Re: Nie je to vždy také jednoduché

Moc nesouhlasím s tím, že si takové partnery vybírají ženy, které nemají seběvědomí. Já sama jsem zažila sice jen zlomek něčeho podobného, ale i tak.... Byla jsem mladá, úspěšná, sebevědomá dívčina, studovala jsem vysokou. ON studoval také vysokou. Některé věci mě už na začátku měli varovat, ale nebylo to tak. Byla jsem bláznivě zamilovaná, bylo mi 19 let, byl to i můj první sexuální partner. Po roce jsme se vzali. Moji rodiče (pocházím z naprosto neproblematické rodiny, měla jsem úžasné dětství, rodiče pro mě byli vždy oporou) s tím sice moc nesouhlasili, ale co jim nakonec zbylo. Než jsem dokončila vysokou, tak ON stihl školu 2x přerušit, já chodila do školy a na brigády, abys nás někdo živil. Nakonec jsem byla vůbec ráda, že jsem vysokou dodělala - přitom na gymplu jsem byla téměř nejlepší, stále vyznamenání. Prostě jsem neměla čas a sílu se učit, protože jsem byla stále někde v práci, ON se poflakoval doma. Rád se scházel s kamarády, chodil do vinárny a chtěl abych chodila s ním. Mě to sice nebavilo, ale říkala jsem si, že jsem mladá, tak proč si to neužít. Jednou jsme se vrátili domů, on byl trochu připitý. Já jsem vylila červené víno na nový koberec - tolik neslušných slov jsem na svou adresu ještě od nikoho neslyšela. Kvůli takové kravině... Takových drobných událostí přibývalo. Po skončení vysoké jsem naštěstí sehnala velmi dobře placenou a perspektivní práci. Moc mě bavila a byl to pro mě i únik od toho, co je doma. Ale jemu se to nelíbilo, musela jsem chodit z práce na minutu přesně, o finance se staral on. Já jsem měla problém si vůbec koupit ponožky nebo kalhotky, o všem jsme se dohadovali. Ve vzteku po mě jednou hodil talíř i s večeří. Opilý taky zmačkal kleštěmi snubní prstýnek a vyhodil ho z okna, atd. Bylo toho čím dál víc, samozřejmě došlo i na bití. Když už se to nedalo vydržel, v noci jsem odjížděla k jeho sestře, která byla mojí důvěrnicí. Když mi pak jednou schoval pas, abych nemohla odjet na služební cestu, byla to poslední kapka. Strávila jsem pak noc ve vaně s nožem v ruce a přemýšlela co bude dál. On byl opilý za dveřmi - naštěstí zamknutými a chtěl něco řešit. Já jsem ale naštěstí pochopila, že buď musím odejít nebo skončím v blázinci či v hrobě... v té době mé sebevědomí v běžném životě kleslo na minimum. Jedině práce mě držela při životě. Naštěstí jsem vydělávala dost, abych si mohla najít jiné bydlení a odejít. I tak rozchod a následný rozvod nebyl jednoduchý. Celkem jsem s ním byla 6 let, poslední 2 roky jsem váhala zda odejít. Není to opravdu nic jednoduchého odejít, věřte mi. A to jsme neměli děti a de facto "o nic nešlo". Trvalo mi pak další rok, než jsem se vzpamatovala natolik, abych byla schopná navázat další vztah. Našla jsem si skvělého partnera, díky němu jsem se zase stala tím, čím jsem. Jsem teď zase seběvědomá, už sice ne tak mladá, ale šťastná. Moc si svého muže vážím, dává mi dost prostoru a já všem říkám, že ho mám za odměnu. K tomu mám navíc už 4,5letého chlapečka a teď pupík 33t. Děkuji i všem, kteří při mě v těžkých dobách stáli a pomohli mi.