| Bohumil, 30 let | •
 |
(2.5.2001 14:38:34)
Ahoj všichni,
jsem 8 let ženatý a mám tříletého syna. Zhruba před měsícem vyvrcholila v mém manželství vleklejší krize, která nevznikla z žádného násilí nebo nevěry. Jedná se spíš o soubor mnoha nedorozuměmí, nepochopení lhostejnosti a jiných špatných vlastností. Zkrátka a dobře v březnu jsem na 14 dní odjel do lázní a po návratu mi manželka oznámila, že ty dva týdny byly pro ni velice skvělé, nechyběl jsem ji a že bych se jako mohl opět někam odstěhovat. Že ke mně již nic necítí a nechce v našem vzhatu pokračovat (prý už nemá sílu a nikdy to nebude lepší). Toto pro mne docela kruté oznámení bylo vyvrcholením několika dílčích menších krizí v posledních dvou letech, kdy jsme to vždy nějak přešli a neřešili (žena tvrdila:nech to vyhnít). Uplynulé dva roky nebyly nijak lehké. Manželka na mateřské, navíc dálkově studovala vysokou školu. Já jsem chodil do dvou zaměstnání (dodnes chodím), z nichž ani jedno nezná víkendy (kombinace hasič-moderátor rádia). Začalo mě to nějak šrotovat, býval jsem přetažený, nervozní, protože k tomu jsem se ještě věnoval dítěti. nemám žádné kamarády, nechodím na pivo, byl jsem vždy s rodinou. Pokud manželka chtěla jít cvičit, nebo se bavit s přáteli, měla vždy možnost. Bohužel jsem v tom shonu nějak zapomněl dávat najevo fyzickou náklonost (hlazení, dotek, atd) vyžadoval jsem pouze sex. To byla asi první chyba. Sexu ubývalo, ale ještě to nebylo tak hrozné. Obrat nastal, když manželka(je jí také 30 let) nastoupila po mateřské vloni v listopadu opět do zaměstnání. Tím, že vystudovala vysokou školu, získala velmi dobře placené místo v automobilce ( jsme z MB). Bohužel dobře zaplacené, ale i velice časově náročné. takže chodila do práce ráno v 7.00, vracela se večer v 18.00. Dítě nám ještě do školky nevzali, takže jsem se o jeho hlídání staral já a tchýně. Znamenalo to, že jsem přišel ráno se služby, převzal syna, udělal mu program na den, uvařil, doma uklidil, v 15.30 hp předal babičce a od 16 do 20 jsem měl frekvenci v rádiu. To vše v čase předvánočním. Manželka chodila domů hotová a jen spala, nebo byla nepříjemná. domácnost šla jaksi mimo ni. Tady jsem udělal druhou chybu - vzal jsem domácnost pouze na sebe a ve chvílích zoufalství vyhrožoval (ach bože proč?), že se odstěhuju, když se nic nezmění. Nemyslel jsem to však vážně. Celé vánoce (úklid stromek, výzdoba, jídlo atd.) jsem odtáhl úplně sám + hlídání syna. manželka jen chodila do práce a spala. Hrozně mi to vadilo, takže svátky nic moc. navíc toho na mě bylo velice moc. Za leden až březen jsme se milovali asi tak 3x a spíš jsme se jen potkávali, komunikace probíhala na bázi narážek. Vše tedy vyvrcholilo začátkem dubna po těch lázních. nejdřív jsem to nebral vážně a nikam jsem se nestěhoval. Žena mi však stále dávala velice důrazně najevo, jak jí v bytě vadím. A´t prý se odstěhuju, že chce být sama, mít klid, ať si někoho najdu, kdo mě bude mít rád, že ona už prý to není. Že si chce zkusit, jestli po tu dobu, co budu pryč, se to změní a bude se jí po mě stýskat. zatím prý můžeme být pouze kamarádi, ale ne manželé. tak jsem se odstěhoval na naši rozestavěnou chalupu bez vody, topení atd. věřím, že se jí začně stýskat, ale bojím se že ne. nechce o tom mluvit, nemám se připomínat, telefonovat a naděje na udobření je prý malá. Život prý začíná ve třiceti a ona si ho nechce zkazit. Já ji mám (zatím) nadále rád, ale böjím se, aby se to díky ní taky nezměnilo. Navíc máme krásného syna. Manželka nekomunikuje ani se svojí matkou. Maslím, že na ni má vliv mladý, prestižní a velice free pracovní kolektiv, kde se to hemží svobodnými 20ti letými děvčaty a pány a Martina se snaží asi něco dohnat. Chce "razit" na akce (s holkama do Prahy) a tak podobně. Navíc používá velice pubertální slovník - nikdy neříkala "nejsi in" nebo "chlastáme". Prostě ji nepoznávám. myslím, že ona sama neví co chce a že jí to přejde. Když apeluju na její cit k synovi, říká, že teď musí myslet především na sebe a že si nezkazí ve třiceti život. O rozvodu zatím nemluví. Prý tomu chce dát čas. Jenže já se bojím, že to nevydržím a něco pokazím( stále mám chuť jí vidět, mluvit o té krizi, nebo alespoň telefonovat), ale tím to prý ještě zhorším. navštívil jsme manželskou poradnu, Martina tam zatím nechce. Mám jí opravdu dát čas a volnost? Ať si několik týdnu dělá co chce? s dítětem mi nedělá problémy, ale vidím ho tak 3x týdně a neusínáme spolu. Všichni mi radí, ať jí dám chvíli klid a nepřipomínám se. Já mám ale strach, aby se neupoutala na někoho, kdo ji vyslechne a "pochopí" jen proto, aby jí dostal do poslele a pak ji odkopne. Poraďte co mám dělat, prosil bych především ženy, potřebuji znát ženský pohled na řešení těchto situací, Tím, že se mnou manželka nekomunikuje, neznám pohled z druhé strany. Nechci ji ztratit, ale bojím se taky, že pokud bude i nadále stejná, zoškliví se mi. Pište sem, nebo na uvedený e-mail. Dík, zoufalý Bobík.
|
| Andrea | •
|
(2.5.2001 18:54:58)
Bohumile,
Soudim dle tve vypovedi, ze tva manzelka je "jako utrzena ze retezu" a sama vnitrne svadi boj. Je velice tezke pro zenu, karieristku, skloubit domacnost, vychovu ditete a karieru. Musim ocenit tvou podporu. Jelikoz ty se opravdu snazis, aby jste spolecne vsechno zkoordinovali. Jsem nyni tehotna a budu muset ucinit dulezita rozhodnuti. Po ukonceni VS jsem nastoupila na zajimavou, ale zaroven casove narocnou praci. Muj manzel je uplny workoholik, jeho prace ho ohromne bavi a navic nas velmi dobre zabezpeci. Po dlouhe debate jsme se rozhodli, ze ja zustanu s miminkem doma. Citim, ze bych nechtela opoustet 3 mesicni miminko na 10 hodin denne. Zaroven ale budu pokracovat v "jinem" sebeobohacovani abych se z materske nezblaznila. Chystam se pokracovat ve studiu.
Pripada mi, ze s tebou tva manzelka tak trochu "mava" jako s hadrem. Myslim, ze by jsi se s ni mel domluvit schuzku a vse poradne / do detailu prodiskutovat. Jak jsi sam rekl, mas ji stale rad a chces zachovat manzelstvi. Toto by jsi ji mel rici, ale zaroven zduraznit, ze soucasna situace je naprosto absurdni. Ukazala bych ji, ze se proste musi rozhodnout. Bud te ma rada a spolecne se budete snazit krizi vyresit a nebo se rozejdete / rozvedete. Proste ji dej ultimatum a cas na rozhodnuti. Bohumile, pokud uz te nema rada, tak zadne premlouvani a proseni nema smysl. Doporucovala bych ti zamyslet se, jak by se tvuj zivot zmenil, kdyby opravdu doslo k rozvodu. Preji ti hodne stesti a at vse dopadne dle tvych prani!!!
|
|
| Jana, dvě dcery | •
|
(2.5.2001 22:50:43)
Ahoj Bohumile,
muže jako jsi Ty aby manželka na rukou nosila... bohužel realita je u Vás ale jiná.
