| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Dětství, které děsí

 Celkem 104 názorů.
 Sidi (2 synove 11/04 + 03/07) 


To je hnusne 

(22.9.2006 11:45:16)
Ahoj Belo, je mi z toho na nic. Vlastne nevim, co poradne napsat, snad aby ses drzela a snazila to vsechno odsunout nekam hodne hluboko. Ja vim, ze to asi nejde, sama jsem nikdy nic takoveho nezazila, ale nosit to v sobě dál, to Tě asi poznamená na zbytek života. Promiň, začíná to vypadat jako kázání, a to bych nechtěla, protože na to nemám ani to nejmenší právo. Je mi prostě líto, že někdo dovede být tak hnusný, a co víc, že lidi okolo dovedou být tak lhostejní. Je tak jednoduché tvářit se, že mně by se to nikdy nemohlo stát a pohrdat tím, kdo to prožívá. Je moc jednoduché říkat, že si za to mlže sám. Dovedu se vžít do Tvých pocitů. kdy jsi se musela dívat na ony obličeje na lavičce, které se tváří jakoby nic. Možná horší než Tvůj otčím jsou tihle lidé. Držím Ti palce, aby Tvůj manžel nikdy nepřistoupil k tomu, k čemu se Tvůj otčím měl až moc. Ať se pořád moc milujete a dovede ochránit jeden druhého. Je to fakt hnusná zkušenost. Drž se.
 Belacitka 


Re: To je hnusne 

(22.9.2006 12:04:52)
Sidi děkuju Ti,moc mě potěšilo,že na světě nejsou jen lhostejní lidé.Většinou na to nevzpomínám,ale někdy mi to něco připomene.Děkuju
 Janička 


Re: To je hnusne 

(22.9.2006 12:10:36)
Zažila jsem něco hodně podobného, je to už déle, teď už skoro 16 let od posledního bití, ale my jsme se nebránily a matka s ním žije dodnes - už jí ale nebije. Je to hrůza.Vyzkoušela jsem si to samé i v manželství,už minulém,takže to znám jako dítě i jako žena a matka. Nemyslím si,že bys měla zapomenout nebo odpustit.Já to teda zapomenout nechci, s "otcem" nemluvím,jen minimálně,tak jednou za rok.Dalo mi to jedinej problém do života - nechci se nikomu podřizovat,jsem tvrdohlavá, nesnesu ponižování - no,to je možná víc problémů :-) Nicméně jsem konečně šťastná a spokojená a moc ti přeju,abyste ty a tvoji sourozenci měli krásný a klidný život.A gratuluji ti k tvé mamince, ta naše se tak bála,že mě a mou sestru nechala mlátit.Nikdy jí to neodpustím, já jsem ve svém manželství na dceru nikdy sáhnout nenechala..
 Toranoko 
  • 

Re: To je hnusne 

(22.9.2006 13:05:20)
No, ja si dovolim trosku nesouhlasit - zajimam se o leceni, energetickou medicinu apod. Tim, ze neco zasunes hluboko, nic nevyresis, naopak, spis si zpusobis problemy sama sobe. Podle me je potreba nezapomenout, protoze zkusenost to samozrejme je, ale odpustit. Odpusteni totiz neni neco, cim se zproneveris myslence, ze tohle je nepripustne. Odpustenim uzdravis sam sebe, nemas ho delat kvuli jinym, ale kvuli sobe.
Nechci tim poucovat, ani tvrdit, ze je neco takoveho snadne, je to jen cesta, kterou se snazim jit ja. Ale Bele taky preju vsechno nej, a jeste lepe, aby se dokazala zbavit i vsech tech strachu, ktere ji tohle zpusobilo.
 Janička 


Re: Re: To je hnusne 

(22.9.2006 14:37:36)
Jo, jasně. záleží na jedinci a jeho osobnosti, řekla bych. Na síle a chuti do života. Odpustit nechci, ani tím stylem,jak jsi psala.Já si to dovedu psychologicky odvodit, kde se stala chyba při výchově mého nevlastního otce i mého bývalého manžela - tím to chápu,ale to neznamená, že se ten člověk musí chovat tak,jak se choval.To je jen jeho vina.
Je pravda,že plno lidí si to takhle vysvětlit neumí a psycholog jim může hodně pomoct,já se o psycholgii zajímám,takže mi psycholog, s nadsázkou samozřejmě, nemůže říct nic nového. Navíc nejsem moc velkým příznivcem rýpaní se v problémech a častého navštěvování psychiatrů atd..Spíš znám lidi, kteří se litovali kvůli prkotinám -z mého pohledu, třeba kamarádce matka kecala do výchovy dětí,ale fakt ne moc, bývala jsem u toho, ale kámoška se z toho zhroutila,pár pokusů o sebevraždu a už asi 6 let chodí do nějakýho centra a je to naprd, vůbec jí nepomohli - není schopná fungovat,stále se lituje a není schopná převzít zodpovědnost ani za svůj život,natož za dvě děti,které vychovává sama..Takový člověk, kdyby zažil,co já,tak je odsouzenej nadosmrti k pobytu na psychiatrii.Aby to teď nevypadalo,že se lituju já :-) tak uvedu pár příkladů z mého života. V šesti letech mě téměř znásilnil asi 70letý dědek, otec mě,mou sestru a mou matku mlátil od mých 3 do 16let.Máme všechny přeražený nos a další jizvy, posílal na nás psa,německého ovčáka,který nás kousal i když nás miloval,protože se svého pána také bál. První manžel mě opustil kvůli jiné,když jsem měla roční dítě,takže na mateřské jsem měla tři brigády, druhý manžel mě začal mlátit hned po svatbě..no, procházka růžovým sadem..to je jen kousek mého zajímavého života.Teď jsem OK,mám práci, fajn přítele, pracuju nemám noční můry ani se nehroutím.Zatím,.Neříkám samozřejmě,že z toho mnohaletého stresu někdy nedostanu např.rakovinu,ale teď se cítím fajn.
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: To je hnusne 

(23.9.2006 12:20:13)
To ja jsem prave nechtela rikat, ze je to jeho vina. Odpustit podle me neznamena zbavovat nekoho zodpovednosti za jeho ciny.
Je to opravdu spis rozhodnuti, ze ty nechces to brime vlacet dal..
Ja to neberu z hlediska klasicke psychologie ani psychiatrie, ctu spis duchovni literaturu, o zivotni energii a tak.

Jinak si vazim vsech lidi, kteri tohle prozili a nejsou z toho zlomeni a zklamani zivotem...potom clovek poklada za problemy uplne jine situace..Tak drzim palce a at ti dalsi zivot vychazi podle tvych predstav
 petru 


Re: To je hnusne 

(22.9.2006 16:59:09)
Milá Belo, cítím to samé co Sidi a přeji Ti hodně štěstí s manželem i Tvým dětem a mamince. Máš asi opravdu štěstí, že se maminka nevzdala a naučila i Tebe bojovat na správném místě. Bylo to určitě se 4 dětmi moc těžké. škoda, že vám sousedé nepomohli dřív, když to bylo tak "viditelné". Stejně si ale myslím, že v té době - socialismu - by se to možná obrátilo proti mamince.
A to že nezapomínáš je taky dobře a hlavně, že si to ale sama nutně nepřipomínáš.
Děkuji, že si díky Tobě zase jednou můžu uvědomit, kolik mám štěstí. Petra
 Petra 
  • 

Domácí násilí 

(22.9.2006 13:15:25)
Je strašné, že i když je kolem spousta lidí, nikdo neudělá nic proti násilí, o kterém ví, ale odehrává se za zavřenýma dveřma sousedovic bytu. Nikdy nezapomenu jak u mě o půl páté ráno zvonila známá, že potřebuje někde zůstat do rána. Prošla půlku sídliště v noční košili a svetru, měla monokl kolem oka a vykládala jak ji manžel bezdůvovodně surově zmlátil. Přišlo mi to jako horor.
Po několika měsících jsem se ale dozvěděla jak to tehdy vlastně bylo. Její manžel byl večer před tím v práci a měl končit ve 2 ráno. Stavil se do hospody na pivo a přijel domů asi tak kolem půl čtvrté. Jeho žena ležela v jejich ložnici s cizím chlapem a místo toho aby si připadala divně, že ji manžel přistihl při nevěře, začala na manžela ječet, že je ožralý a neschopný a podobně. Pak padla první facka, ale ne od manžela jak by se dalo čekat. První ráno zasadila ona, když on stál a nebyl schopný reakce. V té době už byl milenec oblíknutý a pomalu se vykrádal z bytu. No a když už teda chytil manžel facku, dopustil se násilí - chytil mojí známou za ruce, dotáhl ji ke dveřím bytu a vyhodil ji na chodbu za jejím milencem, bohužel tak nešťastně, že napadla obličejem na loket druhého chlapa tak nešťastně že ji naskočil monokl. Boty za ní manžel vyhodil z bytu a zabouchl dveře. Svetr ve kterém přišla ke mně byl toho druhého a od něho jsem taky slyšela jak se to vlastně seběhlo, kdybych se s ním náhodou neseznámila, do dneška bych věřila tomu, že známá byla ubohá oběť a její podváděný manžel, že je gauner prvního stupně.
 Belacitka 


Re: Domácí násilí 

(22.9.2006 13:38:15)
Tohle je o hodně jiná situace,tebe šlechtí,že když jsi si myslela ,že manžel tvé známé jí ubližuje,snažila jsi se jí pomoc.To je od tebe hezký.To jak to vlastně bylo je o něčem jiném.To asi nikdo nedokáže zachovat chladnou hlavu v takové situaci
 vladka 
  • 

vnitřní dítě 

(22.9.2006 14:17:25)
Je to moc smutné povídání, ale žel, každý z nás má za sebou nějaké dětství. Zapomenout se určitě nedá, ale jsou věci, které nám mohou pomoci se s traumaty minulosti vyrovnat. Jednou z nich je týdenní kurz nazvaný "vnitřní dítě". Absolvovala jsem jej a pokud by jsi měla zájem, mohu Ti zprostředkovat kontakt. Existuje i kniha "Obejměte své vnitřní dítě", Dvořák, nakl. Portál http://www.zdravi4u.cz/view.php?cisloclanku=2006040602. Zdravím a přeji šťasný a klidný život. Vlaďka viskovav@centrum.cz
 Hanka 
  • 

Nepochopím, proč ty ženy neodejdou včas! 

(22.9.2006 14:47:45)
Vážení, možná mě ukamenujete, ale pokud muž ženu mlátí, má se ona po první zkušenosti sebrat a odejít. Všechny řeči o tom jak nemůže, že má malé děti, že by neměla kam jít, že by něměla peníze, že ho miluje a on se změní jsou jen VÝMLUVY! Pokud s ním zůstává, VĚDOMNĚ sebe a své děti vystavuje riziku dalšího mlácení. Prostě zbalit kufry a pryč. Já bych radši než s takovým chlapem bydlela s dětmi ve stanu.
 Maťa. 


Nie je to vždy také jednoduché 

(22.9.2006 15:02:31)
Hanka,
určite je na svete pár žien, ktoré dokázali odísť včas.
Ale ak sa na to pozrieme objektívne, myslím, že v naprostej vačšine prípadov domáceho násilia tomuto predchádzalo psychické ponižovanie, ubíjanie partnerovho sebavedomia a tak podobne. Vlastne takto ten budúci násilník dokáže milujúceho partnera dostať do depresií, presvedčiť ho, že bez neho ten druhý neprežije a tak podobne...
No a keď už príde aj k tomu fyzickému násiliu, vačšinou je obeťou už poriadne zdeptaná osobnosť, ktorá si neverí, vie, že je to zlé čo sa deje, ale vraví si, že nabudúce tomu zabráni (samozrejme nezabráni), vyčíta si všetko kvoli deťom, považuje sa za neschopného rodiča a tak podobne.
V nezriedka prípadoch to došlo až k samovražde, hoci ten týraný partner svoje deti miloval.

