás byla policie, podaná žádost o rozvod, snaha o předběžné opatření atd., atd. Jsem schopná si zjistit informace, jsem schopná se bránit - ale už si nejsem jistá, že to v dnešní situaci jde.. Možná, pokud skončím naprosto zbitá někde v nemocnici, tak možná.. Pokud mizíte včas, tak ne. Našla jsem dost lidí, kteří snahu pomoci měli, ale dokud nefunguje policie, soudy, sociálka - tak je to k ničemu. Jak to dokážete? Přímý důkaz v podstatě neexistuje, jen kvůli tomu "důkazu" se nechat třeba před dítětem zmlátit do krve?? Z mých zkušeností - reakce sociálky otřesná, reakce policie ok, ale v podstatě s tím nemohou nic dělat...
Neodsuzujte, pokud jste tu situaci nezažily. Vypadá to, že už je spousta azylových domů, poraden, linek bezpečí - ale bez soudního rozhodnutí je to za pár měsíců na nic. Bez peněz, bez práce, bez místa, kde bydlet - máte proti sobě strašně silného soupeře, kterému budete muset děti předávat a doufat, že si svůj vztek nebude vybíjet na nich...
Odpovědět