Nevím, jak dlouho byla Tvá žena v práci před tím, než se narodil syn.
Pokud ne nebo jenom málo, snaží se to teď "dohnat" a přizpůsobuje se kolektivu lidí, kteří většinou ještě žádnou rodinu a závazky nemají. Jenže Tvá žena si odmítá připustit, že ona je už "někde jinde", že má doma muže a dítě
a nemůže proto s ostatními "blbnout"... a to ji vnitřně hrozně štve. Znám pár takových případů ze svého okolí, bohužel většinou to končí rozvodem
a přesunem dětí do náruče tatínka
/díky za něho!!/
Také bych Ti poradila ještě chvilku počkat, jestli si žena neuvědomí, že nějaké mejdany neznamenají nic proti krásnému usínání v objetí malého rošťáčka -
a nevrátí se k Tobě. Problém je v tom, že takhle čekat můžeš dost dlouho a je to hra nervů. Souhlasím s tím, že bys měl dát ženě nějaké "ultimátum" - do kdy budeš toto její jednání akceptovat.
Ale prosím Tě, vůbec si jí teď nevšímej. Víš, ony ženský jsou potvory - ona si je zatím díky Tvým telefonátům atd. stále velmi jistá Tvojí nákloností, nech ji trošku "zviklat", občas "nebuď k mání", "měj něco večer" atd....
Pokud Tě má ráda a nebude nakonec chtít o Tebe přijít, Tvůj "nezájem" ji k Tobě rychle vrátí. Pokud Tě již opravdu nechce vidět, poznáš to sám - neozve se.
Držím Ti moc palce také vzhledem k tomu, že máte syna - a děti potřebují i mámu i tátu.
Víš, já sama jsem měla kdysi velice výhodné zaměstnání, můj manžel vydělávál třetinu toho, co já. Měla jsem jak se říká "kariéru před sebou", ale všechno jsem to hodila za hlavu a strašně moc chtěla miminko. Teď jsem už šest let doma na mateřské a je pravda, že se mi po práci stýská. Dokonce moc. Ale když večer vidím děti, jak se ke mně tulí, tak jsem ráda, že jsem se tak rozhodla.
Chci říci, že trochu chápu Tvoji ženu, ale ona se tak trochu smýká "ode zdi ke zdi" - snad najde zlatou střední cestu.
Hodně štěstí přeje Jana
|
|
| sally, 31, vdaná, bezdětná | •
|
(2.5.2001 23:07:45)
Ahoj Bohumile,
možná problém tvojí ženy bude v tom, že se vdávala moc brzy a nic si "neužila". Člověk prochází různými stádii a jedno z nich by mělo být takové to "žití sám" - na koleji se spolužáky, v podnájmu s kamarádem - čas, kdy může sám nakládat se svými financemi a časem, kdy může být trochu nezodpovědný - utratit celou výplatu za cestování, jet někam sám stopem, proflámovat noc, koupit si plesové šaty, které zrovna nepotřebuju, chodit se třema klukama najednou...
MOžná že tvoje žena má pocit ujíždějícího vlaku, pocit, že napřed byla dítě a pak se rovnou stala manželkou a za pár let matkou, že se muselo šetřit na ledničku a nesmělo zapomenout koupit něco k večeři... a teď se snaží dohnat takové to období bezstarostnosti.
Pokud budeš teď svou ženu přesvědčovat, že dělá chybu, pokud jí budeš "uhánět" a stavět se do pozice spořádaného manžela, postaví se úplně proti tobě. Nezbývá ti, než jí ujistit, že jí stále miluješ, že jsi ochoten počkat, jestli nezmění názor - a stáhnout se, ale občas se připomenout třeba přáním k narozeninám (pošli jí třeba kytku do práce, ať to kolegyně vidí - každé ženské udělá dobře, když dostane kytku před ostatními :-))) - nebo teď někdy bude den matek. Víš, není toho moc, co můžeš udělat - ona učinila rozhodnutí a to učinila ne kvůli tomu, že ty bys dělal něco špatně (alespoň tak to na mě působí), ale proto, že má problém sama se sebou. Buďto to přejde nebo ne a ty můžeš udělat jen jedinou věc - která se mužské povaze příčí - nehledat chyby a nápravy, ale počkat...
Držím palce, dej vědět, jak to dopadá...
|
| Bohumil, 30 let | •
|
(3.5.2001 6:37:41)
Ahoj,
děkuji za první názory, docela mipomohly k uklidnění. K mému rozsáhlému příspěvku dodat, že bych si nepřál, aby mne někdo nosil na rukou, prptože ani já nejsem ideální. Samozzřejmě, že mám své chyby a určitý podíl viny na současném stavu, které se v mém vztahu často projevily. nechci svádět vinu pouze na manželku. Jen mne poslala do kolen rychlost a hlavně tvrdost její reakce. Stále počítám s tím, že v tom není nikdo třetí. Možná, že je chyba v tom, že manželka byla dost fixovaná na rodičích (bydlíme s nimi ve stejném rodinném domě, ale ve svém bytě). A ona má touhu osamostatnit se i od nich. Chce si pronajmout byt a zkusit si žít úplně sama. Protože ona si toho žití sama se sebou asi opravdu moc nedopřála. Jen mně překvapuje, že toho chce teď dosáhnout na úkor psychické újmy mojí i dítěte. Nemám totiž rád stoupání nahoru po zádech druhých. Jinak si myslím, že to že by si nic "neužila" nebude ten pravý důvod. Brát jsme se před lety nemuseli, dítě jsme měli až po 5 letech manželství, během nichž jsme chodili do kina, divadla, na plesy a procestovali celou Evropu od skotska po Turecko. S příchodem dítěte jsme se také vyrovnali dobře. O to víc mě zaráží, když manželka pokládá těch 8 let za promarněných a svůj život ve třiceti za zkažený. asi jsem udělal velkou chybu před těmi vánocemi, kdy Mrtina chodila hotová z práce (byla to pro ni po mateřské nová situace) a já místo toho, abych ji nějak podpořil, nebo uklidnil, že se to časem srovná, tak jsem pod náporem svých povinností, pouze vyčítal, že mi nepomáhá a odmítá mě v sexu. Asi jsem se měl hodně hodně sebezapřít a o přesto že mi to vadilo ji nějak podpořit. Ženy to asi potřebují. Jinak dávám na Vaše rady, nechávám ji teď být (je to pro mně hrozně těžké a mám strach) a čekám na další odezvy. Díky moc Bohumil.
|
| Marcela | •
|
(3.5.2001 7:40:13)
Bohumile,
nebudu opakovat po všech přede mnou že by jsi problém opravdu tentokrát měl nechat "vyhnít".
Jsem si jistá že na vašich problémech se hodně podepsalo vaše časové zaneprázdnění. Vím jak je to psychicky náročné. U manželky v práci bude jistě mladý kolektiv a tvoje žena měla na jejich poměry asi dítě přeci jen brzy. Takže i když jste hodně cestovali a pod. má teď pocit, že jí něco uteklo.
Prostě nech ji samu tak jak chce, nech jí přemýšlet.
Kdo vám hlídá dítě když je žena v práci? Co kdyby jsi vzal dítě a vyrazili jste někam např. na 14 dní? Třeba by jí došlo že jí chybíte vlastně oba.
Jo a pokud se vše srovná a bude to zase lepší (což ti přeju),je potřeba ten vztah pěstovat. Pokud se vidíte málo, tím je potřeba dát tomu druhému vědět, že na něj myslíš větší. A není potřeba hodně. Stačí SMSka, že ti schází a že na ní myslíš, kup jí snídani nebo něco "na zub" do práce, polož malou kytičku na polštář (i když to budou sedmikrásky natrhané před domem)...