V takej situácii nie je jednoduché rozumne jednať. Myslím, že to nie je vždy výrazom slabosti týraného partnera...je to dosledok totálne zničenej duše a následne i tela...

Schválne používam výraz "týraný partner", pretože to nie vždy sú len ženy..aj keď v naprostej vačšine prípadov to sú práve ženy - matky.
 Hanka 
  • 

Re: Nie je to vždy také jednoduché 

(22.9.2006 15:36:51)
Souhlasím s tím co jsi napsala, že před fyzickým násilím většinou přichází psychické týrání a ponižování a že ta osoba pak není schopná odejít, protože má sebevědomí na nule. Proto jsem ve svém příspěvku zdůrazňovala to VČAS! Odejít od partnera bysme totiž měly přece i v případě, že nám "jen" sprostě nadává, říká, že jsme neschopné a k ničemu, že jsme hnusné. To si přece nezaslouží nikdo. Už to samo o sobě je jasná známka budoucích problémů a případného násilí fyzického. Takže prostě VČAS! A to jde vždy.
 Jana 
  • 

Re: Re: Nie je to vždy také jednoduché 

(22.9.2006 19:23:32)
Já souhlasím s Hankou, není to lehké ale to nejlepší co žena může udělat pro sebe a své děti je odejít od manžela, nikdo ji nemá právo odejít. Mě samou partner uhodil jednou a poté znásilnil, takže vím že pokud by mě někdo uhodil tak odejdu okamžitě. Klidně i pod stan jak psala Hanka, na ubytovnu ale jen at někdo dětem neubližuje.
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Nie je to vždy také jednoduché 

(23.9.2006 12:56:35)
Hanko,

mozna trochu zapominas na to, ze takoveho partnera si asi nevybere zena, ktera je sebevedoma a silna. Ve vetsine pripadu je to zena, ktera mela problemy uz driv, a treba je rada, ze vubec nekoho ma, i kdyz podvedome citi, ze tohle by si libit nemela nechat...kazdy neni tak silny a uz vu¨bec se kazdy nedovede divat na svoje problemy s rozumove stranky nebo s nadhdledem.
Vetsinou se jedna o dlouhodoby vzorec chovani.
 Ajka 
  • 

Re: Re: Re: Nie je to vždy také jednoduché 

(24.9.2006 21:04:57)
Moc nesouhlasím s tím, že si takové partnery vybírají ženy, které nemají seběvědomí. Já sama jsem zažila sice jen zlomek něčeho podobného, ale i tak.... Byla jsem mladá, úspěšná, sebevědomá dívčina, studovala jsem vysokou. ON studoval také vysokou. Některé věci mě už na začátku měli varovat, ale nebylo to tak. Byla jsem bláznivě zamilovaná, bylo mi 19 let, byl to i můj první sexuální partner. Po roce jsme se vzali. Moji rodiče (pocházím z naprosto neproblematické rodiny, měla jsem úžasné dětství, rodiče pro mě byli vždy oporou) s tím sice moc nesouhlasili, ale co jim nakonec zbylo. Než jsem dokončila vysokou, tak ON stihl školu 2x přerušit, já chodila do školy a na brigády, abys nás někdo živil. Nakonec jsem byla vůbec ráda, že jsem vysokou dodělala - přitom na gymplu jsem byla téměř nejlepší, stále vyznamenání. Prostě jsem neměla čas a sílu se učit, protože jsem byla stále někde v práci, ON se poflakoval doma. Rád se scházel s kamarády, chodil do vinárny a chtěl abych chodila s ním. Mě to sice nebavilo, ale říkala jsem si, že jsem mladá, tak proč si to neužít. Jednou jsme se vrátili domů, on byl trochu připitý. Já jsem vylila červené víno na nový koberec - tolik neslušných slov jsem na svou adresu ještě od nikoho neslyšela. Kvůli takové kravině... Takových drobných událostí přibývalo. Po skončení vysoké jsem naštěstí sehnala velmi dobře placenou a perspektivní práci. Moc mě bavila a byl to pro mě i únik od toho, co je doma. Ale jemu se to nelíbilo, musela jsem chodit z práce na minutu přesně, o finance se staral on. Já jsem měla problém si vůbec koupit ponožky nebo kalhotky, o všem jsme se dohadovali. Ve vzteku po mě jednou hodil talíř i s večeří. Opilý taky zmačkal kleštěmi snubní prstýnek a vyhodil ho z okna, atd. Bylo toho čím dál víc, samozřejmě došlo i na bití. Když už se to nedalo vydržel, v noci jsem odjížděla k jeho sestře, která byla mojí důvěrnicí. Když mi pak jednou schoval pas, abych nemohla odjet na služební cestu, byla to poslední kapka. Strávila jsem pak noc ve vaně s nožem v ruce a přemýšlela co bude dál. On byl opilý za dveřmi - naštěstí zamknutými a chtěl něco řešit. Já jsem ale naštěstí pochopila, že buď musím odejít nebo skončím v blázinci či v hrobě... v té době mé sebevědomí v běžném životě kleslo na minimum. Jedině práce mě držela při životě. Naštěstí jsem vydělávala dost, abych si mohla najít jiné bydlení a odejít. I tak rozchod a následný rozvod nebyl jednoduchý. Celkem jsem s ním byla 6 let, poslední 2 roky jsem váhala zda odejít. Není to opravdu nic jednoduchého odejít, věřte mi. A to jsme neměli děti a de facto "o nic nešlo". Trvalo mi pak další rok, než jsem se vzpamatovala natolik, abych byla schopná navázat další vztah. Našla jsem si skvělého partnera, díky němu jsem se zase stala tím, čím jsem. Jsem teď zase seběvědomá, už sice ne tak mladá, ale šťastná. Moc si svého muže vážím, dává mi dost prostoru a já všem říkám, že ho mám za odměnu. K tomu mám navíc už 4,5letého chlapečka a teď pupík 33t. Děkuji i všem, kteří při mě v těžkých dobách stáli a pomohli mi.
 aminokyselina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Nie je to vždy také jednoduché 

(29.9.2006 10:10:10)
ja uz bych premejslela o odchodu po tom co nekoho zivim a on mi sproste vynada. vim, ze se to kupi a je tezke odejit jak ty rikas. taky jsem dostavala pres cumak od myho prvniho, ale to uz probihalo v prvnich 6 tydnech, takze pomerne brzo. ale stejne, jak muzu milovat nekoho kdo me ocividne nemiluje, vyuziva me a je hruby? tak to bych se setsakra snazila tu vsechnu lasku co pro nej mam splachnout do zachoda i nasilim. hlavne pryc od nej!!
 Ája 
  • 

Re: Nepochopím, proč ty ženy neodejdou včas! 

(22.9.2006 15:52:37)
ještě jim taky poraď KAM mají jít, třeba s malými dětmi, nebo pokud má práci, taky nestojí o to, aby o ni kvůli nějakému grázlovi přišla.
Postupně se situace lepší. Za komunistů se o tomto nemluvilo, i když ten problém existoval.
 Sassy 
  • 

Re: Re: Nepochopím, proč ty ženy neodejdou včas! 

(22.9.2006 17:36:48)
Ajo, takze podle tebe by ty zeny mely drzet pusu a snaset tyrani, jenom aby neprisly o praci a mely kde spat? Je moznost azylovych domu, kamaradky atd., dneska uz je toho dost, ale chce to proste prestat strkat hlavu do pisku a odejit opravdu po prvni facce. Vzdycky zalezi na nas, co dovolime, aby nam okoli provadelo. Tata mou mamu bil a ja dodneska citim negativni emoce k mame za to, ze to strpela, nechala nas na to se koukat a neodesla od nej, i kdyz jsme ji o to prosili. Vzdy slibila, ze se rozvede a nikdy na to nedoslo. Jsou spolu dodnes a hraji si na spokojene manzelstvi, z toho pokrytectvi je mi spatne. Otec je blazen, ale vetsi vina je na mame, ze ji vic zalezelo na tom, aby pusobila navenek sporadane / i kdyz ji to bylo urcite houby platny, lidi v dome slychali vsechno/, nez aby neco resila. A co vic, on uz ji bil jeste nez meli svatbu a ona ho i po teto zkusenosti neopustila :-( Takovym chovani opravdu pohrdam.
 Belacitka 


Re: Re: Re: Nepochopím, proč ty ženy neodejdou včas! 

(22.9.2006 18:19:24)
Ano já dnes můžu říct,že po první facce okamžitě odejdu.Ale jak jsem psala dokážu pochopit,že někdo to rozhodnutí odkládá.Nenapsala jsem,jednou nás mamka vzala a šla za svou sestrou,zda u ní můžem chvíli všichni být(celkem pět lidí+pes),než pro nás něco najde.Bohužel jí její sestra odmítla a po takové situaci mamka nejspíš ztratila odvahu někde prosit.Takže je to opravdu těžké,ano dnes existuje spousta azylů,ale v té době?Kamarádek mamka moc neměla,vlastně co si pamatuji tak jen z práce domů,postarat se o 4 děti,uvařit atd.Navíc v neustálém strachu.Taky si myslím že měla odejít dřív,ale strach a nejistota byli silnější.Dnes je sama a je spokojená.Má nás ,vnoučata a jak sama říká,to je ta nejhezčí odměna za to co jsme si zkusily.Taky říká,že dnes už by dokázala odejít dřív.
 anonymni prispevek 
  • 

Re: Nepochopím, proč ty ženy neodejdou včas! 

(22.9.2006 22:33:40)
neodejdou protoze maji strasne male sebevedomi, jsou posr... az za usima, jak se boji
 Damila 


pro anonymní 

(23.9.2006 8:22:58)
Máš pravdu, ikdyž jsi to napsala (a) drsně.
Ale zapomněl (a) jsi dodat, že si za to obvykle nemohou samy, a že byly vždy vychovávány v tom, že "musí poslouchat". Ony nevědí, že nemusí! A když už jim to někdo řekne, neví prostě jak!
Učíš se jedině přejímáním (osmózou), slovy do Tebe chování nikdo nenatlačí. Bohužel.
 anonymni prispevek 
  • 

omlouvam se za drsnost 

(24.9.2006 2:03:56)
ale snad lepe to vyjadrit neslo - mama vedela ze delala velikou chybu kdyz nechala jeji deti trpet, ale nikdy to nechtela priznat - jedina jeji omluva byla - a co jsem mela delat kdyz jsem mela 4 deti? Dnes je moje odpoved na tu otazku - a jak to udelaly jine matky, ktere taky mely 4 deti a byly v te same situaci, jestli ne horsi? Dnes jsem sama matkou a kdybych byla ja v jeji situaci, tak bych sla treba vybirat odpadky z popelnic, abych se najedla a mohla dat mym detem klidny domov a zdravou stravu. V zivote bych je nenechala trpet...
 Zuzana, dvě vnoučata 
  • 

Re: Re: Nepochopím, proč ty ženy neodejdou včas! 

