Za našich mladejch let bejval svět jako květ....

Ačkoli s Jiřinou Prekopovou v mnohém souhlasím, tenhle článek mi přijde jako jednostranný výkřik obsahující četná klišé.
Do očí bijí takové ty "v dnešní složité době" a "dřív byli lidi lepší a děti vychovanější"... a tráva zelenější a cukr sladší...
Je to asi rok zpátky, co jsem si přečetla článek o tom, jak je dnes ta mládež nezvedená a nevychovaná a jak my rodiče jsme byli vedeni lépe... ten článek byl v novinách vydaných roku 1926. Časy se mění, máme počítače, ale lidi byli, jsou a budou stejní.
Kdy byly ta zlaté časy, kdy děti poslouchaly pana otce a každý věděl, jaké je jeho místo v rodině? Když byly děti v rodinné hierarchii na stejném místě jako manželka a kráva? Když slušní vychovaní lidé poslouchali pana Adolfa Hitlera který říkal, že příčinou všeho utrpení na světě jsou Židé? Nebo když pak poslouchali předsedu ÚV KSČ? Lidi vždycky poslouchali, i dnes poslouchají, poslouchat budou, liší se jen to, kdo je zrovna ten, koho poslouchají.
Kdy byly ty vztahy kvalitnější? Tehdy, kdy každý muž věděl, že on je hlava rodiny a žena je úplně blbá a nemá na nic jiného než aby rodila děti a chystala mu žvanec a když každá žena věděla, že když nebude držet hubu a krok, bude to mít akorát nepříjemnější, ale nijak si nepomůže? Byla menší rozvodovost skutečně důsedkem toho, že každý usilovně pracoval na svém manželství a hýčkal si harmonický vztah s partnerem, nebo toho, že rozvést se (potažmo pak existovat s dětmi jako samoživitelka) bylo nemožné?
A co ty komunity, kde se dítě nosí do tří let v šátku? Jsou všechny demokratické, mírumilovné, tolerantní a starají se příkladně o své slabší?