Hodně štěstí a i když to bude chvíli trvat, dej vědět jak vše vypadá
|
|
| MiaMia | •
|
(3.5.2001 9:43:22)
Ahoj Bohumile,
znám takovou podobnou situaci sama na vlastní kůži, i když u nás je "rozvržení rolí" trochu jiné, je mi i stejně let, jako tobě a tvojí ženě.
Řekla bych, že to, co píše Sally, je výstižné. Souhlasím s tím.
Jádro krize vidím v mateřské dovolené a vztahu tvojí ženy k rodičům. Ty jsi si vlastně sám vyzkoušel, co mateřská, kdy je člověk denodenně sám s dítětem, partner chodí domů večer, nepříjemný, vyčerpaný, odmítavý, co to všechno znamená.
Zdá se mi, že zavařit si takovou šlamastyku, jakou máš ty (a já i leckdo jiný) je v systému, v jakém tady v Čechách žijeme, snadné.
Nedivila bych se, kdyby stejnou roli, jako váš vzájemný problém, hrála její potřeba vymanit se konečně z vlivu rodičů. To je hrozně těžký! Možná bys mohl pomoci, pokud bys měl nápad, jak jí toto alespoň trochu ulehčit.
Myslím, že tvá žena potřebuje čas a klid. Vydrž, pokud vydržíš. Odejdi, pokud to tak budeš cítit. Nevyčítej jí, spíš se konstruktivně domluvte, jak budete pečovat o dítě. Můžete ho mít ve společné péči, to není špatné řešení, pokud budete schopni spolu kooperovat a nebudete na sebe nevražit. Rozvod je smutný a traumatizující pro všechny, ale není to zase taková tragédie, jak se někdy líčí, pokud tím dokážete projít nějak rozumně. Dítě to poškodí rozhodně míň, než neustálé dusno, scény, odstěhovávání a přistěhovávání atd... Myslím, že malé děcko potřebuje hlavně stálost a jistotu, že ho oba rodiče mají rádi (to, že mají rádi sebe navzájem potřebuje taky, jenže kde nic není, ani čert nebere a pak je snad lepší nepředstírat a chovat se k sobě přátelsky a s respektem). Držím ti palce. Přeju ti, aby se vám to urovnalo, ale ten pocit vyhasnutí, nebo jak to nazvat, tak ten znám a u sebe mám pocit, že je to něco, co se úplně nevyhojí už nikdy. Je otázka, co je vlastně správné řešení, nevím to.
|
|
| Věra | •
|
(3.5.2001 13:01:25)
Ahoj Bohumile, také jsme si s manželem prožili podobnou krizi. Najednou jsme si neměli co říct, odcizovali jsme se jeden druhému a komunikace téměř neexistovala. Sex už vůbec. Zpočátku jsme se přinutili alespoň jednou za tři měsíce, potom jsme spolu nespali tři čtvrtě roku. Měla jsem takového života dost, chtěla jsem, aby odešel. Když třeba nebyl pár dní doma, byla jsem spokojená, nechyběl mi. Měla jsem prostě pocit, že už od našeho vztahu nemůžu nic očekávat, byl úplně vyhaslý. Jelikož děti máme už jedno dospělé a druhé téměř plnoleté, nemusela jsem přemýšlet, jak by případný rozvod nesly ony. Tak jsme si takhle vedle sebe žili asi dva roky. Už jsme ani neřešili, že to není normální. Až teď na jaře nastal zlom. Slavili jsme jeho narozeniny s přáteli v takové malé hospůdce. Trošku jsme se dostali do nálady a po návratu domů jsme spolu najednou začali mluvit o věcech, které jsme už dávno neřešili. Všechno jsme si vyříkali, bylo to i dost bolestné, ale zároveň jaksi očišťující. Zjistili jsme, že se vlastně máme pořád rádi a že spolu chceme dál žít. Že způsob, do jakého jsme zabředli, nám ani jednomu nevyhovoval, ale nikdo z nás neměl sílu to řešit. Potom jsme to zakončili milováním, jaké jsme spolu prožili někdy v začátcích našeho vztahu. A teď, ve zralém věku prožíváme takové nějaké druhé líbánky.
Proč jsem se takhle rozepsala? Chtěla jsem ti dát naději, že nikdy není pozdě a i když něco vypadá beznadějně, nemusí to vždycky dopadnout špatně. Dej své ženě nějaký čas, třeba jí to časem dojde a přestane bláznit. Pokud ale nebude chtít komunikaci s tebou obnovit, bude pro tebe asi lepší se s tím smířit. Moc ti držím palce, aby se vám povedlo to, co nám. Hodně štěstí.
|
|
| sally | •
|
(4.5.2001 22:52:02)
Bohumile,
nedá mi to, ještě jeden komentář napíšu. Uvědom si, že to co se stalo není (alespoň podle toho, jak to líčíš) tvoje chyba. Tvoje žena má nějaký problém a musí ho vyřešit ona, ty s tím vážně nic nenaděláš.
Osm let manželství se opravdu může zdát ztraceným časem - i přes cestování atd, právě proto, že nebyla SAMA - na jednu stranu se pořád musela někomu přizpůsobovat (třeba jen to, že nemohla doma celý den lítat v noční košili, když se jí nechtělo se oblíkat, že musela myslet na to, jestli zbydou peníze na společnou dovolenou, že musela přemýšlet co bude k večeři a jestli nedošel toaletní papír - věci který samotný člověk dělat nemusí - když dojde papír, je to jeho problém a neobtěžuje to nikoho dalšího) - a na druhou stranu neustále někdo za ní rozhodoval (i když jste rozhodnutí dělali společně, nebo ses jí přizpůsoboval, pořád může mít pocit, že to není jak by se rozhodla samostatně) - a nikdy nebyla zodpovědná sama za sebe.
Napadá mě jedno řešení, možná ti to příjde dost divoké, ale navrhnout to můžeš zkusit - co kdyby ses se svojí ženou domluvil, že budeš bydlet v bytě v baráku jejích rodičů s vaším synem a jí budeš platit "nájem" - tím jí dáš (finanční) možnost, aby se odstěhovala ona někam do podnájmu, aby byla sama, sám bys mohl bydlet se synem a syn by nebyl vytržen ze známého prostředí (byt, babička, dědeček), navíc by za ním maminka určitě chodila. Tohle řešní ovšem předpokládá snahu dohodnout se po dobrém od všech zúčastněných - tebe, manželky, rodičů a možná i syna... Ty bys bohužel musel počítat i s tím, že manželka svobody může využít různě - včetně třeba experimentů se sexem. Ale pořád je tu šance, že se za pár měsíců vrátí - až zjistí, že jiní chlapi nejsou o nic lepší (spíš naopak) - a taky - pokud jsou v kolektivu všichni mladší než ona, tak asi na ní nikdo moc zvědavej nebude.
Držím palce
|
| Berta | •
|
(7.5.2001 19:04:47)
Mila Saly:o),
napisu Ti neco jen pro zajimavost, nevi sice, co by mel delat ten Bohumil, tak je to asi trochu od veci, ale stejne: ja mam milence, ktereho jsem si poridila v praci, je mladsi o osm let. Jemu je 21 a mne 29. Neni to valstne ani doslova v praci, je to muj student. Takze se da taky rict, ze jsem tam nejstarsi. Trva to uz pres rok, i kdyz jsem si puvodne myslela, ze cela vec vezme velmi rychly konec. Kupodivu, drzi ho to porad, jak zidovska vira a mne se nechce s nim rozchazet, protoze je mi s nim nebesky.