(25.9.2006 10:00:56)
Taky jsem si vždy říkala, že nechápu ženy, které od chlapa neodejdou, když je uhodí. Jenže problém je taky v tom KAM odejít. Zvlášť pokud jsou čtyři děti! A být s nimi na ulici, to by si moc nepomohli. Já jsem se rozvedla, když bylo dětem kolem deseti let. Měla jsem jen dvě a měla jsem možnost odejít k rodičům, i když jsme tam žili v provizorních podmínkách přes dva roky, než jsme dostali od obvodního úřadu malý byt.S mužem jsme měli často spory, hádali jsme se, ovšem pokud možno když u toho nebyly děti. A uhodil mě celkem asi 3x během několika let, děti nebil naštěstí nikdy, takže proti článkům, které jsem četla, to vlastně byla selanka! A nepil tolik, jen občas, ovšem pokud mě uhodil, tak vždy pod vlivem alkoholu. Jednou jsem skončila v nemocnici, po jediné facce proražený ušní bubínek. Měl příliš velkou sílu, kdyby mě praštil pěstí, mohl mě i zabít. To byla jen facka plochou dlaní.Tehdy z toho byl zničený, omlouval se, skoro brečel, byl delší dobu hodný. Ale i ty tři facky během několika let stačily k tomu, že jsem si řekla a dost! Tohle nebudu snášet do konce života! Naštěstí o tom děti nevěděly,jim fyzicky neubližoval. I když mu mám přece jen za zlé to, že syna podceňoval, děti se mají chválit a on ho sice nikdy neuhodil, ale opakovaně mu říkal - jsi neschopný, nešikovný, nemožný...A tím mu snížil sebevědomí, on se uzavíral do knih, to byl jeho svět, ve škole byly problémy, zapomínal psát úkoly, zapomínal pomůcky atd.atd. Učitelka mi říkala - klidně by mohl mít vyznamenání, je inteligentní - a přitom měl zbytečně třeba dvě trojky.Naštěstí i když se zprvu jen vyučil, tak po letech si dodělal maturitu a dnes má slušnou práci a i sebevědomí se mu dost zvedlo, ale trvalo to hodně dlouho.To, že manžel ubližoval mně, už jsem zapomněla,je to dávno, ale tohle jsem mu neodpustila. Dcera naštěstí takové problémy neměla, i když samozřejmě rozvod poznamenal psychicky i ji. Ale naštěstí ve škole problémy nikdy neměla a dnes má vysokou školu. Ale nelituji toho, že jsme se rozvedli, protože by ze mě dnes již byla troska a to by se na dětech odrazilo určitě mnohem víc. Úplně stačí psychický terror, nemusí ani padat rány. Muž byl velice panovačný, vyrostl v neutěšených rodinných poměrech, kdy matka se léčila dlouhé roky na nervy od jeho útlého dětství a otec v té době běhal za ženskými. A on mi taky občas byl nevěrný, prostě takový model chování viděl doma. A já brala prášky na uklidnění... jako ta moje tchyně. Snažila jsem se 13 let v manželství vydržet, i když už po prvních zhruba pěti letech jsem viděla, že to nejspíš špatně dopadne. Seznámili jsme se, když mi bylo 17, neměla jsem žádné životní zkušenosti, byla to moje první vážná známost, neodhadla jeho povahu, vdávala jsem se v 19. Matka mi to rozmlouvala, ale znáte to, člověk je mladý, myslí si, že rodiče to nechápou...ona už tehdy viděla, že se k sobě nehodíme a viděla, že pochází ze zcela jiného rodinného prostředí než já. Bohužel jsem neposlechla a prosadila si svou. Na druhou stranu zase bych třeba neměla dvě dnes již dospělé hodné děti. Člověk nikdy neví, co mu osud přichystá. Ale důležité je snažit se, aby nikdy netrpěly děti, protože je to skutečně poznamená více či méně na celý život.Dospělý snáz zapomene, dítě si to s sebou nese ve vzpomínkách.
 Linda 
  • 

Re: Nepochopím, proč ty ženy neodejdou včas! 

(23.9.2006 7:58:39)
Souhlasím. A taky nechápu, kde přijde žena se 4 dětma k opilcovi? V tomto případě je to sice otčím, ale proboha, zejména když má žena děti, musí partnera vybírat pečlivě! Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že určité typy žen jsou nezodpovědné a podobné typy bohužel přitahují. Že se těžko hledá pomoc jinde, to si dovedu představit, ale právě proto by si měl každý dát pozor už na začátku vztahu (resp. než se k někomu nastěhuje).
 Tess 
  • 

pochopím, proč ty ženy neodejdou včas! 

(30.9.2006 22:27:38)
Mila hano

povazuji tve reci za urazlive pro vsechny zeny, ktere trpi pod domacim nasilim. Ono to neni tak jednoduche jak si predstavujes. Predstav si,ze vlastne ty zeny maji vymyty mozek a nedovedou pod psychickym tlakem nekdy ani rozummne uvazovat a casto si mysli, ze se vlastne provinily a delaji neco hrozneho a manzel ma tudiz pravo je trestat. Jejich sebevedomi je na nule.

A za druhe to nejudlezitejsi. predstav si zenu s detmi v teto situaci. KAM MA JIT??? Do noveho bytu? kde by ho sehnala. Podivej se na inzeraty co se nabizi a za jake penize. Nebo by mela jit do hotelu a nechat pro rodinu servitovat 3x za den jidlo a nechat si kazdy den prat? Odejit neni kam. To je proste a to ti rekne kazda zena v takovehlesituaci. A ze existuji azylove domy? jenze kdyz je azylovy dum preplnen a bnebo kdyz je 50 km od skolky nebo od zamestnani?

A nenapadlo te vubec to NEJDULEZOTEJSI? PROC BY MELA ODCHAZET TA ZENA? I S DETMI?
 b+h 
  • 

proc musi odejit zena 

(1.10.2006 19:03:28)
A nenapadlo te vubec to NEJDULEZOTEJSI? PROC BY MELA ODCHAZET TA ZENA? I S DETMI?

odpopved: PROTOZE TERORISTA, SE SADOMASOCHISTICKYMY GENY NEODEJDE NIKDY... JEMU JE DOBRE U ZENSKE, KTERA JE JEHO OTROKEM... NEMA DUVOD ODCHAZET!!!! ONA MU UDELA VSECHNO, CO ON PO NI CHCE.... PROTO BY MELA OD TAKOVETO OSOBY ZENA!!!!
 tess 
  • 

Re: proc musi odejit zena 

(2.10.2006 23:19:08)
problem je s pravem, zena totiz musi souhlasit - podle prava - s tim , ze muz bude zazalovan treba za ublizeni na tele. A pokud jste s takovym teroristou sami v byte....

A stejne si myslim, ze odejit ma on, ten nasilnik.
 Hanka 
  • 

Nepochopím, proč ty ženy neodejdou včas! 

(22.9.2006 14:48:20)
Vážení, možná mě ukamenujete, ale pokud muž ženu mlátí, má se ona po první zkušenosti sebrat a odejít. Všechny řeči o tom jak nemůže, že má malé děti, že by neměla kam jít, že by něměla peníze, že ho miluje a on se změní jsou jen VÝMLUVY! Pokud s ním zůstává, VĚDOMNĚ sebe a své děti vystavuje riziku dalšího mlácení. Pak to dopadá jako v příběhu od pisatelky článku.
Prostě zbalit kufry a pryč. Já bych radši než s takovým chlapem bydlela s dětmi ve stanu.
 luciašek 
  • 

Neni to jednoduchý 

(22.9.2006 18:54:07)
hanko ono se to dobře píše a radí ale huře se to dělá.Neni to tak jednoduchý jak si představuješ.Něco jsem o tom před nedávnem zjištovala(Ne tada pro mně)a jsou věci které mě opravdu hodně udivily,ale zákony jsou bohužel nedokonalý.
 Jana 
  • 

Re: Neni to jednoduchý 

(22.9.2006 19:20:55)
Souhlasím s Hankou, raději být pod stanem, na ubytovně, v azyláku ale tam kde na děti nikdo nevztáhne ruku. Je to těžké ale jde to, vím to sama. Já sice děti nemám, ale partner mě jednou uhodil a znásilnil a odešla jsem. Jen na trestní oznámení jsem nějak neměla odvahu :-(.
 Aneka_ 


Re: Re: Neni to jednoduchý 

(22.9.2006 19:40:34)

Chápu sice, že není snadné zahodit vše a odejít jen s taškou, ale musím souhlasit s Hankou. Zde nejde jen o týrání té ženy samotné, ale též o děti a o ty jde především. Ženská nějakou tu facku vydrží, pokud chce vydržet, ale děti, ty z toho mají traumata, nechápou, nevědí. Navíc si to nezaslouží. Také si myslím, stejně jako Hanka, že i kdyby jsem měla jít pod most, tak půjdu. Peníze nejsou vše a vždy, i když chudobně se dá přežít, je to těžké, moc těžké, ale jistě lehčí, než snášet facky a ponižování. Vždyť pro pána, jsme lidé, jsme osobnosti i ony bité jsou osobnosti, mají práva, nejsou otroci ani zvířata!!!! A pokud nechtějí dobrovolně žít s násilníkem, musí odejít, jiná cesta nevede. Chápu, že je to těžké, leč i pro mne je to stále nepochopitelné. Doma mám zářný příklad, ale ona měla sílu, odešla po třetí facce do sklepního bytu, kde topila petrama, ale byla sama s dcerou(mou sestrou) ale byly v bezpečí!!!!! Pak si našla jiného muže - mého otce a jsou dnes spolu 30let.
 luciasek 
  • 

Re: Re: Re: Neni to jednoduchý 

(22.9.2006 21:26:50)
ale pravě to je ten problem pokud vás uhodí nebo psychicky týrá a vy nemáte dukazy.Zbalíte sebe a děti a jdete např na ubytovnu ,nebudete mít práci.A váš manžel bude chtít děti k sobě, nemáte šanci.On muže dokázat že se o ně postará ,že má zaměstnání děti mají u něj trvalé bydliště.Ale vy nemáte v podstatě nic.Samozřejmě když máte dukazy je to něco jiného.Ale věřte mi velmi těžké je dokázat psychické týrání, které muže být horší než facka.Tohle nemám ze své hlavy ,ale bylo mi to řečeno odborníkem na tuto problematiku.

Ps:omlouvám se za chyby
 Ady dcera 6/05 
  • 

Re: Nepochopím, proč ty ženy neodejdou včas! 

(27.9.2006 18:22:43)
naprosto souhlasím, pokud padne jedna rána, okamžitě odejít. Já bych ho nikdy neuhodila a totéž žádám od něj a navíc, děti by si nesli naprosto katastrofický vzor chování do života. Pokud ženy zůstávají přesto, že je manžel bije, tak je to jejich naprostá neschopnost s o sebe a děti postarat, závislost jakéhokoli druhu a nezodpovědnost vůči dětem.
 Oggová 


Re: Re: Nepochopím, proč ty ženy neodejdou včas! 

(27.9.2006 18:49:22)
Ady, je vidět, že jsi nikdy v takové situaci nebyla. Jsem velmi schopná žena, což by ti moje okolí potvrdilo, přesto mi trvalo skoro rok, než jsem odešla.

