Potřebuju se zorientovat a neudělat blbost. Poraďte prosím.

Ahoj všichni,
jsem 8 let ženatý a mám tříletého syna. Zhruba před měsícem vyvrcholila v mém manželství vleklejší krize, která nevznikla z žádného násilí nebo nevěry. Jedná se spíš o soubor mnoha nedorozuměmí, nepochopení lhostejnosti a jiných špatných vlastností. Zkrátka a dobře v březnu jsem na 14 dní odjel do lázní a po návratu mi manželka oznámila, že ty dva týdny byly pro ni velice skvělé, nechyběl jsem ji a že bych se jako mohl opět někam odstěhovat. Že ke mně již nic necítí a nechce v našem vzhatu pokračovat (prý už nemá sílu a nikdy to nebude lepší). Toto pro mne docela kruté oznámení bylo vyvrcholením několika dílčích menších krizí v posledních dvou letech, kdy jsme to vždy nějak přešli a neřešili (žena tvrdila:nech to vyhnít). Uplynulé dva roky nebyly nijak lehké. Manželka na mateřské, navíc dálkově studovala vysokou školu. Já jsem chodil do dvou zaměstnání (dodnes chodím), z nichž ani jedno nezná víkendy (kombinace hasič-moderátor rádia). Začalo mě to nějak šrotovat, býval jsem přetažený, nervozní, protože k tomu jsem se ještě věnoval dítěti. nemám žádné kamarády, nechodím na pivo, byl jsem vždy s rodinou. Pokud manželka chtěla jít cvičit, nebo se bavit s přáteli, měla vždy možnost. Bohužel jsem v tom shonu nějak zapomněl dávat najevo fyzickou náklonost (hlazení, dotek, atd) vyžadoval jsem pouze sex. To byla asi první chyba. Sexu ubývalo, ale ještě to nebylo tak hrozné. Obrat nastal, když manželka(je jí také 30 let) nastoupila po mateřské vloni v listopadu opět do zaměstnání. Tím, že vystudovala vysokou školu, získala velmi dobře placené místo v automobilce ( jsme z MB). Bohužel dobře zaplacené, ale i velice časově náročné. takže chodila do práce ráno v 7.00, vracela se večer v 18.00. Dítě nám ještě do školky nevzali, takže jsem se o jeho hlídání staral já a tchýně. Znamenalo to, že jsem přišel ráno se služby, převzal syna, udělal mu program na den, uvařil, doma uklidil, v 15.30 hp předal babičce a od 16 do 20 jsem měl frekvenci v rádiu. To vše v čase předvánočním. Manželka chodila domů hotová a jen spala, nebo byla nepříjemná. domácnost šla jaksi mimo ni. Tady jsem udělal druhou chybu - vzal jsem domácnost pouze na sebe a ve chvílích zoufalství vyhrožoval (ach bože proč?), že se odstěhuju, když se nic nezmění. Nemyslel jsem to však vážně. Celé vánoce (úklid stromek, výzdoba, jídlo atd.) jsem odtáhl úplně sám + hlídání syna. manželka jen chodila do práce a spala. Hrozně mi to vadilo, takže svátky nic moc. navíc toho na mě bylo velice moc. Za leden až březen jsme se milovali asi tak 3x a spíš jsme se jen potkávali, komunikace probíhala na bázi narážek. Vše tedy vyvrcholilo začátkem dubna po těch lázních. nejdřív jsem to nebral vážně a nikam jsem se nestěhoval. Žena mi však stále dávala velice důrazně najevo, jak jí v bytě vadím. A´t prý se odstěhuju, že chce být sama, mít klid, ať si někoho najdu, kdo mě bude mít rád, že ona už prý to není. Že si chce zkusit, jestli po tu dobu, co budu pryč, se to změní a bude se jí po mě stýskat. zatím prý můžeme být pouze kamarádi, ale ne manželé. tak jsem se odstěhoval na naši rozestavěnou chalupu bez vody, topení atd. věřím, že se jí začně stýskat, ale bojím se že ne. nechce o tom mluvit, nemám se připomínat, telefonovat a naděje na udobření je prý malá. Život prý začíná ve třiceti a ona si ho nechce zkazit. Já ji mám (zatím) nadále rád, ale böjím se, aby se to díky ní taky nezměnilo. Navíc máme krásného syna. Manželka nekomunikuje ani se svojí matkou. Maslím, že na ni má vliv mladý, prestižní a velice free pracovní kolektiv, kde se to hemží svobodnými 20ti letými děvčaty a pány a Martina se snaží asi něco dohnat. Chce "razit" na akce (s holkama do Prahy) a tak podobně. Navíc používá velice pubertální slovník - nikdy neříkala "nejsi in" nebo "chlastáme". Prostě ji nepoznávám. myslím, že ona sama neví co chce a že jí to přejde. Když apeluju na její cit k synovi, říká, že teď musí myslet především na sebe a že si nezkazí ve třiceti život. O rozvodu zatím nemluví. Prý tomu chce dát čas. Jenže já se bojím, že to nevydržím a něco pokazím( stále mám chuť jí vidět, mluvit o té krizi, nebo alespoň telefonovat), ale tím to prý ještě zhorším. navštívil jsme manželskou poradnu, Martina tam zatím nechce. Mám jí opravdu dát čas a volnost? Ať si několik týdnu dělá co chce? s dítětem mi nedělá problémy, ale vidím ho tak 3x týdně a neusínáme spolu. Všichni mi radí, ať jí dám chvíli klid a nepřipomínám se. Já mám ale strach, aby se neupoutala na někoho, kdo ji vyslechne a "pochopí" jen proto, aby jí dostal do poslele a pak ji odkopne. Poraďte co mám dělat, prosil bych především ženy, potřebuji znát ženský pohled na řešení těchto situací, Tím, že se mnou manželka nekomunikuje, neznám pohled z druhé strany. Nechci ji ztratit, ale bojím se taky, že pokud bude i nadále stejná, zoškliví se mi. Pište sem, nebo na uvedený e-mail. Dík, zoufalý Bobík.