Byt ve triceti nejstarsi a tzv. "nemit nadeji"? Ale mozna je to tim, ze mi uz pomery v CR unikaji, jsem uz sest let ve statech, tady maji zensky uplne jiny statud nez v CR, myslim, ze zenska, ktera by povazovala (byt jinou zenskou) ve triceti za odkencanou, by se tu hledala dost tezko.
|
| sally, 31, vdaná, bezdětná | •
|
(7.5.2001 22:12:11)
Berto,
no možná by bylo fajn, kdyby sis přečetla celou tu story - vytrhla jsi můj komentář z kontextu. Já neříkám, že je ženská ve třiceti odepsaná, některá může být "odepsaná" ve dvaceti a jiná bude v pohodě ještě v padesáti. Bohumilova žena má problém - ve třiceti, po osmi letech manželství má potřebu kašlat na rodinu a "chlastat" s mladšími kolegy - a já mám pocit, že je to právě proto, že se vdávala tak mladá a nic si "neužila". Ty na to jdeš úplně z opačnýho konce, ale hlavně svým jednáním nikomu neubližuješ (manžel, děti, ev. manželka tvého přítele...) - takže je vcelku zbytečné, aby ses bránila- můj komentář se na tvůj případ opravdu nevztahoval.
Navíc žiješ v Americe, kde se věci dějou opravdu v jiném pořadí - napřed škola, pak kariera, možná "starting marriage" s kolegou ze školy a rozvod. Po třicítce možná svatba, děti tak od pětatřiceti - ne, americké matky nejsou krkavice krakavčí, ale snaži se pro děti připravit prostředí - dítě znamená, že máma dalších 13 let nemůže do práce, protože dítě do 13 let nesmí být samo doma, navíc ho máma musí vozit do školy a ze školy - takže v rodině musí být úspory na dlouhou mateřskou, vyřešené bydlení atd.
V Čechách za bolševika fungoval systém beznaděje (lidi si hledali únik před realitou, a rodina byla taková malá jednotka, kde všechno mohlo fungovat jinak, než venku ve velkém omezeném světě). Také existoval nátlak ze strany státu na brzká manžleství - novomanželské půjčky (omezené věkem snoubenců), přídavky na děti (nejlépe vycházela rodina se dvěma dětmi), bezstarostná mateřská (nemyslím finančně, ale tím, že žena se pak bez obav vrátila do práce a na své místo, za své peníze).
Tohle všechno ještě v lidech zůstalo - a funguje (bohužel).
Tebe se to netýká (a buď ráda).
|
| Berta | •
|
(8.5.2001 12:56:37)
Tak ja se tim teda prokousala a na radu se necitim.
Muj obor je gender a z jeho hlediska bych to videla tak, ze problem je v pomeru dcera-matka.
Manzel pusobi, ze je rad obeti. Celkove tohle je takova zastupna technika, vytvareni si nahradni cinnosti, sublimace nedostatecneho sexualniho zivota.
Ta holka se nejspis akutne potrebuje postavit na vlastni nohy, coz mela mit udelano davno. Takovy to nejkonvencneji pojimany manzelstvi je v tomhle smeru silne kontraproduktivni.
Moc tomu ale nerozumim, v diskusi se casto objevuje, ze zensky takovyho manzela chteji?
Pardon, jestli jsem do toho zase nepronikla, je to pro me vcelku slozite, narazila jsem na tenhle web v souvislosti s praci a nestacim se divit.
Ahoj vsem.
|
| Bohumil | •
|
(14.5.2001 7:38:22)
Ahoj, takže jak to vypadá přibližně po měsíci: z té nejhorší krize jsem se trochu dostal. Manželka i nadále nemá zájem ve vztahu pokračovat, ale nechce uspěchat rozhodnutí o definitivním rozchodu. Má strach, že by toho mohla litovat, ale na druhou stranu ke mně stále nic necítí a z lítosti se mnou žít nebude. Má prý rozumově velice jasně srovnáno jak by to mělo být, o co by přišla, ale city jí to zkrátka neberou. Dokonce mi sama navrhla rozhovor, v němž jsem se dozvěděl, že jí je zatím jedno, co se mnou je, nebadí ji doma moje prázdná postel a její život je teď celkově klidnější. také si i nadále shání byt, připadá si v domě u rodičů jako velké dítě. Sama navrhla časovou lhůtu, na které bychom se mohli dohodnout a do které si to rozmyslí. Přímo naznačila, že nejpozději do konce prázdnin bude vědět, jestli chce dál žít se mnou nebo ne. V současné době platí stále NE, ale nechce prý udělat nějakou rychlou blbost. také doufá, že do té doby se "něco" stane, co jí ukáže, jestli má cenu ve vztahu pokračovat či nikoliv. Chodíme doporadny pro manželské a mezilidské vztahy, ale každý zvlášť, neboť manželka pokládá párovou terapii a léčbu vztahu a ona stále nemá sílu a chuť v něm pokračovat. To je zatím asi vše, nechávám ji být a čekám (a také se trochu bojím, co přinese budoucnost). Dík za podporu, zase se za čas ozvu. Bobeš
|
| Jarka, dvě dcery | •
|
(14.5.2001 9:26:58)
Ahoj Bohumile, a co zkusit udělat radikální řez z tvé strany. Ona neví, ona se nechce unáhlit, to znamená, že v podstatě tě ráda má a nechává si otevřená zadní vrátka, protože ví, že když bude chtít, tak jí s otevřenou náručí a šťastný přijmeš zpátky.
Co kdyby ses zachoval tak, že jí řekneš, že nemíníš čekat na její milostivé rozhodnutí, jestli jsi hoden jít s ní životem a že podáváš žádost o rozvod a že budeš usilovat o svěření dítěte do své péče. A dát jí týden na to, aby to strávila a rozhodla se, jestli s tebou bude žít, nebo ne. Ať je v tom tlaku taky trochu ona a začne přemýšlet, co vlastně chce. Možná je rozmazlená, zvyklá, že všichni vždy respektovali její potřeby a nálady. Měla by si uvědomit, že to není ona, kdo je středem vesmíru, ale vaše dítě, které má právo na oba rodiče. A představa, že by mohla o syna přijít, by jí měla pomoct vrátit se na zem a chovat se jako dospělá.
Asi je to hodně drsné, je to takový můj momentální nápad a určitě je hodně riskantní /co když s tím rozvodem bude souhlasit?/, ale ty jí znáš a dokážeš odhadnout, co na ní platí a co ne. Já jsem napsala svůj osobní pocit, protože kdyby mě někdo řekl, že si bude půl roku rozmýšlet, jestli se mnou chce být nebo ne, asi bych mu to usnadnila a řekla bych, že ten vztah končím já - teď hned. Ale vím, je to složité, je tam dítě. Možná by ale neškodilo, kdyb sis trochu praštil do stolu. Hodně štěstí.
|
| sally | •
|
(14.5.2001 21:07:22)
Jarko a Bohumile,
Já si nemyslím, že přitlačení ženy ke zdi je ten správnej nápad - mě tohle někdo říct, tak se opravdu vzepřu. Myslím, že je docela fér, vzít si čas na rozmyšlenou. Zvlášť pokud ta lhůta je časově ohraničená.
Já jsem si vzala čas na rozmyšlenou, jestli si vezmu svého muže (znamenalo to přestěhovat se do jeho města, opustit zaměstnání, kamarády atd) - byla jsem si jistá od začátku, že řeknu ano, ale chtěla jsem si promluvit sama se sebou - abych si (v horším případě jemu) pak nevyčítala, co všechno jsem mu "obětovala". Důležitá životní rozhodnutí by měl člověk pečlivě zvážit a měl by mít čas na zvažování - činy v afektu nebývají zrovna nejlepším řešením.
|
| Jarka, dvě dcery | •
|
(15.5.2001 11:00:54)
Ahoj Sally, prožila jsem to samé, co ty. Za svým mužem jsem se stěhovala 100km, takže jsem také opouštěla zázemí, ve kterém jsem vyrůstala. Jenže mi to tenkrát nepřipadalo nějak tragické. Byla jsem mladá /20 let/ a spoustu věcí jsem si ani neuvědomila. To přišlo až časem. Ale nijak jsem svého rozhodnutí nelitovala. Dokonce když mi manžel po sedmiletém manželství náhle zemřel, zůstala jsem a nestěhovala jsem se k rodičům. Ale máš pravdu, že tyto kroky by měl člověk poctivě zvážit.