Dnes každé, která má takový problém, radím odejít, a to nejlépe hned, leč nikdy bych jí neřekla, že je neschopná.
 jana 
  • 

taky to znám 

(22.9.2006 22:33:25)
To, co je v článku, jsem zažila také, bohužel. Otčím opilej, matka někdy taky. Stačilo, aby se v hospodě usmála na kamaráda a doma bylo zle. Skoro každý třetí den chodila do práce s monokly a já nemohla spát. Brácha měl výhodu a to tvrdý spánek. Asi radši strachy usnul. Je to hnus a jsem ráda, že dneska má policie možnost takovýho parchanta odvést pryč a můžou ženě pomoct v nelehké situaci. Bohužel taky nesnáším, když se manžel napije, nesnáším opilé lidi a mám z nich strach. A to JEDNOU A DOST bylo první, co jsem manželovi při seznámení řekla. Chápe to, potom co si vyslechl můj příběh. Některý chlapy by bylo třeba asi rovnou trefit do hlavy, obzvlášť, když bijou ženu každej den.
 b+h 
  • 

Re: taky to znám 

(22.9.2006 22:40:58)
nejlepsi bambitkou...
 Věra S. USA 
  • 

Jak pomoci a kde najít pomoc 

(23.9.2006 17:54:26)
U všech těch smutných článků a tragických zkušeností mi chybí informace:Pomoc najdete ZDE! A odkazy na patřičné stránky nebo telefony. Soucit v takových případech nestačí, je třeba vědět, jak jednat a kam se obrátit. Věra S.
 Martina 
  • 

Znám to? 

(24.9.2006 8:14:22)
Ještě před pár lety bych reagovala stejně kategoricky jako Hanka.. Partnera jsem vybírala zodpovědně (o to je to pak horší, protože tomu tím spíš nikdo nevěří..). U nás došlo "jen" k psychickému nátlaku, po pár štouchancích jsem odešla ze SVÉHO bytu.. Měla jsem sousedku, ochotnou to dosvědčit, několikrát u nás byla policie, podaná žádost o rozvod, snaha o předběžné opatření atd., atd. Jsem schopná si zjistit informace, jsem schopná se bránit - ale už si nejsem jistá, že to v dnešní situaci jde.. Možná, pokud skončím naprosto zbitá někde v nemocnici, tak možná.. Pokud mizíte včas, tak ne. Našla jsem dost lidí, kteří snahu pomoci měli, ale dokud nefunguje policie, soudy, sociálka - tak je to k ničemu. Jak to dokážete? Přímý důkaz v podstatě neexistuje, jen kvůli tomu "důkazu" se nechat třeba před dítětem zmlátit do krve?? Z mých zkušeností - reakce sociálky otřesná, reakce policie ok, ale v podstatě s tím nemohou nic dělat...
Neodsuzujte, pokud jste tu situaci nezažily. Vypadá to, že už je spousta azylových domů, poraden, linek bezpečí - ale bez soudního rozhodnutí je to za pár měsíců na nic. Bez peněz, bez práce, bez místa, kde bydlet - máte proti sobě strašně silného soupeře, kterému budete muset děti předávat a doufat, že si svůj vztek nebude vybíjet na nich...
 Belacitka 


Re: Znám to? 

(24.9.2006 9:21:20)
Úplně s tebou souhlasím,fakt to není jednoduché.Ale myslím že cesta je vždy.I když hodně těžká,ale je.Jinak policajti co k nám jezdili,byly super.Bohužel dokud se nezmění zákony oni sami nic moc dělat nemůžou.Dodnes se s nimi zdravím a občas si i popovídáme.Stalo se že nás kolikrát museli bránit vlastním dělem.Mamka když šla ráno do práce,tak jí doprovázelo policejní auto,občas jí i svezli.Fakt si myslím,že tenkrát,se k nám jako jedni z mála chovali opravdu moc dobře.přeji všem co zažívají nějaké příkoří,aby v sobě nalezli spoustu odvahy a dokázali odejít
 jarka 
  • 

Re: Znám to? 

(27.9.2006 15:04:57)
Martino, věř, že ani zbití do krve před svědky na věřejné ulici a za svědectví přivolané ho policisty OCHOTNÉHO svědčit ti v našem neprávním nesystému nepomůže i když následek útoku byl léčen v nemocnici 4 týdny. Píši o příběhu mé dcery, která se snaží o rozvod s podobnou lidskou bestií již 16 měsíců - dodnes nebylo nařízeno jediné stání u soudu.Na rozdíl od mnohých pisatelek se nechala doslova přinutit k útěku, protože tyhle ženy už opravdu mají vytlučený mozek z hlavy a bojí se i šustění listí a vlastně se nesvěří ani nejbližším. Nyní bydlí u nás. Byla jsem u toho, když přidělená sociální pracovnice, která byla policií na místo incidentu přivolána, mé dceři následně řekla, že šlo o pouhé strkání mezi rodiči a že není důvod na předběžné opatření, aby Bestie nemohla vnučku odvážet na druhý konec republiky do místa jejich původního bydliště.Přede mnou dceři říkala, že je nutné zachovat RODINU pokud možno za každou cenu. Dcera je dle ní přecitlivělá hysterka, která si může za vše sama a co si vzala, to má. Po stížnosti u vedoucí referátu pro ochranu dětí a změně referentky je jednání sice OK, ale stejně nic nezmůžou. Ani přeochotní policisté, kteří k nám přijedou ve dne v noci, když voláme o pomoc v ohrožení ( agerse se mezitím rozšířila na celou rodinu) nic nezmohou. Věc je vždy odložena a skutečně dokud nás Bestie někoho nezastřelí( jak libuje cca 20x denně do telefonu), tak se nic nebude dít. Mimochodem, vnuk, který zůstal z vlastního rozhodnutí u otce již nádherně kopíruje model chování - něco chceš ? tak si to vem, nechtějí ti to dát? tak je zmlať a ještě rádi to dají.
JE třeba od Bestií odejít, ale pro všechny zúčastněné je to těžší, než si kdo umí představit. Na lstivost, vulgárnost a surovost těchto "lidí" není připraven nikdo.
 Helena, 1 dcera 
  • 

Úplně mi vyhrkly slzy... 

(24.9.2006 11:21:58)
..., když jsem si to představila. Je mi vás všech 4 moc líto, ikdyž jste dnes už podstatně starší. Vače máti si nevěřila. Ale co dědeček a babička - jak ti se k tomu postavili?
 Belacitka 


Re: Úplně mi vyhrkly slzy... 

(26.9.2006 7:49:15)
Ahoj víš děda v té době už nežil,a babička bydlí dost daleko,neměla o ničem ani potuchy.
 konny,3 děti 
  • 

není to tak jednoduché... 

(24.9.2006 18:12:00)
tedy,holky,nezlobte se,ale vy,co tvrdíte radši pod stanem než s tyranem,zkoušely jste si někdy sehnat info o tom,co by s vámi a hlavně dětmi bylo?že plno žen se nechá týrat a ponižovat právě proto,aby nebyly připraveny o své děti?že v okamžiku,kdy opustí svůj byt,byť s dětmi,mohou se v okamžiku ocitnout "na ulici" a tím o děti přijít?že pro plno žen je přijatelnější nechat si namlátit,ale hlavně že mají dětu u sebe?napadlo vás někdy,že sociálka je schopná děti během jednoho dne odebrat,ale trvá jí i roky,než je vrátí?že pak musíte složitě dokazovat,co máte či nemáte,co děláte či něděláte....
já prožila dětství s tyranem,ale my měli štěstí,zabil se v autě dřív,než stačil ubít nás děti,nebo naší matku.ze začátku to byl normální chlap,pak začalo ponižování mamči a to velmi rafinovaně-aby to vypadalo jako její chyba.když měla sebevědomí na nule,přišly facky a kpance,prohození sklem dveří,zavírání v mokrém obkečení na balkon...ale jak říkám,patříme k těm šťastným,které se ho zbavily.....přesto musím říci,jsem ráda mami,že jsi radši vytrpěla pár facek,než abys zbaběle utekla a nás nechala doma či v ústavu...kde jinde by jsme s bráchou skončili,když neměla kde bydlet,nic na sebe či pro nás (vše by zůstalo v maminčině bytě)...dřív,než vypustíte takové moudro,zkuste spíš popřemýšlet-sousedka je samá modřina..dokážu jí i s dětmi přijmout do svého bytu a pomoci jí postavit se na vlastní nohy?asi těžko....je potřeba spíš jež hloupé rady,schánět informace o tom,kde a jak můžou dotyčné ženě pomoci.a to neni jednoduché.....má kamarádka je týraná žena...už asi 8 let a celou tu dobu se jí my okolo ní snažíme pomoci...psychycké týrání (jak už v některém článku zaznělo) neni vidět,neni důkaz...neni pomoc...bohužel
 neznámá 
  • 

Re: máš pravdu.. 

(24.9.2006 18:55:06)
kdo nezažil,jen teoreticky kecá..
Díky Konny zaTvůj příspěvek,ty z "praxe" mají bohužel nejvíc cenu..
Včera jsem se dozvěděla,že nemám chodit manž pomáhat do firmy,protože mě to nebaví-že mi zastavuje peníze,protože moc utrácím-a že si mám hledat práci,abych přinesla peníze domů..Starám se o domácnost,dvě malé děti,peru povlečení na jeho dvě ubytovny,pomáhala jsem mu na dopoledne s účetnictvím..Jo jo,jenom teoretické kecy..
 neznámá 
  • 

Re: máš pravdu.. 

(24.9.2006 18:56:27)
kdo nezažil,jen teoreticky kecá..
Díky Konny zaTvůj příspěvek,ty z "praxe" mají bohužel nejvíc cenu..
Včera jsem se dozvěděla,že nemám chodit manž pomáhat do firmy,protože mě to nebaví-že mi zastavuje peníze,protože moc utrácím-a že si mám hledat práci,abych přinesla peníze domů..Starám se o domácnost,dvě malé děti,peru povlečení na jeho dvě ubytovny,pomáhala jsem mu na dopoledne s účetnictvím..Jo jo,jenom teoretické kecy..
 neznámá 
  • 

Re: máš pravdu.. 

(24.9.2006 18:56:28)
kdo nezažil,jen teoreticky kecá..
Díky Konny zaTvůj příspěvek,ty z "praxe" mají bohužel nejvíc cenu..
Včera jsem se dozvěděla,že nemám chodit manž pomáhat do firmy,protože mě to nebaví-že mi zastavuje peníze,protože moc utrácím-a že si mám hledat práci,abych přinesla peníze domů..Starám se o domácnost,dvě malé děti,peru povlečení na jeho dvě ubytovny,pomáhala jsem mu na dopoledne s účetnictvím..Jo jo,jenom teoretické kecy..
 16.5Salám&Lajka14 


Re: není to tak jednoduché... 

(24.9.2006 19:07:14)
V podstatě JE to jednoduché - jde jen o to nebýt na partnerovi materiálně závislý. Jednak to zvýhodňuje v podobných případech a hlavně, nedává mu to do ruky karty, kterých by mohl využívat proti vám. S někým, kdo je na vás jakkoli závislý se zametá daleko líp než s tím, kdo se může sebrat a jít, protože má kam a hlady taky neumře. Navíc máte vlastní prostředky na právníky, když je zapotřebí. :o)
Předmanželská smlouva a rozdělený majetek je zkrátka naprostý základ.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: není to tak jednoduché... 

(24.9.2006 20:37:15)
Monty, možná v nefungujícím vztahu. Ve fungujícím je základem že se na sebe lidi můžou spolehnout a spolupracujou.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: není to tak jednoduché... 

(24.9.2006 20:52:41)
Jeno,
ani fungující vztah ti nedává jistotu, že bude fungovat nadosmrti. Bohužel. Vždycky je ve výhodě ten, kdo myslí "o krok napřed"...
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: není to tak jednoduché... 

