Re: dobré až na

ajuško,

to s výchovou "jako tví rodiče" je osobní zkušenost, ne zkušenost celé generace.

Je mi přes čtyřicet. Moje máma šla do práce, když mi bylo půl roku, byla jsem v jeslích, ale zdravotně to bylo neúnosné, tak u babičky v jiném městě - rodiče jezdili na víkend, babička se střídala s tetou a občas mě brala do práce, u ní to šlo (pracovala v dětském domově). Našim to za zlé nemám (po pravdě si z tohohle věku pamatuju jen pár útržků, víc až školku); zkrátka by bez mámina příjmu nevyžili, mateřská byla do 6 měsíců.

Pamatuju na spoustu chvil, kdy jsme s našimi hrály pexeso, člověče, později kostky, mariáš, skládaly puzzle (dovezené z Německa, velká vzácnost ) nebo prostě jen seděli celá rodina s knížkami v obyváku a četli jsme a občas se někdo rozchechtal a přečetl kousek nahlas. V neděli jsme chodili pro zákusky a naši si k nim dali kafe. A chodili jsme na návštěvy k sousedům s dětmi, kde jsme hráli houfně žolíky nebo kanastu, než to nás děcka přestalo bavit a šly jsme ven. Jezdili jsme k babičce, aby nás viděla a taky pomáhat jí, když stárla a nezvládala (to považuju za velmi důležité). V sobotu mě nutili mýt chodbu (považuju za důležité najít někoho, kdo to dnes udělá za mě)

Když jsem si zmazala tepláky, daly se vyprat, když jsem si zmazala školní věci, dostala jsem vynadáno, že jsem se cestou nepřevlíkla Ke sportu mě naši nevedli, ale když jsem s jedním začala, tak mě podporovali.

Chodila jsem na kroužky (a většina mých vrstevníků taky, minimálně "pionýr" - měli jsme docela fajn oddíl, jedna maminka se s námi vyřádila - a většina ještě něco, různé akvaristiky a tak v domech dětí... Takový jako teď výběr nebyl.

Některé věci chci dělat jinak a dělám je jinak, některé chci dělat stejně a dělám, některé chci dělat stejně a nedělám (málo vedu děti k domácím pracem, často je pro mě jednodušší udělat si je sama, a občasná pomoc nemá ten kýžený efekt :-( )

Myslím, že ta výchova nebyla tak špatná. Měla prostě své chyby a své přednosti.