U Bohumila jsem se nevyjádřila asi úplně správně. Mě se totiž zdá, že jeho žena zneužívá situace a mává si s ním. Přitom ve skutečnosti ho opustit pravděpodobně nehodlá. Tím, aby jí řekl, že tedy končí on, když ona se stále nemůže rozhodnout jsem myslela to, aby ona byla nucená se nad sebou víc zamyslet a uvědomit si, co vlastně chce. Mají už dítě, je to dospělá žena, ale chová se trochu jako rozmazlený jedináček. Ale kdo ví, ten správný recept, jak na to, asi nezná nikdo. Třeba jí ta několikaměsíční samota prospěje a ona se potom stane bezvadnou manželkou a maminkou. To bych jim přála. Jenom nemám ráda, když se partneři drží v šachu a jeden z nich je zatlačen do pozice: čekat, jak se ten druhý rozhodne, akceptovat potom rozhodnutí - ať je ano či ne. Připadá mi to nefér. Beru to podle sebe, já osobně bych asi nebyla schopná na něco takového přistoupit.
V
|
| sally | •
|
(16.5.2001 0:13:49)
jarko,
samozřejmě máš taky pravdu - a nevím, kdo dokáže posoudit, jestli Bohumilova žena ho jen tak drží "navěšenýho na háčku" a nebo jestli je opravdu v situaci, kdy potřebuje čas - ale to, že si sama dala nějaký limit k rozhodnutí, si myslím, že je příznivé znamení - že si fakt chce rozmyslet co dál.
Je jí třicet, a není šťastná a neví proč. Všechno přeci udělala podle "návodu" - vzala si svou lásku, procestovali kus světa, narodil se jim syn.... a to zatracený štěstí pořád ne a ne příjít... A tak utíká - před manželem, před zodpovědností, před rodiči - a ve skutečnosti (předpokládám) jen sama před sebou. Až přijde na to, že takhle to nevyřeší, vrátí se (možná).
Minulý rok mi brečela na rameni moje kamarádka. Právě se rozvedla a když jsem se jí ptala proč, tak mi řekla, že se měla strašně dobře, měla hrozně hodnýho manžela, všechno na co si vzpoměla a už to nemohla vydržet - vzali se ještě na vysoké škole, ona nakonec vystudovala dvě školy, při studiu pracovala, a domácnost táhnul manžel, takže svůj plat (nemalý) měla jako kapesné - ženská, která si koupila to, co jí zrovna padlo do oka - boty, kožich, zlato, prádlo... Dneska se vrátila k původnímu povolání, učí někde za pár korun a doufá, že konečně bude spokojená. Teď se snaží postavit se na vlastní nohy - a konečně si může sama sebe vážit za to, protože se dokáže SAMA O SEBE POSTARAT. Já si myslím, že tohle vědomí je, zvlášť pro ženskou, hrozně důležité - a třeba Bohumilova žena potřebuje také jen ozkoušet, jaké by to bylo.
|
|
|
|
|
| Bohumil | •
|
(17.5.2001 10:10:44)
Ahoj, takže zase něco nového: stále zoufale přemýšlím o budoucnosti a čekám, jestli se v manželce něco zlomí. Mísí se ve mně dva pocity - na jednu stranu se nemohu dočkat až domluvená doba (cca. do konce prázdnin) uběhne, na druhou stranu se bojím, co se vlastně dozvím. Martina mi již navrhla, že chce oddělit konta (máme společné) prý to nic neznamená, ale chce mít pocit, že nežije na můj úkor. Možná se mýlím, ale pro mě to znamená dost. Také jsem kromě poradny navštívil psychologa a protože jsem se mu svěřil, že mi nedělá dobře, když si v bytě a prostředí, kde jsem žil 8 let vyzvedávám syna, předepsal mi nějaké prášky, které si mám zobnout před tím, než tam jdu. Já se tomu ale dost bráním. Řekl jsem to i manželce, ale celkem suše prohlásila, že ví, že jsem na tom špatně, ale že mi nemůže nijak pomoct. Nic to prý v ní nevyvolává. Žádné pocity. Včera měla manželka konflikt se svojí matkou (něco kvůli hlídání dítěte - opět mluvila o tom, že se odstěhuje) a mně se podařilo příjít si pro syna jaksi v "nejlepším". Byl jsem manželkou požádán, jestli bych si ho nevzal příští víkend, Martina chce jet do Ústí nad Labem na sraz z VŠ. Nedokázal jsem ihned odpovědět, ale slíbil jsem, že o tom popřemýšlím. Docela uraženě mi odpověděla, že jestli nechci tak nemusím, že si to zařídí. Pak jsem si vzpoměl, že jsem v sobotu v práci a tak jsem se ještě jednou zeptal o jaký datum se přesně jedná. Měli jste vidět ten výraz obličeje a nechuť, že mi to musí ještě jednou zopakovat! Bohužel jsem neudržel nervy na uzdě a dost razantně jsem manželku upozornil, že jsem se jí slušně zeptal, tak mi slušně odpoví, bez nějakého koulení očima a kroucením hlavou. Pak jsem si uvědomil, že bych se měl asi držet, takže jsem se omluvil za hrubý tón s odkazem na můj špatný den. Odpověděla:"Radši se neomlouvej! Steně za všechno můžu já ne?" Tak jsem se sebral a šel pryč. Dnes jsem manželce poslal SMSku, že jsem si vyřídil dovolenou a může tedy jet, že si syna vezmu na celý víkend. Přišla mi odpověď, že to jsem nemusel, že by se zařídila sama. Tak nevím, asi jsem zatloukl další hřebík do mé manželské rakve. Čím dál tím víc přemýšlím o tom, zda má vůbec cenu to zachraňovat. Dnes jde manželka znovu do poradny (chodíme odděleně a nevíme o sobě, co tam druhý říká), já jdu v pondělí. Dny se mi hrozně vlečou, převládá nuda (ač se snažím najít si program) a velké obavy z nejisté budoucnosti. Stále nevím na čem jsem, ale čím dál víc mám pocit, že manželka nechce dát ten čas na to si to v hlavě srovnat a ujasnit - podle mého názoru už má jasno, že se chce rozejít, ale ví, že mi (a synovi)tím hodně změní život a že to asi špatně "vydejchám". Takže podle mne chodí do poradny a chce ještě čas jen proto, aby si sama před svým svědomím ospravedlnila, že i přesto, že někomu ublížila, udělala správnou věc. Tak nevím. Každopádně děkuji za kontakt s vámi tady na www, zase se ozvu. Bobeš
P.S. Co má člověk udělat pro to, aby ten druhý k němu našel nějaký cit? Za celý měsíc se nic nezměnilo.
|
| Marcela | •
|
(17.5.2001 12:46:17)
Bohumile,
nemyslím že by bylo na 100% jasné, že chce manželka odejít. Jasné je, že to bude dlouhodobější problém. Spíš mě překvapila reakce tvého psychologa - dát ti prášky. Myslela jsem, že psycholog je od toho, aby s tebou problém rozebral a pomohl ti najít pro sebe nějaké řešení. Napsat ti prášky a pozvat na kontrolu mi nepřipadá moc dobré... Nemáš v okolí někoho jiného?
A manželka? Asi není dobré něco psát, rozebíráte to v poradně, i když každý zvlášť - jen se zeptám: Probíráte to i se stejným člověkem? Jen mě napadá, že pokud ano a terapeut by věděl, že s ní už nic nehne, asi by se snažil působit na tebe spíš tak, aby ty jsi si to uvědomil a nějak se s tím vyrovnal...