(25.9.2006 15:33:31)
Monty, to nedává.
Myslim si, že nejsem typ, kterej by si nechal něco líbit, ale chci mít vedle sebe partnera, ne soupeře.
Při náznaku, že se mnou chce manžel orat bych prchala. Ale až při něm. Dokud je všechno v pořádku, nemám důvod se vzdávat tak krásnýho pocitu jako je sdílení.

Ještě jinak - jsem na MD (no, už nejsem, ale takhle to bude jednodušší, tak řekněme, že ještě kojim), manžel vydělává (což může jen díky tomu, že já se starám o naše společný děti, čili jeho výplata je zásluha nás obou). Představovala by sis to tak, že on ji přinese, rozdělí na dvě poloviny, děti budem živit napůl, budem si počítat kdo má v ledničce kolik jogurtů, aby nebral z cizího... A když pojedu na poštu vybrat mateřskou, mám použít svůj nebo společnej benzín? ...

Předmanželská smlouva mě pobavila - nic jsme neměli (leda oba nedodělanou školu) a co jsme nabyli v manželství je teď beztak společný (zatim to jsou prakticky jen děti :-)).
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: není to tak jednoduché... 

(24.9.2006 20:54:11)
Jeno,
ani fungující vztah ti nedává jistotu, že bude fungovat nadosmrti. Bohužel. Vždycky je ve výhodě ten, kdo myslí "o krok napřed"...
 Hanka 
  • 

Re: Re: není to tak jednoduché... 

(25.9.2006 11:08:14)
Monty, je to tak, nebýt závislá. To je teda pro ženskou na mateřský dost těžký, skoro nemožný. ALE dítě natož čtyři děti (jak tu někdo psal) se mi přece nenarodí jen tak z čista jasna měsíc po seznámení. Prostě s chlapem žiju, poznávám ho, pak si myslím, že je fajn a vezmu si ho, máme dítě..... A během téhle dlouhé doby už bych přece měla poznat jestli má násilnický sklony nebo ne. Když pak zůstávám a mám ještě druhé dítě, třetí, čtvrté? To se pak nemůžu divit, že se mi těžko odchází. Neříkejte mi, že někdo začal svou ženu mlátit až po deseti letech manželství a předtím to byl skvělý otec a mírumilovný manžel.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: není to tak jednoduché... 

(25.9.2006 11:20:14)
Hanko,
naprostý souhlas. Pokud se nejedná o náhlé propuknutí duševní poruchy, nemyslím si, že by se určité "znepokojivé" známky v chování partnera neprojevily nejpozději po narození prvního dítěte. Možná jsou ty holky tak zaslepené, že to vidět nechtějí? Ale tak dlouho?
 Damila 


Re: Re: Re: není to tak jednoduché... 

(25.9.2006 11:52:38)
No to máš sice pravdu,
ale jak ženská, která nemůže NIC, zabrání tomu, aby neměla děti? Co když s ním spát musí? Co když nemá na HA, potrat, apod...?
Je to samozřejmě extrémní případ, ale určitě ne ojedinělý. Docela se do toho dokážu vžít.
 Hanka 
  • 

Re: Re: Re: Re: není to tak jednoduché... 

(25.9.2006 12:06:46)
Dagmarjano, ty patříš mezi ty zaslepené, co nechtějí vidět ani přemýšlet. Kdo to kdy viděl, že žena s někým MUSÍ spát a mít děti! To je přesně ten případ, kdy by se měla okamžitě sebrat a ještě bez dětí od toho chlapa odejít. Když to neudělá tak bude s děckem v daleko hůře řešitelné situaci. A pak se bude vymlouvat na to, že s ním přece musela spát. NEMUSELA!
 Damila 


Hanko 

(26.9.2006 7:07:37)
Nejsem zaslepená a byla bych ráda, kdybys měla pravdu.

Ale jak to říkají staří indiáni-"nemůžeš vědět, jak se cítí přítel, pokud jsi nechodil v jeho mokasínách".

Tvrdit, že tyto ženy NEMUSÍ spát se svým mužem, že NEMUSÍ dělat nic co nechtějí, je stejné, jako kdybych já Ti tvrdila, že nemusíš chodit do práce, že děti nemusíš posílat do školy, nemusíš nechat děti očkovat....
Nemusíš.
Ale co pak následuje si umíš představit.
Tak to funguje i v té rodině, kde je žena týraná. Když to neudělá, následují sankce. Je totálně v jeho područí a musí poslouchat. Má ji ve své moci.
Přeji Ti, abys nikdy nebyla nucena vlastními zkušenostmi má slova pochopit.
 Hanka 
  • 

Re: Hanko 

(26.9.2006 7:23:10)
Dagmarjano, máš pravdu, nezažila jsem to. S tou argumentací, že nemusím chodit do práce, nemusím posílat děti do školy, ale nesouhlasím. Já musím (chci) chodit do práce, protože se chci mít líp něž když budu na sociálce. Musím (chci) posílat děti do školy, protože je na to zákon a chci aby měly vzdělání. Nemusím, ale chodit do práce, kde mě budou šikanovat, nemusím nechat dítě chodit do školy, kde ho budou šikanovat. Stejně tak nemusím zůstat s mužem, který mě týrá, můžu odejít a najít si jiného. Vše v životě je o výběru.
 Damila 


Re: Re: Hanko 

(26.9.2006 7:32:37)
Týrané ženy jsou jako ve vězení. Některé mají ještě dost síly, aby utekly z tohoto vězení, některé ne.
Ale nikdy bych neodsuzovala ty, kterým se to nepovedlo. Většinou NEVÍ, jak by mohly žít jinak. Většinou jdou jen z jednoho vězení (pův. rodiny) do druhého(paušalizuji, samozřejmě, není to tak všude, společné je to, že nemají sílu na změnu).
Vůbec nechápeš o čem mluvím.
Beznohý nemůže chodit, depresivní člověk se nemůže smát, týraná žena nemůže utéct. Prostě na to nemá.
 Hanka 
  • 

Re: Re: Re: Hanko 

(26.9.2006 8:19:24)
Dagmarjano, v tom co jsi napsala je kus pravdy. Já vychovaná v bezproblémové rodině s normálním sebevědomím si těžko můžu představit jak žije žena, kterou psychicky deptali už její rodiče. No přesto mám pořád pocit, možná idealistický, že každý si ve svém dospělém životě rozhoduje za sebe a za svá rozhodnutí nese odpovědnost ať už je udělal v jakékoliv situaci. A bohužel týrané ženy, které se nechají týrat spousty let nesou odpovědnost za své děti, které svým příkladem vychovají znovu pro další život, jak ty píšeš, ve vězení.
 Lynn, dvě děti 
  • 

ten příklad 

(26.9.2006 9:19:54)
Znám jednu rodinu, otec typický tyran, bil manželku zcela pravidelně a už před svatbou.... Po patnácti letech manželství sebrala sílu a chtěla se odstěhovat i s dětmi, chlapcem, kterému bylo 16 a desetiletou holčičkou. Holčička stála na straně matky, syn ovšem, protože si vzal za příklad otce, byl matčiným odchodem zděšený a tak jí po vzoru otce nafackoval a sprostě jí vynadal, že musí být k..., když chce rodinu opustit... Smutné, že?
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: není to tak jednoduché... 

(27.9.2006 10:23:51)
Monty a Hanko, kezby. Bohuzel, to co tvrdite, odporuje socialni praxi: naopak, pribyva tyranych zen, ktere pochazi z tech uspesnych vrstev. Totiz, jo, ty pravnicky, manazerky, lekarky a ucitelky maji prostredky se branit a urcite hraveji by pokryli naklady na prohrany soud, ale take vice se stydi, vice se boji publicity, a tak i vice se boji promluvit o svych intimnich zalezitostech a ponizeni. My zijeme stale v patriarchalnim svete, ve kterym ten na hore musi byt silny po vsech strankach, a o pravnikovi, lekarovi, uciteli, politikovi a tak dale musi se vedet, ze je stastne zenaty ci vdana a svoje soukromi dokonale zvlada. Proto musi se zmenit nejen zakony o domacim nasili, ty se vlastne meni, ale take kultura. Asi proto v takovych pripadech misto: Nechapu, jak nekdo muze si to nechat libit..., je lepsi rict: Obdivuji tyto zeny za jejich odvahu mluvit a resit situai svoji a svych deti.
 Hanka 
  • 

Re: Re: Re: Re: není to tak jednoduché... 

(27.9.2006 12:18:43)
Ahoj cizinko, my s Monty jsme neřešily z jakého prostředí týrané ženy pocházejí, o tom mluvila Dagmarjana, určitě pocházejí ze všech společenských vrstev, např. i moje kamarádka VŠ, v práci velmi úspěšná (odešla od něj včas). My jsme jen chtěly říct, že nechápeme proč ty ženy neodejdou včas, s důrazem na to včas. Proč zůstavají s přítelem ještě bezdětné, když jim tento přítel dá facku nebo jim sprostě nadává. Proč si takového muže vezmou a mají s ním děti a pak už opravdu není lehké odejít. Prostě můj názor je, že žena, která odpustí svému muži fyzický útok si jen zadělá na obrovské problémy.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: není to tak jednoduché... 

(27.9.2006 12:27:31)
Hanko,
možná je to tím, že ty ženy jsou vychované k tomu, aby byly PŘEDEVŠÍM partnerky, manželky, matky... ne osobnosti. Pokud si dobře pamatuju, tahle myšlenka zazněla i v seriálu "Ordinace v růžový zahradě" (dělala jsem z toho knižní verzi), kdy holka říká - bejt sám je divný, když nejsi s někým, tak neboduješ. A když tohle máš v krvi, tak si třeba opravdu říkáš "než být sama, tak radši budu s hulvátem". Ženská bez chlapa je ve většinový společnosti pořád braná jako "divná". Rozvod je pořád do určitý míry stigma. To není o vzdělání ani o inteligenci, to je o způsobu myšlení, v zažitých vzorcích, který jsou podle mne úplně špatný, ale bohužel fungujou. :o(
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: není to tak jednoduché... 

(27.9.2006 13:06:37)
Monty, já tě fakt můžu, proto se zeptám, jestli čtu dobře. Ty říkáš, že v Ordinaci v růžové zahradě zazněla MYŠLENKA?
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: není to tak jednoduché... 

(27.9.2006 13:13:08)
Libiku.... :o))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))


Pavlo,
mám ho od tý doby, kdy mi ho moji ukrutně vtipný kamarádi koupili k narozeninám. :o) Tzn. asi měsíc. Stojí před barákem a ani se nehne, protože brejle mi k němu nekoupili a ještě jsem se nedostala do optiky, abych si je nechala udělat. A bez brejlí si jezdit netroufnu, máme za rohem policajty. :o)
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: není to tak jednoduché... 

(27.9.2006 13:09:17)
Hanko a Monty,
Ja se nevyznam tak moc v problematice domaciho nasili (asi take proto, ze do nedavne doby o tom temer vubec se nemluvilo], ale asi to je trochu take o tom, kdy padne prvni facka. Prece dost casto gambleri, alkoholici a tyrani vyklubou se z docela usporadanych chlapiku az po nekolika letech manzelstvi. Pokud uz tehdy, kdyz jsou deti, ta nutnost soudu, a mluvit o sklonech sveho manzele u soudu je nutna, aby ty zeny unikly pomsty na a pres deti. A tehdy zahraje hodne vice rovin: pokud tyrani jeste nebylo kvalifikono policii jako trestny cin, naklady za prohrany soud ponese zena, publicita kolem jeji soukromi, a u casti verejnosti vyslouzena povest hysterky a labilni osobnosti muze poskodit zenu ve zamestnani. Pak skutecne hraje roli take blba kulturni predstava, ze za nesnaze v rodine muze vice zena, a s tou teplou veceri dalo by se tech facek uniknout a hodne zen vnima zhrouceny vztah jako svoji vinu. Monty, myslim, ze mluvis z velice pohodlne pozici nekoho, kdo je sam sobe pan a pan jen sam sobe. Jsou ale povolani, ve kterech skutecne zalezi na tom, co o tebe vedi a mysli ti, kdo jsou pod tebou a priznat svoje slabe stranky byva dvakrat tezko. Jiste, nechat tyrat svoje deti, nebo nechat ovlivnit je psychicky tim, ze budou svedkami ponizujiciho zachazeni s matkou je srabovstvi, ale z druhe strany je treba priznat, ze promluvit o tom je nutno mit velkou davku odvahy.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: není to tak jednoduché... 

