Re: Potřebuju se zorientovat a neudělat blbost. Poraďte prosím.

Ahoj Sally, prožila jsem to samé, co ty. Za svým mužem jsem se stěhovala 100km, takže jsem také opouštěla zázemí, ve kterém jsem vyrůstala. Jenže mi to tenkrát nepřipadalo nějak tragické. Byla jsem mladá /20 let/ a spoustu věcí jsem si ani neuvědomila. To přišlo až časem. Ale nijak jsem svého rozhodnutí nelitovala. Dokonce když mi manžel po sedmiletém manželství náhle zemřel, zůstala jsem a nestěhovala jsem se k rodičům. Ale máš pravdu, že tyto kroky by měl člověk poctivě zvážit.
U Bohumila jsem se nevyjádřila asi úplně správně. Mě se totiž zdá, že jeho žena zneužívá situace a mává si s ním. Přitom ve skutečnosti ho opustit pravděpodobně nehodlá. Tím, aby jí řekl, že tedy končí on, když ona se stále nemůže rozhodnout jsem myslela to, aby ona byla nucená se nad sebou víc zamyslet a uvědomit si, co vlastně chce. Mají už dítě, je to dospělá žena, ale chová se trochu jako rozmazlený jedináček. Ale kdo ví, ten správný recept, jak na to, asi nezná nikdo. Třeba jí ta několikaměsíční samota prospěje a ona se potom stane bezvadnou manželkou a maminkou. To bych jim přála. Jenom nemám ráda, když se partneři drží v šachu a jeden z nich je zatlačen do pozice: čekat, jak se ten druhý rozhodne, akceptovat potom rozhodnutí - ať je ano či ne. Připadá mi to nefér. Beru to podle sebe, já osobně bych asi nebyla schopná na něco takového přistoupit.
V