A já být teď tebou asi se snažím nebýt pro ženu vždy k zastižení a nemusíš si vždycky dělat čas, ani když se jedná o tvé dítě...Podle mě trocha nejistoty (pro ni) může být i k užitku. Rozděl konta, přepiš eletriku, plyn...udělej jasno a ať si koulí očima jak chce :)
|
| Bohumil | •
|
(17.5.2001 13:09:26)
Marcelo,
v té manželské poradně chodíme každý k jinému terapeutovi (což je možná škoda). Ta poradna nás oba bere jako samostatné klienty, kterým je povinna chránit soukromí a vše, co se o nich dozví. Nicméně oba jsme tam byli zatím dvakrát, takže v mém (a určitě i u manželky) případě zatím jen sondovali situaci bez jakýchkoliv bližších závěrů. Manželka sice odmítá navštěvovat párovou terapii (prý se při ní dává vztah dohoromady a ona nemá zájem - jako důvod návštevy poradny udala že chodí jen tak, aby ukázala dobrou vůli), přesto se mně už asi dvakrát zeptala, co bylo na poradně. Takže se divím, že jí to zajímá. Moc jí toho ale neprozrazuju. Ona mi řekla, že její terapeutka jí sama řekla, že v tom nemá jasno. Uvidíme, co bude dál, taky bych byl rád, kdyby mi sami v případě, že by to už bylo v háji, dali nějak vědět. Já kromě toho chodím i na SOS Linku důvěry, ale to je jen moje aktivita. Zde jsem se nakontaktoval na toho psychologa, vyplnil jsem 3 testy a asi 2 hodiny si s ním povídal.Ty prášky jsem dostal až poté, co jsem si postěžoval, že se mne tea krize dotýká i fyzicky - nespavost, nechuť k jídlu, žaludeční nervóza atd. Já osobně považuji medikaci až za úplně poslední prostředek. Kromě nich mi psycholog doporučil skupinové terapie na Lince důvěry. tam jdu zítra v 9 dopoledne. Takže zatím... Bobeš
|
|
|
| Jana | •
|
(17.5.2001 14:42:59)
Milý Bobeši,
od začátku sleduju tvůj příběh a docela se ti divím. I kdyby jste překonali tuto velkou krizi, jak byste ve svém vztahu s manželkou pokračovali? Možná by to byla otázka času, kdy by došlo k další krizi. Co takhle se odpoutat od myšlenky manželského soužití s touto ženou (o soužití musí stát oba!!!) a začít přemýšlet, jak bys dál žil? Jak si uspořádal život, něco pěkného si naplánovat, atd? Na všem špatném se vždy dá najít něco pěkného. Třeba najdeš hodnou holku, která si tě bude vážit a za pár let budeš rád, že tato žena od tebe odešla. Píšeš, že nevíš, jak získat někoho cit. To se bohužel nedá získat. Buď to tam je, nebo není. Zkus se soustředit na svoji budoucnost, aby byla lepší než přítomnost. Já osobně si myslím, že s touto nevyrovnanou ženou bys měl jen samé trápení. A pokud byste se teď nerozvedli, myslím, že celý život by ti předhazovala, že s tebou zůstala jen z povinosti a že si zkazila život. Jen ať se spálí. Každý svého štěstí strůjcem.
|
|
| sally, vdaná, bezdětná | •
|
(17.5.2001 21:20:56)
Bohumile,
špatná zpráva - cit se nedá nijak tomu druhému naordinovat - ani prosbami, ani výhružkami, ani dary...
Z tvého posledního příspěvku mám pocit, že se s manželstvím můžeš rozloučit. MOžná by tí místo prášků pomohlo víc to, že by sis naplánoval co dál - vyřešil finance (nejen oddělené účty, ale už i výživné na syna), vyřešil svoje bydlení, vyřešil s manželkou to kdy a jak si budeš syna brát na starosti atd. Přemýšlel si o takových věcech? Víš, já když jsem byla v podobné situaci, tak jsem si říkala "co já budu dělat, co já budu dělat" a fňukala jsem - no a pak jsem si předestřela, jak bude vypadat ta nejhorší varianta (rozchod) a čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím mi bylo jasnější, že jsou i horší věci na světě, než milostné zklamání - cestovala jsem, chodila na kurzy, sportovala, změnila zaměstnání - začala jsem se starat jen sama o sebe. Nespavost jsem řešila tím, že jsem si řekla proč mi buší srdce a proč nemůžu dýchat a proč nemůžu spát (jsem nešťastná) - a obvykle to přešlo. Nevím, proč si svojí ženě říkal o těch práškách. Co jsi čekal? Že tě polituje a vrátí se k tobě, proto, že ty trpíš? Myslíš, že tím jí k něčemu donutíš? Já osobně bych od takovýho chlapa tím spíš utekla - proto, že není schopen vyrovnat se s těžkou životní situací.
Takže se pořádně nadechni a začni se chovat, jako kdyby už k té nejhorší variantě (rozvod) došlo. Uvidíš, co budeš mít věcí na řešení, na přemejšlení, na zařizování. Komunikaci se svou ženou omez na věcné jednání - nevydírej, nevyhrožuj, nebuď soucit - a sám se nenech vydírat, vyhrožovat a neprojevuj soucit (jestli má problém jet na sraz třídy, je to její problém - ona chtěla žít samostatně - tak ať se podle toho chová- ty potřebuješ taky čas pro sebe - sehnat si bydlení, právníka atd. - to že sis vzal dovlenou, je projev zatraceně dobré vůle, ale není to tvoje povinnost).
Držím palce - a neboj ono to dobře dopadne (jestli se vrátí, bude dobře a jestli ne - tak přece taky, ne?) :-)))
|
| Majka, 39 let,dvě děti | •
|
(18.5.2001 10:01:20)
Ahoj Bohumile, souhlasím se Sally. Napsala to moc hezky a výstižně. Tvoje žena je nevyrovnaná a nevyzrálá osobnost. Asi potřebuje zakusit opravdou samostatnost. Rozhádá se s tebou, rozhádá se s rodiči, ale když chce jet na třídní sraz, jste jí dobří. Nebuď takový dobrák, pořád připraven vyjít jí vstříc a za cenu, že si tím třeba sám způsobíš nějaké komplikace. Začni si žít svým vlastním životem, domluvte se na pravidelné péči o syna a o víc se nestarej. Pokud jí nastane problém, ať si ho vyřeší sama - tak to přeci chtěla. Myslím, že brzy přijde na to, že každá mince má dvě strany a že ten blažený pocit samostatnosti a nezávislosti převažují straosti a pocit, že je na všechno sama. Ona se teď cítí být na koni, protože jí ty a možná i její rodiče dáváte najevo, že o ni stojíte. S tím přestaň. Rozděl účty, přispívej jí na syna pravidelnou částkou, pravidelně si ho ber k sobě, ale pokud na tebe nastoupí s koulením očí a s požadavky, že něco potřebuje, pokrč rameny a v klidu jí řekni, že si to holt musí vřešit sama. Nezůstávej v pozici toho závislého, čekajícího na její ortel. Nemáš to zapotřebí. Hodně štěstí.