(27.9.2006 13:18:34)
cizinko,
to máš pravdu, jsou situace, kdy to je asi hodně těžké, protože společnost je nastavená takovým zvláštním způsobem a věřím, že v některých případech to přiznání může zničit i kariéru. Jakkoli mi to osobně přijde absurdní.
Teď ale co s tím? Klima ve společnosti se v tomhle ohledu hned tak nezmění, pokud vůbec. Odvaha přiznat si svou chybu se nějak moc necení. :o(
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: není to tak jednoduché... 

(27.9.2006 16:35:37)
Monty, ja samozrejme neznam predpis na rychlou kulturni zmenu. Jen jsem chtela dovysvetlit, proc si myslim, ze ta pozitivni povzbuzeni se branit: "obdivuji odvahu..." je lepsi nez negativni: "nechapu, copak ty zenske nemaji zadne sebevedomi, mne by to se stat nemohlo".
 lusiašek 
  • 

Re: není to tak jednoduché... 

(26.9.2006 16:58:27)
konny souhlasim s váma zjištovala jsem to.A to co jste napsala je pravda.Neni to opravdu tak jednoduché jak si tady někteří představují.
 -Rachel- 


Naprosto chápu tvou nenávist 

(25.9.2006 8:19:15)
Zažila jsem velmi podobné dětsví, ale vlastně jsem žádné dětství neměla. Otec taky pil a matka neměla sílu ho opustit. Pořád si myslela, že ho z toho dostane.
A když se opil (téměř denně) přijel domů autem, vylezl po čtyřech na ulici a doplazil se domů. Tam nachcal kam mohl (do našich postelí, do spíže, do skříní, rybičkám do akvária, do křesel no prostě všude, kde měl "dostřelovou výšku". Když v noci trochu pookřál, utekl se zase dopít do nějaké hospody.
Naprosto chápu Vaše pocity a neschopnost odpustit a zapomenout.
 Katka, 22,5 let, v únoru očekáváme 1. mimi 
  • 

...znám to... 

(25.9.2006 10:42:26)
ahoj lidi,
mám obdobnou zkušenost... s pár rozdíly, ale podstata věci je stejná... mamka se podruhé vdala, všechno vypadalo, že bude konečně šťastná a v pohodě. podotýkám, že má mamka kardistimulátor (vrozená srdeční vada) a v plném ID. ze začátku vše ok, pak ten DEBIL (promiňte ten výraz, ale je jedním z nejslušnějších, jak ho dokažu nazvat) začal chlastat a běhat za ženskýma, zatím co mamka všechno ve firmě, kterou postavila na nohy dělala sama... pak ji zacal bit,me i moji segre vyhrozuje ze nam ustreli palice, i kdyz mamu jen navstivime, mamu nekolikrat skrtil, zbil, vyhodil v noci c nocni kosili ven z domu... ten rozdil: zatim to trva, taky se resi vsechn pres policii a soudy, ale s tim, jak to v tomhle state funguje... no, vsak to znate.. ale uz mamka ani my nebydlime tam v tom dome, mama je u kamosky a ja u sveho nyni uz manzela...alkohol nesnasim, manzel je naprosty abstinent a jak uz bylo receno... jednou a dost, pak je jasny, ze i kdyby ja nevim co, jdu pryc.... ale drzim palce vsem, kterym se toto deje a doufejme, ze se to vsechno co nejdriv vyresi...
 Vikina 
  • 

Když dělá neplechu matka a ne otec... 

(25.9.2006 12:44:57)
Lituji všech, kteří si něco takového museli prožít, či tím procházejí a držím jim palce.
Prošla jsem si také ne příliš radostným dětstvím a některé příběhy nám moje máma obstarává do dnes.. Je alkoholička, takže jednou za čas se opije tak, že 14 dní jen leží na posteli a její přísun je alkohol. V noci na nás volala, ať jí najdeme zapalovač, dojdeme pro pití, půjčíme peníze. Když jsme nechtěli, brala na nás / mě a mladšího bratra / nůž. Živě si patamuji, jak jsem se před ní zamkla v koupelně a ona stála s nožem za dveřmi a řvala ať jí dojdu pro pivo.. Za těmi dveřmi stál můj malý bráška a plakal a prosil jí, ať mě nechá. Brečela jsem uvnitř, protože jsem se bála otevřít, aby mi něco neudělala a přitom jsem se klepala hrůzou, aby neudělala něco bráškovi. Táta s námi nebydlel, pro klid duše se odstěhoval a nás v tom nechal. Máminy úlety byly čím dál častější, měsíc byl klid a pak to zase přišlo, 14 dní hrůzy. Styděla jsem se chodit do obchodu, protože tam nakupovala pití na dluh. Jsme z města, kde se relativně všichni znají. Chodila do hospod, kde se tahala snad se všema chlapama. Když jsem jí téměř nachytala se sousedem, dost mě to šokovalo.. Když jsem jí tam nachytala totálně namol s vyhlášenou místní mužatkou, bylo mi na zvracení. Všechny vánoce, narozeniny, maturitu, přijímačky na školu propásla. Kolikrát vysklila skleněné dveře, rozsekala si u toho ruce, přišla s modřinami, že někde spadla. Když jsme zavolali policii, než přišli, tvrdě spala, takže zase odešli. Na dveřích a futrech máme do dnes stopy po sekeře a nožích. Na venek působí jako velice milá ženská, když je střízlivá, je miláček publika, krásná ženská. Doma to bylo peklo. Odstěhovala se, teď k nám pro změnu chodí exekutoři, protože když podnikala, díky pití nadělala šílené dluhy, vymáhají je na otci / rozvedli se až když bylo pozdě/ i na nás. Mám ji ráda, protože je to moje máma, současně ji za vše nenávidím.
 Dáša 
  • 

Re: Když dělá neplechu matka a ne otec... 

(27.9.2006 14:34:37)
Moje máma je bohužel taky alkoholička, vím o čem píšeš. Já už mám svou rodinu, nebydlím s rodiči už dlouho, ale je mi hrozně líto mého táty, který tuhle formu domácího násilí musí snášet, protože opravdu nic jiného nemůže dělat. Ona se léčit odmítá, on zase nemá žaludek na to, aby na ni volal záchytku - prostě se stydí před sousedy apod... V mém dětství ještě alkoholička ( nebo alespoň taková, jako je posledních už skoro dvacet let) nebyla, ale vždy byla hodně nervově labilní a hádavá a měla sklon k psychickému týrání, ponižování, její ranní stavy se na mně dost podepsaly, jak nám všem jen nadávala a byla zlá. do školy jsem odcházela s brekem snad skoro každý den. Večer už byla vybitá a chovala se jako by se nic nestalo, ráno zase to samé. Ty víkendy byly k nevydržení. Pít začala o poledních pauzách v práci, od vinných střiků přes poledne se celkem slušně vypracovala na nespolehlivou matku a manželku, dost často se stávalo, že nedošla pro ségru do školky a nějak zapomněla přijít z práce domů, atd... od mých sedmnácti let to začalo gradovat, nejdřív byla kvartální alkoholička, kdy chlastala, co tělo vydrží třeba tři neděle, delíria nebyly žádnou vzácností, přestala pracovat, protože všude vydržela jen do výplaty. od jejích 42 let, vše táhnul (nejen finančně) táta. Někdy jsem si říkala, že jí musí mít hrozně rád, když tohle vydrží a nerozvedl se s ní. asi to bylo i tím, že tam, co by kvartální alkoholik, byly ty pauzi, kdy abstinovala, ale bohužel v tu dobu¨, to byla největší světice, všichni byli špatní, ona ten největší chudák, a zase ta její labilita, zle v rodině, hádky...Abych jí nekřivdila, tak asi dvakrát zkusila ambulantní léčbu, ale vždy ten antabus přepila. V současný době už není kvartální alkoholička, už chlastá pořád, jsou jen světlé vyjímky, kdy se pár dní snaží a po roce a čtvrt projevila dokonce zájem o svá vnoučata. Se mnou tuhle celou dobu nemluvila, ani jsme se neviděly, byla uražená, už ani nevím proč. někdy mám pocit, že ani žádnou mámu nemám, vadí mi, že nemám za kým jít. Pokusů, kdy jsem jí chtěla pomoct, chodit s ní na léčení apod. bylo tolik, že raději se mnou přestala uplně komunikovat. Ale nejvíc je mi líto mého otce, který s ní žije. Její dluhy, kamarádi z hospod - ten největší plebs s vymlácenejma zubama, ženský, kterým děti vzala sociálka, zlodějíčci, to je její život. Můj otec je vysokoškolák, řádnej člověk, zná své o tom, co je to, když ji musí v noci nakládat na kárku, aby ji odvezl domů, když leží u silnice, po tom, když jí tam náhodou najde soused, který venčí psa. Vymlácený, vykradený a zpustošený byt, plný jejích kumpánů, kdykoliv musí táta odjet za babičkou do domova seniorů, taky už není žádná vyjímka, a všechny ty prasárny, který musela vidět moje mladší sestra - našla ji doma totálně namol na zemi s tátou svýho spolužáka, těch nechutností bylo a asi ještě bude, to se ani člověku nechce psát.... Tohle je taky domácí násilí, jen proto, že to není chlap, tak není tak agresivní a fyzicky na tátu nestačí, tak ho nemůže bít. Dřív jsem jí chtěla pomoct, ona nechce, několikrát ublížila i mému synovi svými výmysli, když byl v pubertě, poštvala ho proti mně, ale to dělá každému u nás v rodině, štve nás všechny proti sobě, lže a pomlouvá, to když ještě může mluvit a pohybovat se. Nechám už toho, to jen, že chápu o čem píše Vikina, ta si ale tyhle hrůzy užila jako dítě, což je tisíckrát horší, a proto jí přeju, aby její život v dospělosti byl šťastný a pohodový a aby byla silná.
 VIkina 
  • 

Re: Re: Když dělá neplechu matka a ne otec... 

(5.10.2006 13:00:45)
Dášo, jako by jsi mluvila o naší máti.. Úplně stejný, máma taky byla na léčení 2x, dokonce jednou vydržela 6 let nepít, to byly tak nádherný roky! A teď se baví s těma nejhoršíma typama v okolí, dřív měla úplně jinou sortu známých, někteří byli dost úspěšní a poměrně i známé osobnosti v různých oblastech, zkrátka lidi, kteří něco dokázali. Teď škoda mluvit a ostuda největší... A nezmůže nikdo nic, na léčení musí chtít jít sama, což nechce, nařídit jí léčbu můžou jedině když spáchá trestný čin, což se divím, že k němu ještě nedošlo.. No nic,Držím ti palce, i tátovi.
 Pavlína 
  • 

hrozné...... 

