Re: Potřebuju se zorientovat a neudělat blbost. Poraďte prosím.
Ahoj Bohumile, také jsme si s manželem prožili podobnou krizi. Najednou jsme si neměli co říct, odcizovali jsme se jeden druhému a komunikace téměř neexistovala. Sex už vůbec. Zpočátku jsme se přinutili alespoň jednou za tři měsíce, potom jsme spolu nespali tři čtvrtě roku. Měla jsem takového života dost, chtěla jsem, aby odešel. Když třeba nebyl pár dní doma, byla jsem spokojená, nechyběl mi. Měla jsem prostě pocit, že už od našeho vztahu nemůžu nic očekávat, byl úplně vyhaslý. Jelikož děti máme už jedno dospělé a druhé téměř plnoleté, nemusela jsem přemýšlet, jak by případný rozvod nesly ony. Tak jsme si takhle vedle sebe žili asi dva roky. Už jsme ani neřešili, že to není normální. Až teď na jaře nastal zlom. Slavili jsme jeho narozeniny s přáteli v takové malé hospůdce. Trošku jsme se dostali do nálady a po návratu domů jsme spolu najednou začali mluvit o věcech, které jsme už dávno neřešili. Všechno jsme si vyříkali, bylo to i dost bolestné, ale zároveň jaksi očišťující. Zjistili jsme, že se vlastně máme pořád rádi a že spolu chceme dál žít. Že způsob, do jakého jsme zabředli, nám ani jednomu nevyhovoval, ale nikdo z nás neměl sílu to řešit. Potom jsme to zakončili milováním, jaké jsme spolu prožili někdy v začátcích našeho vztahu. A teď, ve zralém věku prožíváme takové nějaké druhé líbánky.
Proč jsem se takhle rozepsala? Chtěla jsem ti dát naději, že nikdy není pozdě a i když něco vypadá beznadějně, nemusí to vždycky dopadnout špatně. Dej své ženě nějaký čas, třeba jí to časem dojde a přestane bláznit. Pokud ale nebude chtít komunikaci s tebou obnovit, bude pro tebe asi lepší se s tím smířit. Moc ti držím palce, aby se vám povedlo to, co nám. Hodně štěstí.
Odpovědět