Re: Potřebuju se zorientovat a neudělat blbost. Poraďte prosím.

Ahoj, takže zase něco nového: stále zoufale přemýšlím o budoucnosti a čekám, jestli se v manželce něco zlomí. Mísí se ve mně dva pocity - na jednu stranu se nemohu dočkat až domluvená doba (cca. do konce prázdnin) uběhne, na druhou stranu se bojím, co se vlastně dozvím. Martina mi již navrhla, že chce oddělit konta (máme společné) prý to nic neznamená, ale chce mít pocit, že nežije na můj úkor. Možná se mýlím, ale pro mě to znamená dost. Také jsem kromě poradny navštívil psychologa a protože jsem se mu svěřil, že mi nedělá dobře, když si v bytě a prostředí, kde jsem žil 8 let vyzvedávám syna, předepsal mi nějaké prášky, které si mám zobnout před tím, než tam jdu. Já se tomu ale dost bráním. Řekl jsem to i manželce, ale celkem suše prohlásila, že ví, že jsem na tom špatně, ale že mi nemůže nijak pomoct. Nic to prý v ní nevyvolává. Žádné pocity. Včera měla manželka konflikt se svojí matkou (něco kvůli hlídání dítěte - opět mluvila o tom, že se odstěhuje) a mně se podařilo příjít si pro syna jaksi v "nejlepším". Byl jsem manželkou požádán, jestli bych si ho nevzal příští víkend, Martina chce jet do Ústí nad Labem na sraz z VŠ. Nedokázal jsem ihned odpovědět, ale slíbil jsem, že o tom popřemýšlím. Docela uraženě mi odpověděla, že jestli nechci tak nemusím, že si to zařídí. Pak jsem si vzpoměl, že jsem v sobotu v práci a tak jsem se ještě jednou zeptal o jaký datum se přesně jedná. Měli jste vidět ten výraz obličeje a nechuť, že mi to musí ještě jednou zopakovat! Bohužel jsem neudržel nervy na uzdě a dost razantně jsem manželku upozornil, že jsem se jí slušně zeptal, tak mi slušně odpoví, bez nějakého koulení očima a kroucením hlavou. Pak jsem si uvědomil, že bych se měl asi držet, takže jsem se omluvil za hrubý tón s odkazem na můj špatný den. Odpověděla:"Radši se neomlouvej! Steně za všechno můžu já ne?" Tak jsem se sebral a šel pryč. Dnes jsem manželce poslal SMSku, že jsem si vyřídil dovolenou a může tedy jet, že si syna vezmu na celý víkend. Přišla mi odpověď, že to jsem nemusel, že by se zařídila sama. Tak nevím, asi jsem zatloukl další hřebík do mé manželské rakve. Čím dál tím víc přemýšlím o tom, zda má vůbec cenu to zachraňovat. Dnes jde manželka znovu do poradny (chodíme odděleně a nevíme o sobě, co tam druhý říká), já jdu v pondělí. Dny se mi hrozně vlečou, převládá nuda (ač se snažím najít si program) a velké obavy z nejisté budoucnosti. Stále nevím na čem jsem, ale čím dál víc mám pocit, že manželka nechce dát ten čas na to si to v hlavě srovnat a ujasnit - podle mého názoru už má jasno, že se chce rozejít, ale ví, že mi (a synovi)tím hodně změní život a že to asi špatně "vydejchám". Takže podle mne chodí do poradny a chce ještě čas jen proto, aby si sama před svým svědomím ospravedlnila, že i přesto, že někomu ublížila, udělala správnou věc. Tak nevím. Každopádně děkuji za kontakt s vámi tady na www, zase se ozvu. Bobeš
P.S. Co má člověk udělat pro to, aby ten druhý k němu našel nějaký cit? Za celý měsíc se nic nezměnilo.