(25.9.2006 20:27:07)
hrozný příběh, já tak hrozný nezažila,možná něco v menší míře, a hodně mě zaujalo: "Důchodci seděli a koukali a nic neudělali a ještě se usmívali..."
Musím podotknout a nevím jestli se tady zas nerozpoutá rozsáhlá diskuse na téma důchodci a myslete si co chcete ale důchodci jsou tak velká pakáž odporných a zlých lidí, jakých nemá obdoby,nejsou asi všichni stejní, ale těch odporných je většina a takovou averzí jakou trpím k nim poslední dobou, neumím ani popsat, žduchají v marketech do lidí, ječí, starají se po čem jim je hovno, mají důchody a ještě ječí a nedávají mladým lidem, kt.na ně dělají , a to že je rodičák 3600 to neberou, přitom důchodci nepotřebují nic, nic povětšinou nesplácí jen hrabou peníze a pak se diví že je někdo okrade. Jsou bezohlední,zlí a tím končím a za tím si stojím. A to co píše pisatelka, o jejich přístupu,mně , bohužel, vůbec nepřekvapuje
 Damila 


Re: hrozné...... 

(26.9.2006 7:13:53)
Pavlíno,
ty seš teda drsňačka. :-))
No jo, malinko máš pravdu s těmi důchodci, ale nejsou všichni stejní. Taky jsem byla svědkem jak se chovají někteří nešťastní, zatrpklí, staří lidé.
Ale taky jsem byla svědkem, jak se chovají nešťastné, nenaplněné, nevychované děti...
Všude je něco.
Asi píšeš pod vlivem nějaké momentálně živé nepříjemné příhody s důchodci, viď. No, chápu. Taky jich pár mám.
 Hanka 
  • 

Re: hrozné...... je to co jsi napsala 

(26.9.2006 7:14:56)
Pavlíno, to snad dost přeháníš, ne? Napsat, že většina důchodců jsou zlí lidé, to nemůžeš myslet vážně. Za třicet let svýho života jsem se nesetkala s tím, že by do mě "žduchali" starali se o mé osobní věci, že by se ke mně chovali zle. Určitě někteří takoví jsou, ale to i mezi dospívajícími, třicátníky nebo padesátníky. A říct, že už nic nepotřebují, že "jen" berou důchod a prudí! Máš babičku a dědu? dřeli celý život jako ti moji, prožili útrapy války, vychovali tvé rodiče? A podle tebe si dnes nezaslouží ani ten důchod což teprve aby chtěli ještě nějak užívat život? Zamysli se nad sebou, jestli to náhodou nejsi ty, kdo je sobecký a o ostatní se nestará, protože ho nezajímají! Taky si trochu odporuješ, protože napíšeš, že důchodci strkají nos tam kam nemají, ale když se mají zastat ženy v tísni, tak jen koukají a to je taky špatně. Zamysli se nad tím, jak bys ty chtěla žít až budeš v jejich věku. Už tě vidím, jak sedíš s radostí doma na zadku, dáš celý důchod na léky a pak jásáš radostí nad novýma bačkorama!
 Vanda, 2 dcery 
  • 

Re: Re: hrozné...... je to co jsi napsala 

(26.9.2006 9:10:53)
Sdílím Váš názor. Mám 92-letou babičku a přeji jí, aby si důchod užila co nejdéle. Opravdu si ho zaslouží. Zažila válku, celý život dřela v zemědělství a taky se starala o nás vnoučata. Když jsme přišly se sestrou domů ze školy, vždycky tam byla babička, která nám dala teplý oběd a postarala se o nás. Pro rodiče to byla velká pomoc. Od své babičky toho hodně vím z vyprávění o jejím dětství a mládí. Nikomu neublížila, vždycky se snažila pomoci. Vážím si jí a přeji si, aby s námi byla co nejdéle. Mimochodem důchod má docela slušný, ale stejně si z něj nic moc nenechá. Víc než polovinu rozdá mezi rodiče a mě a sestru. Říká, že neví, co by s nima dělala, že už nic nepotřebuje a proto nám je dává. Nikdy jsme je po ní nechtěli. O babičku se staráme všichni dohromady. Já s mamkou střídavě dáváme obědy, mamka babičce nakupuje a uklízí. Já peru a žehlím. A sestra dává léky, zařizuje lékaře apod. Na svůj věk je babička ještě samostatná. Připraví si snídani i večeři. Chodí o francouzských holích. Na závěr - neházela bych všechny do jednoho pytle. I mezi ostatními lidmi se najdou hodní i zlí.
 Pavlína 
  • 

Re: hrozné...... 

(26.9.2006 16:49:09)
no to mi bylo jasné, že rozpoutám tuto diskusi, ale názor neměním,taky mám babičku i dědu,žijí v domku,měsíčně ušetří tisíce, i léky berou, a ted si vezmu jednu rodinu: ona na mateřské ,je nemocná,dá za léky půlku mateřské,manžel vydělá 10 tis. čistého,to se pak žije co? kam se hrabou na chudobu důchodci.,když mladí platí těžký hypotéky na malé byty a důchodci si jen stěžují a jsou dva v 3+1.at jdou do garsonek,bydlí tam rodiny s dětma,proč by neměli dva staří důchodci že? nezlobte se na mně, oni sice zažili válku,ale my zažíváme denně hrozbu ter.útoků a za minulého režimu se nikdo nepředřel, to dnes se můžem všichni třepat o místo...
mladí lidi v dnešní době se mačkají v garsonkách,nemají z čeho žít žijí denně ve strachu o práci tak nás důchodci nechte žít, držte huby , a nežduchejte do nás v obchodech,já a mí známí zažili několikrát, buďte rádi za důchody, my je mít nebudem
 Věra S. USA 
  • 

Re: Jakou válku? 

(27.9.2006 21:21:44)
Většina současných důchodců se narodila po válce, nebo byli velmi mladí lidé... Vzpomínat na válku můžou tak pradědečkové a prababičky našich dětí. Srovnávat tíhu jejich života a našeho je nejen přitažené za vlasy, ale i hloupé. Těžší to měli. Ale diskutovat na úrovni, kterou Ty tady předvádíš vůbec nemá smysl. Jen Tě chci upozornit, že důchodkyní budeš dřív než se naděješ. A podle toho jaká jsi coby mladá osoba, budeš pěkně zlá a zapšklá. A budou-li Tvoje děti smýšlet tak jako Ty (a bohužel nejsi jediná)tak tě potěš pán Bůh. Věra S.
 Lada 
  • 

Re: Re: hrozné...... 

(1.10.2006 13:49:32)
Možná mají Tvoji prarodiče štěstí na nějaké vysoké důchody a nízké životní náklady. Před 4 lety jsem jedno léto jako brigádu nosila poštu - i důchody. Ujišťuji Tě, že z těch stovek důchodů, které jsem roznesla, byl jeden nad 9000,-, ostatní se pohybovaly kolem 6 tisíc. Bylo mi do breku, když jsem přišla do domu, dala dvěma nepohyblivým důchodcům dohromady 10 000 Kč a hned jsem si třeba 7000 odnesla na inkasu (když člověk žije na vsi, má starší domek, žádné zateplení, tak na energie padne většina jeho příjmů a sedmdesátiletý důchodce, který se taktak vleče a navíc se stará o již jen ležícího partnera, těžko bude shánět půjčku na zateplení domu a řemeslníky). Stalo se mi nejednou, že dvěma lidem na měsíc - na jídlo, léky a veškeré živobytí zbylo třeba 800-1000 Kč.
Moji prarodiče taky "mají hodně peněz", tedy v tom smyslu, že si třeba mohou dovolit občas nějak finančně podpořit svá vnoučata, koupit si po 40 letech novou matraci do postele atd.. Ale je to dané tím, že bydlí ve společném domě s dcerou/synem a vnoučaty (což s sebou nese všechny klady i zápory třígeneračního soužití) a vpodstatě platí jen symbolický příspěvek na inkaso (o zbytek se již starají jejich děti), rozhodně to zdaleka není tolik, co by je stálo samostatné bydlení.
Já jsem se z venkova odstěhovala do Prahy a je fakt, že ve velkoměstě je důchodce na společenském žebříčku zhruba na úrovni bezdomovce. Je fakt, že je mezi nimi asi hodně osamělých a nešťastných lidí, se kterými se možná někteří z vás potkávají v supermarketu... ale prosím, nepaušalizujte. o NIKOM z nich bych si nedovedla tvrdit, že je zbytečně bohatý.
Jinak bych polemizovala o tom, kdo má/měl život těžší... každý máme svoje.
 Petra 
  • 

Re: hrozné...... 

(2.10.2006 13:48:56)
Hrozné to je,mám se staršími lidmi obdobnou zkušenost,ale taky jich znám pár dost v pohodě.Pravda bude někde uprostřed.Jsou morálně zdevastovaní komunismem a odlišnost tenkrát moc nefčela.A taky asi závidí mládí,ale obávám se,že nás to čeká všechny.Mám prarodiče hodně moc ráda a vážim si jich.Ale třeba ty léky v jedné z odpovědí..Vím o dost případech,kdy lidé chodí k několika lékářům a nechávají si je zbytečně předepisovat,snad ze zvyku-opět komunismus.Je to velmi silná skupina voličů,tak se není co divit,že na jejich stesky se reaguje nejvíc
 Klaris 
  • 

Nevěřím 

(26.9.2006 11:50:06)
chlapům, nechci vážný vztah, manželství, potomky, žiju sama a je mi fajn. Díky otřesným zážitkům z dětství. Vzít si ho a pak doufat, že to náhodou vyjde?
 Stepka 
  • 

Re: Nevěřím 

(26.9.2006 19:05:22)
Klaris,

ale takových chlapů je podle mě menšina, takže když dobře vybíráš, můžeš mít hezký manželství.

Znám 2 kolegyně, které jsou bity od mužů, přitom ale finančně jsou na tom relativně dobře. Neznám detaily, takže nemůžu soudit, osobně si ale neumím představit důvody, proč se nechat od chlapa mlátit, pokud bych zvládla děti alespoň mizerně uživit.

Štěpánka
 minonka 


Příšerné 

(26.9.2006 13:46:54)
To je otřesný. Úplně se z toho klepu. Jsem matkou 5ti měsíční holčičky, a kdyby se to mělo stát mě asi bych od tam nějakým způsobem utekla. Je to hrozný, co se děje. A zákony fungujou-nefungujou, protože kdyby fungovaly tak jak maj, tak by se možná plno z těch hrozivých věcí popsaných v článku, třeba nemuselo stát.
Jen bych ráda vyjádřila svůj obdiv mamince a dětem, že uměli bojovat, ale je mi jich i líto, že to museli vytrpět. A co se týče důchodců - umí jenom naříkat jak jsou strašně nemohoucí a tak nedělají absolutně nic a jen někde drbou ostatní, místo aby zavolali policii.
 jarka 
  • 

Re: pro Mimonku a ostatní, co nepotkaly hodného důchodce 

(27.9.2006 15:35:13)
Mé dámy, je mi vás líto, že máte tak odporný život zamořený ničemnými a bezcennými důchodci. To vy určitě budete vzorné stárnoucí dámy připravené na pomoc i za cenu, že příslušný násilník vás inzultuje a protože už jste staré a nemáte třeba stabiltu co za mlada se definitivně zmrzačíte. Vy určitě tuto alternativu uvítáte a s láskou půjdete do LDN a uvolníte svůj byt mladým perspektivním. V LDN do půl roku disciplinovaně umřete a přestanet vysávat sociální systém, na který už budou mít přece nárok další mladí, kteří si vše ohavné, co si dnes myslíte o starých lidech vy, budou myslet o vás. A z vašich nenávistných příspěvků soudím, že zrovna sluníčka nebudete.Takže - přeji dlouhé i když tak sužované - mládí.
 Dita 
  • 

Re: Re: pro Mimonku a ostatní, co nepotkaly hodného důchodce 

(27.9.2006 20:46:02)
Jarko, zdá se, že jsi "trochu" mimo mísu. Nejsi sama alkoholický a násilnický důchodce?
 Pavlína 
  • 

Re: Re: Re: pro Mimonku a ostatní, co nepotkaly hodného důchodce 

(27.9.2006 21:33:33)
chudáci důchodci jsou tak bezmocní chudáčci to jo, ale vidí co nemaj , to jo, ale jinak co maj vidět , tak nevidí,oni jsou chudáčci už slepí....a nemají na léky, a já mám na ně mít? beru jich 16 denně? já mám na svou nemoc vydělat? a oni ne?
 Havranpírka 


Re: Re: Re: pro Mimonku a ostatní, co nepotkaly hodného důchodce 

(27.9.2006 21:43:53)
Dito??? ehm, mimo mísu jsi ty, a to tak že úplně.
 Dita 
  • 

Re: Re: Re: Re: pro Mimonku a ostatní, co nepotkaly hodného důchodce 

(27.9.2006 23:12:26)
???
No jo, sedím na židli.