|
| Bohumil | •
|
(18.5.2001 15:01:26)
Ahoj lidi,
dnes jsem potkal manželčinu kamarádku. Minulou neděli jsem manželce řekl, že by případný rozvod nemusel proběhnout podle jejích plánů (oba se dohodneme, syn zůstane u ní a pak budeme přátelé). Řekl jsem, že bych vyzužil svých práv a žádal o dítě do své péče. Tato kamarádka mi řekla, že prý jsem si to tím podepsal, že to manželku dost sebralo a přiblížilo k našemu rozchodu. Asi to fakt nemá cenu již lepit, ale oficiálně nevím stále nic. Pa Bobeš
|
| Dana, dvojčata | •
|
(18.5.2001 21:38:33)
Ahoj Bohumile, Tvůj příběh je v něčem podobný příběhu jednoho mého kamaráda. Můžu potvrdit, že to není žádný "rabiját, nevěrník, ani alkoholik", pokud někdo pivo s kamarády jednou za měsíc nepovažuje za problém a to podotýkám, že není opilec, protože má nemocné ledviny, takže ani zdravotní stav nedovolí. Vzal si prima holku, se kterou mají fantastickou 6-ti letou holčičku. Manželka začala po mateřské pracovat mezi partou mladých lidí (většinou žen), takže se začala cítit vázaná domácností a povinnosti a mít potřebu občas se "povyrazit". Ten můj kamarád (asi to vypadá, že jsem jednostranně při něm, ale znám víc jeho) neměl námitky, prý "ať se pobaví". Nakonec se dostali do situace, kdy stojí před rozvodem, protože své ženě vadí v rozletu. Když jsme se o tom naposledy bavili, můj jediný nápad byl, ať ji prostě nechá "vybouřit", protože se vdávala opravdu mladá, jenomže to on nechal a moc to nepomohlo. Ještě na okraj - "dle jeho slov", takže zaujatý názor - celou domácnost finančně zajišťoval on, dodnes to dělá (myslím, že je to chyba, když se jeho žena chce postavit na vlastní nohy, tak komplet, ale dítě by financovat měl!, přesto dnes platí paní telefony, benzín atp.). Protože jeho paní má svým způsobem náročné povolání, staral se o dítě, řekla bych tak 50:50 i o domácnost (např. uvařil i uklidil), o tom jsem měla příležitost přesvědčit se na vlastní oči, 14-ti denní dovolenou zvládnul bez potíží. Teď abys mi rozumněl, nechci, aby to vypadalo, že jsem jednoznačně při něm, neměla jsem nikdy příležitost vyslechnout druhou stranu, na té druhé straně, se celý život choval trochu jako "trouba", alespoň to tak vypadá, protože jeho paní chce být prý "svobodná a nezávislá", ale má dítě, kterým ho zase trochu tlačí ke zdi a nedisponuje finančními prostředky ani na to, aby si zaplatila telefon. Já vlastně nevím, co tím chci říct, možná to, že všeho moc škodí.
|
|
| sally, 31, vdaná, bezdětná | •
|
(18.5.2001 23:01:08)
Bobši,
uf, proč to rozebíráš s jejíma kamarádkama? A vůbec, co je komu do toho, co vy máte mezi sebou??? Ono také kdoví jak to bylo doopravdy - jestli si to ta kamarádka trošku neupravila. Příště jí odešli do příslušných míst, s tím, že pokud ti tvoje žena chce něco říct, umí ti to říct sama. Zapomeň na to, drž se plánu na to, že to budeš žít sám - a rozmysli si to s tím svěřováním syna do vlastní péče - nemá cenu s tím ženě vyhrožovat, pak projít celým martyriem - a zjistit, žes to tak vlastně vůbec nechtěl. Chápu, že těžko můžete zůstat "přátelé", ale mohli byste zůstat dva rozumní dospělí lidé, kteří si sice nerozumí, ale budou se k sobě chovat slušně a korektně - to by vašemu synovi prospělo nejvíc. Moji rodiče se slušným a korektním způsobem rozvedli a dodnes jsou schopni "rodinné" záležitosti (t.j. ty co se týkají nás, dětí) řešit společně. Jsem jim nesmírně vděčná, že nás ušetřili rozřezávání nábytku napůl a urážek a lží jeden o druhém - protože i dneska mám oba rodiče (a ne třeba maminku a toho bídáka) a obou si můžu vážit.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Jana, 30 let | •
|
(3.5.2001 8:09:51)
Milý Bohumile,
i já se připojuji k radám ostatních, tzn. nevolej, nedoprošuj se rozhovorů a jakékoliv jiné pozornosti pokud ona sama neprojeví zájem (to bych jí příležitostně určitě jasně řekla, že jí sám nebudeš kontaktovat, ale kdyby ona měla potřebu, tak že se může kdykoliv ozvat!!!). A Tobě bych doporučila, užij si to taky (teda nemyslím, že bys měl vyměňovat jednu sukni za druhou), ale choď mezi lidi, navaž nová přátelství či obnov stará. Hlavně neseď doma a nelituj se!!! Jednak Ti to vůbec nepomůže a druhak se budeš babrat v té samé slepé uličce. Obě práce máš určitě v kolektivu mladých lidí, zajdi s nimi taky do té hospody nebo na nějaký mejdan a až budeš hovořit se svou manželkou (třeba když si půjdeš pro syna), vyprávěj jí o tom, jak ses bezva bavil. Možná bych i zkusila jemnou narážku, že tam máš hezké a sympatické kolegyně ... Víš, ono je děsně prima mít tak hodnýho manžela, jako jsi Ty, ale občas "zazlobit" to se musí!!! V téhle chvíli většina ženských začne větřit a tak naše "ženská ješitnost" začne bít na poplach. Ale hlavně to neuspěchej. Všechno po malých dávkách a hlavně v klidu bez nějakých srdce rvoucích scén.
Tak Ti přeji moc a moc štěstí a hlavně trpělivosti. A nezapomeň si každý den říct, že je krásně na světě, a také že máš sám sebe rád!!!!
|
| Kateřina | •
|
(3.5.2001 8:40:56)
Ahoj Bobíku, přikláním se k názoru, který tady už několikrát zazněl, čili vydržet a nevnucovat se. Popsal jsi to dopodrobna a myslím, že chyby jsou nabíledni jak z Martininy, tak z Tvojí strany. Trochu mě zaráží, že první na světě pro ni není její syn, ale to je čistě můj subjektivní dojem. Já si myslím, že když pro ni na čas budeš nepřítomný, že se uklidní a pochopí, že nejen kariérou živ je člověk. Ona taky ženská ve třiceti, s tříletým cvrčkem doma už nezvládne takový společenský ruch jako její o deset let mladší kolegové, kteří kromě svojí práce vlastně nemají dohromady žádnou zodpovědnost. Pokud jí to dojde, jistě Tě bude chtít zpátky k sobě a pokud ne, myslíš, že bys opravdu stál o soužití s takovou ženou? Jistěže kvůli chlapečkovi je člověk ochoten přestát ledacos, ale jde o to, aby to nepřesáhlo hranici, za kterou už to bude zlé i pro něj. Já bych Ti radila obrnit se horou trpělivosti a občas popřemýšlet, jak by sis uspořádal život po eventuelním rozvodu (což už tu také někdo psal). Myslím, že i v tomto horším případě bys měl velikou šanci získat syna do své péče. MOC Ti držím palce, aby se vše v dobré obrátilo! A ozvi se za čas, jak to vypadá. A ještě něco: jestli to všechno dobře dopadne, domluvte se, abyste s tím "vyhníváním" byli opatrnější. Nemyslím, že se má každý sebemenší problém probírat zepředu dozadu a naopak tři večery za sebou, ale v zásadnějších věcech byste se měli domluvit a najít společné řešení. Nevyříkané věci pak vyplouvají na povrch a dělají hroznou rotyku.
|
| Clair, jedna dcera 10 let | •
|
(3.5.2001 9:05:45)
Ahoj, tak podle toho co píšeš ti na tvé rodině opravdu záleží. Bohužel se zdá,že jen tobě. Jako žena mám pocit, podle toho že se ta tvoje nestará o domácnost a jen někam pořád uniká, že si už asi někoho našla. Možná je to jen zdání, ale když ženská přestane mít zájem i o svoje dítě, bývá v tom většinou chlap. Máš dvě možnosti, buď počkáš až jí to přejde /což je dost ponižující/ nebo se rozvedeš a začneš znovu, nejdříve sám a pak za čas až to přebolí třeba najdeš partnerku, která bude ochotna udělat pro rodinu tolik co ty. Napsala jsem ti to asi dost tvrdě. Myslím, že tvoje žena je dost nezodpovědná v tom, že s tebou nechce o celém problému mluvit. Hraje o čas, protože ví, že ty nemáš sílu se s ní rozejít. Není od ní rozhodně správné, že se tak k tobě chová jen proto, že se teď momentálně ona cítí být silnější. Možná si tím vynahrazuje čas strávený na mateřské dovolené. To musíte vědět nejlíp vy dva. Ale jedno je jasné - musíte si o všem promluvit rozumně a hlavně ti musí říct co chce. Musí pochopit, že v manželství jsou dva a sobectví tam nemá místo.
