24.7.2009 18:24:43 amy
Re:
Napsala jsem jen to, s čím se v okolí hodně často setkávám. My jsme s manželem spíše autoritativní rodiče, hlavně proto, že máme poblíž rodinu, kde skutečně velí děti - není to nadsázka, je to skutečně realita a takhle jsme dopadnout nechtěli.
Ale syna máme z CARu, byla to tehdy dlouhá, náročná a bolestivá cesta. Znám odtamtud dost rodičů, kteří plní každé přání svého dítěte a spíše než rodiče jsou ochočení pejsci. Takže jakmile dítě pronese Já chci, rodiče okamžitě začnou plnit požadavek. Když jsem se párkrát zeptala - proč to děláš? Odpověď byla ve smyslu - čekali jsme na něj/ní několik let, tohle je to nejmenší, co můžu udělat.
Dlouhou dobu jsem tomu nerozuměla. Ale pak jsem jednou byla nemocná (teplota 39), syn byl ten den příjemný jako osina v p*****, z ničeho nic přestala úplně téct voda, měly začaly téct nervy a syn do toho začal skákat po gauči, já spustila řev, že ten gauč ničí atd. A najednou mě napadlo, že gauč si vlastně můžu koupit každý měsíc nový, kdežto ten, který po něm skáče a ničí ho tu vůbec nemusel být a jak trnitá cesta k němu vedla. Tak to myslím, že rodiče, kteří mají děti za pomoci medicíny (samozřejmě ne 100% všichni), mají prostě takovou tendenci srovnávat s tím, čím si museli projít a snáze ustoupí, protože požadavek dítěte, ať se jedná o sebemenší hloupost, jim připadá jako prkotina proti tomu, čím si prošli.
Odpovědět