Tak mi to prosím vysvětli. Nevšimla jsem si, že by se úvodní článek a reakce na něj týkaly důchodců. Kromě jedné kratičké poznámky a jedné zveličené reakce.
 Havranpírka 


Re: Re: Re: Re: Re: pro Mimonku a ostatní, co nepotkaly hodného důchodce 

(27.9.2006 23:22:23)
No jo, proti důchodcům vlastně vyjela jenom Pavlína. Takže Jarka měla napsat spíš "má dámo". Ale o důchodci tu v každém případě nevystupovali coby násilníci a alkoholici, ale jako lhostejní přihlížeci, v Pavlínině případě pak coby "žduchači".

Mimochodem, Pavlíno, co ti důchodci provedli, že tak soptíš?
 Dita 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: pro Mimonku a ostatní, co nepotkaly hodného důchodce 

(27.9.2006 23:29:11)
Tak Pavlínu jsem nečetla, to byla ta chyba.
 Pavlína 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: pro Mimonku a ostatní, co nepotkaly hodného důchodce 

(28.9.2006 8:29:07)
důchodci provádí v naší ulici denně někomu něco,mně také samozřejmě,ale nejsem sama a moje nenávist k nim není jen z mé strany ,bohudík
 Pavlína 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: pro Mimonku a ostatní, co nepotkaly hodného důchodce 

(28.9.2006 8:29:07)
důchodci provádí v naší ulici denně někomu něco,mně také samozřejmě,ale nejsem sama a moje nenávist k nim není jen z mé strany ,bohudík
 Lynn, dvě děti 
  • 

pro Pavlínu a jí podobné 

(28.9.2006 18:54:49)
Holky vy jste snad zešílely, copak jde směšovat a cpát do jednoho pytle jednu velkou skupinu lidí? Úplně mě jímá hrůza. když si pomyslím, že to snad někdo napsal VÁŽNĚ... Nepřipomíná Vám to jednoho člověka, který tvrdil během druhé světové něco o všech židech...Taky si myslel, že má pravdu :-((((
 Věra S.USA 
  • 

Re: Hazení perel 

(29.9.2006 3:33:33)
Napsala jsi to velmi vtipně, Jarko, ale je to, bohužel, házení perel proslulým všežravcům. Je to nad jejich chápaní. Jak vidíš na jejich reakcích, ani se nezačervenají takové Pavlíny. Věra S.
 Jarka 
  • 

Re: Re: Hazení perel 

(29.9.2006 9:40:07)
Děkuji.
 Aika 
  • 

!!! 

(28.9.2006 18:46:17)
Beli,zazila jsem taky peklo s tatou,ktery propadl alkoholu..Bratr je o 7 let starsi,takze byl brzy samostatny a ja se sestrou o 2 r.starsi jsme byly ve stredu deni..Moje mama to psych.nezvladala,takze prestala pracovat a starat se o nas.Vystehovaly nas z bytu,ani jsme se sestrou nevedely co se chysta..Mama vzdy tvrdila,ze je vse v naprostem poradku..Byla jsem tak vycerpana,ze jsem prisla i o sve 1.dite.A v tu chvili jsme vsichni rekli DOST.At se kazdy stara jak umi..Sestra si nasla byt,ja se odstehovala k priteli(nyni manzelovi),pri praci jsem dal studovala a i mama se dala docela do poradku..Chvili ji to dalo,ale zvladla to.Postupne jsem odbourala steny,ktere me branily s ni komunikovat-je to mama a nemela to lehke,ikdyz to "zvladla",jak to zvladla..S tatou se vubec nevidam.Snazim se vytesnavat z hlavy vzpominky,ktere tak boli a myslet jen na to hezke.Ted jsem spokojena a narodi se nam mimi,pro ktere udelam vsechno,aby bylo stastne.Alkohol taky nesnasim a nikdy nedovolim,(nejde to na 100%)aby mi znovu zasahoval do zivota nicivou silou!!Tak se drz,preji ti jen same stesti a tve rodine take..Tvoje maminka je silna a skvela zenska a ty jsi statecnej clovicek
 Aika 
  • 

!!! 

(28.9.2006 18:46:35)
Beli,zazila jsem taky peklo s tatou,ktery propadl alkoholu..Bratr je o 7 let starsi,takze byl brzy samostatny a ja se sestrou o 2 r.starsi jsme byly ve stredu deni..Moje mama to psych.nezvladala,takze prestala pracovat a starat se o nas.Vystehovaly nas z bytu,ani jsme se sestrou nevedely co se chysta..Mama vzdy tvrdila,ze je vse v naprostem poradku..Byla jsem tak vycerpana,ze jsem prisla i o sve 1.dite.A v tu chvili jsme vsichni rekli DOST.At se kazdy stara jak umi..Sestra si nasla byt,ja se odstehovala k priteli(nyni manzelovi),pri praci jsem dal studovala a i mama se dala docela do poradku..Chvili ji to dalo,ale zvladla to.Postupne jsem odbourala steny,ktere me branily s ni komunikovat-je to mama a nemela to lehke,ikdyz to "zvladla",jak to zvladla..S tatou se vubec nevidam.Snazim se vytesnavat z hlavy vzpominky,ktere tak boli a myslet jen na to hezke.Ted jsem spokojena a narodi se nam mimi,pro ktere udelam vsechno,aby bylo stastne.Alkohol taky nesnasim a nikdy nedovolim,(nejde to na 100%)aby mi znovu zasahoval do zivota nicivou silou!!Tak se drz,preji ti jen same stesti a tve rodine take..Tvoje maminka je silna a skvela zenska a ty jsi statecnej clovicek
 Belacitka 


Re: !!! 

(5.10.2006 12:49:53)
Ahoj Aiko,to co jsi napsala mě fakt dostalo.Vím že to co jsem zažila já zažívá spoustu dalších dětí,maminek.A je mi z toho moc smutno.Kdybych mohla chtěla bych jim pomoc.Aspon dodat odvahu.Jinak ty jsi taky hodně statečná,vlastně každý kdo tím prošel a žije dál.Držím ti palečky a přeju strašně moc štěstíčka Tobě a Tvé rodině.
 Esterka 
  • 

reakce na příběh 

(23.2.2007 19:32:54)
Strašné... to je opravdu co říct, když to říkám já. Moje matka mě psychicky týrá od malička, občas se pokouší mě fyzicky napadnout, ale mám sílu, už se nenechám mlátit jako když jsem byla malá. Otec od nás odešel asi v sedmi letech a jeho pití, napadání matky a neustálé tahání se s "bůhvíjakými" slečnami bylo normální. Mě ale ublížila matka. Psychické týrání, když už má člověk rozum. Jsem nechtěná, kdyby matka zjistila dřív, že je těhotná, tak by si mě nenechala. Podle toho se i chová. Několikrát jsem utekla z domu. Vím co to je zvracet ze strachu, že se budu muset vrátit zpět. Bohužel já od ní odejít nemůžu, protože nemám kam a ještě studuji. Pamatujte si ale, nikomu neni naloženo tolik, kolik nemůže unést. Jste statečná, medaili lidem, kteří žijí v takových rodinách a zvládnou v životě normálně fungovat a hlavně se nechovají tak, jak jejich rodiče. Můj cíl je studovat psychologii a následně se věnovat oboru soudní psychologie-díky tomu, co prožívám. Ráda bych pomáhala lidem, jako jsem já, nebo vy a nebo trestala lidi, jako je váš otec. To by pro mě bylo naplnění. A to mě drží před tím, abych si něco udělala. Pocit, že pomůžu lidem, kteří trpí cizí vinou. A vím, že to dokážu. Bůh mi pomůže. Nezapomeňte, každému se všechno vrátí. Ať je to dobré, nebo zlé. Každému. Na každého dojde. Říkejme tomu Bůh, Alláh, Budha, nebo spravedlnost. Je to jedno. Bůh je tady. Lidi, kteří ubližovali vám a vaší rodině, budou trpět stejně, jako jste trpěla vy. Hlavně se nepokoušet jim něco vracet. Jim se to vrátí samo. A když odpustíte, strašně moc se vám uleví. Je to sice skoro nemožné, ale jde to. Mějte se.
 AIKA 
  • 

Re: reakce na příběh 

(1.11.2007 12:44:18)
JSI PĚKNÁ BOJOVNICE A MÁŠ VŮLI!HODNĚ MOC SIL TI PŘEJU,CÍTÍM,ŽE TO DOKÁŽEŠ A BUDEŠ VOLNÁ,JEDNOU ŠŤASTNÁ..TAKY SE MĚJ!!
 Jana 
  • 

Dětství, které děsí 

(4.5.2008 19:19:09)
Snad poprvé v životě jsem si přečetla o někom, kdo se nestydí o něčem takovém psát. Je mi přes třicet a jedno ranné období svého života jsem v sobě natolik potlačila, že si je ani nevybavuji. Můj příběh je podobný, jen u nás skončil tragédií...bylo mi asi deset a má matka již takový vztah nezvládla a ukončila jej kuchyňským nožem. Byla jsem nejmladší ze tří sourozenců, sestra již měla dvě své děti a bydlení s otčínem ( otec mi umřel když mi bylo 6) nikdy nezažila, bratr byl na internátě a o víkendech raději ani nejezdil domů. Ve škole věděli co se u nás děje, sousedi také a policie ( v té době Veřejná Bezpečnost) u nás byla také častým návštěvníkem. Nikdo, vážně nikdo nikdy nic neudělal, všichni se báli a soucitné pohledy sousedů nám nebyli nic platné...jsem šťastná za to, že v dnešní době se daleko více o všem mluví a lze s tím něco dělat. Tenkrát to byla krutá doba a nejhorším zážitkem pro mne bylo, když mne ze školy odváželi v policejním autě na výslechy...už v tomto věku jsem i slíbila, že mně se nikdy nic takového nestane.Jen své matce jsem tak trochu neodpustila, že ačkoliv je dle mého dost silná osobnost, tohle nezvládla a sny o tom, jak ji navštěvuji ve vězení se mi stále vrací. Všechny dopisy mám od ní schované, jen jsem ještě dnes po 20 letech v sobě nenašla tolik síly, abych si je opětovně přečetla. Kéž by se více lidé zajímali o to, co se kolem nich děje.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.