Asi jsem ti moc neporadila, ale to je můj názor. Přeju ti hodně štěstí, ať celou krizi vyřešíte.
|
| Alča, vdaná | •
|
(3.5.2001 15:13:25)
Musím se přiznat, že to vidím naprosto stejně a vyjádřila bych to také tak, jak to vidíš ty. Také bych v tom viděla někoho třetího. Je to tvrdé, ale asi to tak skutečně je. Ještě jako náctiletá jsem se ke svému bývalému zachovala naprosto stejně.Ale je pravda, že jsme byli hodně mladí a neměli děti. Ač mezi námi bylo hodně krásného, v podstatě jsem ho ze dne na den odepsala! Hrůza, dneska bych se také zachovala jinak. Odmítala jsem s ním mluvit, posílal mi květiny, které se stáli i více než 1000,- Kč - nosil a posílal mi je do práce. Za to jsem ho nenáviděla ještě víc!! Všude jsem měla vzkazy, neustále mě pozoroval a hlídal, prostě dělal vše proto, abych se mi odcizil ještě více. (takové mi ženské už prostě jsme, čím více se nám nadbíhá když nechceme aby nám nadbíháno bylo, tím více o vás nestojíme). Takže pozor, skutečně se jí nesnaž nijak nadbíhat. Nechce li s tebou mluvit, nemluv s ní, nechceli, aby ses jí připomínal, moc se jí nepřipomínej. Třeba právě to ji trochu otevře oči. Řekne si, že jí nechybíš a třeba se v ní hne svědomí. Někde jsem četla i nápad, vzít děcko někam na dovolenou a tím jí ukázat, že to zvládnete i bez ní. A jestli se v ní jako v mámě nic nepohne, pak je asi velkým sobcem a to samo osobě je hodně varující. Láská - vztah k milenci je kolikrát hodně silný, ale odsunout rodinu a dítě - i to se může stát. Ale v tom případě by to měla říci na rovinu. Možná sama přemýšlí a neví, komu dát přednost, třeba opravdu potřebuje čas. Nech tomu tedy chvíli čas - je to hodně tvrdé, souhlasím, ale nic jiného ti teď stejně nezbývá. Třeba se ozve sama, pokud ne, po nějakém čase se zkus nenápadně ozvat. (sms-ka, vzkaz na záznamník apod.) Moc Ti držím palce a stejně jako Ty budu doufat, že se váš vztah urovná a žena pozná, co je pro její život priorita. Alča
|
|
|
|
|
| Marta, syn | •
|
(3.5.2001 9:40:35)
Ja bych na tvem miste pocitala s tim, ze uz tva zena nekoho jineho ma, vyplyva to z rychlosti jejiho rozhodnuti. Hleda zrejme rychle a snadne reseni vasich dlouhodobych problemu. V tomto stavu je snadne se zamilovat.
|
|
| Helena Ruzickova | •
|
(3.5.2001 23:30:52)
Mily Bohousi,
Doufam, ze se na mne nebudes zlobit. Tvuj pribeh mne natolik zaujal, ze jsem ho poslala na www.dama.cz na Poradnu Bile Carodejky, kde radi pani Helena Ruzickova. A tady je jeji odpoved:
Odpověď poradny:
Bohoušku, ty jsi ale truhlík! Kdyby to nebylo smutný, tak bych ti řekla, že v téhle rubrice jsou desítky inteligentních bezvadných a milých holek, které by olízly všech deset, kdyby měly takového mužského, jako jsi ty... Ale ty jsi prostě stejný dobračisko jako ony, a to se holt nevyplácí... Takže v krátkosti: koukej mazat zpátky domů!!! To by tak hrálo, abys vyklízel prostor! A taky ti poradím "divadýlko": prostě například řekneš, že jsi nastydnul, že jsi nemocný a nemůžeš tam být. A doma, když přijdeš z práce, se chovej (ale jen krátkou dobu, jo?) jako všichni ty chlapi, co si na ně tady ty ženský stěžujou: mohl bys si to proštudovat, abys věděl, jak to působí :-))). Prostě, budeš unavenej z práce, nemocnej, budou tě bolet záda, nebudeš NIC dělat, maximálně si kup nějaký vitaminy a řekni, že jsi dostal strašně silný prášky, že se nemůžeš namáhat, cokoliv si vymysli. A Vydrž to, ať se o chlapečka stará... Hele - a kdo jí ho hlídá, když je "mimo domov"? To je ti jedno, že by takhle lítala? Nebuď kluku bačkora! Nehádej se, ale prosím tě, nedolejzej. Ono jí - stejně jako mužskejm těch děvčat, co mi tu pláčou - už vadí, že jsi takový dřevo, ze kterýho může třísky štípat... A klidně se někdy seber a jdi večer - nečekaně - pryč. I kdybys měl jít za mámou. (rozhodně si nikde nic nezačínej!!!) Ale platí pro tebe stejný co pro všechny - dbej na sebe a proboha - už o ničem nemluv, spíš dej najevo, že tedy když ona ne, tak ty teprv nemáš zájem. A třebas si pozvi večer domů kamaráda ... No, co bych ti radila, opravdu bude nejlepší, když si přečteš, na co si ostatní stěžujou a něco malilinko si z toho vybereš. Je to hrozný, já vlastně radím "bídnýmu chlapovi" proti "chudince ženský", ale když ono je to tady naopak... A jak říkám, s ní už nic nerozebírej, když se ti bude chtít o něčem takovém začít řeč,rači si strč do pusy rohlík! Já nevím, co bych ti ještě poradila, ale například začni večer běhat. No, pak si doma trošku zacvičíš, osprchuješ se, uděláš krásnej... A žádný ťuťu, kočičko moje - tůdle, usměj se a otoč se... Bohoušku, vydrž, malej kluk za to stojí, abys mu dal do laťě zpovykanou maminku. To víš, holka si myslí, že jí utíká mládí, bůhví čím jí v práci pletou ostatní hlavu.... Ozvi se!
|
|
| Alena, 2 dospívající děti | •
|
(14.5.2001 15:25:04)
Řekla bych, že se v tomto okamžiku nepotřebuješ zorientovat ani Ty, ani tvoje žena. Oba máte poměrně jasnou představu, co v tomto okamžiku od života chtít, a zatím je nemůžete dát dohromady ani náhodou. Odpověď paní Růžičkové se mi moc líbí, ale možná, že se ve variantě "neblbni a vrať se domů, přece nevyklidíš pole" skrývá jedno nebezpečí - totiž že tím začne řetěz doopravdických blbostí, které můžete udělat. V jednání tvé ženy je jasně cítit, že jak už to tak ženské dostaly do vínku, nedokáže říci rázné úplné NE. Jakmile ale nebude po jejím, mohla by tě začít doopravdy nenávidět. A samozřejmě to soužití v jedné domácnosti odnese syn. Ono se to hezky říká, ale já sama bych nedokázala žít někde, kde cítím, že mě nechtějí. To chce hroší kůži a tu ty nemáš. Takže - nedokážu ti sice poradit, ale řeknu ti něco, podle čeho by se měl člověk vždycky řídit a co mít na paměti:
1/ Správně vidíme jen srdcem.
2/ Nakonec je vždycky všechno tak, jak má být.
Přeju hodně štěstí,
Alena
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)